Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 30 Cdo 932/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:30 Cdo 932/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.932.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 932/2025-159 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce A. Š., zastoupeného Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 796/10, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 612 554 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 3 C 482/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2024, č. j. 18 Co 149/2024-130, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 612 554 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím. Na základě žalobcovy žádosti o vydání společného povolení ohledně dopravní a technické infrastruktury vydal Městský úřad Kralovice rozhodnutí ze dne 11. 10. 2019, sp. zn. OV/3109/2019 Tisj, kterým schválil stavební záměr výstavby rodinných domů na pozemcích žalobce. Následně bylo rozhodnutím Městského úřadu Plasy ze dne 2. 12. 2019, č. j. MEPL-SU/2019/3823-2, povoleno dělení těchto pozemků pro vznik nových stavebních parcel. Až kupec, kterého žalobce vyhledal, zjistil, že rozhodnutí o dělení pozemků je v rozporu s územním plánem, nezákonnost tohoto rozhodnutí přitom žalobce dovozoval z vyjádření Městského úřadu Kralovice ze dne 12. 3. 2021, ze kterého vyplývá, že minimální velikost stavební parcely má mít 1 200 m2. Pozemky tak byly dle žalobce zatíženy právní vadou, kterou měl způsobit stavební úřad Městského úřadu Plasy, žalobce musel z tohoto důvodu prodat pozemky se slevou 612 554 Kč, v čemž spatřuje způsobenou škodu. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná žalobcův nárok odmítla. 2. Okresní soud Plzeň-sever jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 2. 2024, č. j. 3 C 482/2022-101, zamítl žalobu, kterou by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci 612 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 8. 2021 do zaplacení (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 2 489 Kč (výrok II). 3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 830 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 5. Rozsudek odvolacího soudu (viz bod 7 napadeného rozhodnutí) stojí na závěru, že nedošlo-li ke zrušení nebo změně správních aktů pro nezákonnost, nemůže být založena odpovědnost žalované. Tento závěr odvolacího soudu je souladný s judikaturou Nejvyššího soudu a nemůže proto založit přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1868/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný pod č. 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zároveň nejde o výjimečný případ, kdy by bylo možné od dané podmínky upustit, neboť zde neexistuje jiné rozhodnutí, které by účinky rozhodnutí Městského úřadu Plasy ze dne 2. 12. 2019, č. j. MEPL-SU/2019/3823-2, popíralo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2014/2013). Důvod, proč poškozený předmětné rozhodnutí nenapadl opravným prostředkem, není pro aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, určující. Byl by zvažován pouze v případě aplikace § 8 odst. 3 OdpŠk, které se ale uplatní až ve chvíli, kdy je podmínka § 8 odst. 1 OdpŠk naplněna. 6. Na otázce, zda vznikla žalobci škoda tak, jak byla vymezena v žalobě, uvedené žalobcem v bodě II.1 dovolání, rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, tedy, že nelze uplatnit škodu v případě, kdy nedojde ke zrušení nezákonného rozhodnutí, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 7. Pokud pak žalobce v dovolání uvádí, že mu škoda vznikla vynaložením nákladů na projekt, nákup materiálu atd. (bod II.1 dovolání), případně, že mu vznikla škoda poskytnutím slevy kupujícímu, která je rovna tomu, že se povolovací proces bude muset opakovat (bod III dovolání), Nejvyšší soud upozorňuje, že předmětem řízení je škoda tak, jak ji žalobce vymezil v žalobě, tedy škoda ve výši slevy z kupní ceny pozemků, kterou byl žalobce nucen poskytnout kupujícímu v důsledku označeného nezákonného rozhodnutí. 8. Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku I v části, kterou byl potvrzen nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné 9. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to včetně žalobcem namítané absence poučení odvolacího soudu, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 10. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 4. 2025 JUDr. Pavel Simon předseda senátu