Plný text
4 Tdo 81/2026-296
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podala obviněná L. K., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 5 To 218/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 37/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení
1. Obviněná L. K. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 2 T 37/2025, shledána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se dopustila ve stručnosti tím, že nejméně v době od 6. 12. 2022 do 28. 6. 2024 vědomě nedostála své povinnosti vyplývající z § 36 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a bez objektivních příčin nezajistila v řádu stovek vyučovacích hodin řádnou účast svých nezletilých dětí AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) na povinné školní docházce, neúčastnila se třídních schůzek, nezajímala se o studijní výsledky nezletilých, nedostavovala se na výzvy školy k jednáním, nestarala se o doplňování učiva během absencí nezletilých. Zanedbávala péči o nezletilého BBBBB, který dlouhodobě chodil do školy neduživý a špatně ustrojen a dne 5. 1. 2024, kdy se s ním dostavila do nemocnice, aby mu ošetřili řezné rány na horních končetinách, odmítla jeho další vyšetření i přesto, že lékařka pojala podezření na chronické onemocnění. A tohoto činu se dopustila, přestože za obdobné jednání již byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 2 T 63/2023.
2. Za to a za sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla obviněná uznána vinnou trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 21 T 40/2025, byl obviněné podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku při současném zrušení výroku o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin z uvedeného trestního příkazu uložen souhrnný trest odnětí svobody na 10 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
3. Soud prvního stupně také rozhodl o nároku nezletilého BBBBB na přiměřené finanční zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu.
4. Výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců vnímala jako zničující nejen pro svou osobu ale i pro své děti. Odvolání podal i nezletilý BBBBB a směřoval ho proti adheznímu výroku.
5. Městský soud v Praze obě odvolání usnesením ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 5 To 218/2025, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. Napadený výrok o trestu shledal správným a zákonným, a to i z pohledu § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Argumentoval mimo jiné tím, že obviněné už v minulosti byly ukládány různé alternativní tresty, ale neměly na ni žádoucí výchovný dopad. Zdůraznil, že obviněná se jednání, za které jí byl nyní uložen už nepodmíněný trest odnětí svobody, dopustila ve zkušební době podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, kterým byla potrestána v podstatě za zcela totožnou trestnou činnost, a absentuje u ní náhled na závažnost činu, který spáchala na svých dětech.
II. Dovolání obviněné
6. Obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Štangla podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které směřovala i proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Výslovně jej opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se týká rozhodných skutkových zjištění, přičemž odcitovala zákonný text všech jeho tří alternativ, a o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, kterým byla uznána vinnou, a to z pohledu porušení § 38 a 39 tr. zákoníku a § 55 odst. 2 tr. zákoníku (pozn. Nejvyššího soudu – obviněná zjevně v této části dovolání vychází z textu trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb.).
7. Nepřiměřenost uloženého trestu je podle obviněné způsobena tím, že soudy obou stupňů sice formálně zmínily přijaté prohlášení viny podle § 206c odst. 1 tr. ř., fakticky ale tuto výraznou polehčující okolnost, která svědčí o náhledu obviněné na své jednání, ve svých úvahách o trestu nezohlednily. Nepřiznaly potřebnou váhu ani tomu, že obviněná se nachází v obtížné životní situaci, protože je bez domova, bez zaměstnání a bez příjmů, přičemž výkon trestu odnětí svobody přivodí její sociálního vyloučení, zhorší a znemožní její integraci do společnosti. Neuvážily také to, že nezletilé děti byly obviněné v roce 2024 odňaty, což podle jejího mínění snižuje společenskou škodlivost posuzovaného jednání a současně znamená, že nepodmíněný trest odnětí svobody nemůže plnit preventivní funkci ve vztahu k jejich ochraně. Naopak bude mít negativní dopad na vztah obviněné s jejími dětmi.
8. Obviněná v postupu soudů obou stupňů shledává rozpor s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s jeho nálezem ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 603/06, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že trest musí být přiměřený nejen spáchanému trestnému činu, ale i osobním poměrům pachatele a okolnostem případu. Mechanické ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody bez řádného zvážení alternativních trestů představuje porušení zásady ultima ratio trestní represe. 9. Nejvyššímu soudu obviněná navrhla, aby zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a výrok o trestu z jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc znovu projednat a rozhodnout. Alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že obviněné uloží trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení nebo podmíněně odložený trest odnětí svobody. Obviněná současně s odkazem na § 265o odst. 1 tr. ř. požádala, aby Nejvyšší soud odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí, konkrétně výkon trestu odnětí svobody, který jí byl uložen.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve konstatoval, že bylo namístě uplatnit také odvolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a pak se zabýval uplatněnými dovolacími námitkami obviněné v kontextu toho, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek neslouží ke korekci výměry uloženého trestu z hlediska jeho přiměřenosti, nýbrž k nápravě závažných právních pochybení, která mají dopad na zákonnost a spravedlnost rozhodnutí. Připomněl, že námitky směřující proti druhu či výměře trestu lze v dovolání relevantně uplatnit pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je ale dán jen tehdy, pokud byl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a o takový případ se v projednávané věci nejedná. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů vymezených § 265b odst. 1 tr. ř.
11. Podle státního zástupce rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí ani ústavněprávními deficity, které by mohly výjimečně odůvodnit zásah do otázky trestání. Obvodní soud pro Prahu 9 se individualizací trestu ve vztahu k osobě obviněné a jejímu případu zabýval adresně a v odůvodnění dostatečně vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu a proč obviněné nelze uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody (viz body 10 a 11 odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud úvahy soudu prvního stupně přezkoumal a shledal správnými (viz body 6 a 7 odůvodnění jeho usnesení).
12. Závěrem státní zástupce doplnil, že trest odnětí svobody byl obviněné uložen při spodní hranici zákonné trestní sazby, takže se jedná o trest co do své výměry mírný. Jestliže obviněná usiluje o alternativní sankce, je třeba zdůraznit, že tresty nespojené s přímým odnětím svobody u ní prokazatelně nevedly k požadované nápravě. Argumentace poukazující na pouto mezi obviněnou a jejími dětmi je podle státního zástupce problematická, neboť obviněná se o své děti dlouhodobě řádně nestará a zlehčuje povahu a závažnost trestného činu, který na nich spáchala. Styk s dětmi, bude-li o něj vážný zájem, může být navíc realizován i ve výkonu trestu v rámci návštěv.
13. Nejvyššímu soudu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud věc projednal v neveřejném zasedání.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení odvolacího soudu, kterého se obviněná domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř. a konkrétní námitky obviněného jim musí svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.). Není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů určených k nápravě jen výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího.
15. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že obviněná měla uplatnit také důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jehož podstata spočívá v tom, že ač odvolací soud v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, zamítl odvolání a neodstranil vadu v něm vytýkanou a zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Toto formální pochybení ale samo o sobě nebylo způsobilé zamezit dovolacímu přezkumu, pokud by obviněnou výslovně uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byly reálně naplněny. Tak tomu ale v posuzované věci zjevně není.
16. Obviněná na prvním místě odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slovně vymezila tak, že namítá rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a fakt, že jsou skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Nad rámec této obecné citace zákona obviněná nekonkretizovala, jaký rozpor má na mysli a v čem má spočívat. Neoznačila ani důkazy, které jsou podle jejího mínění procesně nepoužitelné, nebo ty nedůvodně neprovedené.
17. S poukazem § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se ovšem nelze domáhat samotného přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí nebo jemu předcházející rozhodnutí, ani přehodnocení provedeného dokazování, natož bez jakékoli bližší argumentace. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva (ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b [Důvody dovolání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164.). Je třeba také zmínit, že pokud dovolatel odkazuje na dovolací důvod, musí zcela konkrétně vymezit, jaké skutečnosti ho zakládají. Úloha Nejvyššího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat a dotvářet tak za něj jeho podání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015). 18. Pokud obviněná namítla, že soudy nižších stupňů při ukládání trestu nedostatečně reflektovaly prohlášení viny, které učinila [což z podstaty věci aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpravidla vylučuje], a pominuly její obtížnou životní situaci, jde o námitky stojící mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože spočívají pouze v nesouhlasu s výší a druhem trestu.
19. Dále obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem se slovní citací dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., kterou pak doplnila strohým poukazem na § 38 a 39 tr. zákoník, na § 55 odst. 2 tr. zákoníku a princip ultima ratio trestní represe. Nejvyšší soud k tomu pro stručnost odkazuje na shora reprodukované vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, s jehož argumentací, že námitky směřující proti druhu či výměře trestu lze v dovolání relevantně uplatnit pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je ale dán jen tehdy, pokud byl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a že jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů vymezených § 265b odst. 1 tr. ř., ztotožnil.
20. Nepřiměřená přísnost trestu, což je v podstatě jediná nosná dovolací námitka obviněné, sama o sobě nemůže přezkum napadeného rozhodnutí zásadně vyvolat. K tomu je namístě poukázat na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/2007, podle kterých se dovoláním nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdy nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání. Připomenout lze i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, bod 15, ve kterém Nejvyšší soud striktně odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho mírnosti či přísnosti pod některý z dovolacích důvodů.
21. Jen zcela výjimečně je možné mimo dovolací důvody připustit přezkum napadeného rozhodnutí tam, kde byl uložen trest zjevně extrémně přísný a nespravedlivý, protože dovolací řízení se, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, bod 17, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Korekce ze strany Nejvyššího soudu přichází v úvahu pouze v situaci, kdy by nepodmíněný trest byl zcela nepřiměřený závažnosti činu a poměrům obviněného (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/2023).
22. O takový případ se v posuzované věci nejedná. Obviněné byl uložen trest odnětí svobody na 10 měsíců, tedy u spodní hranice trestní sazby přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku (zákonná sazba je 6 měsíců až 5 let odnětí svobody). Vzhledem k osobě obviněné, okolnostem případu, zejména pak faktu, že obviněná se trestné činnosti dopustila ve zkušební době podmíněného odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 2 T 63/2023, a to mimo jiné rovněž za přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a skutečnosti, že jde o trest souhrnný i za přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, nahrazující původně uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, rozhodně není namístě označit tuto sankci za nepřiměřenou či excesivní a nerespektující princip ultima ratio. Zde lze pro stručnost odkázat na výstižné a pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 10 a 11, kde se dostatečně vypořádal jak s polehčující okolností spočívající v přístupu obviněné k trestnímu stíhání, tak i s otázkou jiných alternativních trestů a jasně vysvětlil, proč došel k závěru, že na obviněnou, i přestože prohlásila svou vinu, už nelze působit jinak než trestem přímo spojeným s odnětím svobody. Odvolací soud na úvahy soudu prvního stupně navázal, a vzhledem k jejich pečlivosti už jen stručně konstatoval, že se s nimi beze zbytku ztotožnil (viz bod 6 odůvodnění jeho rozhodnutí).
23. Nejvyšší soud musí odmítnout ústavněprávní argumentaci obviněné, že v jejím případě došlo k mechanickému ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. Soudy nižších stupňů naopak, jak už bylo výše uvedeno, důkladně posoudily osobní poměry obviněné, konstatovaly absenci stálého bydliště a zaměstnání, chybějící legální pravidelný příjem a rezignování na řádnou péči o nezletilé děti v takové míře, že ohrozila jejich rozumový a mravní vývoj, a to i přes dřívější trestní sankci, která jí byla za obdobné jednání uložena. Pokud má obviněná za to, že se naopak jedná o okolnosti, které by měly snižovat společenskou škodlivost jejího jednání, nelze její argumentaci považovat za logickou. Je třeba upozornit na to, že obviněná poukazuje na dopad nepodmíněného trestu na rodinný život a na blaho nezletilých dětí, přitom sama vědomě rezignovala na vedení řádného života a nevyužila možnosti, kterou jí soudy v nedávné minulosti opakovaně poskytly právě tím, že jí neomezily na svobodě a potrestaly ji podmíněným trestem odnětí svobody. Pouhá hrozba výkonem trestu na ni neměla kýžený výchovný vliv a obviněná v trestné činnosti pokračovala a své děti i nadále zásadním způsobem zanedbávala, a to takovým způsobem, že jí obě děti byly odebrány a byly svěřeny do výchovy prarodičů nebo umístěny do výchovného ústavu. Synovi dokonce způsobila podvýživu a sekundárně poruchu růstu s trvalými následky a ignorovala jeho problémy s přizpůsobením, včetně projevů sebepoškozování (viz závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví pediatrie na č. l. 85 až 88 tr. spisu).
24. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněné směřují jen vůči údajné nepřiměřenosti souhrnného trestu a fakticky neodpovídají žádnému z jí uplatněných dovolacích důvodů ani jinému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
25. S ohledem na shora učiněná zjištění Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
26. Vzhledem k odmítnutí dovolání Nejvyšší soud nevyhověl žádosti obviněné o odložení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí (viz § 265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu