Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně Karel Vávra – potraviny, s. r. o., identifikační číslo osoby 27108830, se sídlem v Praze 2, Uruguayská 77/21, zastoupené JUDr. Michaelou Pechovou Vosátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 763 920 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 18 C 39/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 16 Co 326/2022-86, t a k t o:
- I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
1. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 18 C 39/2022-32, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 763 920 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč (výrok II).
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným, v pořadí druhým, rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 763 920 Kč s příslušenstvím, která ji měla vzniknout v důsledku krizových opatření, konkrétně na základě usnesení vlády České republiky č. 217, 298 a č. 315 kterými byl v období od 1. 3. 2021 do 11. 4. 2021 v době od 21:00 do 4:59 hod. a ve státní svátky a ostatní svátky po celý den zcela zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách. Následkem těchto opatření měl poklesnout (ujít) zisk žalobkyni v období od 1. 3. 2021 do 11. 4. 2021 o částku 752 280 Kč a dále jí vznikly náklady s právním zastoupením.
4. V záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále také jako „dovolatelka“) v rozsahu výroku I v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně stran nároku na zaplacení částky ve výši 763 920 Kč s příslušenstvím, včasně podaným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání žalobkyně není přípustné, neboť předestřená otázka, zda žalobkyní nárokovaná náhrada ušlého zisku má oporu v ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb. (tzv. krizový zákon), tedy zda ušlý zisk je škodou nahraditelnou dle uvedeného zákona, není otázkou, která by nebyla (v mezidobí) v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena. Odpověď na tuto otázku Nejvyšší soud v úplnosti podává ve svém rozsudku ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2060/2024 (jež je veřejnosti přípustný na stránkách www.nsoud.cz). Přípustnost dovolání se posuzuje vzhledem k době rozhodování dovolacího soudu (srov. § 243f odst. 1 o. s. ř.); dojde-li tedy ke změně judikatury v průběhu dovolacího řízení (jak se stalo i v projednávané věci), je třeba přípustnost dovolání posuzovat již podle změněného stavu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1355/2024). Nejvyšší soud současně neshledal, že by uvedenou otázku měl vyřešit (postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, tedy cestou aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Argumentace obsažená v dovolání, jakkoliv podrobná, se v nosných bodech neliší od té, kterou Nejvyšší soud ve výše označeném rozhodnutí posuzoval.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila ani výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2025
JUDr. David Vláčil
předseda senátu