Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně JVB Engineering s.r.o., se sídlem v Rumburku, Komenského 1173/7 (identifikační číslo 472 87 985), zastoupené Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, T. G. Masaryka 1838, proti žalované SSG s.r.o., se sídlem v Chomutově, Školní 5419 (identifikační číslo 286 66 178), zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, o 970 781,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 18 C 463/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 17 Co 38/2024-710, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 330,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Ing. Vlastimila Němce, advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 18 C 463/2018-665, Okresní soud v Chomutově uložil žalované zaplatit žalobkyni 970 781,40 Kč s 0,05 % úroky denně z částky 734 227,20 Kč od 13. 8. 2016 do zaplacení a z částky 236 554,20 Kč od 21. 10. 2018 do zaplacení (výrok I), žalobu v rozsahu 255 939,30 Kč s 0,05 % úroky denně od 21. 10. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 17 Co 38/2024-710, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila a navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o. s. ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Žalobkyně přípustnost dovolání vymezila tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena a právní otázka by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak“. Žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, však neuvedla. Druhá část vymezení přípustnosti (že právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak) neodpovídá žádnému kritériu přípustnosti dovolání, jež jsou uvedeny v § 237 o. s. ř. Měla-li dovolatelka namysli otázku již dříve vyřešenou dovolacím soudem, pak identifikace takové právní otázky v dovolání zcela absentuje. Šlo-li jí o to, aby dovolací soud jinak posoudil (blíže neuvedenou) právní otázku vyřešenou soudem odvolacím, pomíjí, že Nejvyšší soud není další soudní instancí obecně přezkoumávající rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se dovolací soud zabývá pouze v případě splnění stanovených kritérií. Jedním z nich je přípustnost dovolání, respektive její řádné vymezení. Tomuto požadavku však dovolatelka výše citovanou formulací nedostála.
Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o. s. ř.). Zároveň z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne, že zjišťuje-li soud pomocí výkladu projevu vůle, co bylo stranami ujednáno, tj. jakou vůli podle jazykového vyjádření nebo jiným způsobem projevily, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3050/2008, ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5364/2014, a ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2109/2020). Stejné platí i v případech výkladu právních jednání, resp. úmyslů smluvních stran (§ 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Polemizuje-li tedy dovolatelka se závěrem odvolacího soudu, že podle uzavřené smlouvy byl k fakturaci nutný písemně potvrzený soupis prací ze strany žalované, vymezuje se proti jeho skutkovému zjištění, nikoli právnímu posouzení. Lze proto shrnout, že při vázanosti dovolacího soudu skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, se žalobkyně předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů není (objektivně) přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu