Plný text
33 Cdo 1884/2025-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Advanced R&D Ltd., se sídlem Geneva Place 1/1, VG1110 Tortola, Britské Panenské ostrovy, zahraniční osoba registrovaná pod č. 2124283, proti žalovanému I. Ch., zastoupenému Mgr. Jiřím Krejčím, advokátem se sídlem Praha, Nad Olšinami 2445/27, o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 6/2024, o dovolání Mgr. Vojtěcha Křikavy, advokáta se sídlem Praha, Vinohradská 1336/97, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 59 C 6/2024-133, řízení částečně zastavil co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od 1. 10. 2022 do 6. 11. 2023 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2023 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-208, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů), a advokátu Mgr. Vojtěchu Křikavovi uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů 138 400 Kč.
3. Odvolací soud se s odkazem na § 104 odst. 2 o. s. ř. nejprve zabýval splněním podmínek řízení. Vzhledem k tomu, že v předložené plné moci ze dne 20. 10. 2023 byla v (připojeném) prohlášení o pravosti podpisu nesrovnalost ve jménu statutárního orgánu, že byla předložena fotokopie plné moci a že se žalobkyně prostřednictvím statutárního orgánu řízení před soudem prvního stupně neúčastnila, odvolací soud usnesením ze dne 10. 3. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-158, vyzval jejího zástupce Mgr. Vojtěcha Křikavu, aby ve lhůtě 30 dnů předložil soudu plnou moc, na níž bude apostilou ověřeno, že osoba jménem „B. S., narozená XY“ je za žalobkyni oprávněna jednat a udělovat plnou moc advokátu v dané věci, a na níž bude podpis této osoby oprávněné jednat za žalobkyni úředně ověřen (k tomu odkázal na § 28 odst. 4 o. s. ř.). Současně jej poučil, že v případě nesplnění výzvy zastaví řízení. Na výzvu zástupce žalobkyně odpověděl sdělením ze dne 20. 3. 2025, v němž uvedl, že B. S. v době udělení plné moci byl a nadále je statutárním orgánem žalobkyně a že její korporátní set (soubor dokumentů o společnosti podle práva Britských Panenských ostrovů) – dokládající postavení B. S. – opatřený apostilou byl předložen soudu prvního stupně a po seznámení se s jeho obsahem vrácen. Ke sdělení připojil fotokopii korporátního setu a fotokopii dotyčné plné moci (obsahující nesrovnalost uvedenou výše).
Přípisem ze dne 2. 4. 2025 odvolací soud zástupci žalobkyně prodloužil o cca 3 týdny lhůtu ke splnění povinnosti uvedené ve výzvě s tím, že veškeré listiny uvedené ve výzvě je třeba předložit v originále, popř. ověřené kopii. Na přípis reagoval zástupce žalobkyně předložením originálu korporátního setu a opětovným předložením fotokopie dotyčné plné moci.
Na základě zjištění učiněného ze sdělení Policie České republiky - Ředitelství cizinecké policie odvolací soud zaslal do datové schránky B. S. výzvu, aby se v úředních hodinách dostavil do Infocentra odvolacího soudu s řádnou plnou mocí, kterou osobně podepsal a kterou zmocnil advokáta Mgr. Křikavu. B. S. uloženou povinnost ve stanovené lhůtě esplnil. Na výzvu reagoval pouze Mgr. Křikava podáním, ve kterém odvolací soud vyzval, aby respektoval jeho postavení advokáta žalobkyně a znovu předložil fotokopii dotyčné plné moci.
Vzhledem k tomu, že tvrzený statutární orgán žalobkyně (který před soudem nebyl osobně přítomen a jde o cizince majícího v České republice přechodné bydliště na ubytovně) – cizozemské právnické osoby se sídlem na Britských Panenských ostrovech – udělení plné moci advokátu Mgr. Křikavovi nepotvrdil a dotyčný advokát trvá na tom, že k žalobě připojil řádnou plnou moc (ačkoliv byl upozorněn na následky nepředložení plné moci s řádně ověřeným podpisem statutárního orgánu žalobkyně), odvolací soud (s odkazem na § 28 odst. 4 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1593/2014) uzavřel, že k odstranění vad podané žaloby spočívající ve skutečnosti, že nebyla řádně podepsána, (již) nemá jiný nástroj. Požadavek řádně podepsané žaloby je základní podmínkou řízení, bez jejíhož naplnění v řízení nelze pokračovat, proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
4. Mgr. Vojtěch Křikava, advokát, který se označil za zástupce žalobkyně, podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení následujících otázek:
1) „posouzení nedostatků podmínek řízení, konkrétně zda soud mohl zastavit řízení pro vady podané žaloby spočívající ve skutečnosti, že nebyla řádně podepsána“, při jejímž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 136/2015, sp. zn. 29 Odo 733/2001, sp. zn. 20 Cdo 1220/2000, sp. zn. 2 Cdon 661/96, sp. zn. 30 Cdo 2721/2015, sp. zn. 30 Cdo 4707/2018, sp. zn. 30 Cdo 1364/2024, sp. zn. 30 Cdo 4986/2015 a sp. zn. 29 Cdo 1593/2014. Odvolací soud rozhodl o zastavení řízení na základě svého závěru, že Mgr. Křikava, který za ni podal (a podepsal) žalobu, k tomu nebyl zmocněn. Namítá, že odvolací soud ji formou usnesení ze dne 10. 3. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-158, vyzval „k doložení oprávnění B. S. dále zmocnit Mgr. Křikavu, nikoliv k předložení plné moci udělené Mgr. Křikavovi, jejíž absenci jí vytýká“. Ani přípisem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-199, kterým byl její právní zástupce vyzván k předložení veškerých listin požadovaných předchozím usnesením v originále, popřípadě v ověřených kopiích, ji odvolací soud „nevyzval k předložení procesní plné moci, natož procesní plné moci v originále, nebo s úředně ověřeným podpisem“. Přípis ze dne 12. 5. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-202, kterým odvolací soud vyzval přímo B. S. k předložení plné moci, není učiněno ve formě usnesení, tj. není splněna podmínka formy rozhodnutí podle § 28 odst. 4 o. s. ř., resp. § 167 o. s. ř. Odvolací soud tedy vůči Mgr. Křikavovi výzvu k předložení plné moci „vůbec neučinil“ a vůči B. S. ji neučinil v předepsané formě, tj. usnesením. Přitom má za to, že odvolací soud výzvu k předložení plné moci „zřejmě učinit chtěl“, což podle ní „vyplynulo až z odůvodnění napadeného rozhodnutí“.
Vedle toho nedostatkem plné moci není, že nebyla předložena v originále, nebo že podpis zmocňující osoby na ní není úředně ověřen. Takové náležitosti musí mít pouze tehdy, ukládá-li to zákon, popř. rozhodne-li tak předseda senátu (podle § 28 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci to zákon neukládá, ani o této povinnosti nerozhodl předseda senátu, nemůže být nedostatek této formy podpisu zmocnitele na plné moci považován za nedostatek podmínky řízení a dotyčná plná moc (ze dne 20. 10. 2023) považována za nedostatečnou. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že písařská chyba v prohlášení o pravosti podpisu – v němž namísto správného příjmení „S.“ je uvedeno „S.“ – na dotyčné plné moci má za následek neplatnost takového zmocnění, neboť obsah tohoto úkonu, jakož i vůle zmocnitele z tohoto úkonu vyplývající jsou jednoznačné a veškeré údaje obsažené jak v plné moci, tak v prohlášení o pravosti podpisu (jméno, příjmení, datum narození, podpis, cestovní doklad) ve svém celku nezakládají pochybnosti o totožnosti osoby, jejíž podpis byl ověřován. Předložená plná moc tedy není neplatná. Rozhodl-li soud, že důvodem pro zastavení řízení bylo nepředložení plné moci s ověřeným podpisem účastníka, aniž by současně o této povinnosti rozhodl, případně aniž by spornou otázku pravosti plné moci řešil dokazováním, vyřešil tuto otázku v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
V (odkazovaném) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4986/2015 jsou uvedeny příklady procesních situací, kdy je zpravidla odůvodněn požadavek na úřední ověření podpisu na plné moci (ve smyslu § 28 odst. 4 o. s. ř.). Žádná taková situace však z dosavadního průběhu řízení „nevyplývala a ani nebyla odvolacím soudem dále zkoumána“, neboť dotyčná plná moc byla opatřena ověřeným podpisem statutárního zástupce žalobkyně a advokátu byla udělena přibližně měsíc před podáním žaloby; „z ničeho nevyplývala pravděpodobnost“, že se statutární zástupce žalobkyně na výzvu soudu k nařízenému jednání osobně nedostaví (jde sice o cizince, ale žije na území České republiky a je držitelem povolení k přechodnému pobytu).
2) „zda je předseda soudu ve výzvě podle ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. povinen rozvést důvody, pro něž má pochybnosti o existenci právního zastoupení žalobkyně“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dodala, že jde o následující (v otázce zmíněné) důvody:
- důvody vzniku pochybností, které ho k takovému rozhodnutí vedly,
- vysvětlení, z jakých důvodů mu nepostačuje již předložená plná moc, zvláště za situace, kdy ověření podpisu zmocnitele obsahuje,
- v případě odstranění nedostatků plné moci s ověřeným podpisem uvedení, v čem tyto nedostatky spočívají a jakým způsobem je má účastník odstranit, a to včetně opakovaného poučení, nebyly-li nově doloženou plnou mocí odstraněny veškeré nedostatky vytýkané soudem.
Odvolacímu soudu je rovněž vytýkáno, že neseznámil žalobkyni se svými pochybnostmi o udělení právního zastoupení Mgr. Křikavovi, resp. o pravosti dotyčné procesní plné moci. I kdyby takové pochybnosti měl, neodůvodnil je výše uvedeným způsobem.
Součástí dovolání byl též návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
5. Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
10. Dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-208, v rozsahu jeho nákladových výroků, je objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Co se týká dovolání ve zbylém rozsahu, to bylo podáno včas, splňuje zákonem vyžadované náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a bylo sepsáno advokátem. Otázka, zda je žalobkyně (dovolatelka) v řízení (též v řízení dovolacím) řádně zastoupena [popř. naopak, zda zástupce v řízení zastupuje žalobkyni (tj. osobu oprávněnou dovolání podat)] je předmětem dovolacího přezkumu. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4939/2014) je za daných okolností třeba a priori považovat podmínku legitimace dovolatele a podmínku oprávnění k zastupování za danou, byť by výsledkem dovolacího řízení byl závěr s uvedeným předpokladem rozporný a dovolání bylo odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou. Dovolací soud proto posuzoval, zda je dovolání s to zpochybnit závěry odvolacího soudu ohledně nutnosti řízení zastavit pro neodstranění odstranitelné podmínky řízení.
12. Podle § 28 odst. 1 o. s. ř. zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
13. Podle § 28 odst. 4 o. s. ř. podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.
14. Podle § 32 odst. 1 o. s. ř. každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.
15. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
16. Pokud je v dovolání namítáno, že se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2721/2015, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4707/2018, ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1364/2024, ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4986/2015, a ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, nelze s tímto argumentem souhlasit. V uvedených rozhodnutích, jež se týkaly případů udělení plné moci pro řízení před soudy České republiky tuzemskému zástupci účastníkem v cizině, Nejvyšší soud dovodil, že v případě, dojde-li k udělení plné moci pro řízení před soudy České republiky tuzemskému zástupci účastníkem v cizině, není třeba zastoupení osvědčovat veřejnou listinou a má-li plná moc povahu listiny soukromé, nemusí být opatřena předepsanými ověřeními. Uvedené ovšem neznamená, že by předseda senátu nemohl za daných okolností (například dojde-li k udělení plné moci pro řízení před soudy České republiky tuzemskému zástupci účastníkem v cizině) rozhodnout ve smyslu § 28 odst. 4 o. s. ř. o tom, že podpisy na plné moci ověřeny být musí. Jinak řečeno, sama skutečnost, že plná moc je udělována pro řízení před soudy České republiky tuzemskému zástupci účastníkem v cizině, nevede k potřebě ověřovat podpisy na plné moci; tím ale není vyloučeno, že o uvedené potřebě předseda senátu rozhodne. Otázka limitů diskrece předsedy senátu při rozhodování podle § 28 odst. 4 o. s. ř. byla dovolacím soudem vyřešena například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2721/2015, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4939/2014, z nichž se podává, že požadavek na úřední ověření podpisu na plné moci je zpravidla odůvodněn tehdy, nemá-li soud možnost se při jednání nebo jiném soudním roku sám přesvědčit o tom, zda k udělení plné moci skutečně došlo, a jsou-li s udělením plné moci spojeny procesní úkony, které mají vliv na další průběh řízení (např. zpětvzetí žaloby, odvolání nebo dovolání, změna žaloby apod.), popřípadě je-li účastník řízení v cizině a zřejmě se osobně k procesnímu soudu nedostaví, nemůže-li se účastník řízení osobně zúčastnit jednání u soudu ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů apod. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 177). Oprávnění předsedy senátu slouží zejména k ochraně „údajně“ zastoupeného před jednáním zástupce, který by takto zastoupenému subjektu mohl způsobit újmu. Proto v případě, kdy má předseda senátu pochybnosti o pravosti plné moci, respektive o oprávnění zástupce vystupovat jménem zastoupeného, je oprávněn vyzvat k předložení plné moci s úředně ověřenými podpisy. Uvedený účel představuje též limity rozhodovací diskrece předsedy senátu, neboť je třeba mít na zřeteli smysl a účel právní normy. V případě řešeném dovolacím soudem v usnesení ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2721/2015, soud nemohl požadovat úřední ověření podpisu plné moci, neboť pochybnost o pravosti plné moci a oprávnění zástupce vystupovat jménem zastoupeného nemohla rozumně vzniknout, jelikož žalobce byl osobně přítomen jednání před soudem prvního stupně, na němž byla ověřena jeho totožnost a v rámci kterého byl zástupcem zastoupen. Uvedená okolnost nyní projednávaný případ významně odlišuje tím, že odvolací soud nepožadoval pouze úřední ověření podpisu na plné moci, ale vyžádal si doložení, že dotyčná osoba (B. S.) je oprávněna za žalobkyni jednat. Vycházel přitom z toho, že k doložení zastoupení žalobkyně byla předložena prostá fotokopie plné moci datované 20. 10. 2023 s údajným ověřením podpisu osoby, jejíž jméno se přitom neshodovalo s osobou tvrzeného statutárního zástupce podle listin, jež se vážou k založení dotyčné společnosti. Neobstojí proto argumentace v dovolání, že odvolací soud nevymezil, v čem spatřuje nedostatky předložené plné moci. Důvodem pro výzvu byla nesrovnalost jména zahraniční osoby označené v plné moci jako osoby jednající za zmocnitele, jímž je zahraniční právnická osoba se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Skutečnost, že dotyčná plná moc, prostřednictvím které zástupce v řízení již případně osvědčoval existenci a rozsah oprávnění jednat za účastníka, nezanikla a úkon(y), které zástupce míní učinit, jsou v rozsahu dané plné moci, na uvedeném nic nemění. Rozhodnutím ve smyslu § 28 odst. 4 o. s. ř. se plná moc bez úředně ověřených podpisů stává sama o sobě nedostatečným průkazem zmocnění. Za situace, kdy odvolací soud neměl možnost se sám přesvědčit o tom, zda k udělení plné moci skutečně došlo a že k němu došlo řádně, a bylo-li zjevné, že se dotyčná osoba jednající za žalobkyni k soudu nedostaví, a byla-li předložena toliko prostá kopie plné moci obsahující uvedenou nesrovnalost, lze mít pochybnosti odvolacího soudu, zda je zástupce oprávněn účastníka zastupovat v konkrétním řízení, za opodstatněné. Dovolací soud uzavírá, že za dané situace bylo namístě žádat doložení plné moci s ověřenými podpisy včetně doložení oprávnění osoby jednající za žalobkyni k jejímu udělení. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy třeba hodnotit jako správné.
17. Námitka, že zmocněnec k předložení plné moci nebyl vyzván, neodpovídá obsahu spisu, z něhož se podává, že usnesení ze dne 10. 3. 2025, č. j. 18 Co 86/2025-158, bylo Mgr. Křikavovi doručeno do datové schránky dne 20. 3. 2025.
18. Pochybnosti týkající se udělení řádného zmocnění k zastupování žalobkyně nebyly vyvráceny ani v dovolacím řízení, kdy dotyčný advokát k výzvě dovolacího soudu předložil listinu Osvědčení o výkonu funkce (Certificate of Incumbency) ze dne 29. 9. 2025, z něhož se opět podává, že ředitelem žalobkyně byl jmenován dne 18. 5. 2023 (při založení společnosti) B. S., narozený XY, bytem XY, ale tato listina je bez apostily, neboť k ní připojená apostila se týká listiny jiné (Certificate of Incorporation). Již jen pro úplnost lze poznamenat, že se v Certificate of Incumbency uvedené registrační číslo (2124238) liší od ostatních dokladů včetně notářského ověření (Notarial Certificate), kde je uvedeno registrační číslo 2124283.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno způsobilým zpochybnit závěry odvolacího soudu, a navíc se z výše uvedeného podává, že advokát Mgr. Vojtěch Křikava, který nemá postavení účastníka řízení, nedisponuje řádnou plnou mocí (oprávněním k zastupování účastníka) pro dovolací řízení, je třeba jím podané dovolání posoudit jako podané neoprávněnou osobou a odmítnout je podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř., pročež nepřichází v úvahu ani možnost rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2026
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu