Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně GANSA a.s., se sídlem v Ostravě, Hrabůvce, Hasičská 930/53, identifikační číslo osoby 27826791, zastoupené Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Křížkovského 617/10, proti žalované FOLTAN a spol., se sídlem v Opavě, Městě, Ostrožná 233/40, identifikační číslo osoby 25865111, zastoupené JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1331/31, o určení pohledávky a práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 70/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2023, č. j. 8 Co 98/2023-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 40 C 70/2021-38, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že má za zůstavitelkou konkrétně specifikované pohledávky, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně „změnil“ tak, že „žaloba na určení, že žalobkyně má za zůstavitelkou pohledávky v rozsahu, jak byly notářkou popřeny, a to ve výši 3 972 658 Kč s příslušenstvím zajištěné soudcovským zástavním právem, a právo na uspokojení pohledávky ve výši 2 150 000 Kč s příslušenstvím a částky 50 250 Kč ze zajištění exekutorským zástavním právem, se zamítá“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně do všech jeho výroků, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena.
K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že pokud se jedná o okolnosti uzavření smlouvy o půjčce, pak samotná smlouva o půjčce ze dne 14. 2. 2011 má lichevní charakter, a smlouva je tedy absolutně neplatná.
Dovolatelkou formulovaná otázka, „zda tíseň (lichvu) může založit stav, kdy dlužníkům nehrozí, že v důsledku neschopnosti okamžitě splatit vzniklý závazek přijdou o (natož celý) majetek“, a k ní připojená argumentace, že okolnosti uzavření smlouvy o půjčce nezakládaly tíseň, resp. její lichevní charakter, který by ústil v závěr o její absolutní neplatnosti, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. Závěr o tom, zda se dlužníci v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce nacházeli ve stavu tísně, či nikoli, je otázkou skutkovou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 530/2016, ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3884/2010, a ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2256/2021; dále např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. II. ÚS 621/2000). Dovolatelka navíc přehlíží, že odvolací soud svůj právní závěr týkající se neplatnosti smlouvy o půjčce ze dne 14.2.2011 nezaložil výlučně na tom, zda dlužníci smlouvu uzavírali v tísni.
Namítá-li dovolatelka, že závěr odvolacího soudu o tom, že k zajištění soudcovským zástavním právem se nepřihlíží, je nesprávný, pak ve vztahu k této námitce nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání; uvedený závěr tak není otevřen dovolacímu přezkumu.
Směřuje-li dovolání též proti nákladovým výrokům, není v této části přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2025
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu