Plný text
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně REHISTAV Jílek s. r. o., se sídlem v Jevišovicích, Slatina 29 (identifikační číslo osoby 072 99 117), zastoupené JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dvořákova 3538/10, proti žalovaným 1) J. K. a 2) M. K., zastoupeným JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 881/7, o zaplacení 222 039,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 C 67/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 21 Co 130/2024, takto:
- I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaných domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 222 039,70 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 222 039,70 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 21 Co 130/2024-292, potvrdil rozsudek ze dne 9. 4. 2024, č. j. 21 C 67/2021-261, kterým Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Má-li být dovoláni přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Není úkolem dovolacího soudu z moci úřední přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu při pochybnosti dovolatele o správnosti v něm dovozených závěrů, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a o. s. ř. ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky, ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, uznal, že se nejedná o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup, pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání. To znamená, že i kdyby dovolací soud měl za to, že v případě věcného přezkumu dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstát nemůže, bez právně relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání mu nepřísluší, aby za dovolatele dovozoval či snad doplňoval absentující obligatorní náležitosti dovolání; opačný postup by představoval zjevný exces, neboť by v takovém případě nebyla respektována právní reglementace dovolacího řízení a bylo by porušeno právo účastníků na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, nebo ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017).
Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť; vždy však musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Dovolání shora uvedené postuláty nesplňuje. Z obsahu dovolání je sice seznatelné, s kterými právními, popř. skutkovými závěry odvolacího soudu není žalobkyně srozuměna, případně proč je má za vadné, nepodává se však z něho, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. má za splněné, a ve vztahu k jaké otázce hmotného nebo procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno; v dovolání není žádná právní otázka formulována, žalobkyně v dovolání pouze reprodukuje skutkové a právní závěry odvolacího soudu a polemizuje s nimi.
V dovolání použitá formulace, že žalobkyně „dovozuje přípustnost dovolání dle § 237 o.s.ř., když navrhuje, aby dovolací soud vyřešenou otázku hmotného a procesního práva posoudil jinak“, významově neodpovídá požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla nyní posouzena jinak, a z obsahu dovolání je navíc zřejmé, že dovolatelka se ani tohoto nedomáhá, nýbrž požaduje, aby dovolací soud posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu.
Kritizuje-li žalobkyně – dovolávajíc se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1669/2014, – rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, přehlíží, že proti tomuto nákladovému výroku není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Návrh na přerušení dovolacího řízení se za dané procesní situace jeví jako obsoletní, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě na určení relativní neúčinnosti smlouvy o dílo, nemůže nikterak ovlivnit výsledek dovolacího řízení; vady dovolání již nelze odstranit a Nejvyššímu soudu by beztak nezbylo než vadné podání odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1631/2019).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu