Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně AUTA MOTOL s.r.o., se sídlem v Praze 5, Za Opravnou 186/1 (identifikační číslo 267 47 251), zastoupené JUDr. Tomášem Machem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, proti žalovanému F. H. D. M., zastoupenému Ing. Mgr. Miroslavem Šperkou, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, o 456 123 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 80/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 19 Co 515/2024-123, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 18 C 80/2018-112, Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2021, č. j. 18 C 80/2018-59, stejně tak jeho návrh na odklad vykonatelnosti uvedeného rozsudku. Uzavřel, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty podle čl. 19 odst. 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních mezi členskými státy („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (dále jen „Nařízení“), nebyly v daném případě naplněny. Nešlo totiž o případ, kdy by žalovaný neměl dostatečný čas k přípravě či vyjádření ve věci nebo podání opravného prostředku. Soud neshledal ani naplnění podmínek podle § 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovaný netvrdil, že by lhůtu k podání odvolání zmeškal z omluvitelného důvodu. Jeho argumentace se opírala o tvrzení, že mu soudní písemnosti nebyly vůbec doručeny. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku obvodního soudu považoval soud v této fázi řízení za bezpředmětný.
V záhlaví specifikovaným rozhodnutím Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Uvedl, že smyslem institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, a který zmeškal z omluvitelného důvodu. Nelze totiž po účastníkovi spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, nastane-li překážka nebo okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas. Prominout zmeškání lhůty však lze jen za předpokladu, že písemnost byla účastníkovi řádně a účinně doručena. Nestalo-li se tak, účastník žádnou lhůtu nezmeškal, neboť mu žádná ani nezačala běžet. K samotnému doručování písemnosti (rozsudku soudu prvního stupně) odvolací soud uvedl, že vzhledem k tomu, že v České republice nebyla v dané době evidována adresa pobytu cizince (žalovaného), doručoval soud správně na jedinou jemu známou adresu v cizině. Nic nelze vytknout ani ke způsobu doručování prostřednictvím poštovních služeb. Soud prvního stupně však pochybil, uvedl odvolací soud, vzal-li za průkaz řádného doručení pouhé sdělení České pošty a záznam o sledování zásilky. Tyto listiny hovořící o dodání písemnosti „oprávněnému příjemci“ totiž neprokazují doručení do vlastních rukou; není z nich zřejmé, o jakou osobu, jíž bylo doručeno, jde, tudíž nemuselo být doručeno přímo adresátovi. Za této situace bylo na místě, aby soud využil jiný způsob doručení ve smyslu Nařízení. Jelikož tak neučinil, nelze mít rozsudek soudu prvního stupně za řádně doručený (a to ani následně okamžikem nahlédnutí do spisu zástupcem žalovaného). Odvolání tak bylo podáno v době, kdy žalovanému lhůta k jeho podání – jejíhož prominutí zmeškání se v právě probíhajícím řízení domáhá – ještě nezačala běžet a není tak splněn předpoklad pro rozhodnutí o prominutí jejího zmeškání. Soud prvního stupně tedy správně neshledal podmínky pro prominutí zmeškání lhůty, a i závěr o bezpředmětnosti návrhu na odklad vykonatelnosti je správný. Jelikož řízení ve věci nebylo dosud pravomocně skončeno (rozsudek nebyl žalovanému řádně doručen), zavázal odvolací soud obvodní soud, aby po právní moci tohoto usnesení v řízení pokračoval tak, že žalovanému rozsudek (včetně opravného usnesení) řádně doručí, vyzve jej k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání a žalobkyni odvolání zašle s poskytnutím prostoru pro její vyjádření.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřila a navrhla jeho odmítnutí a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 236 odst. 2 o. s. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Dovolatel – ve zjevném rozporu s ustanoveními § 236 odst. 2 o. s. ř. - napadá toliko odůvodnění napadeného rozhodnutí. Sám uvádí, že s rozhodnutím odvolacího soudu a jím nařízeným dalším postupem soudu prvního stupně stran doručování souhlasí, nesouhlasí však „s vyřešením právních otázek uvedených v odůvodnění rozhodnutí, které mohou mít negativní následky na další řízení ve věci…“ Nadto pominul, že vznesené otázky (zda soud prvního stupně vyčerpal všechny prostředky ke zjištění skutečného místa pobytu žalovaného, zda byl soud prvního stupně povinen opakovaně ověřovat skutečné místo pobytu žalovaného a zda byl soud prvního stupně povinen upřednostnit doručení prostřednictvím zahraničního orgánu) s předmětem řízení v právě projednávané věci (prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání) nesouvisí.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu