Plný text
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 2535 o. z. má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.
Uvedené ustanovení je výsledkem implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. 11 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (dále jen „Směrnice“). Dle článku 12 odst. 2 má cestující právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku, jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace. V případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty podle tohoto odstavce má cestující nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch souborných služeb, avšak nemá nárok na dodatečné odškodnění.
Výkladem článku 12 odst. 2 Směrnice se zabývá judikatura Soudního dvora Evropské unie, především rozsudek ze dne 29. 2. 2024 ve věci C-299/22 (dále „rozsudek SDEU“¨), na který odkázaly již soudy obou stupňů. Nejvyšší soud jen připomíná, že tento rozsudek byl vydán v situaci pandemie covidu 19, kdy žalobce v tamní věci odstoupil od smlouvy o zájezdu do Spojených arabských emirátů začátkem března 2020. Nosné myšlenky tohoto rozsudku SDEU jsou následující. Konstatování, že v destinaci zájezdu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, není podmíněno tím, že příslušné orgány zveřejnily oficiální doporučení, podle kterého se cestujícím nedoporučuje cestovat do dotyčné oblasti, nebo oficiální rozhodnutí, které ji označuje za „rizikovou oblast“ (viz bod 44). Cestující, který hodlá uplatnit právo ukončit smlouvu bez zaplacení storno poplatku, musí posouzení významu dopadu na poskytnutí souborných služeb provést na základě prognózy v tom smyslu, že výrazný dopad na poskytování dotčených souborných služeb musí být ke dni ukončení smlouvy podle tohoto cestujícího pravděpodobný (viz bod 63). Nemůže stačit, aby se cestující, hodlá-li uplatnit právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku, opíral o čistě subjektivní posouzení nebo obavy (viz bod 69) nebo aby vycházel pouze z posouzení pořadatele (viz bod 70). Pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“ dotyčného zájezdu, zahrnuje nejen okolnosti, které znemožňují poskytnutí těchto souborných služeb, ale i okolnosti, které sice takovému poskytnutí nebrání, nicméně vedou k tomu, že k poskytnutí uvedených souborných služeb nemůže dojít, aniž by dotyční cestující byli vystaveni rizikům pro své zdraví a bezpečnost, případně s přihlédnutím k osobním faktorům týkajícím se individuální situace těchto cestujících. Posouzení takového dopadu musí být provedeno z hlediska průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného cestujícího ke dni ukončení dotyčné smlouvy o souborných službách pro cesty (viz bod 72). Přitom osobní faktory týkající se individuální situace cestujících, jako je cestování s dětmi útlého věku nebo příslušnost k rizikové skupině, mají relevanci, jestliže je tento dopad objektivně prokázán (viz bod 54). Pro určení, zda nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které nastaly v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí, mají „výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace“, lze rovněž zohlednit dopad těchto okolností v místě odjezdu, jakož i v různých místech souvisejících se zahájením dotyčného zájezdu a návratem z něj, pokud mají vliv na poskytování těchto souborných služeb (viz bod 95).
Aplikováno na posuzovaný případ, s ohledem na dovolací námitky není důležité, že zbylí cestující na předmětný zájezd odjeli a tento následně proběhl bez problémů a že žalovaná v e-mailové korespondenci po odstoupení žalobce od smlouvy mu nabídla jiný zájezd. Posouzení okolností vedoucích k odstoupení od smlouvy se provádí k okamžiku odstoupení od smlouvy a veškeré následné okolnosti již nejsou pro odstoupení od smlouvy podstatné (viz bod 63 a 72 rozsudku SDEU).
Pro právo cestujícího na odstoupení od smlouvy je relevantní jen to, zda výrazný dopad na poskytování služeb je podle cestujícího na základě jeho prognózy objektivních hledisek (nikoliv jen subjektivních hledisek a obav) pravděpodobný, a že k poskytnutí služeb dle smlouvy nemůže dojít, aniž by cestující byli vystaveni významným rizikům pro své zdraví a bezpečnost (viz bod 63 a 72 rozsudku SDEU), jinak řečeno, zda v době odstoupení od smlouvy je objektivně zřejmé, že aktuálně nastalé mimořádné okolnosti jsou reálně s to zájezd ve sjednaném termínu ohrozit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1553/2022).
Lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil (a jeho rozhodnutí tak není v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu), jestliže shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce měl objektivní indicie odůvodňující jeho prognózu, že účast na zájezdu a doprava na něj a z něj je potenciálně riziková. Relevantní obavy žalobce způsobily mediální zprávy z období bezprostředně předcházející začátku zájezdu o výpadcích mobilní sítě či elektrického proudu na ostrově, o nutnosti nouzového ubytování velkého počtu osob z požárem zasažených oblastí v hotelech v nezasažených oblastech, stanovisko ministra vnitra České republiky s výzvou, aby cestovní kanceláře neodvážely další turisty na ostrov Rhodos v souvislosti s informací, že vysoké nebezpečí požáru platí pro celý ostrov.
Žalovaná sice v dovolání uvedla, že jím brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, proti jeho nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 5. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu