33 Cdo 956/2024

Plný text

33 Cdo 956/2024-850

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ČOV Jablonec n. Jiz., a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Lenkou Vidovičovou LL.M., advokátkou se sídlem [adresa] za účasti města Jablonec nad Jizerou, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou se sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 78/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 47 Co 81/2023-821, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Kavalírové, advokátky.

Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 12. 2022, č. j. 5 C 78/2014-773, uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastníku 1 805 618,69 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výrok III).

K odvolání žalobkyně i účastníka Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda lze odpisy infrastrukturního majetku jako ekonomicky oprávněný náklad ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, akceptovat pouze v případě, kdy částka jim odpovídající byla využita k obnově příslušného majetku, či zda pro posouzení ekonomické oprávněnosti odpisů infrastrukturního majetku jsou rozhodné i konkrétní skutkové okolnosti z pohledu řádného hospodáře“.

K dovolání žalobkyně se účastník vyjádřil tak, že je navrhuje odmítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou předložená otázka ve skutečnosti směřuje proti skutkovému závěru o výši ceny za čištění odpadních vod, která byla ve znaleckém posudku stanovena propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku, přičemž z vyčíslení ceny za čištění odpadních vod vyplývá, že hodnota odpisů byla stanovena jako nulová. Závěr o výši ceny za čištění odpadních vod je závěrem skutkovým, nikoliv právním (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1312/2015, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3208/2023). Správnost skutkových zjištění a z nich dovozených skutkových závěrů v dovolacím řízení podléhajícímu režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 zpochybnit nelze.

Otázku ekonomické oprávněnosti jednotlivých nákladů (konkrétně jde o odpisy infrastrukturního majetku), kterou považuje za otázku právní a dosud neřešenou, dovolatelka spojuje s kritikou způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem, neboť nesouhlasí s výsledkem hodnocení znaleckého posudku. Její výtka je primárně založena na použití nesprávných hodnot pro vyčíslení ceny za čištění odpadních vod v posudku vypracovaném znaleckým ústavem PROVOD – inženýrská společnost s.r.o. Nejvyšší soud přitom již mnohokrát ve svých rozhodnutích uvedl, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolatelka navíc formulaci k přezkumu předložené otázky („zda lze odpisy infrastrukturního majetku jako ekonomicky oprávněný náklad ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, akceptovat pouze v případě, kdy částka jim odpovídající byla využita k obnově příslušného majetku, či zda pro posouzení ekonomické oprávněnosti odpisů infrastrukturního majetku jsou rozhodné i konkrétní skutkové okolnosti z pohledu řádného hospodáře“) a její řešení staví zjevně pouze na jediné větě vytržené z kontextu celého odůvodnění napadeného rozhodnutí, a přehlíží, že nalézací soudy se otázkou posouzení ekonomické oprávněnosti nákladů (včetně odpisů) podrobně zabývaly a vysvětlily, proč vzaly za správné závěry uvedené v posudku znaleckého ústavu PROVOD – inženýrská společnost s.r.o. Nelze proto přisvědčit stěžejní námitce dovolatelky, že posouzení ekonomické oprávněnosti nákladů nezahrnovalo zohlednění všech skutkových okolností a právní úpravou stanovených kritérií, a to včetně posouzení jejich oprávněnosti z pohledu řádného hospodáře. Z uvedeného rovněž vyplývá, že se odvolací soud nemohl odchýlit od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 7 Afs 60/2012.

Jelikož nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 1. 2025

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu

Plný text

33 Cdo 956/2024-846

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ČOV Jablonec n. Jiz., a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Lenkou Vidovičovou, LL.M., advokátkou se sídlem [adresa] proti druhému účastníkovi (žalovanému) městu Jablonec nad Jizerou, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou se sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí správních orgánů rozhodnutím soudu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 78/2014, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 47 Co 81/2023-821, takto:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 47 Co 81/2023-821, se zamítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek ze dne 19. 12. 2022, č. j. 5 C 78/2014-773, jímž Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalobkyni povinnost zaplatit druhému účastníkovi 1 805 618,69 Kč, rozhodl o nákladech řízení a uložil žalobkyni i druhému účastníkovi povinnost nahradit státu náklady řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);

2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,

5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).

Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 3/. Z obsahu dovolání se reálná hrozba závažné újmy žalobkyně nepodává. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatelky, a to i se zřetelem k rozsahu jejího majetku a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatelka neuvádí své aktuální majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, a její aktuální majetkové poměry odůvodňující takovou hrozbu nevyplývají ani z obsahu spisu.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu