UsneseníOdmítnutoKategorie D — omezený významObčanské

Spisová značka

33 Cdo 2742/2025

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2026-02-25Zpravodaj: JUDr. Pavel HorňákECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2742.2025.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Pavla Horňáka (předseda), JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Václava Dudy

Plný text

33 Cdo 2742/2025-271

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce T. V., zastoupeného Mgr. Filipem Nečasem, advokátem, se sídlem Brno, Malinovského náměstí 603/4, proti žalované CARTec motor, s.r.o., se sídlem Brno, Komárov, Mariánské náměstí 671/5, identifikační číslo osoby 25583719, zastoupené JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., advokátem, se sídlem Brno, Vídeňská 1021/6, o zaplacení 57 159 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 195/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2025, č. j. 37 Co 223/2024-229, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 682,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Martina Svobody Ph. D.

Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 36 C 195/2021-182, zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaná zaplatila částku 57.159 Kč s příslušenstvím (výrok I.), jakož i návrh, aby mu žalovaná zaplatila částku 47.432 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 37 Co 223/2024-229 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu (jež se neliší od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně):

Žalobce (jakožto kupující) a žalovaná (jakožto prodávající) uzavřeli dne 16. 8. 2018 smlouvu, jejímž předmětem byl prodej motocyklu značky TRIUMPH STREET TRIPLE RS, reg. zn. 1B1502 (dále jen „motocykl“), za kupní cenu ve výši 291.000 Kč. Během užívání motocyklu se objevila vada, která jej učinila nepojízdným. Dne 21. 6. 2019 žalobce požádal O. K., aby motocykl odvezl nejprve „k sobě“ a poté, aby motocykl dne 24. 6. 2019 převezl do areálu, ve kterém sídlila žalovaná. Zakázkový list byl vystaven dne 1. 7. 2019 v 14.15 hod. V zakázce je uvedeno, že se jedná o reklamaci spočívající v závadě motoru. E-mailem ze dne 15. 7. 2019 zaslala N. N. (prodej a servis žalované) žalobci kopii zakázky. Žalobce žádal vystavení nového zakázkového listu z důvodu, že datum zakázky neodpovídá reálnému stavu, kdy k předání motocyklu a nalezení hliníkových spon došlo již dne 25. 6. 2019. Následně dne 26. 7. 2019 žalobce odstoupil od předmětné kupní smlouvy s odůvodněním, že žalovaná nedostála své povinnosti vyřídit reklamaci do třiceti dnů dle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Poté dne 31. 7. 2019 jednatel žalované oznámil e-mailem žalobci, že je motocykl od 30. 7. 2019 připraven k převzetí. Žalovaná žalobci oznámila, že v průběhu oprav motocyklu bylo zjištěno, že žalobce provedl neodborné zásahy, výměny součástek, způsobil oděrky a poškodil lak, přičemž uvedení do původní stavu stálo žalovanou 57.159 Kč. Dále uvedla, že s odstoupením od smlouvy nesouhlasí a navrhla dvě možná řešení. Buď si žalobce ponechá opravený a plně funkční motocykl a žalovaná nebude požadovat úhradu jakýchkoliv nákladů anebo žalobce odstoupí od kupní smlouvy, avšak od kupní ceny budou odečteny náklady spojené s uvedením motocyklu do původního stavu. Žalobce s uvedenými možnostmi nesouhlasil a trval na odstoupení od smlouvy z důvodu nevyřízení reklamace ve lhůtě dle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a požadoval navrácení celé kupní ceny. V průběhu řízení se žalobce domáhal rozšíření svého návrhu tak, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 57.159 Kč s příslušenstvím in eventum, aby žalovaná vydala žalobci motocykl TRIUMPH STREET TRIPLE RS, VIN: XY.

4. Odvolací soud nejprve přisvědčil právnímu názoru soudu prvního stupně, který nepřipustil změnu žalobního petitu s odůvodněním, že dosavadní výsledky dokazování nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu při posouzení ve věci samé. Následně uvedl, že tvrzení žalobce, že dne 24. 6. 2019 převezl žalované motocykl nemá za prokázané. Žalobce uváděl, že komunikoval „s nějakou paní“ přes aplikaci messenger a telefonicky. Žalobce v průběhu řízení nedoložil ani messengerovou komunikaci ani jakýkoliv jiný důkaz, že by se telefonicky domlouval s žalovanou (uvedené neprokázal ani po řádném poučení při jednání dne 29. 11. 2023, dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že k převzetí motocyklu a počátku reklamace došlo prokazatelně až dne 1. 7. 2019, kdy byl sepsán zakázkový list. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce neposkytl základní součinnost žalované k provedení opravy tak, že by ji motorku prokazatelně konkrétní den předal a uvedl základní informace o motocyklu jako VIN, SPZ či přesné rozepsání předmětné závady. Uvedl, že třicetidenní lhůta k vyřízení reklamace počala běžet dne 2. 7. 2019 a skončila dne 31. 7. 2019. Jestliže žalobce odstoupil od kupní smlouvy dne 26. 7. 2019, pak považuje odstoupení za neplatné a naopak dospěl k závěru, že žalovaná dostála své povinnosti vyřídit reklamaci ve lhůtě třiceti dnů dle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, když dne 31. 7. 2019 zaslala žalobci e-mail, že od 30. 7. 2019 je motocykl připraven k vyzvednutí. Jestliže žalobce požadoval úhradu 55.612 Kč (pozn. dovolacího soudu, správně 57.159 Kč), o níž žalovaná zkrátila žalobci vyplacenou část z kupní ceny, pak je jeho návrh nedůvodný, přičemž v podrobnostech odkázal na bod 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nepřistupoval k reklamaci odpovědně a provedl tzv. tuning motocyklu, který byl důvodem ztráty záruky. Jestliže žalovaná provedla opravu motocyklu, tak se jednalo o její dobrou vůli.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále taky jako „dovolatel“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

6. Žalobce v dovolání formuluje celkem sedm dovolacích otázek.

7. Otázky, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu:

1) Jaké požadavky musí být splněny pro to, aby byl napadený rozsudek přezkoumatelný, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3909/2023 či nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, když se dostatečně nevypořádal s odkazy dovolatele na judikaturu a odbornou literaturu.

2) Od jakého okamžiku počíná běžet lhůta pro vyřízení reklamace, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2694/2016, když vyšel ze zjištění, že tato lhůta počala běžet až dne 2. 7. 2019, neboť k převzetí předmětného motocyklu a sepsání zakázkového listu došlo dne 1. 7. 2019. Oproti těmto závěrům však dovolací soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že okamžik převzetí vadného zboží je pro běh lhůty pro vyřízení reklamace nerozhodný.

3) Zda lze od kupní smlouvy odstoupit konkludentní dohodou smluvních stran, zejména v případě, že si obě strany navzájem vrátí poskytnutá plnění, a jaký vliv na platnost takového odstoupení od smlouvy má pozdější zpochybnění platnosti odstoupení od smlouvy smluvní stranou v průběhu soudního řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4840/2015, když odvolací soud považoval odstoupení od smlouvy dovolatele za neplatné, přestože žalovaná toto odstoupení akceptovala a změnila svůj postoj až v průběhu soudního řízení.

4) Zda změnu postoje žalované po několika letech, a to až v průběhu soudního řízení k otázce spornosti platnosti odstoupení žalobce od kupní smlouvy, lze hodnotit jako tzv. zmaření důkazu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 41/2002, když v důsledku změny postoje žalované došlo k výslechu svědků až po několika letech od předmětné události, čímž si nebyli schopni vybavit situaci zcela do detailů, což vedle k fatálnímu neúspěchu žalobce v celém řízení.

8. Otázky, které dovolatel má za doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené: 5) Jaké důsledky pro rozložení důkazního břemene a hodnocení důkazů má skutečnost, že žalovaná jako prodejce nevydala žalobci jako spotřebiteli v rozporu s požadavky zákona o ochraně spotřebitele doklad o uplatnění reklamace. Dovolatel prosazuje, že mu žalovaná ztížila důkazní situaci, což nakonec vedlo k zamítnutí žaloby. Uvádí, že dle § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele měla žalovaná povinnost žalobci vydat písemné potvrzení o tom, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace požaduje, což mu neposkytla ani 21. 6. 2019 při telefonickém uplatnění práv ani dne 24. 6. 2019 při převzetí reklamovaného motocyklu. K vystavení potvrzení došlo až dne 15. 7. 2019, avšak již se špatně uvedeným datem 1. 7. 2019.

6) Zda se může dostat prodejce do prodlení s vyřízením reklamace i před skončením třicetidenní lhůty. Dovolatel uvádí, že dle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele ve znění účinném do 15. 7. 2019 musí být reklamace včetně odstranění vady vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti dnů ode dne uplatnění reklamace. Prosazuje, že se prodávající může dostat do prodlení i před uplynutím třiceti dnů, a to v případě, že reklamaci nevyřídí bez zbytečného odkladu, což v tomto řízení nastalo.

7) Za jakých podmínek lze považovat odvolání doznání (tvrzení) účastníka řízení v průběhu řízení za účinné a jaké dopady by mělo mít při hodnocení důkazů soudem. Dovolatel má za to, že v souladu s odbornou literaturou mělo být odvolání doznání možné pouze tehdy, jestliže účastník řízení, který takové odvolání činí, prokáže, že původní doznání nebylo pravdivé a že jej učinil omylem. Prosazuje, že žalovaná měla prokazovat, že původní shodné tvrzení o přivezení předmětného motocyklu již dne 24. 6. 2019 bylo nepravdivé a že jej učinila omylem.

9. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popř. zamítl.

11. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

12. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

14. Dovolání není přípustné.

15. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

16. Z uvedených důvodu nejsou sto přípustnost dovolání založit otázky formulované pod body 3), 4), 5) a 7).

17. Jestliže dovolatel ve vztahu k otázkám 3) a 4) prosazuje, že žalovaná považovala odstoupení od smlouvy ze strany dovolatele „za platné“, resp. že „strany oboustranným právním jednáním od smlouvy odstoupily“, přehlíží, že žalovaná s odstoupením žalobce od smlouvy od počátku nesouhlasila a že ve snaze vyřešit nastalou situaci smírně nabídla dva způsoby řešení (buďto si žalobce ponechá opravený a plně funkční motocykl a žalovaná nebude požadovat úhradu jakýchkoliv nákladů anebo žalobci vrátí kupní cenu, od níž budou odečteny náklady spojené s uvedením motocyklu do původního stavu), s nimiž však žalobce nesouhlasil, neboť trval na tom, že mu svědčí právo na odstoupení od smlouvy podle § 19 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele.

18. Formulaci otázky 5) dovolatel buduje na vlastní skutkové verzi, že mu žalovaná nevydala písemný doklad o uplatnění reklamace ve dnech 21. 6. 2019 a 24. 6. 2019, ač z provedeného dokazování vyplynulo, že reklamaci uplatnil dne 1. 7. 2019, kdy došlo k sepsání zakázkového listu.

19. Z formulace otázky 7), která se má týkat změny stanoviska žalované ohledně předání motocyklu, není zřejmé, jaký právní závěr (na němž závisí rozhodnutí odvolacího soudu) jejím prostřednictvím dovolatel zpochybňuje (napadá) a jak by se řešení předestřené otázky mělo promítnout do konečného rozhodnutí o věci samé. Nadto nelze přisvědčit dovolateli, že žalovaná „odvolala doznání“ týkající se „přivezení dotyčného motocyklu“, jestliže z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná v průběhu celého řízení zastávala stanovisko, že k řádnému předání motocyklu žalované dne 24. 6. 2019 nedošlo, takže žalobce své tvrzení, že došlo k řádnému předání motocyklu a k uplatnění práva z odpovědnosti za vady dříve než 1. 7. 2019, ani přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal. Z argumentace dovolatele přitom není zřejmé, jak by žalovaná mohla (měla) prokazovat nepravdivost „původního shodného tvrzení“ ohledně předání motocyklu, šlo-li o tvrzení žalobce.

20. Namítá-li dovolatel otázkou 1) nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž namítá, že odvolací soud řízení zatížil vadou, která měla vliv na nesprávné právní posouzení. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 2 o. s. ř.); samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Řečeno jinak, není tím namítána otázka správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).

21. Přípustnost dovolání nezakládá námitka (a s ní spojená otázka 2), že odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu posoudil počátek běhu reklamační lhůty, neboť dovolatel její řešení zakládá na vlastní skutkové verzi, že k účinnému vytknutí vad koupené věci došlo dříve než 1. 7. 2019, ač ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, vyplývá, že k tomu došlo 1. 7. 2019. Dovolatel se domáhá přezkumu uvedené otázky procesně neregulérním způsobem.

22. Dovolatelem předestřená otázka 6), zda se žalovaná mohla dostat do prodlení před uplynutím třicetidenní lhůty podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud se uvedenou otázkou nezabýval, neboť žalobce nedodržení uvedené lhůty spojoval výlučně s vlastním tvrzením ohledně jejího počátku, nikoliv konce, takže odvolací soud neměl důvod se zabývat tím, zda konec uvedené lhůty má být vázán na dřívější okamžik, než uplynutí třiceti dnů.

23. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně „v celém jeho rozsahu“ tj. i ve výroku o nákladech řízení, ve vztahu k němuž není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

24. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 2. 2026

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu

Máte otázku k tomuto rozhodnutí?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací