Plný text
33 Cdo 781/2025-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Cashdirect One a.s., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7 (identifikační číslo 098 67 163), zastoupené Mgr. Vladimírem Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Grafická 3365/3a, proti žalovanému městu Přelouč, se sídlem úřadu v Přelouči, Československé armády 1665 (identifikační číslo 002 74 101), zastoupenému Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 421, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 C 198/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 10. 2024, č. j. 22 Co 109/2024-271, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 750 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jarmily Grumlové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č. j. 20 C 198/2023-235, zamítl žalobu na zaplacení 500 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 22 Co 109/2024-271, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, v nákladovém výroku je změnil co do výše náhrady a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný jako objednatel a společnost RAF STAVBY s.r.o. jako zhotovitelka uzavřeli dne 4. 6. 2021 smlouvu o dílo č. 530901 (ve znění dodatků 1 až 3), jejímž předmětem byly „Stavební úpravy jídelny a kuchyně budovy školní jídelny v ulici Obránců míru čp. 1714, Přelouč“ za dohodnutou cenu díla 44 338 021,93 Kč. Smluvní strany se dohodly, že zhotovitelka díla každý měsíc vystaví dílčí fakturu, jejíž součástí bude mimo jiné fotodokumentace fakturovaných prací. V případě, že faktura nebude splňovat některé z povinných nebo dohodnutých náležitostí, má objednatel právo ji zhotovitelce vrátit a požadovat její opravu a na fakturu se pak hledí jako na nedoručenou a běh lhůt započne dnem doručení opraveného dokladu objednateli. Splatnost faktur byla sjednána na 30 kalendářních dnů ode dne doručení objednateli. V článku VI odst. 14 smlouvy se smluvní strany dohodly, že pokud zhotovitelka bude v prodlení delším než 30 dnů se zaplacením jakékoli fakturované částky poddodavateli, je objednatel oprávněn plnit za ni a zaplatit poddodavateli přímo, pokud poddodavatel o zaplacení objednatele požádá a svou žádost doloží doklady prokazujícími řádné splnění příslušné části závazku a oprávněnosti nároku na zaplacení. Za účelem zjištění oprávněnosti nároku poddodavatele si objednatel vyžádá písemné stanovisko zhotovitelky, která je povinna mu jej doručit do 3 dnů od jeho výzvy. Doručeným stanoviskem není objednatel vázán, přihlédne však k němu při rozhodnutí, zda bude za zhotovitelku plnit. Částku, kterou zaplatí poddodavateli přímo, je objednatel oprávněn započíst proti zhotovitelkou nárokovaným splatným i nesplatným pohledávkám ze smlouvy o dílo, nebo vyzvat zhotovitelku k zaplacení této částky na účet objednatele. Původní zhotovitelka – společnost RAF STAVBY s.r.o. vystavila žalovanému dne 14. 7. 2022 za provedené práce fakturu č. 1122000472 na částku 5 067 097,86 Kč, jejíž součástí byl i protokol o provedených pracích a jejich soupis; splatnost fakturované částky stanovila na 13. 8. 2022. Smlouvou ze dne 14. 7. 2022 postoupila RAF STAVBY s.r.o. pohledávku z faktury č. 1122000472 ve výši 5 067 097,86 Kč s příslušenstvím i všemi právy s pohledávkou spojenými společnosti Freight Logistic s r.o.; za postupníka i postupitele smlouvu podepsal jejich jednatel Josef Kunart (společnosti měly totožného jednatele). Společnost RAF STAVBY s.r.o. se nachází v insolvenci, účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly 2. 8. 2022 v 13:07 hodin zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku. Dopisem ze dne 16. 8. 2022 žalovaný fakturu č. 1122000472, kterou obdržel 21. 7. 2022, zhotovitelce vrátil k opravě s odůvodněním, že neobsahuje fotodokumentaci fakturovaných prací; připomněl, že na fakturu se hledí jako na nedoručenou. Dopisem ze 16. 8. 2022 žalovaný sdělil společnosti Freight Logistic s. r. o., že faktura č. 1122000472 byla vrácena společnosti RAF STAVBY s.r.o. k opravě, neboť neobsahovala sjednané náležitosti. Dopisem z 18. 8. 2022 žalovaný vyzval společnost Freight Logistic s.r.o. ke sdělení stanoviska k oprávněnosti nároků plynoucích z nesplacených faktur subdodavatelů přiložených k výzvě. I přes její záporné stanovisko pak subdodavatelům uhradil pohledávky v celkové výši 4 145 687,54 Kč a finančnímu úřadu zaplatil za zhotovitelku částku 879 413,68 Kč představující daň z přidané hodnoty z faktury č. 1122000472. Dne 26. 8. 2022 zaslala zhotovitelka žalovanému fotodokumentaci realizovaných prací vztahujících se k faktuře č. 1122000472 a společnost Freight Logistic s.r.o. mu oznámila, že nic nebrání tomu, aby jí uhradil částku 5 067 097,86 Kč z faktury č. 1122000472. Dopisem z 30. 8. 2022 doručeným zhotovitelce (RAF STAVBY s.r.o.) žalovaný odstoupil ke dni 31. 8. 2022 od smlouvy o dílo. Společnost Freight Logistic s. r. o. žalovanému sdělila, že k 12. 9. 2022 postoupila žalobkyni pohledávku ve výši 5 025 101,22 Kč z faktury č. 1122000472 a vyzvala ho k úhradě této částky. Dne 14. 9. 2022 žalovaný žalobkyni sdělil, že na pohledávku, kterou vůči němu uplatnila na základě jí postoupené faktury č. 1122000472 započetl částku 4 145 687,54 Kč, kterou podle smlouvy za zhotovitelku uhradil přímo subdodavatelům a částku 879 413,68 Kč, kterou za zhotovitelku uhradil příslušnému finančnímu úřadu na dani z přidané hodnoty; protože na účet společnosti Freight Logistic s r.o. poukázal 41 996,64 Kč, považuje pohledávku z faktury č. 1122000472 za uhrazenou.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nesporným zaplacením 41 996,64 Kč před podáním žaloby 5. 9. 2022 a prokázanou úhradou částek 879 413,68 Kč a 4 145 687,54 Kč a platně sjednanými a žalovaným řádně učiněnými započtením částek 3 993 632,54 Kč a 152 055 Kč došlo ve stejné výši celkového souhrnu uvedených částek k úplnému zániku pohledávky na zaplacení 5 067 097,86 Kč dle faktury zhotovitelky (společnosti RAF STAVBY s.r.o.) č. 1122000472 ze dne 14. 7. 2022, a to ke dni 5. 9. 2022; účinky započtení nastaly v souladu s § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť jak aktivně, tak pasivně započítávané pohledávky byly v době jednostranného započtení ze strany žalovaného způsobilé k započtení, a to bez ohledu na svoji splatnost (jednalo se o pohledávky již splnitelné, které dlužník měl právo plnit, byť ještě nevznikla povinnost k jejich splnění). Způsobilost pohledávek k započtení byla podle § 1991 o. z. založena platným ujednáním stran v čl. VI odst. 14 smlouvy o dílo ze dne 4. 6. 2021. Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že žalovaný pohledávku žalobkyně uznal. Nelze dovodit ani překážku započtení dle § 1987 odst. 2 o. z., neboť nešlo o pohledávky nejisté či neurčité. Účinky započtení ve smyslu § 1982 o. z. dovodil ke dni, kdy nastaly účinky právního jednání žalovaného směřujícího ke sjednanému započtení, tedy ke dni, kdy žalovaný sjednané započtení učinil vůči společnosti Freight Logistic s. r. o. oprávněně a důvodně; k tomu došlo k 1. 9. 2022 ohledně započtení částky 3 993 632,54 Kč a k 5. 9. 2022 ohledně započtení částky 152 055 Kč. Uzavřel, že na základě důvodů, které vedly k zániku postoupené pohledávky ke dni 5. 9. 2022, se žalobkyně na základě následně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022 a dle oznámení tohoto postoupení žalovanému nemohla stát a nestala vůči žalovanému věřitelem této pohledávky; podaná žaloba na zaplacení 500 000 Kč (části pohledávky, která byla žalobkyni 12. 9. 2022 postoupena společností Freight Logistic s.r.o.) proto není důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2901/2021, ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4358/2016, ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1303/2018, a ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019), i od rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva při řešení otázky ad 1) „zda je určitý a platný zápočet, ačkoliv z právního jednání směřujícího k započtení neplyne, které z více vzájemných pohledávek byly započteny vůči pasivně započítávané pohledávce“. V této souvislosti prosazuje, že v zápočtu z 29. 8. 2022, který žalovaný učinil vůči RAF STAVBY s.r.o., nebyla vyčíslena (ani řádně specifikována) aktivně započítávaná pohledávka žalovaného; žalovaný pouze „tím či oním nedostatečným způsobem“ v zápočtu uvedl, že provedl přímou úhradu faktur subdodavatelů. Při řešení otázky ad 2) „zda je dlužník oprávněn započítat vůči postupníkovi pohledávku, která vznikla vůči postupiteli až po postoupení“, odvolací soud podle dovolatelky nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2403/2020, a ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2999/2007, a odchýlil se dokonce od výslovného znění zákona. Pohledávku za žalovaným ve výši 5 067 097,86 Kč postoupila společnost RAF STAVBY s.r.o. společnosti Freight Logistic s.r.o. postupní smlouvou z 14. 7. 2022 a žalovanému byla tato skutečnost notifikována 22. 7. 2022. Splatnost pohledávek poddodavatelů zhotovitelky (RAF STAVBY s.r.o.) nastala v době květen–červenec 2022. Pohledávka žalovaného ve výši 4 145 687,54 Kč vznikla až jeho plněním, resp. poté, co bylo žalovanému společností RAF STAVBY s.r.o. notifikováno postoupení pohledávky. Žalovaný tak nebyl oprávněn tuto svou pohledávku ve výši 4 145 687,54 Kč započíst ani vůči společnosti Freight Logistic s.r.o., ani vůči ní. Od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil při řešení otázky ad 3) „zda je uznáním dluhu právní jednání, ve kterém dlužník vůči věřiteli prohlásí, že eviduje fakturu, na jejímž základě má věřitel vůči dlužníkovi pohledávku na zaplacení v určité výši“. Prosazuje, že žalovaný její pohledávku sdělením z 29. 8. 2022 adresovaným společnosti Freight Logistic s.r.o. uznal v plném rozsahu. V poslední řadě viní odvolací soud z toho, že porušil její ústavně garantované právo na spravedlivý proces tím, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými účastníky řízení, založil tak jeho nepřezkoumatelnost a otevřel cestu k libovůli soudního rozhodování, což je podle nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06, zcela proti zásadě právního státu a právu na spravedlivý proces. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Napadený rozsudek považuje za správný a uvádí, že odvolací soud se s námitkami dovolatelky v rámci odvolacího řízení řádně vypořádal. K námitce neurčitosti a nesrozumitelnosti zápočtu připomíná, že dovolatelka zápočet vytrhuje z kontextu dalších úkonů, které mu předcházely a které poté navazovaly. Postoupení pohledávky ze strany zhotovitelky bylo účelové a nepoctivé.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Již z formulace otázky ad 1), kterou žalobkyně předkládá k dovolacímu přezkumu je patrné, že ji zakládá na vlastní skutkové verzi, která nekoresponduje se skutkovým zjištěním, z něhož vycházel odvolací soud, že žalovaný dne 14. 9. 2022 žalobkyni sdělil, že na pohledávku, kterou vůči němu uplatnila na základě pohledávky z faktury č. 1122000472, kterou jí ke dni 12. 9. 2022 postoupila Freight Logistic s.r.o., jíž tuto pohledávku 14. 7. 2022 postoupila zhotovitelka, započetl částku 4 145 687,54 Kč, kterou v souladu s článkem VI odst. 14 smlouvy o dílo za zhotovitelku uhradil přímo subdodavatelům a částku 879 413,68 Kč, kterou za zhotovitelku plnil příslušnému finančnímu úřadu na dani z přidané hodnoty; subdodavatele, kterým za zhotovitelku plnil, žalovaný specifikoval v písemnosti z 18. 8. 2022, jíž vyzval společnost Freight Logistic s.r.o. ke sdělení stanoviska k oprávněnosti nároků plynoucích z nesplacených faktur subdodavatelů přiložených k výzvě.
Uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění skutkových zjištění, z nichž soudy při právním posouzení věci vycházely; skutkové námitky (ať již je namítána nesprávnost skutkových zjištění nebo jejich neúplnost) proto nemohou – až na výjimky – založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5462/2016, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4601/2018, ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 159/2019, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2723/2022, ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3820/2022, nebo ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 305/2023). Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Argumentace, kterou dovolatelka spojuje s otázkou ad 1), podpořená odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, ulpívá právě v rovině polemiky se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, kdy oproti odvolacímu soudu prosazuje, že z právního jednání žalovaného směřujícího k zápočtu neplyne, které z pohledávek započetl vůči pasivně započítávané pohledávce. Odvolací soud naopak skutkově uzavřel, že ze zápočtu, který žalovaný učinil vůči RAF STAVBY s.r.o. a z výzev, které tomuto předcházely a které následovaly, bylo jasné a zřejmé, o které přímé úhrady subdodavatelům a finančnímu úřadu se jedná.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Dovolatelkou formulovaná otázka ad 2), zda je dlužník oprávněn započítat vůči postupníkovi pohledávku, která vznikla vůči postupiteli až po době postoupení“, takovou otázkou není, protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Stejně jako otázka ad 1) je i otázka ad 3) založena na skutkové verzi prosazované žalobkyní. V rozsudcích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 opouští při výkladu právních jednání důraz na formální hledisko projevu vůle typický pro předchozí občanský zákoník (tj. zákon č. 40/1964 Sb.), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, Nejvyšší soud konstatoval, že základní pravidlo výkladu adresných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věta první o. z., a dovodil, že soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z. vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, a tu je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Nejvyšší soud zdůraznil, že základním hlediskem pro výklad právního jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je u vícestranných jednání společný úmysl jednajících stran. K tomu se přihlásil též v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudcích ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018, a ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020. V rozsudku ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 764/2022, Nejvyšší soud zdůraznil rozdíl mezi současnou právní úpravou a právní úpravou v předchozím občanském zákoníku; při výkladu adresného právního jednání v režimu nového občanského zákoníku třeba upřednostnit zjištěnou skutečnou vůli jednajícího, byla-li anebo musela-li být známa adresátovi, a to i v takové situaci, kdy nebyla v souladu s jejím vnějším projevem (s jazykovým vyjádřením). Při zjišťování skutečné vůle jednajících nelze též opomenout interpretační předpoklad racionálních aktérů, podle něhož je při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání třeba vycházet z předpokladu, že strany jednaly racionálně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 826/2013, ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4725/2015, a ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4533/2016). Prosazuje-li dovolatelka, že žalovaný přípisem ze dne 29. 8. 2022 adresovaným jednateli společnosti Freight Logistic s.r.o. její pohledávku uznal ve smyslu ustanovení § 2053 o. z., činí tak na podkladě svého přesvědčení, že uvedená písemnost obsahuje projev vůle žalovaného uznat svůj dluh co do důvodu i výše. Odvolací soud však na základě provedeného dokazování skutkově uzavřel, že přípis ze dne 29. 8. 2022 neobsahuje prohlášení žalovaného, že pohledávku žalobkyně uznává; jde o text, v němž žalovaný toliko oznamuje jednateli žalobkyně, že eviduje konkrétní (v přípise popsaný) daňový doklad; vůle „uznat“ dluh není v písemnosti slovy nikterak vyjádřena a nebyla provedeným dokazováním zjištěna. Komunikace žalovaného se společnostmi RAF STAVBY s.r.o. a Freight Logistic s.r.o. v kontextu jeho postoje k vymáhané pohledávce naopak podporuje závěr, že tuto nikdy neuznal a sděloval, že již neexistuje (zanikla započtením).
Přípustnost dovolání nejsou s to založit ani výhrady žalobkyně ke kvalitě odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy odvolací soud rekriminuje z toho, že porušil její ústavně garantované právo na spravedlivý proces, jestliže se „maximálně transparentním a logickým způsobem, z něhož je zřejmá myšlenková operace soudu“ a „způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti“ nevypořádal s jejími námitkami. Prostřednictvím těchto námitek žalobkyně nezpochybnila žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž odvolací soud viní z toho, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení, jsou-li skutečně dány, však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovlání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně sice v dovolání avizovala, že jím brojí proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu, proti nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu