Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně APARTMENT BENEŠOV s.r.o., se sídlem Benešov, Křižíkova 2256, identifikační číslo osoby 06251277, zastoupené Mgr. Monikou Hoffmannovou, advokátkou se sídlem Praha, Klimentská 1216/46, proti žalovanému P. A., zastoupenému Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem Praha, Havlíčkova 1682/15, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem a o vyklizení nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 41/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 26 Co 48/2025, 26 Co 49/2025-401, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 20 025,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Moniky Hoffmannové.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, č. j. 26 Co 48/2025, 26 Co 49/2025-401, potvrdil rozsudek ze dne 11. 11. 2024, č. j. 6 C 41/2023-338, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 C 41/2023-348, kterým Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY, vše v obci XY a k. ú. XY, žalovanému uložil povinnost vyklidit nemovitosti uvedené ve výroku I. a vyklizené předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně jako prodávající uzavřela s žalovaným jako kupujícím dne 10. 12. 2020 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod dotyčných nemovitostí za kupní cenu 1 920 000 Kč. Téhož dne strany (tj. účastníci) uzavřely smlouvu označenou dohoda o úhradě kupní ceny, v níž se žalovaný zavázal uhradit kupní cenu bezhotovostně ve dvaceti čtyřech měsíčních splátkách po 80 000 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena v prosinci 2020 a poslední vlistopadu 2022. Žalovaný kupní cenu ve sjednané lhůtě nezaplatil (ani jednu splátku). Dopisem ze dne 27. 12. 2022 žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu neuhrazení celé kupní ceny (dopisu předcházela výzva k úhradě obsahující upozornění na případné odstoupení od smlouvy).
3. S odkazem na § 118 odst. 1 a 2, § 118b odst. 1 o. s. ř. a judikatorní závěry Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4616/2010) odvolací soud shledal, že při prvním jednání soudu prvního stupně dne 30. 5. 2023 byly provedeny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. Uzavřel, že téhož dne nastaly účinky koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. (poučením soudu prvního stupně, kterého se účastníkům dostalo na konci uvedeného jednání) a soud prvního stupně tedy správně nepřihlédl k novému obrannému tvrzení žalovaného, že kupní cena sjednaná v kupní smlouvě vůbec zaplacena být neměla, uplatněnému po uplynutí zákonné koncentrační lhůty (podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. 11. 2024), jakož ani k jeho důkazním návrhům. Odstoupení žalobkyně od smlouvy (dopisem ze dne 27. 12. 2022) posoudil jako účinné (podle § 1977 o. z.), proto žalobě na určení vlastnického práva bylo vyhověno (jakož i žalobě na vyklizení, neboť žalovaný dotyčné nemovitosti užíval).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud v souvislosti s řešením otázky koncentrace řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, sp. zn. 27 Cdo 3252/2023, sp. zn. 27 Cdo 2833/2023, sp. zn. 21 Cdo 3372/2022, a sp. zn. 27 Cdo 1237/2024. Má za to, že v dané věci ke koncentraci řízení dojít nemohlo, neboť soud prvního stupně neprovedl všechny úkony předepsané v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., pročež ve smyslu odkazované judikatury nelze dotyčné první jednání považovat za skončené. Rovněž odvolacímu soudu vytýká, že se s jeho argumentací týkající se provedení úkonů uvedených v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. a odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu v odůvodnění napadeného rozsudku „vůbec nijak nevypořádal“. Součástí dovolání byl též návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí.
5. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Zdůraznila, že žalovaný od počátku řízení opakovaně tvrdil, že kupní cenu předmětných nemovitostí uhradil, což dokládal listinnými důkazy. Teprve po vyvrácení tohoto tvrzení (na základě znaleckého posudku) – s časovým odstupem téměř 18 měsíců od posledního písemného podání – se žalovaný pokouší zpochybnit zákonnou koncentraci řízení, popírá veškerá svá dosavadní tvrzení a předkládá v rámci své „nové“ obrany opačná tvrzení, a sice, že kupní cena nebyla vůbec sjednána, neboť se mělo jednat o bezúplatný převod.
6. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Dovolání není přípustné.
10. K pojmu prvního jednání v kontextu koncentrace řízení Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 98/2013, vyložil, že obsahem (předmětem) prvního jednání uvedeného v § 118b odst. 1 větě druhé o. s. ř. jsou (musí být) takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování (k provádění důkazů) o věci samé. Podstatné tu nemůže být jen to, že bylo skončeno (odročeno) jednání, které soud nařídil jako první k projednání věci samé a které se také uskutečnilo, jestliže při něm nebyly provedeny nebo nemohly být provedeny všechny úkony, které by účastníkům reálně umožnily včas a řádně splnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že první jednání lze pokládat ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. V usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017, Nejvyšší soud k výše uvedeným závěrům doplnil, že pokud jde o úkony podle § 118 odstavce 2 o. s. ř., výslovné sdělení výsledků přípravy jednání není vždy obligatorním úkonem soudu; v této fázi řízení má předseda senátu sdělit informace z přípravy jednání tehdy, pokud je to potřebné pro další průběh řízení, případně vhodné z hlediska informovanosti účastníků a např. potřeby vysvětlení důvodů, které k příslušným postupům vedly.
12. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl řádně poučen v předvolání k prvnímu jednání (srov. zaslání předvolání č. l. 28 spisu a bod 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a také před skončením prvního jednání (k tomu v podrobnostech viz níže). Z protokolu o jednání konaného dne 30. 5. 2023 vyplývá, že účastníci byli seznámeni s obsahem žaloby a žalovaný se (prostřednictvím advokáta) k žalobě vyjádřil tak, že odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny nebylo platné a účinné proto, že sjednanou kupní cenu zaplatil, což dokládá písemnými potvrzeními o převzetí jednotlivých splátek žalobkyní. Žalobkyně po provedeném dokazování popřela pravost i správnost uvedených potvrzení (jakož i dohody o splácení kupní ceny ze dne20. 12. 2020). Soud prvního stupně proto žalovaného vyzval (a poučil) podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání pravosti a správnosti listin dokládajících zaplacení kupní ceny. Žalovaný reagoval návrhem na vypracování znaleckého posudku. Poté soud účastníky řádně poučil o koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a poskytl jim třicetidenní lhůtu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů (srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 30. 5. 2023 č. l. 87 - 90 spisu).
13. Z dotyčného protokolu o prvním jednání vyplývá, které skutečnosti učinili účastníci nespornými a která tvrzení budou předmětem dokazování; poté, co se žalovaný vyjádřil k žalobě (za situace, kdy sporoval pouze tvrzení žalobkyně, že kupní cenu neuhradil) byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., na což reagoval návrhem na vypracování znaleckého posudku. Účastníci tak byli seznámeni s tím, co je – po skutkové stránce – předmětem řízení (tvrzení žalobkyně, že odstoupila od kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny žalovaným) i s tím, co bude předmětem dalšího dokazování. Lze proto uzavřít, že u jednání dne 30. 5. 2023 došlo k provedení úkonů uvedených v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. a odvolací soud se při řešení otázky koncentrace řízení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
14. Výtkami, že odvolací soud napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, a že se s argumentací týkající se provedení úkonů uvedených v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. „vůbec nijak nevypořádal“, dovolatel neuplatnil způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
15. K podání žalovaného ze dne 20. 8. 2025 označenému „doplnění dovolání žalovaného“ – doručenému Nejvyššímu soudu dne 20. 8. 2025 – dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 odst. 1 věta první ve spojení s § 240 odst. 2 větou první o. s. ř.).
16. Protože se odvolací soud při řešení dovolatelem předestřené otázky neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
17. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (popř. právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) a b) o. s. ř.].
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 7. 1. 2026
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu