Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 33 Nd 162/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2025 Spisová značka:33 Nd 162/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.ND.162.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Dotčené předpisy:§ 14 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Nd 162/2025-2609 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) Ing. Karla Kuny, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s.r.o., se sídlem v Bystré, Sulkovská 80, identifikační číslo 274 73 261, a b) Alibaba a sedem zbojníkov, s.r.o., se sídlem v Čadci, Hurbanova 208/62, Slovenská republika, identifikační číslo 455 33 075, obou zastoupených JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti žalovaným 1) V. H., zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, a 2) P. S., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, o zaplacení 53.812,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 182/2007, o námitce podjatosti uplatněné žalobci v dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 43/2025, takto: Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Petr Gemmel, JUDr. Zdeněk Krčmář a JUDr. Helena Myšková, nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 43/2025. O d ů v o d n ě n í : Žalobci podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 14. 3. 2025 uplatnili námitku podjatosti vůči senátu č. 29 občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Petr Gemmel, JUDr. Zdeněk Krčmář a JUDr. Helena Myšková. Tuto námitku odůvodňují tím, že s ohledem na rozhodovací činnost senátu č. 29 ve věcech souvisejících s konkurzním řízením na úpadce VITKU Brněnec a.s. mělo být v procesu před Nejvyšším soudem aplikováno ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, a rozhodující senát mající jiný právní názor než v předchozích řízeních měl řízení přerušit a věc předložit velkému senátu. Jestliže tak daný senát nepostupoval, došlo k porušení čl. 2 odst. 3 ústavní zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., řízení bylo zatíženo vadou nesprávného obsazení soudu představující porušení ústavního práva na zákonného soudce. Soudci se k námitce vyjádřili tak, že k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah. Nejsou si vědomi žádných skutečností, na jejichž základě by mohl být dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 15a odst. 1 věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř., jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která – poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“ – vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani jejich právním zástupcům žádný z hlediska § 14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Důvod pochybovat ve smyslu ustanovení § 14 o. s. ř. o nepodjatosti soudce nebo přísedícího pak nespočívá (objektivně nemůže spočívat) v tom, že soud je nesprávně obsazen. Srov. v tomto ohledu též ustanovení § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. na straně jedné a ustanovení § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. na straně druhé; z těchto ustanovení se podává, že i v rovině tzv. zmatečnostních vad řízení nemá zmatečnostní vada spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící (§ 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), tedy soudce nebo přísedící, u kterého byl (ve smyslu § 14 o. s. ř.) důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, nic společného se zmatečnostní vadou spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen (§ 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Přitom zmatečnostní vada spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen, spočívá (může spočívat) právě v tom, že věc byla nesprávně projednána a rozhodnuta v jiném soudním oddělení, než do kterého náležela podle rozvrhu práce daného soudu pro příslušný kalendářní rok (srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16). Důvod vyloučení založený na tom, jak senát č. 29 rozhodl ve věcech sp. zn. 29 Cdo 2578/2023, sp. zn. 29 Cdo 2833/2022, a sp. zn. 29 Cdo 496/2020, vylučuje jako způsobilou námitku přímo dikce ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř.; rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). Příslušný senát Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí označené dovolací věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 4. 2025 JUDr. Václav Duda předseda senátu