Plný text
33 Cdo 554/2023-416
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně MH CAPITAL s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, identifikační číslo 49901621, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Salmovská 1534/11, proti žalovaným 1) M. A., bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubomírem Kubičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, 2) V. B., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Naušem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, 3) M. F., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ludmilou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Čelákovicích, náměstí 5. května 2/12, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 120/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, o návrhu prvního a druhého žalovaných na odklad vykonatelnosti a návrhu třetího žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, takto:
I. Návrh všech žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, se zamítá.
II. Návrh třetího žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 9 C 120/2020-148, zamítl žalobu o určení, že je žalobkyně vlastnicí pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, k. ú. XY, in eventum, aby soud uložil všem žalovaným povinnost převést sporné pozemky žalobkyni oproti vrácení kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2016.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. XY a parc. č. XY vše v katastrálním území a obci XY, okres XY.
První žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž mimo jiné požaduje, aby Nejvyšší soud „odložil vykonatelnost všech výroků rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022, z důvodu hrozby vážné újmy v případě, že žalobkyně, jež má k dotčeným pozemkům zapsáno vlastnické právo, může s nimi nakládat způsobem, který by znemožnil zpětné nabytí vlastnických práv.“
Rovněž druhý žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž požaduje, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním dotčeného rozsudku odvolacího soudu, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí mu hrozí vážná újma, spočívající v závažném zásahu do jeho vlastnického práva.
Třetí žalovaný se svým dovoláním domáhá toho, aby byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhl, aby do doby rozhodnutí o dovolání byla odložena právní moc a vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze s tvrzením, že neprodleným výkonem tohoto rozhodnutí mu hrozí vážná újma, a to závažný zásah do jeho vlastnického práva. Je vysoce pravděpodobné, že bude-li jeho dovolání vyhověno, nebude žalobkyně již vlastnicí předmětných nemovitostí a nebude schopna kompenzace vůči žalovaným pro svou nemajetnost. U jednání odvolacího soudu prohlásila, že byla vždy kapitálově slabou společností a své projekty a výdaje financovala rozprodejem svých pozemků. Nyní nic nevlastní, veškeré pozemky již rozprodala. Lze se domnívat, že jakmile by se stala vlastnicí sporných pozemků, tyto by úplatně převedla a dovolateli by tak hrozila vážná majetková újma.
Podle § 243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel vážně ohrožen na svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka.
Žaloba podaná žalobkyní dne 16. 10. 2020 je žalobou určovací a rozsudek, jímž soud takové žalobě vyhoví, se nevykonává; proto Nejvyšší soud návrh všech žalovaných na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku bez dalšího zamítl.
Jde-li o návrh třetího žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 103 Co 21/2022-258, Nejvyšší soud uvádí, že podle obsahu spisu není pravděpodobné, že dovolání bude úspěšné. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit jen tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není. Nejvyšší soud proto návrh třetího žalovaného na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl (srov. obdobné závěry učiněné Nejvyšším soudem pro odklad vykonatelnosti v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Václav Duda předseda senátu