Plný text
33 Cdo 2396/2025-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou věci žalobkyně P. P., zastoupené Mgr. Bc. Jakubem Langerem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 638/2, proti žalované P. P., zastoupené JUDr. Kateřinou Švecovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, o zaplacení 918 100,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 107/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2025, č. j. 56 Co 235/2024-447, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 430,00 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Jakuba Langera, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1 149 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že je švagrovou žalované, která je bývalou manželkou bratra žalobkyně M. P. Na základě tohoto příbuzenského vztahu se žalobkyně dohodla s žalovanou, že společně zakoupí několik pozemků v k. ú. XY. Za účelem koupě těchto pozemků uzavřely dne 19. 11. 2018 s prodávajícím kupní smlouvu, přičemž z koupě nakonec sešlo, a obchod se nezrealizoval. Žalobkyně za účelem uhrazení části sjednané kupní ceny vložila dne 16. 1. 2019 na bankovní účet žalované částku 1 149 000 Kč; přijetí této částky žalovaná potvrdila zasláním SMS zprávy s potvrzením o přijetí platby bratrovi žalobkyně M. P., následně i ve své emailové reakci na výzvu k předání předmětné částky prostřednictvím své právní zástupkyně. Částka ve výši 1 149 000 Kč zůstala na účtu žalované bez jakéhokoliv právního důvodu.
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 11 C 107/2021-405, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 149 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 56 Co 235/2024-447, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu co do částky 230 899,40 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 21. 5. 2021 do zaplacení zamítl, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu v okamžiku, kdy sešlo z plánované koupě nemovitostí a pominul účel, pro který byly finanční prostředky na účet žalované složeny, tzn. nejpozději dnem uzavření Dohody o narovnání ze dne 5. 5. 2020, odpadl právní důvod poskytnutí uvedené částky a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., přičemž za prokázanou považoval pouze částku 918 100,60 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vyčítá, že bližším způsobem neanalyzoval právní vztah vkladatele (M. P.) a „vlastníka“ bankovního účtu (žalované), když se výslovně nevyjádřil, jaký právní vztah byl uvedeným vkladem mezi nimi založen, a jaké důsledky to mělo mít na rozhodnutí ve věci.
Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolatelka svými námitkami napadá skutková zjištění odvolacího soudu týkající se způsobu vložení finančních prostředků žalobkyně na účet žalované. Platí přitom, že skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud z něj vychází. Směřuje-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Neplyne-li z celého obsahu dovolání, pro jakou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, která podle přesvědčení žalované nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, má být dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 1. 2026
JUDr. Václav Duda předseda senátu