Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně H4 INVEST s.r.o., se sídlem v Zelenči, Mstětická 533 (identifikační číslo 06319670), zastoupené Mgr. Emilem Doleželem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, proti žalované StavInz CZ s.r.o. (dříve HABAU CZ s.r.o.) se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3 (identifikační číslo 26068338), zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o zaplacení 3 066 148,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 345/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2024, č. j. 7 Co 750/2024-362, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25 447 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Emila Doležela, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení ceny díla ve výši 3 066 148,23 Kč (s příslušenstvím), které pro žalovanou zhotovila její právní předchůdkyně (Stavební firma HOBST a.s., se sídlem v Praze 9, Soběšínská 2702, identifikační číslo 48033251).
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 7 Co 750/2024-362, potvrdil rozsudek ze dne 7. 2. 2024, č. j. 16 C 345/2017-323, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované, aby žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila 3 066 148,23 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 655 003,60 Kč od 27. 1. 2017 do zaplacení, z částky 189 876,20 Kč od 24. 2. 2017 do zaplacení a z částky 221 268,43 Kč od 10. 6. 2017 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná zaslala dne 15. 7. 2016 právní předchůdkyni žalobkyně společnosti Stavební firma Hobst a.s. objednávkový list č. B113/1604/028, kterým si u ní objednala provedení stavebních prací dle položkového nabídkového rozpočtu za cenu 3 308 645,06 Kč bez DPH (dále jen „objednávka“). Objednávka měla být nahrazena písemnou smlouvou o dílo vycházející ze smlouvy o dílo mezi objednatelem a vyšším objednatelem. Fakturovány měly být pouze skutečně provedené práce na základě potvrzeného soupisu prací. Splatnost faktur byla sjednána v délce 70 dní od obdržení faktury a rovněž byly sjednány pozastávky ve výši 10 % (přičemž 7 % mělo být zaplaceno po předání díla bez vad a nedodělků na základě písemné výzvy do 65 dní od jejího doručení a 3 % po uplynutí záruční lhůty). Z položkového rozpočtu, který byl nedílnou součástí objednávky, vyplývá rozpis jednotlivých prací a jejich ocenění. Rozpočet odsouhlasily obě smluvní strany. Stavební firma Hobst a.s. zhotovila mostovku pravého mostu na dálnici D1 u Velké Bíteše s označením SO 22–201. Fakturou číslo 16010156 ze dne 15. 11. 2016 (splatnou 26. 1. 2017) zhotovitelka vyúčtovala žalované (objednatelce) cenu díla částkou 2 950 004 Kč za provedené práce, s odečtením 10 % pozastávky v částce 295 000,40 Kč; součástí faktury (její přílohou) byl soupis provedených prací, který za žalovanou dne 31. 10. 2016 podepsal M. R.. Fakturou číslo 16010175 ze dne 13. 12. 2016 (splatnou 23. 2. 2017) vyúčtovala zhotovitelka žalované provedené práce ve výši 210 973,56 Kč, s odečtením pozastávky 10 % ve výši 21 097,36 Kč; součástí faktury byl soupis provedených prací, který za žalovanou dne 30. 11. 2016 podepsal M. R. Dne 7. 8. 2017 uzavřela zhotovitelka s žalobkyní smlouvu, jíž jí postoupila pohledávku za dlužnicí (žalovanou) vyplývající ze smlouvy o dílo (dle ústně akceptované objednávky), kterou ke dni podpisu smlouvy tvořila splatná jistina ve výši 3 066 148,23 Kč se zákonnými úroky z prodlení a dosud nesplatná částka zádržného ve výši 94 829,33 Kč. Dopisem ze 7. 8. 2017 vyrozuměla zhotovitelka žalovanou, že pohledávky ze smlouvy o dílo postoupila žalobkyni. V „reklamačním“ dopise ze dne 14. 2. 2017 žalovaná žalobkyni sdělila, že uplatňuje ustanovení bodu VI. odst. 6.1 smlouvy o dílo na základě zjištění vzniku smršťovacích trhlin na podhledu NK SO 201.1, šířky větších než 0,3 mm. Žalobkyně reagovala dopisem z 23. 2. 2017, v němž připomněla, že k 22. 2. 2017 neobdržela potvrzenou smlouvu o dílo, a uvedla, že reklamaci neuznává, neboť vznik smršťovacích trhlin nesouvisí s kvalitou jí prováděných prací. V dopise z 31. 3. 2017 činí žalovaná nesporným, že se zhotovitelkou uzavřela smlouvu o dílo (provedení specifikovaných stavebních prací), podle níž zhotovitelka zhotovila mostovku v dohodnutém místě, přičemž na cenu díla vystavila dvě faktury. Rovněž nepopírá, že fakturovanou cenu k uvedenému dni neuhradila. Opětovně uplatnila právo na odstranění vad projevujících se smršťovacímu trhlinami a v sesednutí konstrukce až o 76 mm, přičemž tyto vady považuje za podstatné a vzhledem k tomu, že výše nákladů na jejich odstranění může přesáhnout hodnotu díla, uplatnila ve smyslu § 2108 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), právo neplatit zhotovitelce část ceny díla odpovídající jejímu eventuálnímu právu na slevu z ceny díla. Žalobkyně v dopise ze 4. 4. 2017 připomněla, že dopisem ze dne 14. 2. 2017 byly reklamovány toliko smršťovací trhliny, nikoliv sesednutí konstrukce. Nově uplatněnou reklamaci považuje po věcné stránce jako neurčitou, neuznává právo protistrany neplatit cenu díla a vyzývá opakovaně k úhradě dlužné částky. V dopise ze dne 27. 4. 2017 žalovaná nadále označuje dílo – navzdory zprovoznění komunikace – za vadné s tím, že teprve na základě výskytu trhlin bylo provedeno geodetické přeměření, z něhož vyplynulo nesprávné provedení díla, které bylo poté bezprostředně reklamováno (mostovka klesá postupně a nadlimitní pokles byl zjištěn až později), namítá, že dílo nebylo provedeno dle projektové dokumentace, neodpovídá tloušťka mostovky. Výzvou z 27. 6. 2017 žalobkyně žalovanou vyzvala naposledy k úhradě dlužné částky. Současně zdůvodnila, proč neuznává reklamaci žalované, zejména poukázala na provedení druhého mostu v protisměru se stejným výsledkem, tedy vznikem trhlin a propadnutí konstrukce. V dopise ze 14. 8. 2017 žalovaná uvedla, že postoupení předmětné pohledávky považuje za snahu zhotovitelky vyhnout se odpovědnosti z vad jím provedeného díla. Dále poukazuje na vznik škody a na sjednanou smluvní pokutu z důvodu pozdního ukončení a předání díla ve výši 100 000 Kč za každý den prodlení, kdy dílo mělo být ukončeno a předáno 17. 11. 2016, přičemž sám právní zástupce zhotovitelky (postupitelky) uvedl, že vyzvala k převzetí díla teprve 19. 12. 2016. Žalobkyně dne 25. 8. 2017 odmítla účelovost postoupení pohledávky a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Ve věci bylo vyhotoveno celkem 5 odborných posudků lišících se v odpovědi na otázku, v jaké fázi došlo ke vzniku trhlin. V expertním posudku příčin vzniku a vývoje trhlin na podhledu nosné konstrukce pravého mostu SO 201 na úseku D1 – 22, dospěl zpracovatel Ing. František Trčka k závěru, že trhliny na mostu nemají příčinu v dotlačení části skruže nebo v jejich poklesu, nevznikly tedy krátce po uložení směsi do bednění v ještě nevyzrálém betonu. Ze znaleckého posudku doc. Ing. Vráblíka a jeho výslechu vyplynulo, že jak smršťovací trhliny, tak průhyb konstrukce se objevily bezprostředně po odskružení, tedy do konce roku 2016; z posudku se současně podává, že trhliny dosahovaly tloušťky až 0,8 mm a průhyb konstrukce 70 mm, z čehož je zřejmé, že nešlo o vady zjistitelné pouhým okem (bylo zapotřebí nestandartní chování konstrukce zaměřit a následně vyhodnotit, k čemuž došlo v březnu 2017). Za příčinu vzniku obou vytknutých vad znalec doc. Ing. Vráblík jednoznačně považuje nevhodně zvolenou konstrukční výšku mostu (chybu v projektové dokumentaci). Odvolací soud uzavřel, že nevhodnost (nesprávnost) výšky konstrukce uvedená v projektové dokumentaci nepředstavuje chybu, kterou by při vynaložení potřebné péče měla odhalit zhotovitelka; chyba vzchází z nesprávné zadávací dokumentace a byla zjistitelná a řešitelná v rámci realizační projektové dokumentace a měli ji zjistit odborníci, jejichž práce konečnému zhotovení mostovky předcházela.
Na podkladě uvedených zjištění odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že předání dokumentace ve formě objednávkového listu číslo B 113/1604/028 objednatelkou (žalovanou) zhotovitelce lze považovat za závazný pokyn objednatele zhotoviteli ve smyslu ustanovení § 2594 odst. 1 o. z. Zhotovitelka (Stavební firma HOBST a.s.) předmětnou mostovku provedla v souladu s realizační projektovou dokumentací, přičemž provedení prací bylo za objednatelku odsouhlaseno M. R.. Realizační projektová dokumentace byla příkazem objednatelky podle § 2594 odst. 1 o. z. (a jak se ukázalo kontrolním statickým výpočtem doc. Ing. Vráblíka, příkazem nevhodným). Zhotovitelka na nevhodnost příkazu objednatelku neupozornila. Pokud objednatelka (žalovaná) následně vytkla zhotovitelce vady díla spočívající v sesednutí konstrukce nejpozději dopisem z 31. 3. 2017, učinila tak podle soudu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohla sama zjistit ve smyslu § 2629 o. z. Zhotovitelka ale nemohla vzniku vad předejít, neboť realizovaná konstrukce posuzovaného mostu striktně vychází ze zadávací dokumentace stavby, na jejímž základě byla dopracována realizační dokumentace stavby. Zhotovitelka díla neodpovídá ani za vznik smršťovacích trhlin, ani za sesednutí konstrukce (neporušila povinnosti stanovené § 2594 odst. 1 o. z.), neboť nemohla nevhodnost příkazu (ve formě zadávací dokumentace a realizační dokumentace stavby) zjistit ani při vynaložení potřebné péče. Z realizační projektové dokumentace, kterou objednatelka zhotovitelce předala, chyba (nevhodnost příkazu) nevyplývala, byla zjistitelná až statickým výpočtem, a to ještě za určitých podmínek – pokud by bylo postupováno podle speciálního výpočetního modelu. Podle odvolacího soudu nemohlo jít o chybu, kterou by při vynaložení potřebné péče měla odhalit realizační firma (Stavební firma HOBST a.s.), které byla dokumentace žalovanou předána; v opačném případě by totiž chybu zjistili odborníci, jejichž práce konečnému zhotovení mostovky předcházela.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od
1. rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 30 Cdo 677/2010, a ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1285/2004, uzavřel-li, že soud není povinen učinit dle § 157 o. s. ř. závěr o skutkovém stavu, ale postačují pouze dílčí skutková zjištění;
2. od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2194/2013, a ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, jestliže v rozhodnutí neuvedl veškerá pro věc významná skutková zjištění;
3. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4075/2016, od jeho usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 686/2022, a nálezů Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1585/23, a ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16, neprovedl-li důkaz, který účastník navrhl a který svědčí pro jím prosazované právní závěry;
4. od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3360/2023, ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2009/2016, a ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010, uzavřel-li, že zhotovitelka nemohla zjistit nevhodnou povahu příkazu a následně na tuto skutečnost také upozornit objednatelku dle § 2594 odst. 1 o. z. za situace, kdy měla u zhotovitelky působit osoba schopná uvedenou vadu odhalit.
Za doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené dovolatelka považuje následující otázky:
5. „Zda jen samotné předání realizační projektové dokumentace objednatele zhotoviteli představuje závazný příkaz ve smyslu § 2592 věty druhé o. z., aniž by bylo nutné zabývat se tím, zda vázanost zhotovitele příkazem objednatele plyne ze zvyklostí nebo z ujednání stran.“
6. „Zda je pro posouzení, zda mohl zhotovitel s vynaložením potřebné péče rozpoznat nevhodnost závazného příkazu objednatele podle § 2594 o. z., nutné zabývat se odborností osob, které se u zhotovitele podílely na plnění povinností ze smlouvy o dílo.“
7. „Zda je při posuzování, jestli zhotovitel mohl s vynaložením potřebné péče rozpoznat nevhodnost závazného příkazu objednatele podle § 2594 o. z., nutné brát v úvahu pouze znalosti a schopnosti konkrétní osoby zhotovitele, nebo i to, jaké znalosti a schopnosti by měla taková osoba zhotovitele správně mít.“
8. „Zda má zhotovitel za účelem splnění požadavku vynaložení potřebné péče povinnost důsledněji přezkoumat příkaz objednatele pouze tehdy, pokud příkaz objednatele vyvolává pochybnosti.“
9. „Zda absence dalších vad na předmětu díla a déle trvající užívání vadného předmětu díla může vést k závěru, že zhotovitel nemohl zjistit nevhodnost objednatelem uděleného příkazu ani při vynaložení potřebné péče.“
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila a navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí, neboť podle ní vybízí k přezkumu skutkových, nikoli právních otázek, což je v dovolacím řízení nepřípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že zhotovitelka, která na základě akceptovaného objednávkového listu B 113/1604/028 zhotovila dílo (mostovku) podle zadávací dokumentace stavby a v souladu s realizační projektovou dokumentací, kterou jí poskytla objednatelka, neodpovídá za vady díla spočívající ve vzniku smršťovacích trhlin a sesednutí konstrukce, neboť byly zapříčiněny nevhodnou výškou mostní konstrukce (důvod vzniku trhlin spočíval v základním statickém působení konstrukce, které je významně ovlivněno malou konstrukční výškou konstrukce), což zhotovitelka nemohla seznat ani při vynaložení potřebné péče; skutečné chování a působení mostní konstrukce mohlo být detekováno ve statickém výpočtu prováděném v rámci realizační dokumentace stavby, zhotovitelka, která měla k dispozici vypracovaný projekt realizační dokumentace stavby vycházející ze zadávací dokumentace stavby, neměla důvod navržené řešení rozporovat. Provádění statických výpočtů obecně (natož pak výpočtů podle speciálních modelů) není běžnou součástí činnosti zhotovitele díla a nelze ho po něm spravedlivě požadovat. Povinností zhotovitele je realizovat dílo v souladu se zadávací a realizační dokumentací a případné upozornění na zjevně nevhodné pokyny objednatele při vynaložení potřebné péče. Chybně zvolená výška konstrukce není vadou, kterou by při vynaložení potřebné péče měl zhotovitel odhalit.
Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu.
K bodům 1 až 3 dovolání:
Přípustnost dovolání nejsou s to založit výhrady žalované ke kvalitě a náležitostem odůvodnění napadeného rozhodnutí (konkrétně, že absentují skutková zjištění, resp. skutkové závěry, že odůvodnění rozsudku je nedostatečné, nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé), ani její výtky k procesnímu postupu soudů (že nebyl proveden důkaz, který žalobkyně navrhla a má za podporující jí prosazované právní závěry). Jejich prostřednictvím totiž dovolatelka nezpochybnila žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž jimi viní odvolací soud z toho, že (stejně jako soud prvního stupně) zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení – jsou-li skutečně dány – však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Pouze pro úplnost dovolací soud poznamenává, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srov. rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. 4. 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. 12. 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. 2. 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-1) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. 9. 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění rozhodnutí nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. 12. 1997 (stížnost č. 20772/92]. Shodně judikuje i Ústavní soud (srov. odůvodnění jeho nálezu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03). Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí není nepředvídatelné, pokud účastníku muselo být známo, že právní kvalifikace soudu je možná, a nic mu nebránilo, aby tomu přizpůsobil svou obranu v odvolacím řízení (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. II. ÚS 3275/21, ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3076/20, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2020, ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020, nebo ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2704/2021) a připomíná, že soudy nejsou povinny provádět všechny účastníky navržené důkazy, musí však řádně zdůvodnit, proč další důkazy nepřipustily.
K bodu 4 dovolání:
Námitky, které dovolatelka ve vztahu k bodu 4 formuluje, vycházejí z odlišného skutkového základu, než ke kterému dospěl odvolací soud. Zatímco odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že pro realizační fázi nebylo nezbytně nutné, aby u zhotovitelky působila osoba specializující se na statiku, neboť přítomnost takové osoby je nutná pouze v rámci projektové fáze, dovolatelka prosazuje opak. Nadto odvolací soud skutkově uzavřel, že i pokud by u zhotovitelky pracoval odborník na statiku, tedy pracovník, jehož odbornost by zhotovitelce umožňovala odhalit nevhodně zvolenou výšku konstrukce, šlo by o konání nad rámec zákonem požadovaného vynaložení potřebné péče, neboť zjištění nevhodnosti zvolené výšky umožnily teprve statické výpočty za určitých podmínek, podle speciálního výpočetního modelu.
Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízením nezpochybnitelný; dovolací soud z něj vychází. Vychází-li kritika právního posouzení z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
K bodu 5 dovolání:
Aby byl zhotovitel ohledně způsobu provádění díla vázán příkazem objednatele podle § 2592 o. z., je nutné naplnit jeden ze dvou předpokladů, buď to musí plynout ze zvyklostí (1) nebo to musí být mezi stranami ujednáno (2). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že zhotovitelka zhotovila pro žalovanou stavební práce na SO 22-201.1 v rámci stavby D1 modernizace – úsek 22, Exit 162 Velká Bíteš – Exit 166 Devět křížů (konkrétně „mostovku“) na základě ústní smlouvy poté, kdy akceptovala objednávkový list č. B113/1604/028, kterým si u ní žalovaná objednala provedení stavebních prací dle položkového nabídkového rozpočtu za cenu 3 308 645,06 Kč bez DPH; objednávka měla být nahrazena písemnou smlouvou o dílo vycházející ze smlouvy o dílo mezi objednatelem a vyšším objednatelem (ŘSD ČR), k čemuž nedošlo. Zhotovitelka při provádění prací postupovala podle projektové dokumentace, kterou jí dodala žalovaná. Z výpovědi svědka Rudolfa Neliby, stavbyvedoucího zhotovitelky, vyplynulo, že bylo běžnou praxí, že dílčí práce byly zapisovány do stavebního deníku a byly průběžně kontrolovány pracovníky žalované. ŘSD na stavbě od začátku do konce kontrolovalo výztuže a bednění před každou betonáží, teprve pak byla betonáž provedena; následně se vždy provádělo geodetické zaměření. Hlavní prohlídky stavby se zúčastnili jak zástupci zhotovitelky a objednatelky, tak zástupce ŘSD. Odvolací soud se předpokladem vázanosti příkazem objednatelky mezi stranami explicitně nezabýval, uvedená zjištění však nasvědčují tomu (a odvolací soud to implicitně dovodil), že vázanost zhotovitelky příkazem objednatelky ve formě zadávací a realizační stavební dokumentace ohledně způsobu provádění vyplývala z ujednání stran (ujednání má totiž vymezit rozsah příkazů objednatele a podle potřeby může určit i další jejich aspekty) a neodporovala ani zvyklostem zachovávaným v příslušném odvětví. Tvrzení, že nebylo obsahem smluvních ujednání, že by zhotovitel musel dílo zhotovit dle projektové dokumentace, jednak odporuje uvedeným zjištěním a nadto jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti podle § 241a odst. 6 o. s. ř.
K bodu 6 dovolání:
Při úvaze, do jaké míry má být vyhodnocování naplnění kritéria potřebné péče podle § 2594 odst. 1 o. z. objektivizováno či subjektivizováno, se nejedná o všeobecně pojímanou profesionalitu, ale v každém konkrétním případě je třeba zkoumat úroveň zhotovitele v konkrétním odvětví či oblasti, ve které svou činnost vykonává, a nároky, které jsou na zhotovitele v takové oblasti kladeny. Je tedy možné dovodit, že se sice jedná o objektivní kritéria posuzování profesionality, avšak omezená oblastí, ve které je dílo prováděno a ve které konkrétní zhotovitel působí (viz ŠTANDERA, Jan § 2594 [Upozornění na vady]. In: ŠTANDERA, Jan. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013). Odvolací soud se zabýval posouzením potřebné péče v intencích citovaného ustanovení. Uzavřel, že měla-li zhotovitelka k dispozici realizační projektovou dokumentaci (dodanou objednatelkou), která nevykazovala vady (a byla opatřena potřebnými potvrzeními i razítky) a podle ní mostovku postavila, potřebou péči ve smyslu § 2594 odst. 1 nezanedbala; v rámci potřebné péče (bez specifických statických měření) nemohla nevhodnost pokynu (nevhodně, resp. nesprávně zvolenou výšku konstrukce) zjistit. Zhotovitelka měla v týmu odborníka potřebného pro realizační část stavby („mostaře“ O. C.), který měl schopnosti potřebné pro rozpoznání vad, které by mohly bránit úspěšnému provedení prací. Z realizační projektové dokumentace (která byla předána objednatelem zhotoviteli) chyba (nevhodný příkaz) nevyplývala, byla zjistitelná až statickým výpočtem, a to ještě za určitých podmínek – pokud by bylo postupováno podle speciálního výpočetního modelu. Provádění statických výpočtů obecně přísluší do projektové fáze, kde je nutná přítomnost odborníka na tuto problematiku. Provádění statických výpočtů (tím spíše speciálních statických výpočtů) v rámci realizační fáze by šlo obecně nad rámec vynaložení potřebné péče na straně zhotovitele. Protože úvahu odvolacího soudu spojenou s posouzením naplnění kritéria „potřebné péče“ ve smyslu § 2594 odst. 1 o. z. neshledal dovolací soud zjevně nepřiměřenou, nezakládá otázka formulovaná v bodě 6 dovolání jeho přípustnost.
K bodům 7 a 8 dovolání:
Ve vztahu ke zde formulovaným otázkám spojeným s aplikací § 2594 o. z. dovolatelka sice avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř., její námitky však ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu je vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je toto právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu, který vzal za prokázané, že zhotovitelka neměla, ani nemusela mít podmínky k tomu, aby byla schopna posoudit nevhodnost výšky mostní konstrukce, vychází dovolatelka i nadále z předpokladu opaku a skutkovými námitkami zpochybňuje jeden z pilířů argumentace, na kterých odvolací soud založil právní závěr, že zhotovitelka neporušila povinnost upozornit na nevhodnost příkazu ve smyslu § 2594 o. z. Nadto, již ze samotného textu zákona je zřejmé, že zhotovitel musí vynaložit nějakou konkrétní míru péče („potřebnou“ péči) při poměřování příkazů objednatele kritériem vhodnosti. Vynaložení potřebné péče je kritériem abstraktním, a tudíž závěry o jeho naplnění budou v každém jednotlivém případě záviset na uvážení konkrétních okolností. Obecně však nelze po zhotoviteli spravedlivě požadovat, aby do největších detailů zkoumal každý jednotlivý aspekt příkazů objednatele; takový postup by byl časově i finančně nehospodárný. Logicky tedy, pouze pokud příkaz objednatele vyvolává pochybnosti, věnuje mu zhotovitel větší pozornost než příkazům jiným (zjevně nevykazujícím nevhodnost či jakékoliv pochybnosti). Jak již bylo shora zmiňováno, zpochybnění správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění nevystihuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a nelze jím ani úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Zákon nepředepisuje (a předepisovat ani nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).
K bodu 9 dovolání:
Na otázce, kterou zde dovolatelka formuluje, a požaduje vyjádřit se k případným důsledkům absence dalších vad na předmětu díla a déle trvajícího užívání vadného předmětu díla, není napadené rozhodnutí založeno a nemůže tudíž založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. Zn. 29 NSČR 53/2013).
Protože k řešení nebyla předložena žádná otázka hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 3. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu