Plný text
33 Cdo 559/2026-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, proti žalovanému P. Ch., zastoupenému Mgr. Bc. Davidem Niebauerem, advokátem se sídlem v Mostě, Čsl. armády 2113/58, o 53 648 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 50/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 25 Co 122/2024-187, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 34 C 50/2022-152, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala částky 53 648 Kč s 11,75 % úroky z prodlení od 12. 3. 2022 do zaplacení, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 44 515,90 Kč.
Rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 25 Co 122/2024-187, Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 37 946 Kč a před odvolacím soudem 4 308 Kč).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž – po citaci ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – uvedla, že jeho přípustnost spatřuje v tom, že dovolací soud by měl řešení právní otázky posoudit jinak za situace, kdy si účastníci movité věci žalovaného řádně nepředali, kdy nebyla uzavřena kupní smlouva týkající se movitých věcí žalobkyně ani ústní formou a kdy nemohlo dojít ke kompenzaci vzájemných nároků. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje stanovené náležitosti.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu lze dovolání podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3 první věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání uvést, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Požadavek, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.; významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13)].
V dané věci tedy nelze než konstatovat, že žalobkyně nesplnila podmínku stanovenou v § 241a odst. 2 o. s. ř. (řádně neuvedla, v čem spatřuje přípustnost dovolání). Ani odkazem na spisovou značku (značky), ani jiným způsobem nevymezila, od kterého svého řešení právní otázky se má dovolací soud odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 druhé věty o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 3. 2026
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu