Plný text
33 Cdo 3297/2025-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem v Plzni, Plovární 478/1, za účasti České pošty, s.p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, identifikační číslo osoby 47114983, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 237/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 15 Co 56/2025-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 30 C 237/2024-46, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 12. 2023, č. j. ČTÚ-44018/2022-634/XII.vyř.-StM, a rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 5. 2024, č. j. ČTÚ-5189/2024-603, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – jedná se o otázku, zda vzniká provozovateli poštovních služeb povinnost vydat odesílateli potvrzení (dodejku) při vrácení zásilky i v případě, že odesílatel v předtisku zvláštní obálky nezaškrtnul žádné políčko týkající se údajů podle čl. 17 odst. 4 písm. g) poštovních podmínek. Dále odvolatel namítá, že odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, neboť žalobu zamítl z jiného právního důvodu, aniž by o něm účastníky informoval a poskytnul jim možnost se k němu vyjádřit, čímž zatížil řízení podstatnou vadou.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
5. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud zkoumal, zda je dovolání přípustné.
6. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, a ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 325/2022).
7. V posuzované věci odvolací soud založil své rozhodnutí na několika samostatných závěrech, a sice na závěru, který učinil soud první stupně, že žalobcem uplatněná reklamace týkající se „nevrácení dodejky“ nemůže být opodstatněná, neboť žalobce vrácenou zásilku převzal i s dodejkou, a dále na tom, že účastnice povinnost předat žalobci dodejku neměla.
8. Za situace, kdy první z uvedených závěrů odvolacího soudu, z nichž každý sám o sobě představuje důvod pro zamítnutí žaloby, nebyl podaným dovoláním nijak zpochybněn, zpochybnění řešení samotné otázky, zda účastnice má v případě vrácení nedoručené zásilky povinnost odesílateli vrátit dodejku, nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť případná nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu při řešení této otázky by nemohla opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu.
9. Zmiňuje-li dovolatel existenci vad řízení, pak tyto samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají, neboť k vadám řízení dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
10. Z výše uvedeného vyplývá, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu