Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 33 Cdo 616/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2025 Spisová značka:33 Cdo 616/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.616.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 616/2025-392 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně IDRONESAN a.s., se sídlem Praha 4, Háje, Arkalycká 877/4, identifikační číslo osoby 29055741, zastoupené Mgr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou, se sídlem Praha, Veverkova 1101/1, proti žalované AVANCEMENT s.r.o. v likvidaci, se sídlem Praha 1, Nové Město, Václavské náměstí 808/66, identifikační číslo osoby 25605747, zastoupené JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem, se sídlem Praha, Na Příkopě 857/18, o zaplacení 13 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 268/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 132/2024-357, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 60 258 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Zbyňka Zachy. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 10. 2023, č. j. 38 C 268/2019-329, zamítl žalobu požadující zaplacení 13 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 12. 12. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 132/2024-357, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal požadavek na zaplacení předmětné částky opodstatněným; nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že by žalovaná, resp. její právní předchůdce přijal peněžní částky (uhrazené v letech 2015 až 2019) v souhrnu představující žalovanou částku bez právního důvodu, bylo-li provedeným dokazováním zjištěno, že šlo o vrácení zápůjček postoupených původním věřitelem I. S. žalované. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného práva dosud neřešené, resp. by tato otázka měla být vyřešena dovolacím soudem jinak. K přezkumu předkládá následující otázky, které odvolací soud posoudil odchylně od rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) „Otázku platnosti a účinnosti oznámení postoupení pohledávek adresované dlužníkovi, jež postrádá zákonné náležitosti a není jasné, kterých pohledávek se týká, kolik mají jednotlivé pohledávky činit, kdy měly vzniknout a na základě jakého právního důvodu, a není ani zřejmé, jaké podmínky zániku závazku byly sjednány a jaká práva a povinnosti vůči postupníkovi má dlužník.“ 2) „Otázku přípustnosti námitky neplatnosti postoupení pohledávky z věřitele – postupitele na postupníka, kterou dlužník řádně uplatnil, zejména v situaci, kdy odvolací soud ve svém rozsudku identifikoval uznání dluhu a smlouvu o postoupení pohledávek jako zdánlivá právní jednání.“ 3) „Otázku posouzení předpokladů samotné existence postupovaných pohledávek, když tyto mají být podle zjištění odvolacího soudu představovány neurčitým okruhem peněžních půjček, které měly být realizovány v neurčitě vymezené minulosti, neurčitě vymezeném počtu a výši, když nebylo a ani nemohlo být tvrzeno a prokázáno, že tyto půjčky jakožto reálné kontrakty byly skutečně věřitelem – postupníkem poskytnuty a pohledávky z nich tedy skutečně vznikly, o čemž nalézací soudy projevily pochybnost.“ Podle dovolatelky spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v chybném postupu odvolacího soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Dovolatelka trvá na tom a považuje za zásadní, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že došlo k řádnému oznámení postoupení pohledávky z postupitele na postupníka (žalovanou). Odvolacímu soudu vytýká, že se odmítl zabývat platností postoupení pohledávky na žalovanou a existencí dluhu žalobkyně vůči původnímu věřiteli, resp. vůči žalované. Dále namítá, že své úvahy zjevně založil na nekorektním, resp. absentujícím vymezení a aplikaci předpokladů pro účinnou notifikaci postoupení pohledávky, čímž se odchýlil od závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka trvá na tom, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2014, z něhož vycházel odvolací soud, je zdánlivým právním jednáním, jež nemůže ničeho vypovídat o existenci pohledávek, resp. právního titulu k úhradě jakékoliv částky ve prospěch žalovaného. Dále se odvolací soud odchýlil od závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky přípustnosti námitky neplatnosti postoupení pohledávky z věřitele na postupníka uplatněné dlužníkem. Dovolatelka má za to, že notifikace postoupení pohledávky je neplatným, resp. zdánlivým právním jednáním, a proto namítala také neplatnost/zdánlivost jednání, jímž měla být postoupena jakákoliv pohledávka na žalovanou, a rovněž neexistenci jakéhokoliv dluhu vůči žalované. Dále má dovolatelka za to, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky posouzení předpokladů existence pohledávek (dluhů) z titulu peněžních půjček. Přitom podle odvolacího soudu měly být pohledávky postoupené na žalovanou (zdánlivým) právním jednáním postupitele představovány neurčitým okruhem peněžních půjček, které měly být realizovány v neurčitě vymezené minulosti, v neurčitě vymezeném počtu a výši. Závěrem o zdánlivosti právního jednání ve vztahu k písemnému uznání závazku žalobkyně ze dne 23. 6. 2014 došlo k vyvrácení právní domněnky existence dluhu v době uznání, takže bylo na žalované, aby prokázala jeho vznik (nikoliv jen postoupení pohledávky), jeho právní důvod a výši, šlo-li o smlouvy o půjčce, jež mají reálnou povahu. Podle dovolatelky nemůže obstát závěr odvolacího soudu, který s odkazem na učiněná zjištění bez dalšího dospěl k závěru, že postupitel jakožto věřitel při své svědecké výpovědi údajně potvrdil existenci půjček žalobkyni ve výši 13 000 000 Kč. Ani ve vztahu k částce 24 900 000 Kč nebylo žalovanou prokázáno a ani tvrzeno, o jaké částky se jedná, z jakých konkrétních finančních půjček se mají skládat, resp. kdy a za jakých podmínek měly být žalobkyni poskytnuty. Nebylo a ani nemohlo být prokázáno ani to, že částka 13 000 000 Kč uhrazená zjevně podvodným jednáním z majetku žalobkyně na účet žalované, je úhradou (neplatně) postoupených pohledávek ve výši 24 900 000 Kč. Dále dovolatelka namítá vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jehož odůvodnění je vnitřně rozporné nedostatečné, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku včetně rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. 4. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 5. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 8. Dovolání není přípustné. 9. Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku platnosti notifikace postoupení, ve vztahu k níž dovolatelka prosazuje, že původním věřitelem učiněná notifikace postoupení postrádá zákonné náležitosti. Dovolatelka jednak přehlíží, že právní úprava postoupení pohledávky žádné formální požadavky s oznámením o postoupení pohledávky výslovně nespojuje a i civilní teorie považuje oznámení za neformální jednání (úkon) [shodně též HANDLAR, Jiří. K postoupení pohledávky a notifikaci postoupení podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2013, č. 22, s. 782-786)], a navíc případná absence (řádné) notifikace by mohla mít pouze ten dopad, že dlužník nebyl povinen plnit dluh postupníkovi, nýbrž postupiteli. Žalobkyně nadto uvedenou námitku uplatnila zjevně až poté, co na základě dotyčného oznámení splnila dluh postupníkovi, aniž je tvrzeno (natož prokázáno), že k zániku dluhu plněním žalované nedošlo. 10. Námitky dovolatelky vůči závěru odvolacího soudu ohledně existence postoupených pohledávek mají základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že právním důvodem plnění sumy 13 000 000 Kč žalované byly půjčky poskytnuté Ing. Ivem Svobodou žalobkyni, který pohledávky postoupil smlouvou ze dne 24. 6. 2014. Odvolací soud vysvětlil, že byť v písemném uznání dluhu ze dne 23. 6. 2014 nejsou jednotlivé poskytnuté půjčky specifikovány, pročež nelze vycházet z domněnky trvání dluhu žalobkyně vůči žalobkyni, lze na základě všech v řízení provedených důkazů dovodit, že I. S. poskytl žalobkyni půjčky v celkové výši 24 900 000 Kč, a platby žalobkyně žalované, jejichž vrácení se žalobkyně domáhá, představovaly vrácení půjčky. Bylo tedy vyvráceno tvrzení žalobkyně, že šlo o platby bez právního důvodu. Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejich hodnocení není založeno na libovůli, takže ani namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). 11. Výtka, že se odvolací soud nezabýval náležitostmi smlouvy o postoupení pohledávky, není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud správně vycházel ze závěrů uvedených v rozsudku velkého senátu občanskprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010. 12. Námitkou vnitřní rozpornosti, nepřezkoumatelnosti či nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí dovolatelka nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž mu vytýká vady, které lze uplatnit pouze v případě přípustného dovolání, což není daný případ. 13. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 23. 4. 2025 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu