Plný text
33 Cdo 844/2025-677
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně HODBOĎ s. r. o., se sídlem v Českém Krumlově, Pod Hrází 472 (identifikační číslo 260 71 835), zastoupené JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, proti žalovanému P. K., zastoupenému Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, o 381 338 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 100/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 11. 2024, č. j. 7 Co 1153/2024-643, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 21. 6. 2024, č. j. 9 C 100/2020-601, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 381 338 Kč s 9 % úroky z prodlení od 23. 10. 2018, žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 437 800,60 Kč a žalobkyni uložil zaplatit státu na náhradu nákladů řízení, které platil, 25 680,62 Kč.
Rozsudkem ze dne 15. 11. 2024, č. j. 7 Co 1153/2024-643, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 308,30 Kč. Ve sporu, jehož předmětem žalobkyně učinila právo na úhradu nedoplatku pevně sjednané ceny díla, se žalovaný brání uplatněním nároku na přiměřenou slevu z ceny díla (§ 2615, § 2108, § 2106 odst. 1 písm. c/, popř. § 2107 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 27. 2. 2017, dále jen „o. z.“). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož množství a neodstranitelnost podstatných vad díla zakládá právo žalovaného na slevu 10 % z ceny díla, která byla sjednána ve výši 4 193 538 Kč, což převyšuje žalobou uplatněný doplatek ceny díla (381 338 Kč).
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně tvrdí, že po uzavření smlouvy byl předmět díla vymezený projektovou dokumentací změněn dohodou, kterou uzavřela s L. M. Přípustnost a důvodnost dovolání proto spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny právní otázky:
1) Do jaké míry, respektive v jakém rozsahu, lze při výkladu právního jednání v souvislosti se vznikem a rozsahem smluvního zastoupení zohledňovat běžný rozsah práv a povinností, který je spojen s výkonem určité funkce či profese (v tomto případě osoby vykonávající stavební dozor) a zda tento rozsah může být určující pro rozsah smluvního zastoupení ujednaný mezi zmocněncem a zmocnitelem
2) Jak se běžný rozsah činnosti spojený s určitou funkcí či profesí projeví při posouzení domněnky zmocnění uvedené v § 444 odst. 1 o. z., zejména při posuzování zákonných znaků tohoto ustanovení, kterými je dobrá víra a rozumný předpoklad
3) Má právní význam existence rozporu mezi smluvním ujednáním o rozsahu zmocnění a obvyklým rozsahem zmocnění při výkonu určité profese.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou o dílo z 16. 1. 2017 se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala podle projektové dokumentace D. P. č. 3/2016, Architektonický ateliér ASPRO, provést pro žalovaného (objednatele), jehož zastupoval L. M., který vykonával funkci technického dozoru investora (žalovaného), rekonstrukci spojenou s přístavbou rodinného domu. Strany ujednaly, že smlouvu lze měnit a doplňovat písemným oboustranně potvrzeným „dodatkem ke smlouvě“; jiné zápisy či protokoly se za změnu smlouvy nepovažují.
Smluvní vztah strany ukončily zápisem o odevzdání a předání díla z 11. 12. 2017, ve kterém uvedly jedinou odchylku od schválené projektové dokumentace, a to změnu nosných zdí přístavby. Žalovaný v zápisu uplatnil právo na slevu z ceny díla za nedodržení projektové dokumentace v předepsaných stavebních materiálech, rozměrech přístavby a v nedodržení pravých úhlů opěry. Žalobkyně nárok na slevu neakceptovala.
S výjimkou dohody o změně nosných zdí přístavby strany ujednaným způsobem – písemnými dodatky ke smlouvě – nezměnily smlouvu o dílo, jejíž součástí byla schválená projektová dokumentace. To, že se žalobkyně na změně dohodla s technickým dozorem, nemění nic na tom, že smlouvu o dílo v rozsahu vyplývajícím z odborných závěrů posudku č. 269-02/2021/S z 8. 7. 2021 a z výpovědi znalce Ing. Miroslava Řežába porušila (užitím jiného materiálu na zdivo, nedodržením technologického postupu zdění, významnými odchylkami rozměrů obytných místností, absencí pravých úhlů stěn, nedodržením projektové dokumentace při vybudování základů, konstrukcí komínového tělesa neumožňujícího odvětrávání obytné místnosti).
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, nemůže být dovolání pro jejich řešení podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovými jsou právní otázky formulované pod body 1) až 3) dovolání.
Pokud dovolatelka prosazuje, že předmět díla vymezený projektovou dokumentací změnila dohoda uzavřená s L. M., nenapadá žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, k němuž hodnocením provedených důkazů dospěl soud prvního stupně, že s výjimkou dohody o změně nosných zdí přístavby smluvní strany ujednaným způsobem smlouvu o dílo nezměnily. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Vychází-li proto kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Žalobkyně zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi. Předloženou argumentací se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu