Plný text
33 Cdo 1201/2025-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně EFE cz, s.r.o. v likvidaci, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem se sídlem [adresa] za účasti O2 Czech Republic a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 28/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, č. j. 15 Co 233 2023-37, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. 5. 2023, č. j. 51 C 28/2023-14, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému.
2. Odvolací soud dovodil, že místní příslušnost k projednání uvedené věci je třeba vycházet z § 250 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebyla žalované uložena žádná povinnost k plnění, takže se neuplatní aplikace § 250 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku místní příslušnosti, neboť nevzal v úvahu, že se žalobkyně v návrhu podaném k Českému telekomunikačnímu úřadu, jehož rozhodnutí je předmětem přezkumu v projednávané věci, domáhala udělení povinnosti dodavateli, tedy při posouzení obsahu návrhu na zahájení řízení se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 369/2015, pročež měl pro určení místní příslušnosti soudu aplikovat § 250 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
6. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání není přípustné, neboť na řešení dovolatelkou předložené otázky týkající se posouzení jejího podání (návrhu na zahájení řízení) k Českému telekomunikačnímu úřadu není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud svůj závěr týkající se určení místně příslušného soudu, založil na zjištění, že řízení před Českým telekomunikačním úřadem vyústilo ve vydání rozhodnutí, jímž nebyla uložena žádná povinnost k plnění, a proto je namístě použít pravidlo uvedené v ustanovení § 250 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Argumentace dovolatelky vůči správnosti posouzení místní příslušnosti soudu se tak míjí s tím, jak věc posoudil odvolací soud.
8. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu