Plný text
33 Cdo 1393/2025-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) P. V. a b) K. V., zastoupených JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2b, proti žalovaným 1) V. S. a 2) R. S., zastoupeným JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Horní náměstí 283/58, o 388.927 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 136/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 Co 79/2023-152, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 564 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Marcely Urbanové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 37 C 136/2021-71, zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení 388 927 Kč s 8,25 % úroky z prodlení z částky 357 247 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení, a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení 61 648 Kč. Po právní stránce uzavřel, že závady předmětu koupě žalobci neoznámili žalovaným včas, tj. bez zbytečného odkladu (§ 2112 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaní opožděné oznámení vad namítli, právo z vadného plnění žalobcům nepřiznal (§ 2112 odst. 2 věta první o. z.).
Rozsudkem ze dne 18. 7. 2023, č. j. 11 Co 79/2023-101, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobcům uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 19 452 Kč. Bez ohledu na to, zda vytčené nedostatky předmětu prodeje jsou vadným plněním zakládajícím právo na slevu z kupní ceny, odvolací soud zdůraznil, že „nároky žalobci u soudu neuplatnili včas“ a „žalovaní opožděné uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci namítli … v průběhu jednání dne 24. 1. 2023 (a pak znovu v odvolání).“ Žalobci – argumentuje odvolací soud – netvrdili, že vytčené závady (včetně nevhodné spalinové cesty) byly důsledkem skutečnosti, o které žalovaní v době odevzdání věci věděli nebo museli vědět (§ 2112 odst. 2 věta druhá o. z.).
K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 33 Cdo 3825/2023-132, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu označil za nepřezkoumatelné. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zcela opomenul vypořádat s námitkou žalobců vznesenou v odvolání, podle které soud prvního stupně pochybil, pokud vytknuté vady předmětu koupě hodnotil jen v souhrnu a nikoliv jednotlivě. U závady komína v podobě vadné spalinové cesty žalobci namítli, že žalovaní opožděnost úspěšně namítnout nemohli, neboť tato vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděli nebo museli vědět. Jejich povinností jakožto provozovatelů spotřebiče paliv totiž bylo nechat si minimálně jednou ročně zkontrolovat oprávněnou osobou spalinovou cestu (§ 43 a násl. zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona 320/2015 Sb.). Pokud by žalovaní této své zákonné povinnosti dostáli, museli být revizním technikem upozorněni na vytknutou vadu. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí však argumentoval pouze ve vztahu k opožděnosti oznámení této vady, aniž by se vyjádřil k tomu, zda o vadě žalovaní věděli či vědět museli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, podle něhož „součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo kupujícího z vad zboží … přiznáno v soudním řízení … musí být též vždy úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterých prodávající … věděl nebo musel vědět v době dodání zboží …“).
Rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 Co 79/2023-152, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítajícím výroku co do částky 373 927 Kč s 8,25 % úroky z prodlení z částky 357 247 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení potvrdil, co do částky 15 000 Kč je zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 116 190 Kč.
Zabýval se jednotlivými vytknutými „vadami“ a uzavřel, že: popraskaná dlažba terasy byla viditelná, šlo o vadu zjevnou, za níž žalobci od žalovaných obdrželi slevu ve výši 15 000 Kč; nárok na další slevu za ni žalobcům nevznikl (§ 2103 o. z.). O vlhkostních poruchách I. nadzemního podlaží žalobci věděli, žalovaní je na vlhkost v garáži pod terasou upozornili. Nevěnovali-li již před samotnou koupí nemovitostí uvedenému nedostatku patřičnou pozornost a nezjišťovali-li důsledně jeho rozsah, nebylo jejich oznámení vady žalovaným 5. 11. 2019 včasné a vzhledem k námitce žalovaných jim tak nárok na slevu za tuto vadu nelze přiznat. Vědomost žalovaných o rozsahu této vady nelze dovozovat z toho, že dům sami stavěli. K zbývajícím třem „vadám“ odvolací soud uvedl, že ani v jednom případě nejde o vadu ve smyslu § 2099 odst. 1 věty první a § 2095 o. z. Co se týká prasklin podlah ve II. a III. nadzemním podlaží domu, žádná speciální jakost ani provedení podlah či jiných stavebních konstrukcí nebyly v kupní smlouvě ujednány. Předmětem koupě byl pozemek se stavbou zhotovenou před dvaceti lety, s jejímž technickým stavem se žalobci měli možnost během prohlídek před koupí seznámit. Praskliny v betonovém potěru, na němž byla položena vrstva dřevotřískových desek a laminátová podlaha, nijak nesnižovaly funkční či estetické vlastnosti věci, a i přes jejich výskyt bylo možné věc v tomto stavu bez omezení užívat. Tvrzení, že kanalizační potrubí nebylo řádně odvětráváno žalobci neprokázali. Sami uvedli že, až do rekonstrukce koupelny v květnu 2019 zápach kanalizace ani kloktání sifonu nevnímali, komfort užívání domu tak nebyl nijak snížen. Technologie odvětrávání kanalizace není vadou (ve smyslu výše citovaných ustanovení), stejně tak jako nevhodná spalinová cesta. Funkčnost topné soustavy nebyla absencí nerezové vložky nijak snížena, žalobci vyšší kvalitu spalinové cesty při koupi nepožadovali. Kupovaná nemovitost byla dostavěna v roce 1997 a její technický stav, včetně topné soustavy, odpovídal tehdejším technickým požadavkům. Žalovaní v domě v roce 2016 instalovali nový kotel, přičemž podmínkou jeho zprovoznění byla i revize spalinové cesty odborně způsobilou osobou. Doklady o tom žalobci obdrželi. Vadou prodané věci tak není vložka zhotovená nikoli z nerezu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které není přípustné.
Žalovaní se k podanému dovolání vyjádřili a navrhli jeho odmítnutí, případně zamítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř., lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že dne 6. 12. 2017 uzavřeli žalobci jako kupující s žalovanými (prodávajícími) kupní smlouvu, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k nemovitým věcem (pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY - rodinný dům a pozemku parc. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY) za kupní cenu 4 300 000 Kč. Vlastnické právo žalobci nabyli k 10. 1. 2018 a fyzicky předmět koupě převzali v únoru 2018. K 10. 1. 2018 přešlo na žalobce nebezpečí škody na věci. Při přebírání nemovitých věcí byli žalobci žalovanými upozorněni na vlhkost stropu garáže (prostor pod terasou) a byla jim předána částka 15 000 Kč na opravu dlažby terasy (prasklé dlaždice). V červnu téhož roku se žalobci do domu nastěhovali a začali s opravami (terasy, fasády v prvním nadzemním podlaží, podlahy v druhém nadzemním podlaží atd.). Ze znaleckých posudků a ohledání ke dni rozhodování soudu vyplývá, že všechny práce na opravě terasy a podlahách v druhém nadzemním podlaží byly provedeny v roce 2018; podlahy ve třetím nadzemním podlaží byly pouze vybourány. Zpráva o provedené kontrole a čištění spalinové cesty, z níž vyplývá nevhodnost vložky komínového průduchu, je datována 13. 11. 2018; na závadu odvětrání kanalizačního potrubí byli žalobci upozorněni zprávou z 15. 5. 2019 (práce na odvětrání však proběhly již v roce 2018). Sdělením z 5. 11. 2019 uplatnili žalobci vůči žalovaným vady (vlhkostní poruchy v prvním nadzemním podlaží, praskliny podlah v druhém a třetím nadzemním podlaží, nevhodná spalinová cesta a neodvětrané kanalizační potrubí) a požádali o slevu z kupní ceny ve výši 400 000 Kč. Žalovaný reagoval přípisem z 24. 11. 2019, v němž uvedl, že ohledně vlhkostních poruch domu byla žalobcům již poskytnuta sleva 15 000 Kč, praskliny podlah neměly na užívání domu vliv a vady spalinové cesty a kanalizačního potrubí odmítl. Žalobci vady uplatnili opětovně výzvou z 18. 3. 2021, v níž požadovali slevu ve výši 357 247 Kč.
Přípustnost dovolání žalobci vymezují jako odklon od ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky hmotného práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, aniž by však konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu specifikovali. Jejich výtky navíc směřují proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, jež dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, pří řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4575/2014, a ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3166/2013).
Tvrdí-li dovolatelé, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného práva se jedná, a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1521/2018). Judikaturu však dovolatelé neuvádějí a právní výhrady nevymezují regulérním postupem; své výtky totiž staví na jiných skutkových závěrech, než ke kterým dospěl v napadeném rozhodnutí odvolací soud. Přitom skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, nelze dovoláním úspěšně napadnout a skutková zjištění dovolacímu přezkumu nepodléhají (§ 241a o. s. ř.).
Uvedené platí jak pro námitky dovolatelů týkající se závěru odvolacího soudu ohledně opožděnosti uplatnění vad (žalobci jsou na rozdíl od odvolacího soudu přesvědčeni, že vytknuté vady oznámili žalovaným včas, tedy bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozvěděli, a to v emailové komunikaci proběhlé mezi stranami v roce 2018), tak pro výhrady proti zjištění, že většina vytknutých nedostatků domu není vadami v právním smyslu.
Prodávající má povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc stanovené vlastnosti, je vadná (§ 2095 ve spojení s § 2099 odst. 1 o. z.).
V rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, Nejvyšší soud konstatoval, že zákon vychází z předpokladu, že prodávající s kupujícím v kupní smlouvě ujednají kromě základních náležitostí též množství, jakost a provedení předmětu koupě (věci), nicméně není to jejich povinností. I když se k pojmům jakost a provedení v praktickém životě přistupuje různým způsobem, v zásadě lze vycházet z toho, že jakostí se rozumí především kvalita z hlediska užitných vlastností předmětu koupě, zatímco pod pojmem provedení lze spatřovat především jeho vzhled, resp. design, případně též technickou úroveň, pokud existují různé verze z hlediska složitosti či vybavení, nicméně často se tyto dva pojmy různě kombinují a zaměňují. Jakkoli se může zdát tato úvaha spíše teoretická, v případech, kdy jakost a provedení nejsou ujednány a kdy se postupuje tak, že pro plnění prodávajícího budou určující jakost a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy, případně pro obvyklý účel nabývá na významu. V těchto případech je totiž naprosto nezbytné mít dostatečně jasnou představu o tom, jak má daný předmět koupě z hlediska jakosti a provedení vypadat, resp. k čemu má sloužit, přičemž je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem konkrétní smlouvy, případně pak k obvyklé praxi týkající se daného předmětu koupě a jeho následného použití. Nejprve je při absenci určení jakosti a provedení předmětu koupě tedy třeba hledat „vzor“ pro jejich určení v účelu dané smlouvy, a teprve v případě, že takovýto účel ze smlouvy není zjistitelný či jej nelze pro určení jakosti a provedení použít, použije se jako kritérium účel obvyklý pro daný předmět koupě, tedy účel, k němuž se zpravidla užívá [srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, 2014, s. 57 a násl.].
Posouzení, zda předmět koupě je v „ujednaném množství, jakosti a provedení“ nebo zda je v „jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy“, nebo „v jakosti a provedení pro účel obvyklý“, bude odvislé vždy od konkrétních skutkových okolností dané věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2386/2022, ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1263/2023, či ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3170/2024).
V projednávané věci vycházel odvolací soud z toho, že kupní smlouva se týkala dvou pozemků, přičemž součástí jednoho z nich byl i rodinný dům, jehož stáří v době prodeje přesahovalo dvacet let. Žádnou speciální jakost či provedení předmětu koupě si strany ve smlouvě neujednaly. Samotné koupi předcházelo několik prohlídek domu, při nichž se žalobci měli možnost s technickým stavem nemovitosti seznámit. Posoudil-li odvolací soud praskliny v betonovém potěru, na němž byla položena vrstva dřevotřískových desek a laminátová podlaha, jako nedostatky, jež nijak nesnižovaly funkční či estetické vlastnosti věci, a i přes jejich výskyt bylo možné věc v tomto stavu bez omezení užívat, nijak se výše uvedené ustálené judikatuře dovolacího soudu nezpronevěřil. Stejně tak jsou v souladu s judikaturou dovolacího soudu závěry ohledně neexistence vad v případě změny technologie odvětrání kanalizace (tvrzení, že kanalizace nebyla odvětrávána se žalobcům prokázat nepodařilo) či absence nerezové vložky komína (žalobci vyšší kvalitu spalinové cesty nepožadovali). Zpochybňují-li dovolatelé tuto úvahu odvolacího soudu tvrzením o existenci skrytých vad, konstruují jiná – vlastní – skutková zjištění, než z jakých při právním posouzení vyšel odvolací soud.
Dovolání bylo podáno do všech výroků rozhodnutí odvolacího soudu.
Ve vztahu k výroku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu 15 000 Kč a řízení ve stejném rozsahu z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil, dovolatelé nevymezili přípustnost dovolání ani dovolací důvod. O tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Proti výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů je dovolání objektivně nepřípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně co jim ukládá pravomocné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 12. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu