Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce M. T., zastoupeného Mgr. Ditou Krčmářovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti žalované life & furniture s.r.o., se sídlem Plzeň, Jižní Předměstí, Břeňkova 2111/7, identifikační číslo osoby 29159547, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Holubem, advokátem se sídlem v Holýšově, Americká 516, o 42 936 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 20 C 358/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 2. 2024, č. j. 10 Co 417/2023-223, 10 Co 418/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Dity Krčmářové.
Odůvodnění:
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 20 C 358/2022-167, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 20 C 358/2022-171, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 42 933 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do 3 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu (výrok III) a ve vztahu mezi účastníky (výrok IV).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I, a to ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, a ve výrocích III a IV, potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí „závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že je navrhuje jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Překládá-li dovolatelka dovolacímu soudu jako dosud dovolacím soudem neřešené otázky, „zda rozhodnutí o zamítnutí reklamace lze v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne doručení reklamace změnit, respektive v reklamačním řízení v návaznosti na výtky spotřebitele pokračovat“, a případně „kdo má v takovém případě povinnost zajistit na své náklady převoz zboží od spotřebitele k podnikateli na jeho provozovnu s ohledem na konkrétní parametry reklamovaného zboží v předmětné věci“, pak tyto otázky přípustnost dovolání nezakládají, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Pro rozhodnutí odvolacího soudu, jenž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o podstatném porušení smlouvy a na jeho závěry plně odkázal, bylo určující, že jelikož (obě) vady byly způsobeny konstrukčním řešením pohovky, považoval je soud za podstatné porušení smlouvy podle § 2106 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalovaná již v době uzavření smlouvy musela vědět, že žalobce by kupní smlouvu neuzavřel, kdyby věděl, že pohovka trpí konstrukčními vadami, a že s ohledem na chování žalované, která zamítla reklamaci se sdělením, že pohovka není vadná, protože mechanické poškození pohovky bylo způsobeno nevhodným používáním, a tudíž odmítla provést žalobcem požadovanou opravu, měl (by) žalobce právo odstoupit od smlouvy jak podle § 2106 odst. 2 o. z., tak podle § 2107 odst. 3 o. z. Žalobce tedy dne 13. 6. 2022 platně odstoupil od kupní smlouvy.
Namítá-li dovolatelka s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1561/2021, že odvolací soud nezohlednil její argumentaci, že se nemohla dostat do prodlení s vyřízením reklamace, pokud žalobce po 28. 3. 2022 neposkytl žalované součinnost v podobě předložení pohovky v provozovně žalované, a žalobce tak nemohl platně odstoupit od kupní smlouvy dne 13. 6. 2022, pokud byl v prodlení s poskytnutím součinnosti vůči žalované, přehlíží, že ani na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud uvedl, že „všechna další jednání byla vedena po vyřízení reklamace zamítnutím dne 28. 3. 2022, tím pádem padá námitka, že by vyřízení reklamace bránilo jednání žalobce nebo že žalované neposkytl potřebnou součinnost“. V dovolatelkou odkazovaném rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1561/2021 byla řešena odlišná situace, kdy žalobkyně neposkytla součinnost (neumožnila odborné posouzení závad), čímž se dostala do prodlení (…); po dobu prodlení žalobkyně nebyla žalovaná odpovědna za to, že ve lhůtě 30 dnů od oznámení závad reklamaci nevyřídila. O takovou skutkovou situaci se však v projednávané věci nejedná.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že se odvolací soud v souvislosti se závěrem, podle něhož je věcí prodávajícího…, jakým způsobem bude reklamace prováděna, a prodávající není vázán pokyny kupujícího (reklamujícího), odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2694/2016. V dotyčné věci Nejvyšší soud uvedl, že „prodávající se může se spotřebitelem domluvit i na jiném způsobu zkoumání předmětu koupě, např. na základě fotografií, videa natočeného spotřebitelem, prohlídky servisním technikem v místě bydliště spotřebitele apod.“, je proto zjevné, že závěr odvolacího soudu s tímto rozhodnutím v rozporu není.
Namítá-li dovolatelka, odkazujíc na judikaturu dovolacího soudu, že se odvolací soud nezabýval tím, kdo měl povinnost s ohledem na charakter zboží zajistit na své náklady předložení pohovky v provozovně žalované, přehlíží, že napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že žalobce měl právo odstoupit od kupní smlouvy pro podstatné porušení smlouvy dle § 2106 o. z. již na základě zamítavého vyřízení reklamace ze dne 28. 3. 2022. Odvolací soud tak otázku, kdo měl povinnost zajistit na své náklady předložení pohovky, neřešil, ani neměl důvod řešit. Obdobně, předkládá-li dovolatelka jako dosud dovolacím soudem neřešenou otázku, kdo má zajistit na své náklady zabalení zboží pro účely přepravy zboží (zda spotřebitel nebo podnikatel), pak ani tuto otázku odvolací soud neřešil (neměl důvod řešit) a napadené rozhodnutí na jejím řešení nezávisí.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že odvolací soud nezohlednil další důležité skutečnosti pro posouzení věci, že se nevypořádal s argumentací žalované ohledně pokračování reklamačního řízení po 13. 6. 2022 (žalobce i žalovaná po 13. 6. 2022 jednali dále o vyřízení reklamace, respektive o tom, jakým způsobem bude pohovka posouzena apod.), jedná se o námitku vady řízení, která sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá. K vadám řízení dovolací soud totiž podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nadto lze poznamenat, že vytýkanou vadou napadené rozhodnutí netrpí. Měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky dovolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (§ 157 odst. 2, § 211 o. s. ř.), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v dovolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uvést dovolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech projednávané věci je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud všechna další jednání po 28. 3. 2022 nepovažoval z hlediska právního posouzení za významná proto, že byla vedena po zamítavém vyřízení reklamace dne 28. 3. 2022.
Namítanou vadou řízení, k níž dovolací soud přihlíží, jen pokud by bylo dovolání přípustné, je i námitka, že odvolací soud „nezohlednil § 205a písm. c) a f) o. s. ř. a postupoval v rozporu s občanským soudním řádem, pokud důkaz místního šetření s odkazem na koncentraci řízení neprovedl“.
V části dovolání dovolatelka pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. řádně vymezila, v čem u jednotlivých dovolacích námitek spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 900/2024).
Protože nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 5. 2025
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu