Plný text
5 Pzo 3/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 návrh, který podal Mgr. Roman Boček, MBA, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 5926/2012/V, a příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 5 Nt 808/2013, a rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. ř. takto:
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 5926/2012/V, a příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 5 Nt 808/2013, nebyl porušen zákon.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl dne 17. 9. 2024 prostřednictvím advokáta JUDr. Petra Tomana, LL.M., doručen návrh Mgr. Romana Bočka, MBA (dále též jen „navrhovatel“), na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 5926/2012/V (dále též jen „příkaz 0 Nt 5926/2012/V“), a příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 5 Nt 808/2013 (dále též jen „příkaz 5 Nt 808/2013“). Navrhovatel považuje oba příkazy za nezákonné.
2. Po připomenutí zákonné úpravy i judikaturních východisek pro limity odposlechu telefonického hovoru, podpořených odkazy na rozhodovací praxi zejména Nejvyššího soudu, týkající se požadavků na obsahové náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, navrhovatel konstatoval, že příkaz 0 Nt 5926/2012/V neobsahoval nic jiného než pár vět v podstatě opisujících znění § 88 odst. 1 a 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“). Odůvodnění tohoto příkazu podle navrhovatele postrádá, byť jen elementární úvahy, které by bylo možné podrobit přezkumu a soud se v něm omezil pouze na zcela nekritické převzetí názoru státního zástupce. Konkrétní nedostatky navrhovatel spatřuje v (i) absenci skutečností odůvodňujících nezbytnost zásahu do soukromí navrhovatele, (ii) absenci úvahy soudu zabývající se důvodností návrhu k vydání příkazu, (iii) absenci odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu a odůvodnění délky nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a (iv) absenci důvodů pro závěr, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak (zejména tento bod považuje navrhovatel za zásadní). Navrhovatel proto s ohledem znění na ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., citovanou rozhodovací praxi a názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1680/13, označil příkaz 0 Nt 5926/2012/V za nezákonný. 3. Závěrem navrhovatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016, v němž byl vysloven názor, podle něhož nelze zákonným způsobem prolongovat odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud byl prováděn na základě příkazu k odposlechu, který odporoval zákonu. Navrhovatel z toho vyvodil, že není nutno zkoumat náležitosti navazujícího příkazu 5 Nt 808/2013 a tento je potřeba bez dalšího označit za nezákonný. Navrhovatel současně poznamenal, že Nejvyšší soud již nezákonnost jiného příkazu, avšak v téže rozvětvené trestní věci, vyslovil ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, v němž hodnotil návrh podle § 88 odst. 8 tr. ř. ohledně jedné z původně spoluobviněných osob, konkrétně nyní již odsouzené J. N.
4. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že příkazem 0 Nt 5926/2012/V byl v části týkající se navrhovatele a příkazem 5 Nt 808/2013 porušen zákon.
5. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání řízení o přezkumu navrhovatelem napadených příkazů, jak vyplývají z § 314l odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 88 odst. 8 tr. ř. Mohl se tak zabývat otázkou zákonnosti příkazů 0 Nt 5926/2012/V a 5 Nt 808/2013, přičemž dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný.
6. Z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Ostravě, Krajského soudu v Ostravě i Městského soudu v Praze vyplývá, že trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012 pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), kterého se mohl dopustit L. G., spolu s dalšími dosud neustanovenými úředními osobami a dále trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit R. J., T. H., a další dosud neustanovené osoby. Výše jmenovaní byli rovněž podezřelí ze společně spáchaného trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 7. 3. 2012 policejní orgán rozšířil zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání trestného činu sabotáže podle § 314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se mohli dopustit L. G., M. M., a další osoby. Následně dne 5. 10. 2012 došlo k dalšímu rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 2, 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit Ing. Radim Fiala, a trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit navrhovatel společně s dalšími doposud neustanovenými osobami.
7. Dále Nejvyšší soud zjistil, že v podnětu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 3. 10. 2012, který byl předložen Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci – pobočce v Ostravě za účelem podání návrhu na vydání příkazu k povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní číslo XY, jehož uživatelem byl navrhovatel, a telefonní číslo XY uživatele Ing. Radima Fialy (dále též jen „podnět policejního orgánu“), i v navazujícím návrhu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 9. 10. 2012 na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu výše uvedených telefonních stanic (dále též jen „návrh státního zástupce“) byly na základě dosavadních výsledků prověřování detailně popsány zjištěné skutečnosti ve vztahu k podezřelým osobám, a to včetně okolností důvodně nasvědčujících zapojení navrhovatele do páchání trestné činnosti. Ve stručnosti šlo o cílenou snahu o ovládnutí významných pozic ve strukturách státních orgánů za účelem prosazování vlastních zájmů, zejména v podobě přidělování veřejných zakázek předem určeným subjektům a s tím souvisejícího zastírání této činnosti formou maření plnění úkolu orgánů veřejné moci spočívajícího v náležitém odhalování trestných činů a potrestání jejich pachatelů. Pokud jde o navrhovatele, jenž do 30. 9. 2012 působil jako náměstek ministra zemědělství a od 1. 10. 2012 jako člen představenstva obchodní společnosti České dráhy, a. s. (dále též jen „ČD“), v rámci dosavadního průběhu prověřování bylo zjištěno, že do své nové funkce byl ustanoven po osobní intervenci jedné z podezřelých J. N., která sama předávala příkaz ke jmenování tehdejšímu generálnímu řediteli ČD P. Ž. Z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který již ve věci probíhal ve vztahu k jiným telefonním stanicím, bylo také zjištěno, že navrhovatele oslovil člen Poslanecké sněmovny Ing. Radim Fiala s žádostí o „protislužbu“, která se týkala podpoření vládního návrhu tzv. stabilizačního balíčku výměnou za získání veřejné zakázky na úklidové služby v ČD. Navrhovatel následně sám vyvíjel v tomto směru další aktivity. Existovalo tedy důvodné podezření, že navrhovatel vzhledem ke svému významnému postavení v obchodní společnosti se státním podílem svým přímým vlivem prosazuje výběr spřízněných kandidátů k dosazení na zájmové posty ve státních institucích a organizacích. Tyto kroky měl činit koordinovaně s výše popsanou skupinou osob k jejich vlastnímu prospěchu a k prosazení vlastních cílů. Dále se měl podílet na ovlivnění konkrétní veřejné zakázky ČD na zajištění úklidových služeb.
8. Pokud jde příkaz 0 Nt 5926/2012/V, jenž navazoval na shora uvedený podnět policejního orgánu a návrh státního zástupce, při přezkoumání jeho zákonnosti z hlediska materiálně-formálního podle Nejvyššího soudu může obstát.
9. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. lze odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolit u stanoveného okruhu trestných činů, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
10. Přestože je příkaz 0 Nt 5926/2012/V poměrně stručný, Nejvyšší soud až na výjimku, ke které se vyjádří níže, nesouhlasí s navrhovatelem v tom, že by jeho odůvodnění postrádalo více zákonných náležitostí. Pokud jde o konkrétní navrhovatelem vytýkané vady, Nejvyšší soud konstatuje, že z příkazu jednoznačně vyplývá, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě návrh státního zástupce včetně spisového materiálu řádně přezkoumala a s jeho obsahem se ztotožnila. V příkazu také shrnula relevantní doposud učiněné poznatky, a to i ve vztahu k navrhovateli. Nelze proto přisvědčit výhradě navrhovatele, že v příkazu absentovala úvaha soudu zabývající se důvodností návrhu státního zástupce. Nezbytnost zásahu do soukromí navrhovatele byla dána právě popsanými skutkovými okolnostmi, z nichž vyplývalo důvodné podezření ze zapojení navrhovatele do páchaní trestné činnosti v koordinaci s dalšími podezřelými osobami. Dosavadní ve věci provedené odposlechy přitom potvrdily, že navrhovatel se na řadě skutečností, které byly předmětem prověřování, domlouval s jinými podezřelými, resp. též s dalšími osobami, a to právě též prostřednictvím telefonického kontaktu. Z odůvodnění příkazu je zároveň zřejmé, že v době jeho vydání bylo trestní řízení vedeno pro několik zločinů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, například zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 2, 3 písm. a), b) tr. zákoníku, o který bylo trestní řízení rozšířeno dne 5. 10. 2012 (viz výše). Pokud by případně ke stíhání některého z těchto zločinů zavazovala současně i mezinárodní smlouva, podle Nejvyššího soudu by její výslovné neoznačení v příkazu nepředstavovalo zásadní vadu, neboť podmínka, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze nařídit pouze u taxativně stanoveného okruhu trestných činů ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř., byla nepochybně splněna. V příkazu sice nebyla výslovně zdůvodněna délka nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trvání čtyř měsíců, podle Nejvyššího soudu však bylo možno její potřebu dovodit rovněž z popisu relevantních skutkových okolností v příkazu shrnutých, jež vykazovaly důvodné indicie o cíleném, systematickém a zejména dlouhodobém páchání trestné činnosti ze strany podezřelých, kterou orgány činné v trestním řízení postupně rozkrývaly.
11. Nejvyšší soud také připomíná, že kvalita, resp. obsahová preciznost odůvodnění určitého rozhodnutí se vždy odvíjí mimo jiné od pokročilosti stadia trestního řízení, v němž je rozhodnutí vydáno. Ve stadiu před zahájením trestního stíhání musí být nároky na podrobnost odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z povahy věci nižší, než je tomu v případě rozhodnutí vydávaných v meritu věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08). Soudní praxe proto přistupuje k posuzování zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z hlediska materiálněformálního, a to v kontextu všech doposud zjištěných skutkových okolností. Do úvahy je třeba vzít nejen skutečnosti uvedené v samotných příkazech, nýbrž také se zřetelem k obsahu příslušného návrhu státního zástupce a jemu předcházejícího podnětu policejního orgánu (tzv. test účinnosti trojí kontroly), případně je vhodné zohlednit také další spisový materiál, jakož i okolnosti případu (viz např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13). V této souvislosti není přitom nijak neobvyklá ani skutečnost, že soud převzal názor státního zástupce vyjádřený v jeho návrhu, pokud se s ním ztotožnil a považoval jej za důvodný. Po soudu se nepožaduje zcela detailní odůvodnění, neboť jde o institut užívaný zejména v rámci přípravného řízení, který je určen ke shromažďování dalších důkazů za účelem potvrzení či vyvrácení podezření i ve vztahu ke konkrétním osobám. O vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je účelné rozhodovat co nejrychleji tak, aby nedošlo ke ztrátě jeho smyslu a aby orgány činné v přípravném řízení mohly činit kroky nutné k opatření co nejširšího objemu informací (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 3 Pzo 1/2024).
12. Byť lze navrhovateli částečně přisvědčit v jeho výtce, že v příkazu 0 Nt 5926/2012/V absentuje výslovné zdůvodnění otázky, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, popřípadě uvedení, z jakého důvodu by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, Nejvyšší soud nepovažuje tuto vadu za natolik závažné pochybení, aby bylo možno příkaz označit za vydaný v rozporu s podmínkami vyplývajícími z § 88 tr. ř. Tyto skutečnosti jsou totiž výslovně uvedeny jak v podnětu policejního orgánu, tak i v návrhu státního zástupce. Při následném přezkoumávání zákonnosti rozhodování o zásahu do soukromí určité osoby v tomto stadiu řízení je nutné posuzovat samotný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nikoli odděleně od jemu předcházejícího návrhu, nýbrž v komplexu soudu předkládaných informací i argumentů navrhovatele. Podle názoru Nejvyššího soudu bylo možné v rozhodné době akceptovat souhlas příslušné soudkyně s tvrzením státního zástupce o nezbytnosti využít právě tento institut jako nezbytnou součást objasnění okolností, za nichž mělo docházet k páchání trestné činnosti. Policejní orgán a státní zástupce zcela přesvědčivě vysvětlili, že skutečnosti významné pro trestní řízení nelze zjistit jiným způsobem především s ohledem na charakter popsané trestné činnosti, která byla podezřelými páchána konspirativně. Bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo za tehdejší situace možno skrytým, utajeným způsobem zadokumentovat prověřovanou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, monitorovat a označit schůzky jednak mezi již podezřelými osobami, stejně jako mezi podezřelými a dosud neztotožněnými osobami, jež bylo třeba identifikovat. Lze k tomu jen ve stručnosti doplnit, že povaha páchané trestné činnosti spočívala mimo jiné právě v samotné komunikaci mezi podezřelými (či dalšími) osobami a týkala se sjednávání výhod různého druhu za dohodnuté „protislužby“. Nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo podle Nejvyššího soudu zcela namístě. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu a z okolností případu lze dovodit všechny věcné důvody pro postup podle § 88 tr. ř., není absence výslovného zdůvodnění tzv. subsidiarity použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu důvodem pro vyslovení nezákonnosti příkazu 0 Nt 5926/2012/V. Ve své podstatě jde pouze o formální vadu, bez vlivu na věcnou správnost provedeného úkonu (viz výše již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 3 Pzo 1/2024, nebo též v něm odkazované usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, publikované pod číslem 9 ve svazku 52 Sb. nál. a usn.). Na rozdíl od věci, na niž upozornil navrhovatel, která se týkala nařízení odposlechu J. N. a jeho přezkumu ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Pzo 9/2019, byly ohledně přezkoumávaného příkazu Mgr. Romana Bočka, MBA, shledány dostatečnými skutkové okolnosti vyvolávající požadovanou míru podezření o páchání trestné činnosti jmenovaným i skupinou osob, s níž telefonicky komunikoval.
13. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal příkaz 0 Nt 5926/2012/V nezákonným, nelze ani navazující příkaz 5 Nt 808/2013, jímž byla prodloužena doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu o čtyři měsíce, bez dalšího považovat za nezákonný, navíc s argumentací použitou v navrhovatelem citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016. Ze shora uvedených důvodů zde totiž vůbec nejde o situaci, v níž by byl prodlužován odposlech a záznam telekomunikačního provozu, který byl od počátku prováděn na základě nezákonného příkazu. Sám navrhovatel přitom ve svém návrhu nevytkl příkazu 5 Nt 808/2013 žádné jiné vady, Nejvyšší soud proto s přiměřeným poukázáním na výše popsaná východiska pouze ve stručnosti dodává, že i příkaz 5 Nt 808/2013 při přezkoumání jeho zákonnosti z hlediska materiálně-formálního obstojí.
14. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 18.11.2024
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu