Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Svojsíkova 1596/2 (identifikační číslo 258 72 478), zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalovaným 1) M. A., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Křižákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Purkyňova 787/6, a 2) J. V., zastoupenému JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Josefa Václava Sládka 35, za účasti vedlejší účastníka na straně žalované K. A., o 4 964 836,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 104/1997, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2024, č. j. 4 Cmo 46/2024-1796, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně, žalovaná a vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 28 480 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Mikulíka Hameleho, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. 4 Cm 104/1997-1757, Krajský soud v Ostravě vyhověl návrhu žalobkyně a připustil, aby do řízení na její místo vstoupila New Investing s.r.o., se sídlem v Brně - Zábrdovicích, Vranovská 45/1, identifikační číslo 193 79 846 (dále jen „New Investing“).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 24. 7. 2024, č. j. 4 Cmo 46/2024-1796, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že nepřipustil, aby ve vztahu k nim na místo žalobkyně vstoupila do řízení New Investing. Odvolací soud uvedl, že k rozhodnutí o procesním nástupnictví nelze přistupovat pouze formalisticky, ale je nutné posuzovat i skutečnosti, zda se v konkrétní věci s ohledem na § 2 občanského soudního řádu nejedná ze strany žalobkyně k postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy. Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a občanského soudního řádu i při formálně doložených předpokladech pro to, aby mu bylo vyhověno. Takový postup je na místě tehdy, je-li možné dovodit, že cílem návrhu na singulární sukcesi je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V projednávané věci odvolací soud dospěl právě k takovému závěru. Po zjištění, že New Investing (založená 25. 5. 2023) nevyvíjí žádnou činnost, nedosahuje žádného zisku, nemá žádný odepisovatelný majetek a žádné příjmy ani výdaje, přestože předmět její činnosti je široký (nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí), a že pohledávku, jíž se toto řízení týká, žalobkyně (postupitelka) postoupila bez určení kupní ceny (resp. s ujednáním, že cenu sjednají s postupnicí následnou dohodou), uzavřel, že v řízení vyšly najevo skutečnosti, které nasvědčují tomu, že institut upravený v § 107a občanského soudního řádu byl v tomto případě zneužit s cílem eliminovat riziko možné náhrady nákladů řízení protistraně.
Dovolání, kterým napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil a navrhl jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li přípustnost svého dovolání z § 238a o. s. ř. V něm jsou taxativně vyjmenována usnesení odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné, přestože nesplňují podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť se jimi nekončí odvolací řízení. Jde o rozhodnutí vydaná v průběhu odvolacího řízení, v nichž odvolací soud posuzuje procesní otázky, které vyvstaly až v odvolacím řízení a které proto neřešil soud prvního stupně v rozhodnutí napadeném odvoláním. Význam těchto procesních otázek a jejich řešení pro konečné rozhodnutí odvolacího soudu odůvodňuje, aby rozhodnutí o nich podléhalo přezkumu dovolacím soudem. V daném případě otázka procesního nástupnictví vyvstala již v řízení před soudem prvního stupně, který o ní také rozhodl. Dovoláním je poté napadeno rozhodnutí, jímž odvolací soud přezkoumal postup soudu prvního stupně, a jeho rozhodnutí změnil.
Žalobkyně přípustnost dovolání vymezila také podle § 237 o. s. ř. Uvedla, že při řešení otázky procesního nástupnictví se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V posouzení předpokladů pro vstup nového účastníka do řízení podle § 107a o. s. ř. se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2012, Nejvyšší soud ve výjimečných případech nevyloučil možnost založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem takového návrhu je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 259/2016, a ze dne 16. 12. 2020, č. j. 27 Cdo 3628/2019). V ústavní rovině přijal obdobný závěr Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy). Nejvyšší soud tyto závěry v usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, souhrnně konkretizoval tak, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup účastníka v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Přihlédnout je třeba také k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015). Odvolací soud tedy postupoval zcela v intencích citované judikatury Nejvyššího soudu, když s ohledem na zjištěné skutečnosti usnesení soudu prvního stupně změnil.
Protože dovolání nesměřovalo proti žádnému z usnesení, jejichž výčet je uveden v § 238a o. s. ř., a dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu