Plný text
33 Cdo 8/2025-1708
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Treufit AG, sídlem Schaffhauserstrasse 315, P. O. Box 6849, CH-8050 Curych, Švýcarská konfederace, zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, proti žalovanému J. R., zastoupenému Mgr. Terezou Profeldovou, advokátkou se sídlem v Praze, Václavská 216/12, o zaplacení 53 410,80 CHF s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 333/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 12 Co 29/2024-1538, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 12 Co 29/2024-1549, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 605,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Kristiny Škampové.
Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 28 C 333/2017-1431, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 99 939,60 CHF s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I), zamítl žalobu s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 71 692,06 CHF s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 12 Co 29/2024-1538, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 12 Co 29/2024-1549, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 46 528,80 CHF s úrokem z prodlení z částky 46 528,80 CHF ve výši 5 % ročně od 11. 10. 2017 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti té části prvního výroku, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud změnil výrok I napadeného rozsudku tak, že se žaloba v částce 99 939,60 CHF zamítá, a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů. V případě, že dovolací soud shledá, že změna napadeného rozhodnutí není namístě, navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, popřípadě aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
4. K dovolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout pro nesplnění formálních podmínek přípustnost dovolání, případně zamítnout pro nedůvodnost.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
6. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínky povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) se dovolací soud zabýval otázkou jeho přípustnosti.
7. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, zda odvolací soud porušil zákaz reformace in peius, při jejímž řešení se měl odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Uvedená zásada je chápána jako zákaz změny k horšímu za situace, kdy strana, která využila opravný prostředek, zatímco druhá strana tento opravný prostředek nepodala, nemůže mít v důsledku rozhodnutí soudu o tomto opravném prostředku horší postavení, než jaké jí přiznávalo napadené rozhodnutí, tj. prvostupňové rozhodnutí nesmí odvolací soud za uvedeného stavu změnit k tíži odvolatele. Taková situace však v projednávané věci nenastala, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně k tíži žalovaného nezměnil. Soud prvního stupně žalobě zčásti vyhověl (co do částky 99 939,60 CHF s příslušenstvím) a zčásti (ohledně 71 692,06 CHF s příslušenstvím) ji zamítl, zatímco odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu ohledně další částky (46 528,80 CHF s příslušenstvím) zamítl.
8. K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné námitky „chybného procesního postupu“, v jehož důsledku nebyla podle přesvědčení dovolatele „řádně projednána problematika postavení dovolatele“, a že dovolateli „byla odepřena veškerá možnost se k dané otázce vyjádřit“. Předkládá-li žalovaný v souvislosti s určením rozhodného práva otázku, zda strana závazkového vztahu vystupuje jako spotřebitel za situace, kdy strany závazkového vztahu provedou volbu práva třetího státu jako práva rozhodného pro jejich závazkový vztah, pak na jejím řešení není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud vycházel z ujednání stran obsaženém ve smlouvě uzavřené účastníky, že závazkový vztah se bude řídit právem švýcarským. Při posouzení samotné otázky, zda žalovaný v dotyčném závazkovém vztahu vystupoval jako spotřebitel, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle níž směrnice poskytující zvláštní spotřebitelskou ochranu definují spotřebitele zásadně jako fyzickou osobu, která nejedná z titulu živnostenské nebo profesní činnosti (rozsudek ze dne 22. 11. 2001, Cape Snc. Proti Idealservice Srl a Idealservice MN RE Sas proti OMAI Srl, C-241 a 542/99), což nebyl případ žalovaného, který smlouvu, jejímž předmětem byla správa obchodní společnosti, uzavíral jako její akcionář a zároveň předseda představenstva, tedy jednal ve zjevné souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami. Poukaz na judikaturu Nejvyššího soudu není pro skutkovou i právní odlišnost porovnávaných kauz přiléhavý.
9. Zpochybňuje-li dovolatel závěr, že jeho tvrzení ohledně porušení smluvních povinností žalobkyní nebylo prokázáno, činí tak prostřednictvím skutkových námitek, prosazuje-li, že žalobkyně své smluvní povinnosti neplnila.
10. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Námitky dovolatele vůči závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného ohledně porušení smluvních povinností žalobkyní, mají základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že žalobkyně povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázala, řádně splnila. Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení není založeno na libovůli, takže ani namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod žalovaného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). Jeho dovolací argumentace, založená na obecně formulovaném tvrzení, že „žalobkyně nepostupovala svědomitě a s odbornou péčí a v zájmu klienta“, že „porušila svou informační povinnost“ apod. není zpochybněním právního posouzení věci odvolacím soudem.
11. Žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i výroky o nákladech řízení, proti nimž však dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
12. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
13. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání a žalovaný se vyjádřil tak, že vyslovil souhlas s tím, aby o něm nebylo rozhodováno.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 1. 2026
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu