Plný text
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
První žalobkyní vymezená právní otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud nezjistil, že PAS postupovala žalobkyni jedinou pohledávku vůči žalovanému či všechny pohledávky vůči žalovanému. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jež je vyjádřena v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 ICdo 35/2016, a ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018. Námitky představují polemiku se zjištěným skutkovým stavem. Žalobkyně dospívá k vlastním skutkovým závěrům, podle nichž byly předmětem postupní smlouvy mezi PAS a žalobkyní všechny pohledávky vůči žalovanému. Nejvyšší soud však již vícekrát judikoval, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2808/2017, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4607/2017); skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 /§ 211/ o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Hodnocení důkazů odvolacím soudem není v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, či ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
Vzhledem ke skutkovému závěru odvolacího soudu, že nebylo zjištěno, že PAS postoupila žalobkyni jedinou pohledávku či všechny pohledávky vůči žalovanému, nemůže založit přípustnost dovolání ani druhá právní otázka, týkající se výkladu právního jednání podle úmyslu jednajícího. Pro závěr odvolacího soudu bylo totiž podstatné to, že nebylo prokázáno postoupení všech pohledávek vůči žalovanému, nikoliv výklad postupní smlouvy. Na této otázce tedy není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalované odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu