Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, PhD., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti žalované VISTORIA CZ a.s., se sídlem v Praze 1, Revoluční 767/25 (identifikační číslo 251 10 977), zastoupené JUDr. Janem Nohejlem, advokátem se sídlem v Praze 3, U Rajské zahrady 1912/3, o 6 368 681,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 124/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 58 Co 313/2024-142, t a k t o:
- I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, č. j. 40 C 124/2022-98, zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 1 592 170,40 Kč s úroky z prodlení (výrok I), ve zbytku (4 776 511,20 Kč s úroky z prodlení) žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni 518 085 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III).
Rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 58 Co 313/2024-142, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I, ve výroku II (co do 623 023,20 Kč s příslušenstvím) a v nákladovém výroku III zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení; ve zbytku výroku II – v částce 4 153 488 Kč s příslušenstvím – rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila a navrhla jeho odmítnutí, popř. zamítnutí.
Dovoláním žalobkyně napadla rozhodnutí v plném rozsahu, neboť – podle jejího názoru – odvolací soud vyšel z nesprávného právního posouzení věci, když změnil výroky I a II rozhodnutí soudu prvního stupně. Přehlédla, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I a části výroku II nezměnil, ale zrušil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, však není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. k/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Dovolání tak mohlo být podáno jen proti té části výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II rozhodnutí soudu prvního stupně.
Není však přípustné ani v této části, neboť dovolatelka nedostála požadavkům na řádném vymezení přípustnosti a důvodu dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho část. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ). Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž je výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen. Pro řešení právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, tedy splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu (konkrétní) právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením z 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o. s. ř.).
Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Přípustnost dovolání vymezila žalobkyně tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu uspokojivě vyřešena, případně je rozhodována rozdílně. Současně se … odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se moderace smluvní pokuty a principu pacta sunt servanda. Vzhledem k výše uvedenému nutno konstatovat, že nejde o řádné vymezení přípustnosti, neboť dovolatelka označila několik v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti. Nadto, v první části jejího vymezení (rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu uspokojivě vyřešena, případně je rozhodována rozdílně) absentuje také uvedení konkrétní právní otázky. Jestliže bychom z obsahu dovolání dovodili, že se tato první část vymezení přípustnosti vztahuje k otázce „odůvodněnosti překážky v práci“ (výskyt netopýrů na stavbě), lze uzavřít, že dovolatelka právní otázku dostatečně neodůvodnila. Je zřejmé, že s právním posouzením odvolacího soudu, který s odkazem na stavební povolení ze dne 12. 2. 2019 shledal výskyt netopýrů v místě stavby jako odůvodněnou překážku v práci, nesouhlasí, žádnou právní argumentaci pro opačný názor však neuvádí. Ohledně druhé části vymezení přípustnosti (současně se … odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se moderace smluvní pokuty a principu pacta sunt servanda) nutno uvést, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení právě pro otázku moderace smluvní pokuty. V této otázce tak dovolacímu soudu přezkum odvolacího rozhodnutí nepřísluší. To samé platí pro domnělé porušení principu pacta sunt servanda, neboť i to dovolatelka vztahuje k posouzení přiměřenosti smluvní pokuty (odvolací soud svým rozhodnutím fakticky zasáhl do smluvních ujednání stran, aniž by důvodně prokázal nepřiměřenost smluvní pokuty v kontextu sjednané smlouvy. Tento přístup se jeví jako odchýlení od zásady pacta sunt servanda a tím i rozhodovací praxe dovolacího soudu, která vyžaduje, aby smlouvy byly plněny podle jejich obsahu, ledaže jejich ujednání odporují zákonu nebo dobrým mravům).
Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. 7. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu