Plný text
33 Cdo 2176/2025-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CZ IZOLACE s.r.o., se sídlem Ostrava, Stará Bělá, Blanická 834/140, identifikační číslo osoby 47973391, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem se sídlem Ostrava, Jiráskovo náměstí 121/8, za účasti O2 Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené Mgr. Petrem Holečkem, advokátem, se sídlem Ostrava, Purkyňova 787/6, o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 130/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2024, č. j. 71 Co 15/2024-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 5 070 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátaka Mgr. Petra Holečka.
Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 9. 2023, č. j. 63 C 130/2023-83, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen jako „ČTÚ“) ze dne 6. 5. 2021, č. j. ČTÚ-13 756/2013-638/XXV, ve znění opraveného rozhodnutí ze dne 9. 5. 2022, č. j. ČTÚ-13756/2013-638/XXVIII, a rozhodnutí předsedkyně Rady ČTÚ ze dne 2. 3. 2022, č. j. ČTÚ-28 015/2021-603; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky týkající se výkladu § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2011, dále při posouzení otázky týkající se jeho postupu podle § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a dále má za to, že otázku výkladu § 402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) by měl dovolací soud vyřešit jinak – odlišně od své dosavadní rozhodovací praxe. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuelně se domáhá změny rozsudku odvolacího soudu.
4. Účastnice navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
6. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
9. Dovolání není přípustné.
10. Prosazuje-li dovolatelka v souvislosti s posouzením otázky výkladu § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2011, že účastnice neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, zda a v jaké kvalitě poskytovala žalobkyni služby, jde o námitku skutkové povahy. Skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že poskytovatelka připojení poskytovala ve smlouvě sjednanou službu (byť starší a pomalejší) ve sjednané kvalitě, kterou ukončila z důvodu prodlení žalobkyně s úhradou ceny. Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení není založeno na libovůli, takže ani namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). Její obrana byla primárně založena na promlčení práva účastnice na úhradu ceny a na přesvědčení, že služby nebyly žalobkyní poskytovány ve sjednané kvalitě. Posouzení otázky splnění povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti účastnicí - věřitelkou odvolacím soudem je v souladu se závěry, jež vyplývají z ustálené soudní praxe reprezentované též v rozhodnutí, na které dovolatelka sama poukázala. Dovolací argumentace založená na popření skutkových zjištění vzešlých z provedeného dokazování přípustnost dovolání nezakládá.
11. K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné výtky žalobkyně, že neuvedení důvodu neprovedení některého z navrhovaných důkazů je vadou rozsudku, která způsobuje jeho nepřezkoumatelnost a porušení jejího práva na spravedlivý proces.
12. Otázka stavení promlčecí lhůty (výkladu § 402 obch. zák.), kterou dovolatelka předkládá k přezkumu, přípustnost dovolání nezakládá. Dovolací soud nesdílí názor dovolatelky, že je namístě přehodnotit závěry ustálené rozhodovací praxe týkající se běhu promlčecí lhůty a aplikace § 402 obch. zák., s níž je napadené rozhodnutí v souladu, a že by tak byl důvod pro postup podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
13. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu