5 Tdo 795/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 5 Tdo 795/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:5 Tdo 795/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.795.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Zneužití postavení v obchodním styku Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku § 255a odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 795/2025-4526 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Jiří Zacharda, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, 2. Michal Zacharda a 3. Mgr. Josef Bošek, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 8 To 103/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 7/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh trestního řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 33 T 7/2022, byl obviněný Ing. Jiří Zacharda uznán vinným jednak pod bodem I. pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen „tr. zákoník“), jednak pod bodem II. pokračujícím přečinem zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za další přečin mu byl podle § 206 odst. 5 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložen též trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 44 214,09 Kč. Soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 2 T 24/2021, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvinění Michal Zacharda a Mgr. Josef Bošek byli rozsudkem soudu prvního stupně pod bodem II. uznáni vinnými pomocí k pokračujícímu přečinu zneužití postavení v obchodním styku podle § 24 písm. c), § 255a odst. 1 tr. zákoníku, za které jim byl podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného Mgr. Josefa Boška s nesprávně uvedeným odkazem na § 255 odst. 1 tr. zákoníku) shodně uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Soud prvního stupně dále podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku uložil zabrání věci, a to finančních prostředků, nacházejících se jednak na bankovním účtu obchodní společnosti BETONOVÉ STAVBY – PLUS, s. r. o., ve výši 562 952,45 Kč, jednak na třech bankovních účtech obviněného Michala Zachardy ve výši 399 920 Kč, 3 399 610 Kč a 649 763 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně odkázal poškozenou obchodní společnost Betonové stavby – Group, s. r. o., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedených trestných činů se obvinění podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili zjednodušeně uvedeno následovně. Skutek pod bodem I. byl kladen za vinu jen obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi. Pod body I. písm. a) a b) výroku rozsudku byl obviněný Ing. Jiří Zacharda uznán vinným, že jako jednatel obchodních společností Betonové stavby - PREFA, s. r. o. (dále jen BS PREFA) a Betonové stavby - NEMOVITOSTI, s. r. o. (dále jen BS NEMOVITOSTI) proti jejich zájmu, v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře a bez řádného vyrozumění a souhlasu jediného společníka, kterým byla v obou obchodních společnostech obchodní společnost Betonové stavby - Group, s. r. o. (dále jen BSG), si neoprávněně postupně převedl v období od 12. 11. 2018 do 23. 11. 2018 z bankovního účtu obchodní společnosti BS PREFA na svůj bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 8 000 000 Kč a z bankovního účtu obchodní společnosti BS NEMOVITOSTI v období od 9. 11. do 23. 11. 2018 finanční prostředky v celkové výši 4 500 000 Kč, tj. dohromady celkem 12 500 000 Kč. Z takto získaných peněz přeposlal na účet obchodní společnosti Betonové stavby - Plus, s. r. o. (dále jen BSP) v období od 16. 1. do 2. 4. 2019 finanční prostředky v celkové výši 12 100 000 Kč, přitom s částkou ve výši 400 000 Kč naložil dosud nezjištěným způsobem. Pod body I. písm. c) a d) obviněný Ing. Jiří Zacharda jako jednatel obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI na jejich úkor a bez souhlasu jejich valných hromad v rozporu s § 190 odst. 2 písm. i) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“), dne 4. 1. 2019 za tyto obchodní společnosti uzavřel kupní smlouvy s obchodní společností BSP, na jejichž základě byly neoprávněně nejpozději dne 29. 1. 2019 v katastru nemovitostí převedeny do vlastnictví obchodní společnosti BSP nemovitosti poškozených obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI, konkrétně uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Tím obchodní společnosti BS PREFA způsobil škodu ve výši nejméně 10 211 510 Kč a obchodní společnosti BS NEMOVITOSTI škodu ve výši nejméně 5 939 630,60 Kč. Skutkem bod bodem I. tak způsobil celkovou škodu ve výši 28 650 940,60 Kč. 3. Skutkem pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně byli uznáni vinnými obvinění Ing. Jiří Zacharda jako hlavní pachatel a obvinění Michal Zacharda a Mgr. Josef Bošek jako pomocníci. Ve své podstatě bylo obviněným (zjednodušeně uvedeno) kladeno za vinu, že svým následně popsaným postupem zcela paralyzovali ekonomický chod obchodní společnosti BSG, aby nadále mohli podnikání rozvíjet v nově založené obchodní společnosti BSP, a to ve stávajících výrobních prostorách, se stávajícími zaměstnanci, stávajícím know-how, jakož i s dosavadním portfoliem klientů, dokonce s dokončením projektů započatých pod prvně uvedenou obchodní společností. Šlo tedy o nepřátelské převzetí podnikání dosud provozované uskupením obchodních společností okolo BSG. Klíčové přitom bylo vyloučit vliv zakladatele holdingu Miroslava Buchty, který jej ovládal z 50 %, potažmo jeho dcery Jindřišky Svobodové, aby nadále mohli obvinění podnikat v daném oboru se skrytě ovládající osobou, druhým klíčovým mužem dosavadního podnikání BSG, obviněným Ing. Jiřím Zachardou, který byl druhou ovládající osobou, tedy společníkem a zároveň jediným jednatelem obchodní společnosti BSG. Tento obviněný byl však dne 21. 8. 2018 usnesením valné hromady obchodní společnosti BSG odvolán z funkce jednatele a předběžně vykonatelným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2018 mu byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv právního jednání za tuto obchodní společnost. Po společné domluvě všech obviněných za účelem zachovat Ing. Jiřímu Zachardovi možnost podnikání v předmětu činnosti obchodní společnosti BSG a využít výrobních a personálních zdrojů této obchodní společnosti, vystavil obviněný Ing. Jiří Zacharda obviněnému Michalu Zachardovi, zaměstnanci obchodní společnosti BSG, v době mezi daty 29. 8. 2018 a 23. 11. 2018 plnou moc k veškerému jednání za obchodní společnost BSG, s výjimkou zcizování nemovitostí a uzavírání úvěrů či poskytování půjček. Obviněný Mgr. Josef Bošek založil obchodní společnost BSP, ve které se stal také jednatelem a která v roce 2019 měla v podstatě stejný předmět podnikání jako obchodní společnost BSG. Obviněný Mgr. Josef Bošek také zaměstnal obviněného Ing. Jiřího Zachardu na pozici ředitele obchodní společnosti BSP, aby zajistil jeho rozhodující kontrolu a vliv nad touto obchodní společností. Následně na úkor obchodní společnosti BSG se záměrem opatřit neoprávněnou výhodu obchodní společnosti BSP nejprve obviněný Michal Zacharda na popud obviněného Ing. Jiřího Zachardy dne 11. 1. 2019 uzavřel na základě shora uvedené plné moci za obchodní společnost BSG s obchodní společností BSP zastoupenou jednatelem Mgr. Josefem Boškem nájemní smlouvu na dobu určitou od 7. 1. 2019 do 31. 12. 2029, jejímž předmětem byl pronájem staveb a pozemků ve výrobním areálu obchodní společnosti BSG a dlouhodobý a drobný majetek této společnosti, přitom obchodní společnost BSP se zavázala hradit roční nájemné ve výši 1 380 000 Kč (včetně DPH). Dále na podnikové schůzi obchodní společnosti BSG svolané obviněnými na den 14. 1. 2019, na kterou se dostavili všichni zaměstnanci přítomní na pracovišti, pak pod smyšlenou legendou o neschopnosti obchodní společnosti BSG dále vykonávat svou činnost a plnit svoje závazky a jediné možnosti, jak si stávající zaměstnanci mohou i nadále zachovat svoji práci, přiměli 35 zaměstnanců obchodní společnosti BSG, konkrétně jmenovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, uzavřít dohody o rozvázání pracovního poměru s obchodní společnosti BSG. Tyto dohody za obchodní společnost BSG podepsal Michal Zacharda a bezprostředně poté přiměli uzavřít nové pracovní smlouvy se stejným druhem a místem výkonu práce s obchodní společností BSP, které za tuto společnost podepsal obviněný Ing. Jiří Zacharda. Obvinění tak obchodní společnosti BSG znemožnili řádné podnikání a další rozvoj a zároveň získali pro obchodní společnost BSP neoprávněnou konkurenční výhodu v podnikatelském oboru stavebnictví, odvětví betonové stavby. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění, státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. Jiřího Zachardy a zúčastněná osoba odvolání, která podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 8 To 103/2024. II. Dovolání obviněných 5. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění Ing. Jiří Zacharda, Michal Zacharda a Mgr. Josef Boček. a) Dovolání obviněných Ing. Jiřího Zachardy a Michala Zachardy 6. Obviněný Ing. Jiří Zacharda uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., obviněný Michal Zacharda své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací argumentace obviněného Michala Zachardy v části, která se týkala skutku uvedeného pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně kvalifikovaného jako přečin zneužití postavení v obchodním styku (resp. pomoci k němu), byla zcela shodná s dovolací argumentací obviněného Ing. Jiřího Zachardy, proto bude obsah jejich dovolání uveden společně v této části. 7. Obvinění nejprve namítli, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nezákonná a nepřezkoumatelná, neboť jimi došlo k porušení § 120 odst. 3 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je totiž uvedeno, že obviněný Ing. Jiří Zacharda vystavil obviněnému Michalu Zachardovi v přesně nezjištěné době od 29. 8. 2018 do 23. 11. 2018 plnou moc k veškerému jednání za obchodní společnost BSG, s výjimkou zcizování nemovitostí a uzavírání úvěrů či poskytování půjček, nicméně k datu udělení plné moci nebyl proveden žádný důkaz, nebylo tak prokázáno, že plná moc byla antedatovaná. Podle obviněných naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že plná moc mohla být udělena již v roce 2015, proto měly soudy nižších stupňů postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Nadto obvinění nesouhlasili ani se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti této plné moci, když soudy v občanskoprávních řízeních tuto plnou moc považovaly za platnou a udělenou v souladu se zákonem. 8. Obvinění dále namítli, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat, neboť jedinému jednateli bylo předběžným opatřením zamezeno jakékoli jednání za obchodní společnost a soudním exekutorem pak bylo toto předběžné opatření nezákonně rozšířeno o zákaz jednání jednatele i v obchodní společnosti BSG, neměla ani vedení, tedy neexistoval nikdo, kdo by mohl uvedenou obchodní společnost řídit. Obviněný Ing. Jiří Zacharda proto požádal (nikoli přiměl) zaměstnance, aby přešli do obchodní společnosti BSP. Soudy nižších stupňů však uvedly, že obvinění přiměli zaměstnance přejít do obchodní společnosti BSP pod smyšlenou legendou o neschopnosti obchodní společnosti BSG dále vykonávat svou činnost a plnit svoje závazky, avšak tento závěr neodpovídá provedenému dokazování. Nadto sám odvolací soud ve veřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 při odůvodnění svého usnesení uvedl, že na straně obviněného Ing. Jiřího Zachardy spatřoval tíseň, nicméně v písemném odůvodnění to již neuvedl, ústní a písemné odůvodnění usnesení se tak neshodují ve svém obsahu. 9. Obviněný Ing. Jiří Zacharda k trestnému činu zpronevěry, kterým byl uznán vinným, namítl, že převod finančních prostředků koncernových obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI na svůj bankovní účet proběhl legitimně, předvídatelně a v souladu s uzavřenými smlouvami o půjčkách, přitom tyto smlouvy byly odsouhlaseny rozhodnutím jediného společníka a byly součástí účetnictví všech koncernových společností. Trestného činu zpronevěry se tak nedopustil, když finanční prostředky byly poskytnuty na základě platného právního titulu, ve kterém byla stanovena splatnost nejpozději k 31. 12. 2030. Obviněný dále nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že k převodu finančních prostředků došlo bez řádného vyrozumění a souhlasu společníka, neboť podle § 55 odst. 1 ZOK se vyžaduje, aby jednatel nejvyšší orgán pouze informoval, přitom smlouvy o zápůjčce byly do účetnictví obchodní společnosti BSG založeny. Nadto doplnil, že ke zkoumání platnosti uzavřených smluv slouží instituty civilního práva a neměla by se řešit v trestním řízení, proto měly soudy nižších stupňů uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe, zejména když v civilním řízení mu již byla uložena povinnost tyto finanční prostředky vrátit. Navíc obviněný si finanční prostředky půjčil za stejných podmínek jako druhý společník Miroslav Buchta, nejednalo se proto o nestandardně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, ale naopak o zavedenou praxi stran, jak předpokládá § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle obviněného soudy nižších stupňů nijak nezohlednily skutečnost, že část těchto půjčených prostředků přesahující částku 2 500 000 Kč vynaložil na zaplacení závazků obchodní společnosti BSG, a to z toho důvodu, že jménem obchodní společnosti BSG závazky zaplatit nemohl, když byl z pozice jednatele této obchodní společnosti odvolán. 10. K převodu nemovitostí obviněný Ing. Jiří Zacharda uvedl, že kupní cena byla stanovena na základě znaleckých posudků, byla proto přiměřená a nikomu nemohla vzniknout jakákoliv škoda. Nadto v civilním řízení došlo k soudnímu smíru, nemovitosti byly převedeny zpět poškozeným obchodním společnostem, k nápravě tak došlo užitím prostředků občanského práva, a to navíc v době, kdy mu nebylo sděleno jakékoliv obvinění, že by se měl dopustit trestného činu. Převod nemovitostí se proto neměl řešit prostředky trestního práva, a i v tomto případě měly soudy nižších stupňů postupovat podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 11. Obvinění k trestnému činu zneužití postavení v obchodním styku dále namítli, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je nutné, aby jejich jednání vůči jinému bylo úkorné. V rozhodnutích soudů nižších stupňů však nebyly uvedeny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by nájemní smlouva byla uzavřena na úkor obchodní společnosti BSG, když v ní bylo sjednáno nájemné. Znalec stanovil výši nájemného za celý areál v roce 2023 částkou 1 467 223 Kč ročně, v nájemní smlouvě z roku 2019 bylo nájemné sjednáno ve výši 1 380 000 Kč ročně, nájemní smlouva tak nebyla jakkoli úkorná. Nadto i poškozená obchodní společnost BSG uvedla, že požaduje uhradit nájemné ve výši 413 054 Kč za období od 7. 1. 2019 do 29. 4. 2019 podle nájemní smlouvy, z čehož je zřejmé, že poškozená považovala výši nájmu za obvyklou v daném místě a čase. Dále obvinění zopakovali, že vzhledem k předběžnému opatření za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat a zaměstnanci této obchodní společnosti by přišli o práci, proto je obviněný Ing. Jiří Zacharda požádal o přechod do obchodní společnosti BSP. Jednání obviněných tak nebylo úkorné vůči obchodní společnosti BSG, naopak jejich jednáním zamezili její platební neschopnosti, zajistili práci více než 50 zaměstnancům a zároveň zajišťovali řádný příjem této obchodní společnosti, a to nejen formou nájemného z uzavřené nájemní smlouvy. 12. Obviněný Ing. Jiří Zacharda dále namítl, že nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků, které mají podle výroku rozsudku soudu prvního stupně připadnout státu. Tím podle něj došlo k porušení jeho práva žádat revizi takového rozhodnutí, když nebylo rozhodnuto o jeho žádosti, ale soud prvního stupně rozhodl o propadnutí téže věci, které se jeho žádost o zrušení zajištění týkala. Tyto námitky uplatnil již v odvolacím řízení, ale odvolací soud se jimi vůbec nezabýval. Tímto byl podle obviněného Ing. Jiřího Zachardy naplněn též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy v rozhodnutí soudů nižších stupňů některý výrok chybí nebo je neúplný, když dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o zrušení zajištění. V této souvislosti oba obvinění doplnili, že podle uzavřené dohody měly být peněžní prostředky vydány zpět obchodní společnosti BSG, s čímž vyjádřila souhlas tato poškozená obchodní společnost. Pokud však soudy nižších stupňů uložily trest propadnutí věci, znemožnily tím splnění závazku obviněných vůči obchodní společnosti BSG. Nadto zopakovali, že finanční prostředky byly použity ve prospěch obchodní společnosti BSG a soudy nižších stupňů tuto skutečnost nijak nezohlednily. 13. Ze všech shora uvedených důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. In eventum navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a sám rozhodl tak, že se obvinění zprošťují obžaloby. Obviněný Ing. Jiří Zacharda též žádal o odložení výkonu rozhodnutí. b) Dovolání obviněného Mgr. Josefa Boška 14. Obviněný Mgr. Josef Boček uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. 15. Obviněný nejprve soudům nižších stupňů vytkl, že v odůvodněních svých rozhodnutí neuvedly, z čeho vyplývala jeho vědomost o tom, že nájem závodu ve výši 1 380 000 Kč včetně DPH a s nárokem na provize je úkorný a nevýhodný pro poškozenou obchodní společnost BSG. Obviněný totiž vycházel z informací poskytnutých mu jediným jednatelem všech koncernových obchodních společností a majitelem 50 % celého koncernu, nadto ze znaleckého posudku vyplynulo, že výše nájmu představovala cenu obvyklou. 16. Obviněný dále namítl, že se soudy nižších stupňů nijak nevypořádaly s obhajobou, že obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi bylo předběžným opatřením zakázáno jednat za obchodní společnost BSG, za tuto obchodní společnost tak neměl kdo jednat. Krizová situace nastala mezi koncem roku 2018 a dubnem 2019, neboť v tomto období se musely sjednat rámcové smlouvy nad 1 000 000 Kč s dodavateli a odběrateli, které však mohl uzavřít pouze jednatel této obchodní společnosti. Soudy nižších stupňů pak ani neuvedly, jak hodnotily důkazy, a to směrnici o pravomocích ředitelů a jednatele, podle které může pouze jednatel sjednávat smlouvy nad 1 000 000 Kč, soupis Ing. Jiřího Zachardy o odchodu 10 klíčových zaměstnanců a o tom, že většina zakázek byla v částkách převyšujících 1 000 000 Kč. Nadto nebyly provedeny ani další důkazy týkající se neschopnosti obchodní společnosti BSG vyvíjet další činnost na přelomu prosince 2018 a ledna 2019. Podle obviněného je pak v rozporu s podstatou nájemní smlouvy závěr soudů nižších stupňů, že při nájmu závodu nebyli zajištěni duplicitně zaměstnanci pronajímateli – poškozené obchodní společnosti BSG, neboť by jí zbytečně vznikaly závazky za dobu, kdy za ni neměl kdo jednat. Obviněný pak nesouhlasil ani se závěrem, že obchodní společnosti BSG a BSP byly v konkurenčním vztahu. Obchodní společnost BSG totiž pronajímala závod jen po dobu vlastní neschopnosti provozovat svou činnost. 17. Obviněný závěrem shrnul, že vzhledem k tomu, že obchodní společnost BSG nemohla vyvíjet činnost, jeho jednání nebylo úkorné. Dále namítl, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně chybí cena nájmu jakožto významná okolnost pro posouzení skutku, proto se jedná o neúplný výrok. Posouzení obvyklosti výše ceny nájmu je významná pro právní kvalifikaci, nadto ve výroku chybí i významná okolnost, a to neschopnost obchodní společnosti BSG sjednávat závazky nad 1 000 000 Kč po dobu užívání závodu do dubna roku 2019. 18. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil. III. Vyjádření poškozených obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI a replika obviněných 19. K dovoláním obviněných se vyjádřily poškozené obchodní společnosti BSG, s. r. o. (dříve BS PREFA) a BSG – DEVELOPMENT, s. r. o. (dříve BS NEMOVITOSTI) prostřednictvím společného zmocněnce, obchodní společnost BSG, s. r. o. (dříve BS PREFA) též prostřednictvím svého dalšího zmocněnce. Pro lepší přehlednost bude Nejvyšší soud v následujícím textu používat ty názvy obchodních společností, které tyto obchodní společnosti měly v době spáchání předmětných skutků (tedy BS PREFA a BS NEMOVITOSTI). 20. Poškozené nejprve označily dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná, neboť rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou podle nich zcela správná a dostatečně odůvodněná, nadto obvinění v podaných dovoláních uplatnili shodnou argumentaci jako v předchozích fázích trestního řízení, kterou se již soudy nižších stupňů zabývaly a řádně ji vypořádaly. 21. Poškozené dále uvedly, že obvinění fakticky nepopírají, že se skutků dopustili, ale pouze namítají, že uvedené skutky nejsou trestnými činy, kterými by způsobili škodlivý následek, resp. že se jich nedopustili úmyslně (to namítal zejména obviněný Ing. Jiří Zacharda, když uváděl, že koncern „zachraňoval“). K tomu poškozené doplnily, že obviněný Ing. Jiří Zacharda stále nenahradil škodu, kterou svým jednáním způsobil, naopak se veškerými možnými prostředky brání vrácení finančních prostředků, a to nejen v trestním řízení, ale i v řízeních civilních. Pokud tento obviněný namítal, že část zpronevěřených prostředků použil ve prospěch obchodní společnosti BSG, pak ani tato námitka není pravdivá, neboť tuto obhajobu uplatnil již v řízení před civilními soudy, přitom jeho žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Nadto v dalším civilním řízení, před vyhlášením rozsudku o vrácení 4 500 000 Kč, převedl své nemovitosti na svou manželku, což bylo v dalším řízení soudem hodnoceno jako nepoctivý úkon se zlým úmyslem poškodit věřitele. Tyto postupy obviněného podle poškozených svědčí o naplnění subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. 22. K plné moci vystavené obviněným Ing. Jiřím Zachardou obviněnému Michalu Zachardovi a k její antedataci poškozené uvedly, že z hlediska skutkových podstat trestných činů, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, je zcela nerozhodné, kdy byla plná moc udělena. Obvinění totiž nebyli uznáni vinnými za antedatování plné moci, ale za protiprávní jednání, která byla na základě ní učiněna. Podle poškozených se navíc soudy nižších stupňů plnou mocí zabývaly a řádně odůvodnily, z jakých důvodů dospěly k závěru o antedataci této plné moci. Poškozené dále nesouhlasily s opakovaným odkazem obviněných Ing. Jiřího Zachardy a Michala Zachardy na usnesení civilního soudu, podle kterého byla plná moc uzavřena platně a v souladu se zákonem. Soud se v tomto řízení zabýval pouze tím, zda při existenci zplnomocnění obecného zmocněnce je možné jmenovat právnické osobě procesního opatrovníka, přitom dospěl k závěru, že pokud právnická osoba má obecného zmocněnce, pak není na místě jmenovat procesního opatrovníka. Soud však v tomto řízení neprovedl hmotněprávní přezkum plné moci. To učinily až soudy v dalších řízeních, přitom dospěly k závěru, že plná moc byla neplatná pro rozpor se zákonem. Na základě této plné moci pak tito obvinění uzavírali smlouvy, jejichž účelem bylo přivodit neoprávněnou konkurenční výhodu obchodní společnosti BSP. 23. Poškozené se dále vyjádřily k námitce obviněného Ing. Jiřího Zachardy, že nebylo prokázáno, že by přiměl zaměstnance obchodní společnosti BSG k ukončení pracovního poměru a k uzavření nových pracovních smluv v obchodní společnosti BSP, když o to zaměstnance pouze požádal. Podle poškozených však zaměstnanci byli uvedeni v omyl, když jim byly předestřeny nepravdivé informace o tom, že obchodní společnost BSG nemůže vykonávat další činnost a že jedinou možností, jak si zaměstnanci mohou uchovat práci, je přechod k obchodní společnosti BSP. Obviněný měl již před touto narychlo svolanou schůzí připravené dohody o ukončení pracovního poměru a nové pracovní smlouvy. Poškozené dále uvedly, že obviněný nepřátelské převzetí zaměstnanců odůvodňuje tím, že za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat, proto učinil tyto kroky, aby zaměstnance „zachránil“. Nicméně, tato tvrzení rovněž nejsou pravdivá, neboť obchodní společnost BSG byla řízena vrcholovým managementem a finanční ředitelkou, v uvedeném období tak nebyla paralyzována, jak tvrdil obviněný. 24. K obhajobě obviněného Ing. Jiřího Zachardy, že smlouvy o zápůjčce založil do účetnictví a jednalo se o platný právní titul, nemohl proto zpronevěřit finanční prostředky obchodní společnosti BSG, poškozené uvedly, že založení těchto smluv do účetnictví nečiní právní jednání souladné se zákonem. Nadto civilní soudy dospěly k závěru, že ze strany obviněného Ing. Jiřího Zachardy při uzavření smlouvy o zápůjčce došlo k porušení notifikační povinnosti podle § 55 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“), v důsledku čehož došlo i k porušení povinnosti vykonávat funkci člena statutárního orgánu loajálně a s péčí řádného hospodáře. Podle poškozených je tak zcela zjevné, že obviněný svým protiprávním jednáním připravil koncern BSG o veškeré disponibilní prostředky, jednal ve zjevném střetu zájmů a bez vědomí druhého společníka Miroslava Buchty, a to v úmyslu sám sebe obohatit. Vzhledem k tomu, že způsobená škoda činí 12 500 000 Kč a nebyla ze strany obviněného doposud nahrazena, je nemístná i jeho námitka, že soudy nižších stupňů měly aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe. 25. Poškozené nesouhlasily ani s obhajobou obviněného Ing. Jiřího Zachardy, že nemovitosti obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI byly prodány za cenu obvyklou, neboť v tomto trestním řízení byly vypracovány znalecké posudky, ze kterých vyplynulo, jaká byla skutečná hodnota převedených nemovitostí. Skutečnost, že došlo k vrácení těchto nemovitostí nemůže mít vliv na trestní odpovědnost obviněného, jehož úmyslem bylo připravit obchodní společnost BSG o nemovitosti sloužící k její podnikatelské činnosti a tím jí znemožnit podnikání, resp. její podnikatelskou činnost přesunout do obviněným ovládané obchodní společnosti BSP. 26. Poškozené se vyjádřily i k námitce obviněného Ing. Jiřího Zachardy k nájemní smlouvě, podle které nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že nájemní smlouva byla uzavřena na úkor obchodní společnosti BSG. Podle poškozených obviněný z jejich připojení k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nesprávně dovozuje, že obchodní společnost BSG požadovala nájemné v místě a čase obvyklé. Poškozená obchodní společnost BSG však považuje nájemní smlouvu od počátku za absolutně neplatnou, neboť jejím účelem bylo znemožnit jí podnikatelskou činnost ve prospěch obchodní společnosti BSP. Její připojení s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení bylo vedeno účelem, aby jí byla alespoň část škody za období, kdy nemohla areál využívat, kompenzována, přitom minimální výše této škody odpovídá částce, kterou obviněný sám považoval za přiměřenou jako „nájemné“, tedy minimálně v této částce obviněný fakticky doznává, že způsobil koncernu BSG škodu. K dalším námitkám obviněného Ing. Jiřího Zachardy týkajícím se trestného činu zneužití postavení v obchodním styku poškozené doplnily, že obhajoba obviněného je protichůdná a nelogická. Pokud uváděl, že za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat, pak na jiném místě zároveň tvrdí, že tato obchodní společnost fungovala, byla v ekonomické kondici apod., navíc obviněný v průběhu celého trestního řízení uváděl, že k jednání za tuto obchodní společnost zplnomocnil svého syna, obviněného Michala Zachardu, a všechny jím podepsané smlouvy jsou platné. Za nelogické označily i tvrzení, že z obchodní společnosti BSG odcházeli klíčoví zaměstnanci. Do konce roku 2018 však odešel pouze jeden zaměstnanec z výrobního úseku, přitom obviněný Ing. Jiří Zacharda sám uvedl, že jej nahradil jeho syn, obviněný Michal Zacharda. Tvrzení, že tato obchodní společnost neměla žádné vedení ani ředitele je proto nepravdivé, když právě všichni tito klíčoví zaměstnanci přešli do obchodní společnosti BSP. K nájemní smlouvě poškozené doplnily, že na jedné straně obviněný uváděl, že za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat, avšak zároveň tvrdil, že jeho syn obviněný Michal Zacharda za tuto obchodní společnost na základě plné moci uzavřel klíčové dokumenty, a to nájemní, konsignační a licenční smlouvu. Přitom za nájem areálu a za konsignované výrobky obchodní společnost BSG nic neobdržela. 27. Předběžné opatření bylo vydáno, aby se zabránilo obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi činit zásadní úkony, kterými by poškodil obchodní společnost BSG, tedy mělo zabránit přesně tomu, čeho se následně jinak obviněný společně s dalšími spoluobviněnými stejně dopustil. Předběžné opatření tak nezabránilo obviněnému, aby celý závod vyvedl do jím ovládané obchodní společnosti BSP, a tím druhého společníka z podnikání zcela vyloučil. 28. Poškozené se vyjádřily i k námitce obviněného Ing. Jiřího Zachardy, že část prostředků z celkové částky 12 500 000 Kč použil ve prospěch obchodní společnosti BSG. K tomu nejprve uvedly, že obchodní společnost BSP získala značné peněžní prostředky z prodeje výrobků vyrobených a vlastněných obchodní společností BSG. Zejména však obchodní společnost BSP získala finanční prostředky tím, že je obviněný Ing. Jiří Zacharda převedl z obchodní společnosti BSG. Nebýt tohoto převodu, žádné finanční prostředky by neměla. 29. Ze všech shora rozvedených důvodů poškozené navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná odmítl. 30. Vyjádření poškozených bylo zasláno k případně replice obviněným, přičemž tohoto práva využili obvinění Ing. Jiří Zacharda a Mgr. Josef Bošek. 31. Obviněný Ing. Jiří Zacharda uvedl, že předběžnému opatření, které bylo nezákonně rozšířeno soudním exekutorem, předcházela valná hromada, které se neúčastnil a jejíž neplatnost namítl u civilních soudů, neboť podle něj notář nepostupoval v souladu se společenskou smlouvou, když ji označil za usnášeníschopnou. K předběžnému opatření ještě zopakoval, že jej soudy nižších stupňů zcela odmítly a vůbec nezohlednily při svém rozhodování. Nadto uvedl, že soudní exekutor proti němu nesprávně vedl exekuci nejen jako proti jednateli, ale i jako společníkovi, tedy i proti jeho 50% podílu v obchodní společnosti BSG. Dále uvedl, že soudy by měly vymáhat informované jednání v obhajitelném zájmu obchodní společnosti BSG, jednání s péčí řádného hospodáře a potřebnou loajalitou také po druhém společníkovi Miroslavu Buchtovi. Závěrem zopakoval, že jeho jednání bylo vedeno snahou zachránit obchodní společnost BSG, když za ni neměl kdo jednat, a její zaměstnance i všechny zapůjčené finanční prostředky použil v její prospěch a transparentně, neboť vše řádně zakládal do účetnictví. Nejednal proto v úmyslu spáchat jakoukoli trestnou činnost. 32. Obviněný Mgr. Josef Bošek se nejprve vyjádřil k tvrzení poškozené, že Ing. Jiří Zacharda se v tomto trestním řízení i navazujících občanskoprávních řízeních brání vrácení finančních prostředků poškozené. Podle obviněného je to však poškozená, která vytvořila nepřehledný právní stav, a to vzhledem k zápočtům a postoupením pohledávek mezi koncernovými společnostmi. Obvinění však činí kroky směřující k uspokojení pohledávek, předmětem sporu je pouze to, z jakého majetku mají být pohledávky primárně uspokojovány. Nadto obviněný upozornil, že též poškozená obchodní společnost BSG podala účelově několik samostatných občanskoprávních žalob, přitom její snahou bylo finančně zlikvidovat obviněného Ing. Jiřího Zachardu, aby nemohl vést spory ohledně svého vypořádacího podílu, který mu doposud nebyl vyplacen. Navíc po zvolení jednatele obchodní společnosti BSG v dubnu roku 2019 obvinění dobrovolně opustili areál, čímž lze vyvrátit tvrzení o úkoru na straně poškozené obchodní společnosti BSG. 33. K plné moci udělené obviněným Ing. Jiřím Zachardou obviněnému Michalu Zachardovi obviněný Mgr. Josef Bošek uvedl, že posuzování platnosti této plné moci má význam pouze pro občanskoprávní řízení, nelze jej zaměňovat se skutkovou podstatou trestného činu zneužití postavení v obchodním styku. Podle obviněného plná moc neopravňovala obviněného Michala Zachardu k vedení obchodní společnosti BSG, proto na něm nebylo možné v předmětném období (přelom prosince 2018 a ledna 2019) požadovat, aby ji řídil. K přechodu zaměstnanců obchodní společnosti BSG do obchodní společnosti BSP uvedl, že se jednalo o jejich svobodné rozhodnutí na základě objektivních okolností jako absence osoby, která by za obchodní společnost BSG jednala, předběžné opatření zakazující obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi za obchodní společnost jednat apod. 34. Pokud poškozené uvedly, že založení smluv o zápůjčkách do účetnictví z nich nečiní platné právní smlouvy, pak opomíjí, že založením smluv do účetnictví je uznávána a deklarována pohledávka. Založením smluv do účetnictví tak byl vyvrácen úmysl obviněného Ing. Jiřího Zachardy se zmocnit peněžních prostředků. Podle obviněného byly smlouvy o zápůjčce posouzeny civilními soudy jako neplatné z důvodu porušení povinnosti loajality a péče řádného hospodáře, což mělo za následek neplatnost ujednání o splatnosti. Občanskoprávní nedostatky uzavřených smluv o zápůjčce však a priori nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. 35. K převodu nemovitostí obviněný Mgr. Josef Bošek uvedl, že jejich cena byla stanovena znaleckým posudkem vypracovaným v době uzavření smluv. K vrácení pozemků došlo mimosoudní dohodou, která byla též promítnuta do rozsudku pro uznání ze dne 21. 10. 2019, tedy před zahájením trestního stíhání. Nadto poté, co obchodní společnost BSG již měla nového jednatele, obchodní společnost BSP dobrovolně nájem závodu ukončila a přenechala prostory k užívání a výkonu podnikatelské činnosti obchodní společnosti BSG. IV. Vyjádření státního zástupce a replika obviněného Mgr. Josefa Boška 36. K dovoláním obviněných se vyjádřila taktéž nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky obviněných, k nimž se posléze vyjádřil. 37. Podle státního zástupce obvinění ve svých dovoláních uplatnili shodnou obhajobu, kterou uplatnili již v předchozích fázích trestního řízení a s níž se soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S takovým vypořádáním námitek obviněných také státní zástupce souhlasil, a proto navrhl odmítnout dovolání jako zjevně neopodstatněné (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). 38. K námitkám, kterými obvinění zpochybňovali závěry soudů nižších stupňů o neplatnosti plné moci udělené obviněnému Michalu Zachardovi, legendě o nemožnosti obchodní společnosti BSG dále vykonávat svoji činnost a kupních cen nemovitostí, státní zástupce odkázal na bod 70. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. K tomu doplnil, že zvuková nahrávka zcela jasně prokázala účelové jednání obviněného Ing. Jiřího Zachardy, neboť se v ní vlastně doznal k tomu, že chce založit novou obchodní společnost, přitom obvinění zaměstnancům na schůzi sdělili, že pokud si chtějí udržet práci, je pro ně nezbytné uzavřít smlouvu o pracovním poměru s nově vzniklou obchodní společností BSP. Tato obchodní společnost měla zcela shodný předmět podnikání jako obchodní společnost BSG, do nově vzniklé obchodní společnosti byl převeden majetek a zaměstnanci obchodní společnosti BSG, přitom obchodní společnost BSG rozhodně nebyla paralyzována, jak obviněný Ing. Jiří Zacharda uváděl. Podle státního zástupce bylo jednoznačně prokázáno, že plná moc udělená obviněným Ing. Jiřím Zachardou obviněnému Michalu Zachardovi byla neplatná, nadto sám obviněný Ing. Jiří Zacharda uvedl, že Michal Zacharda v roce 2015 (tedy v době údajného udělení plné moci) nebyl schopen obchodního vedení obchodní společnosti BSG. Ve zbytku odkázal na argumentaci v bodech 48. a 72. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 39. K trestnému činu zpronevěry, kterým byl uznán vinným pouze obviněný Ing. Jiří Zacharda, státní zástupce uvedl, že uzavřením smluv o půjčkách došlo k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. Obviněný totiž uzavřel smlouvy o půjčkách z pozice dlužníka – fyzické osoby, a to s obchodními společnostmi BS PREFA a BS NEMOVITOSTI, přitom v obou těchto obchodních společnostech vykonával působnost valné hromady jediný společník, a to obchodní společnost BSG, kterou obviněný fakticky ovládal. Podle státního zástupce tak obviněný uzavřel de facto tyto smlouvy sám se sebou s úmyslem vyvést majetek z obchodní společnosti BSG do obchodní společnosti BSP. Vzhledem k tomu se nelze bránit tím, že formální podmínky (souhlas valné hromady) pro uzavření těchto smluv byly naplněny, když osobou, která k jejich uzavření dala souhlas, byl právě obviněný. Zároveň obviněný byl i disponentem bankovních účtů těchto obchodních společností – věřitelů. Stejnou argumentaci lze vztáhnout i na kupní smlouvy týkající se nemovitostí, navíc ze znaleckých posudků bylo zjištěno, že jejich kupní cena byla výrazně podhodnocena. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem je zcela zřejmé, že šlo o jednání obviněného směřující k trvalému vyvedení majetku z koncernových společností, nikoli o pouhou zápůjčku peněz s úmyslem je vrátit. Proto podle státního zástupce nebyla na místě ani aplikace zásady subsidiarity trestní represe, jak obviněný namítal, neboť ta se uplatní pouze ve výjimečných případech, v nichž skutky spáchané pachatelem z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídají ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. Jednání obviněného však zcela odpovídalo jiným typově podobným případům trestných činů, jimiž byl uznán vinným, spáchaným srovnatelným způsobem a za obdobných skutkových okolností. V tomto trestním řízení však nebyla zjištěna žádná okolnost, která by společenskou škodlivost jednání obviněného snižovala do míry znemožňující posoudit je jako trestný čin. 40. Dále se státní zástupce vyjádřil k tvrzené nevýhodnosti a úkornosti nájemní smlouvy na výrobní areál uzavřené mezi obchodními společnostmi BSG jako pronajímatelem a BSP jako nájemcem. Uzavřením této smlouvy bylo obchodní společnosti BSG zabráněno v užívání jejího majetku, úkornost tedy podle státního zástupce spočívala v tom, že nemohla vykonávat svou podnikatelskou činnost, když nemohla využívat své prostory, navíc přišla jednáním obviněných o zaměstnance a majetek. Přitom k tomuto jednání dal popud obviněný Ing. Jiří Zacharda jako společník obchodní společnosti BSG, obvinění Michal Zacharda a Mgr. Josef Bošek pak uzavřeli za smluvní strany nájemní smlouvy a pracovní smlouvy se zaměstnanci obchodní společnosti BSG, čímž obchodní společnost BSP, která měla shodný předmět činnosti jako obchodní společnost BSG, získala výhodu právě v získání prostor pro podnikání a zaměstnanců. Jednáním obviněných tak byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů přitom zohlednily upozaděnou roli obviněných Michala Zachardy a Mgr. Josefa Boška na trestné činnosti hlavního pachatele obviněného Ing. Jiřího Zachardy, proto správně kvalifikovaly jejich jednání jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Právní kvalifikace jednání obviněných je proto podle státního zástupce správná. 41. Státní zástupce nesouhlasil ani s námitkami obviněných Ing. Jiřího Zachardy a Mgr. Josefa Boška, že soudy nižších stupňů neprovedly jimi navrhované důkazy, a to účetnictvím obchodní společnosti BSG, kterým mělo být prokázáno, že tato obchodní společnost na přelomu let 2018 a 2019 nebyla schopna jednat, a předběžným opatřením, na základě kterého obviněný Ing. Jiří Zacharda nemohl za obchodní společnost BSG jednat. Soudy nižších stupňů se však účetní situací obchodní společnosti BSG podrobně zabývaly, stejně jako předběžným opatřením a vyplývající závěry z těchto důkazů pak rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí. 42. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnili obvinění Mgr. Josef Bošek a Ing. Jiří Zacharda státní zástupce uvedl, že jejich námitky pod tento dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný Ing. Jiří Zacharda naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval v údajně spekulativním popisu skutku v části týkající se plné moci vystavené obviněnému Michalu Zachardovi, obviněný Mgr. Josef Bošek pak namítl, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chyběla výše nájmu jako okolnost významná pro posouzení skutku a jeho právní kvalifikaci. K tomu nejprve uvedl, že odvolací soud měl sice určité výhrady k odůvodnění právní kvalifikace soudem prvního stupně, odůvodnění rozsudku však dovoláním nelze napadat. Nicméně, právní kvalifikace vyjádřená ve výroku odsuzujícího rozsudku byla správná a úplná, stejně jako celá jeho výroková část, která byla podložena provedenými důkazy. Výše nájmu pak byla pro věc nepodstatná, podle státního zástupce ji obviněný Mgr. Josef Bošek chybně vnímá jako skutečnost sloužící k prokázání znaku úkornosti, avšak úkornost byla založena na reálné likvidaci poškozené obchodní společnosti BSG tím, že obvinění z ní vyvedli její majetek a zaměstnance, a to s úmyslem získat výhodu obchodní společnosti BSP. 43. K námitkám obviněných Ing. Jiřího Zachardy a Michala Zachardy proti trestu propadnutí věci státní zástupce uvedl, že neuplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který se primárně vztahuje na případné vady výroku o trestu, nadto obviněnému Michalu Zachardovi takový trest vůbec uložen nebyl. Zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi ve vztahu k výnosu z trestné činnosti naplněny byly. 44. Ze všech shora rozvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech dovolatelů podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná a návrhu obviněného Ing. Jiřího Zachardy na odklad výkonu rozhodnutí nevyhověl. Zároveň vyslovil souhlas, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 45. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněným k případné replice, přičemž tohoto práva využil obviněný Mgr. Josef Bošek. Obviněný v tomto vyjádření ze svého pohledu chronologicky shrnul vývoj vztahů a následných sporů mezi společníky obchodní společnosti BSG, občanskoprávních řízení i významných událostí v obchodní společnosti BSG. Jádrem jeho vyjádření byl nesouhlas se závěrem státního zástupce, že nájemní smlouva uzavřená mezi obchodními společnostmi BSG jako pronajímatelem a BSP jako nájemcem byla úkorná pro obchodní společnost BSG, která tím byla zbavena svého majetku a zaměstnanců, což jí bránilo ve výkonu své podnikatelské činnosti. Podle obviněného však takový závěr nebylo možné učinit bez posouzení obvyklosti výše nájmu závodu, práva obchodní společnosti BSG na provizi, jakož i bez posouzení nepříznivé situace v obchodní společnosti BSG, když neměla jednatele, který by za ni jednal, ani vrcholné vedení. Nadto obvinění (zejména obviněný Ing. Jiří Zacharda) hledali veškerá možná řešení, jak by obchodní společnost BSG mohla bez jednatele uzavírat dodavatelské a odběratelské smlouvy nad 1 000 000 Kč, řádně plnit své závazky, vyplácet zaměstnancům mzdy, a tedy pokračovat ve své činnosti. Až po vyčerpání všech možností obviněný Ing. Jiří Zacharda za účelem záchrany podnikatelské činnosti a zaměstnanců inicioval uzavření nájemní smlouvy. V. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 46. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 47. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. 48. Všichni obvinění opřeli svá dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obvinění Ing. Jiří Zacharda a Mgr. Josef Bošek navíc uplatnili i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 49. Obvinění však svým dovoláním napadali usnesení odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta jejich odvolání. Bylo tak namístě uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se obvinění domáhali přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly podle jejich přesvědčení v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. I přes zmíněný nedostatek podaného dovolání v podobě neuplatnění jediného relevantního dovolacího důvodu, jímž lze zpochybnit rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání, připustil Nejvyšší soud jeho projednání z hlediska věcného a zabýval se konkrétními vznesenými námitkami, jimiž ale obvinění jen opakovali již dříve uplatněnou obhajobu. 50. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. 51. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14. 52. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. b) K námitkám obviněných 53. Předně je třeba konstatovat, že obvinění v zásadě svá dovolání postavili na své konstantně uplatňované obraně v této trestní věci, s níž se již správně a jasně vypořádaly soudy nižších stupňů, na jejichž odůvodnění obsažené v jejich rozhodnutích je proto možno plně odkázat. Dovolací soud přitom zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné dovolání založené na námitkách, které dovolatel uplatnil již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly, jako tomu bylo v této věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Je možné odkázat i na vyjádření státního zástupce, s nímž odvolací soud též souhlasí. Z uvedených důvodů se tak může Nejvyšší soud k námitkám obviněných vyjádřit jen velmi stručně (jak mu též při odmítnutí dovolání ukládá zákonodárce v § 265i odst. 2 tr. ř.). Takový odkaz na (dostatečné) vypořádání námitek strany je přípustný v řízení o opravném prostředku (a zvláště v řízení o mimořádném opravném prostředku) i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva a navazující judikatury českého Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 12. 1997, ve věci Helle proti Finsku, č. 20772/92, § 60; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 2. 2007, ve věci Boldea proti Rumunsku, č. 19997/02, § 33). 54. Dále je třeba upozornit, že Nejvyšší soud zásadně vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, námitky obviněných proti nim, popř. požadavky na právní posouzení založené na jiné skutkové verzi, neodpovídají uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, jak bylo naznačeno shora. 55. Obvinění ve svých dovoláních zčásti brojili proti nesprávnosti skutkových zjištění, přičemž předkládali vlastní verzi skutkového děje a vyjadřovali nesouhlas s hodnocením důkazů provedeným soudy nižších stupňů. To vše jsou námitky, které zásadně nemohou naplnit jimi uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř., jak bylo uvedeno shora, neboť jde o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, jaký skutkový stav byl v řízení provedeném před nimi prokázán, jaké závěry lze z provedených důkazů vyvodit, či jaký měl být rozsah dokazování. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou totiž založena na rozhodných skutkových zjištěních vycházejících z jedné skupiny důkazů podporujících tvrzení veřejné žaloby, zatímco nevyhověly verzi obhajoby opřené o jinou skupinu důkazů, resp. zpochybňující důkazy obžaloby. V tom ale tzv. extrémní (či lépe zjevný) rozpor spočívat nemůže, jak ostatně vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V takovém případě jde o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, které dokazování v potřebném rozsahu provedly, důkazy hodnotily a na jejich základě učinily skutkové závěry, zároveň sdělily důvody, proč tak učinily, takže jejich postup nevykazuje prvky libovůle. Nejvyšší soud ovšem není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak bylo rozvedeno shora. 56. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, jenž sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. 57. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, jak namítali obvinění. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.) a Listinou základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s nímž souhlasil i odvolací soud. 58. Nejvyšší soud se v naznačeném směru (jen obiter dictum) nejprve stručně vyjádří k námitkám týkajícím se skutku, v němž byl spatřován trestný čin zneužití postavení v obchodním styku kladený za vinu všem obviněným (ať jako pachatelům či jako pomocníkům). Obvinění nejprve shodně namítali, že za obchodní společnost BSG v předmětném období neměl kdo jednat, neboť jedinému jednateli Ing. Jiřímu Zachardovi bylo předběžným opatřením zakázáno jednat za obchodní společnost BSG, která současně neměla finančního ani výrobního ředitele a ani žádnou jinou osobu, jež by ji řídila. Obchodní společnost BSG tak byla podle obviněných zcela paralyzována a jejich jednání nebylo pro obchodní společnost BSG úkorné, ale naopak zamezilo její platební neschopnosti, zajišťovalo jí řádný příjem, konečně tím i zajistili práci nejméně 50 zaměstnancům. 59. K této námitce je nejprve možno uvést, že obvinění tím vlastně nepopřeli, že se uvedeného skutku dopustili, pouze namítli, že takto jednali z akceptovatelných důvodů záchrany obchodní společnosti BSG, za kterou neměl kdo jednat, a tudíž jí hrozilo zadlužení, odchod zaměstnanců, zastavení výroby, což by vedlo k její likvidaci a zániku. Tato obhajoba, kterou se soudy nižších stupňů již zevrubně zabývaly, ale stojí na zcela jiné skutkové verzi, než ke které dospěly soudy nižších stupňů, verze obviněných vůbec neodpovídá výsledkům provedeného dokazování v tomto trestním řízení. Soudy akceptovaly, že vztahy mezi společníky obchodní společnosti BSG se v roce 2018 začaly zhoršovat a obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi byla předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se jakéhokoli jednání za obchodní společnost BSG a z obchodního rejstříku byl vymazán údaj, že obviněný Ing. Jiří Zacharda je jednatelem obchodní společnosti BSG s datem zániku funkce k 21. 8. 2018. Příčinu je třeba ovšem hledat v předchozím jednání samotného obviněného Ing. Jiřího Zachardy, který již předtím započal s jednáním, jež lze charakterizovat jako nepřátelské převzetí doposud společného podnikání v holdingu společností zabývajících se výrobou z betonu, když podle dosavadních zjištění nezákonně a neplatně získal majoritu, aby mohl holding ovládnout. To mu sice v tomto trestním řízení nebylo vytýkáno, ale jde reálně o původní příčinu obranné reakce druhého společníka Miroslava Buchty, který se snažil vlastními právními kroky zabránit ovládnutí doposud společně budovaných výrobních závodů. Proto úspěšně žádal o vydání předběžného opatření, které obviněný Ing. Jiří Zacharda nehodlal respektovat, a musel být následně zajištěn výkon tohoto rozhodnutí. Není tak pravdivá, poctivá ani relevantní námitka obviněných, že jen „zachraňovali“ obchodní společnost, která byla bez vedení a neměl za ni kdo jednat. Předně znemožnění jednateli vykonávat svá oprávnění a následně ztrátu jednatele vyvolal ve skutečnosti sám obviněný Ing. Jiří Zacharda. Přitom jak praví již letitá klasická římskoprávní zásada, nemo auditur propriam turpitudinem allegans, případně též nemo turpitudinem suam allegare potest, tj. nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti, resp. nemůže se dovolávat vlastní nepoctivosti. Navíc není vůbec pravdou, jak bylo prokázáno, že by za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat, že by byla zcela paralyzována jen z důvodu zmíněného předběžného opatření. Obchodní společnost BSG totiž měla obchodního ředitele K. B., který v ní byl zaměstnán od roku 1993 až do současnosti, vyjma onoho krátkého sporného období, kdy z popudu obviněných rozvázal pracovní smlouvu v lednu 2019 a stal se asi na 3 měsíce zaměstnancem obchodní společnosti BSP (k tomu bude zmínka níže). Dále kromě toho měl podle samotných obviněných zastávat obviněný Michal Zacharda v obchodní společnosti BSG funkci zástupce výrobního ředitele (v tomto ohledu si tak obvinění ve svých námitkách zcela protiřečí). Obchodní společnost BSG měla i finanční ředitelku, a to L. M. Tato svědkyně dne 12. 9. 2018 k dotazu ohledně fungování obchodní společnosti BSG v souvislosti s předběžným opatřením (ukládajícím jednateli Ing. Jiřímu Zachardovi zdržet se jednání za BSG) uvedla, že společnost řídí vedení společnosti, které také podepisuje obchodní smlouvy, řídí pracovněprávní vztahy, rozhoduje o obchodních případech a plní ostatní povinnosti, že obchodní společnost BSG plní i daňové povinnosti a povinné platby, dispoziční oprávnění k bankovním účtům a datové schránce obchodní společnosti BSG má vyjma obviněného Ing. Jiřího Zachardy též L. M. Obchodní společnost BSG tak měla zaměstnance na vrcholných pozicích i řadové zaměstnance, o něž později přišla opět výlučně z důvodu protiprávního a již vytýkaného jednání obviněných, kteří přiměli zaměstnance k přechodu do obchodní společnosti BSP, majetek a výrobní areál obchodní společnosti BSG převedli k užívání obchodní společnosti BSP, a to vše za účelem vyloučení druhého společníka Miroslava Buchty z účasti na tomto podnikání. Skutkové závěry soudů nižších stupňů tak jsou zcela jednoznačné, vůbec neuvěřily legendě obviněných o jejich bohulibé snaze zachránit doposud fungující podnik před krachem a zaměstnance před ztrátou zaměstnání, obvinění jednali ze zcela jiných pohnutek, které byly tzv. nízké, chtěli jen sebe obohatit na úkor druhé ovládající osoby Miroslava Buchty, jehož chtěli vyloučit z podnikání, když nechtěl přistoupit na nabízené podmínky ovládnutí podniku obviněným Ing. Jiřím Zachardou. Jde tak o určitou variaci tzv. nepřátelského převzetí (hostile takeover), při němž obvinění ve spolupráci chtěli vyloučit vliv dosavadního 50% společníka a nedělit se s ním o zisk. Způsob provedení v daném případě nebyl přitom nijak sofistikovaný, vykazuje navíc znaky více trestných činů, z nichž některé v této trestní věci ani nebyly zvažovány a obviněným vytýkány (např. vydírání či útisku vůči zaměstnancům, nekalé soutěže vyvoláním nebezpečí záměny či parazitováním na pověsti apod.), čímž se s ohledem na procesní pravidla (procesní princip zákazu reformationis in peius – § 265p odst. 1 tr. ř.) ani není možné již zabývat. 60. Nadto je třeba dodat, že i kdyby skutečně byla obchodní společnost BSG bez jakéhokoliv vedení (což však bylo provedeným dokazováním vyvráceno), nic by to neměnilo na tom, že obviněný Ing. Jiří Zacharda svým jednáním za pomoci obviněných Michala Zachardy a Mgr. Josefa Boška naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný Ing. Jiří Zacharda byl totiž současně společníkem obchodní společnosti BSG, jakož i zaměstnancem na pozici ředitele (ve skutečnosti ovládající osobou) obchodní společnosti BSP, která měla shodný předmět činnosti jako obchodní společnost BSG a jejímž jediným společníkem a jednatelem byl obviněný Mgr. Josef Bošek. Obviněný Ing. Jiří Zacharda nejprve vystavil plnou moc obviněnému Michalu Zachardovi k veškerému jednání za obchodní společnost BSG, následně po domluvě všech obviněných uzavřel dne 11. 1. 2019 obviněný Michal Zacharda na základě plné moci a na popud obviněného Ing. Jiřího Zachardy za obchodní společnost BSG jako pronajímatelem se společností BSP zastoupenou Mgr. Josefem Boškem jako nájemcem nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem celého výrobního areálu obchodní společnosti BSG. Následně dne 14. 1. 2019 obviněný Ing. Jiří Zacharda přiměl zaměstnance obchodní společnosti BSG uzavřít dohody o rozvázání pracovního poměru se společností BSG, které za tuto obchodní společnost podepsal obviněný Michal Zacharda na základě plné moci, a bezprostředně poté uzavřít nové pracovní smlouvy se stejným druhem práce a místem výkonu práce s obchodní společností BSP, které za tuto obchodní společnost podepsal obviněný Mgr. Josef Bošek. Přitom dohody o rozvázání pracovního poměru a nové pracovní smlouvy měli obvinění již dopředu připraveny. Tímto jednáním obchodní společnost BSG přišla o výrobní areál a zaměstnance, obvinění jí tak zcela znemožnili vykonávat jakoukoli podnikatelskou činnost a činili tak v úmyslu získat tyto výrobní prostory a zaměstnance ve prospěch obchodní společnosti BSP, kde by již nefiguroval Miroslav Buchta, druhý společník obchodní společnosti BSG, se kterým měl obviněný Ing. Jiří Zacharda po delší dobu spory. Pokud obvinění tyto kroky omlouvali tím, že za obchodní společnost BSG neměl kdo jednat a že vlastně tuto obchodní společnost zachraňovali, pak byla jednak tato obhajoba vyvrácena, jednak šla nastalá situace řešit jinými způsoby, rozhodně ne zabráním výrobních prostorů a vyvedením veškerého majetku a zaměstnanců do nově vzniklé obchodní společnosti se současným vyloučením druhého společníka z účasti na podnikání. 61. Obvinění Ing. Jiří Zacharda a Michal Zacharda dále namítli, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nezákonná a nepřezkoumatelná, neboť výrok o vině obsahuje popis skutku, že plná moc udělená obviněným Ing. Jiřím Zachardou obviněnému Michalu Zachardovi byla antedatována. Závěr o antedataci však podle obviněných nebyl podpořen jediným provedeným důkazem. Obvinění tak nesouhlasili se závěrem soudů nižších stupňů, že plná moc byla antedatovaná, naopak podle nich byla uzavřena v souladu se zákonem a byla tedy platná. 62. Ani s touto námitkou obviněných nemohl Nejvyšší soud souhlasit, neboť soudy nižších stupňů, zejména pak soud prvního stupně, s nímž souhlasil i soud odvolací, řádně odůvodnily, z jakých provedených důkazů dospěly k závěru o antedataci uvedené plné moci. Nadto je třeba uvést, že soud prvního stupně neučinil závěr o neplatnosti plné moci na základě antedatace této plné moci, jak obvinění naznačovali ve svých dovoláních. Plná moc byla posouzena jako neplatná z důvodu chybně (široce) určeného rozsahu zmocnění obviněného Michala Zachardy, na kterého by tak vlastně byla přenesena podstatná část působnosti jednatele (byl by zmocněn k veškerému jednání za obchodní společnost BSG vyjma zcizování nemovitostí a uzavírání úvěrů či poskytování půjček). Soud prvního stupně tak označil plnou moc podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), za neplatnou pro rozpor se zákonem, neboť to vyžaduje smysl a účel zákona (respektování rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní společnosti, odpovědnost statutárního orgánu za výkon funkce apod.). Ostatně stejný závěr o neplatnosti této plné moci pro rozpor se zákonem učinily i soudy v souvisejících občanskoprávních řízeních (např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 14 Cmo 28/2019, č. l. 1040) a ani dovolací soud v trestní věci nemá důvod se od takového závěru jakkoliv odchylovat, neboť jej považuje za správný. 63. Nad rámec uvedeného pak soud prvního stupně též uvedl, že plná moc nebyla udělena v roce 2015, ale až na podzim roku 2018, a to právě z důvodu potřeby uzavření nájemní smlouvy mezi obchodními společnostmi BSG a BSP na nájem výrobního areálu obchodní společnosti BSG a uzavření dohod o rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci obchodní společnosti BSG. V tomto trestním řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že o existenci této plné moci nebyl obeznámen nikdo z řadových zaměstnanců ani zaměstnanců na vrcholných pozicích, a to ani L. M., která měla podpisová oprávnění k účtům a která by byla případně povinna jednat na základě pokynu obviněného Michala Zachardy. Obviněný Michal Zacharda na základě této plné moci, vyjma nyní projednávaných případů ani nikdy jinak nejednal, nadto v roce 2015 neměl ani takovou pracovní pozici, aby byl schopen obchodní společnost BSG vést a řídit, takže v tomto roce ani neexistoval důvod pro udělení takové plné moci. Dále sám obviněný Ing. Jiří Zacharda při hlavním líčení uvedl, že JUDr. Jindřichová v souvislosti se založením obchodní společnosti BSP, která vznikla dne 12. 12. 2018, vypracovala plnou moc pro obviněného Michala Zachardu jako obecného zmocněnce obchodní společnosti BSG, navíc byly předkládány vždy pouze kopie plné moci, přitom její originál byl podle obviněného Ing. Jiřího Zachardy uložen v trezoru, nevěděl však, kde se tento originál v době trestního řízení před soudem prvního stupně nacházel. Závěr o antedataci plné moci tak byl podpořen řadou provedených důkazů, které soudy nižších stupňů řádně hodnotily a odůvodnily, závěr o antedataci plné moci tak vyplývá z provedeného dokazování, je logicky odůvodněn, proto Nejvyšší soud na postupu soudů nižších stupňů neshledal nic závadného. 64. Nejvyšší soud tak i v tomto ohledu vycházel ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů, že plná moc byla obviněnému Michalu Zachardovi udělena pouze za účelem uzavření nájemní smlouvy a dohod o rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci obchodní společnosti BSG, aby měl za obchodní společnost BSG kdo jednat a tyto smlouvy uzavřít, když obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi byla předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se jednání za tuto obchodní společnost. Právě kvůli předběžnému opatření byla tato plná moc antedatována, neboť na podzim roku 2018 ji obviněný Ing. Jiří Zacharda již udělit nemohl. Závěry soudů nižších stupňů tak rozhodně nelze označit za svévolné a vůbec neodpovídající důkazům. Nicméně, i kdyby tato plná moc nebyla antedatovaná a byla by platná, nic by to neměnilo na důvodnosti vyvození trestní odpovědnosti obviněných. Z hlediska skutkové podstaty trestného činu zneužití postavení v obchodním styku je totiž podstatné, že obvinění tuto plnou moc použili k uzavření předmětných smluv, a tím obchodní společnosti BSP získali výhodu na úkor obchodní společnosti BSG. Obviněný Michal Zacharda tedy byl odsouzen za to, že uzavřením nájemní smlouvy a dohod o rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci obchodní společnosti BSG pomohl obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi dopustit se trestného činu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a tr. zákoníku, a to v neprospěch obchodní společnosti BSG a ku prospěchu obchodní společnosti BSP. Z hlediska trestní odpovědnosti je podstatné, že tuto plnou moc použili (jako nástroj trestné činnosti) a na jejím základě obviněný Michal Zacharda jednal v neprospěch obchodní společnosti BSG. Pro trestněprávní posouzení proto není významné, zda zmíněná plná moc byla antedatovaná a zda byla neplatná. 65. Všichni obvinění dále namítli, že soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích neuvedly, v čem spočívala úkornost nájemní smlouvy uzavřené mezi obchodními společnostmi BSG a BSP. Podle obviněných totiž ze znaleckého posudku vyplynulo, že nájemné bylo sjednáno ve výši obvyklé, byly sjednány též provize, nájemní smlouva proto pro obchodní společnost BSG nebyla nijak nevýhodná. Obviněný Mgr. Josef Bošek dále zpochybnil, že by obchodní společnosti BSG a BSP byly v konkurenčním vztahu, když si obchodní společnost BSP pronajímala závod jen po dobu neschopnosti obchodní společnosti BSG provozovat činnost, tedy do jmenování nového jednatele. 66. Také touto obhajobou se soudy nižších stupňů již zabývaly a vysvětlily, v čem úkornost jejich jednání vůči obchodní společnosti BSG spočívala. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací správně obviněné upozornily, že úkornost nespočívala v podmínkách, resp. v ujednáních nájemní smlouvy, ale v samotné existenci nájemní smlouvy, když obchodní společnost BSG nemohla využívat svůj výrobní areál včetně všech zařízeních a přístrojů, stejně tak jednáním obviněných přišla i o své zaměstnance, které obviněný Ing. Jiří Zacharda přiměl k přechodu z obchodní společnosti BSG do obchodní společnosti BSP. Nájemní smlouva stejně jako uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci obchodní společnosti BSG proto byly pro tuto obchodní společnost úkorné a zároveň jimi získala obchodní společnost BSP výhodu spočívající právě v získání výrobního areálu a zaměstnanců. K námitce obviněného Mgr. Josefa Boška, že tyto obchodní společnosti nebyly v konkurenčním postavení, neboť obchodní společnost BSG nemohla vykonávat svoji podnikatelskou činnost, protože v ní nebyla žádná osoba, která by ji řídila a po zvolení nového jednatele jí byl výrobní areál vrácen, lze uvést následující. Předně je třeba zdůraznit, jak již bylo uvedeno výše, že ze skutkových zjištění bylo prokázáno, že obchodní společnost BSG před protiprávním jednáním obviněných i dočasně bez jednatele standardně fungovala, měla zaměstnance jak na řadových, tak i vrcholných pozicích a provozovala svoji výrobní činnost. Svou činnost byla nucena ukončit pouze v důsledku protiprávního jednání obviněných, kteří ji připravili o výrobní areál, zaměstnance a obviněný Ing. Jiří Zacharda samostatně i o finanční prostředky na jejích účtech, resp. na účtech dceřiných společností. Neschopnost obchodní společnosti BSG provozovat svoji podnikatelskou činnost tak výlučně zapříčinili pouze obvinění (již shora bylo též uvedeno, že původní příčinou, proč obchodní společnost neměla jednatele, který by za ni mohl jednat, byla způsobena samotným obviněným Ing. Jiřím Zachardou). Nadto nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to od 7. 1. 2019 do 31. 12. 2029, tedy na dobu téměř 10 let, což rozhodně nesvědčí o úmyslu obviněných využívat výrobní areál obchodní společnosti BSG pouze po dobu „neschopnosti“ provozovat její podnikatelskou činnost, resp. po dobu, než bude jmenován nový jednatel. Navíc nešlo o žádné dobrovolné ukončení nájemní smlouvy, neboť obvinění výrobní areál vrátili až po zásahu policie. Opět tak obvinění uplatňují zcela nepřípustnou obranu, neboť se vlastně i v tomto ohledu dovolávají své vlastní předchozí nepoctivosti (námitkou je tvrzená neschopnost obchodní společnosti BSG fungovat, kterou ale oni sami způsobili), opět tak lze upozornit na zásadu nemo turpitudinem suam allegare potest. 67. V této souvislosti obviněný Mgr. Josef Bošek také namítl, že soudy nižších stupňů ani neuvedly, z čeho měla vyplývat jeho vědomost o nevýhodnosti nájemní smlouvy, když vycházel z informací poskytnutých mu obviněným Ing. Jiřím Zachardou. Ani s touto námitkou Nejvyšší soud nesouhlasí, neboť obviněnému musela být zřejmá nevýhodnost jím uzavřených smluv za obchodní společnost BSP. Obviněný totiž celou dobu věděl o záměru obviněného Ing. Jiřího Zachardy převést zaměstnance, výrobní areál a další majetek z obchodní společnosti BSG do obchodní společnosti BSP a s tím mu též pomáhal. Obviněný totiž neměl žádné zkušenosti s podnikáním v oblasti betonové výroby, předtím ani nebyl zaměstnancem obchodní společnosti BSG, ale přesto na pokyn obviněného Ing. Jiřího Zachardy založil obchodní společnost BSP, stal se jejím jednatelem a společníkem a do pozice ředitele dosadil obviněného Ing. Jiřího Zachardu. Obviněný Mgr. Josef Bošek přitom věděl, že obviněnému Ing. Jiřímu Zachardovi byla předběžným opatřením uložena povinnost zdržet se jednání za obchodní společnost BSG, neboť byl přítomen proslovu obviněného Ing. Jiřího Zachardy k zaměstnancům obchodní společnosti BSG, ve kterém je nátlakem přiměl k přechodu do obchodní společnosti BSP, a obviněný též bezprostředně po proslovu k zaměstnancům s nimi začal uzavírat za obchodní společnost BSP nové pracovní smlouvy. Obviněný Mgr. Josef Bošek stejně tak podepsal za obchodní společnost BSP nájemní smlouvu, kterou obchodní společnost BSG zbavili jejího výrobního areálu. Vzhledem k tomu, že obviněný Mgr. Josef Bošek na pokyn obviněného Ing. Jiřího Zachardy uzavřel tyto smlouvy, kterými připravili obchodní společnost BSG o zaměstnance a výrobní areál, musel si být vědom, že takové jednání je na úkor obchodní společnosti BSG, a že zároveň jednají ve prospěch obviněného Ing. Jiřího Zachardy, resp. obchodní společnost BSP, kterou Ing. Jiří Zacharda fakticky ovládal. 68. Obviněný Mgr. Josef Bošek uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle něj ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně chybí výše nájmu jako významná okolnost pro právní kvalifikaci skutku, proto se jedná o neúplný výrok. 69. K této námitce je předně třeba uvést, že vůbec neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud znovu opakuje, že obviněný neuplatnil ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, prostřednictvím kterého by mohl zpochybnit úplnost výroku rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé variantě, tedy namítal, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je přitom takový výrok, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud neshledal. Výrok rozsudku soudu prvního stupně totiž obsahuje všechny náležitosti požadované zákonem (lze odkázat zejména na § 120 až § 123 tr. ř.). Ve skutečnosti obviněný zpochybnil úplnost či dokonalost popisu skutku, v němž by podle něj měla být uvedena i výše nájmu jako údajně významná okolnost pro právní kvalifikaci skutku. Nedostatek v popisu skutku však nelze vůbec podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Přesto se Nejvyšší soud stručně vyjádří k popisu skutku, jenž byl obviněnému kladen za vinu, jako podstatné náležitosti rozsudku ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. Popis skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku by měl vyjadřovat dostatečný podklad pro jeho podřazení pod hmotněprávní normu, tedy měly by v něm být obsaženy všechny skutečnosti rozhodné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, kterým se obviněný uznává vinným. Soud prvního stupně ve výrokové části svého rozsudku řádně popsal, jakým způsobem se obviněný Ing. Jiří Zacharda za pomoci obviněných Mgr. Josefa Boška a Michala Zachardy pokračujícího přečinu zneužití postavení v obchodním styku dopustil. Ve výrokové části je totiž uvedeno postavení obviněného Ing. Jiřího Zachardy v obchodních společnostech BSG a BSP, je v něm obsažen předmět činnosti obou těchto obchodních společností, je v něm řádně popsán způsob, jakým obvinění Mgr. Josef Bošek a Michal Zacharda pomohli obviněnému spáchat uvedený trestný čin, a též je v něm uvedeno, v čem spočívala úkornost vůči obchodní společnosti BSG a v čem získaná výhoda pro obchodní společnost BSP. Popis skutku tak obsahuje popis skutkových zjištění odpovídajících všem znakům rozhodným pro naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 tr. zákoníku. Nadto je třeba obviněného upozornit, že v popisu skutku pod bodem II. a) na str. 5 rozsudku soudu prvního stupně je výslovně uvedeno, že obchodní společnost BSP se dále zavázala v bodu IV. nájemní smlouvy hradit roční nájemné ve výši 1 380 000 Kč (včetně DPH). Nicméně, již výše Nejvyšší soud, ve shodě se soudy nižších stupňů, uvedl, že úkornost jednání obviněných vůči obchodní společnosti BSG spočívala ve znemožnění podnikání této obchodní společnosti, když jí znemožnili užívat celý výrobní areál a nátlakem přiměli její zaměstnance k podání výpovědi a přechodu do obchodní společnosti BSP. Na posouzení jejich jednání tak vůbec neměla vliv výhodnost či nevýhodnost smluvních ujednání obsažených v nájemní smlouvě. 70. Obviněný Ing. Jiří Zacharda svým dovoláním zpochybňoval též závěry soudů nižších stupňů, které se týkaly skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kvalifikovaného jako pokračující zločin zpronevěry, kladeného jen jemu za vinu. Nejvyšší soud se bude nejprve zabývat námitkami týkajícími se uzavřených smluv o zápůjčkách a následně námitkami týkajícími se kupních smluv. 71. Obviněný Ing. Jiří Zacharda namítl, že převod peněz na základě smluv o půjčkách proběhl zcela legitimně a v souladu s uzavřenými smlouvami. Uvedené smlouvy byly odsouhlaseny rozhodnutím jediného společníka, byly založeny do účetnictví všech dotčených obchodních společností a obsahovaly ujednání o splatnosti k 31. 12. 2030. Podle obviněného proto ke zpronevěře nedošlo, když půjčky byly poskytnuty na základě platného právního titulu, ve kterém se zavázal finanční prostředky vrátit. Obviněný nesouhlasil ani se závěrem soudů nižších stupňů, že k převedení těchto prostředků došlo bez řádného vyrozumění a souhlasu společníka. Podle něj nemá tento závěr oporu v zákoně, neboť § 55 odst. 1 ZOK vyžaduje, aby jednatel společnosti nejvyšší orgán pouze informoval. Jediným společníkem byla v obou případech obchodní společnost BSG, do jejíhož účetnictví byly smlouvy o půjčkách založeny. 72. Obviněný Ing. Jiří Zacharda z pozice jediného jednatele obchodní společnosti BS PREFA jako věřitele uzavřel smlouvu o zápůjčce datovanou ke dni 15. 1. 2018, sám se sebou jako dlužníkem, na jejímž základě se věřitel zavázal půjčit dlužníkovi 8 000 000 Kč. Stejná situace nastala i u obchodní společnosti BS NEMOVITOSTI, když jako její jediný jednatel uzavřel sám se sebou jako dlužníkem smlouvu o půjčce na částku 4 500 000 Kč, datovanou též ke dni 15. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že mělo dojít k uzavření smlouvy mezi členem voleného orgánu obchodní společnosti BS PREFA a touto obchodní společností, měl obviněný informační povinnost podle § 55 odst. 1 ZOK. Podle něj „hodlá-li člen voleného orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán; je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán. Zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými“. Obviněný tak měl povinnost informovat nejvyšší orgán obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI o jeho záměru uzavřít předmětné smlouvy. Obviněný se sice snažil navodit zdání, že smlouvy o půjčkách byly formálně správně uzavřené, resp. schválené nejvyšším orgánem obchodní společnosti BS PREFA a BS NEMOVITOSTI, nicméně tomu tak nebylo. Jediným společníkem obou obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI byla obchodní společnost BSG, přitom působnost nejvyššího orgánu v jednočlenné obchodní společnosti vykonává její společník (§ 12 odst. 1 ZOK), tedy obchodní společnost BSG, a to prostřednictvím jejího jednatele, který za ni jedná. Informování o záměru uzavřít smlouvy o půjčkách tak mělo být adresováno jednateli obchodí společnosti BSG. Obviněný sice doložil schválení smluv o půjčkách jediným společníkem, a to společností BSG, nicméně schválení smlouvy uzavřené mezi ním a obchodní společností BS PREFA podepsal jako jednatel obchodní společnosti BS PREFA a schválení smlouvy o půjčce uzavřenou mezi ním a obchodní společností BS NEMOVITOSTI podepsal jako jednatel obchodní společnosti BS NEMOVITOSTI, přitom ale v obou případech měla být tato schválení případně podepsána jednatelem obchodní společnosti BSG (nicméně tyto smlouvy však ani nemusely být schváleny valnou hromadou, neboť schválení takových smluv není uvedeno v § 190 odst. 2 ZOK, takže by bylo nadbytečné, obviněný měl pouze informační povinnost podle § 55 odst. 1 ZOK – a to vůči BSG jako ovládající osobě). 73. Nadto je třeba doplnit, že soudy nižších stupňů zároveň dospěly k závěru o antedataci těchto smluv o půjčkách, které byly datovány obě shodně ke dni 15. 1. 2018. Obviněný totiž uvedl, že smlouvy o půjčkách uzavíral v reakci na možné nepřátelské převzetí obchodní společnosti BSG, nicméně uvedl, že o tomto možném nepřátelském převzetí se dozvěděl až v únoru roku 2018. V lednu roku 2018 tedy ještě neměl žádný důvod takové smlouvy uzavírat. Navíc obviněný dal příkaz k převodu finančních prostředků z bankovních účtů obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI až na konci roku 2018, nikoli bezprostředně po jejich uzavření, a to poté, co druhý společník obchodní společnosti BSG Miroslav Buchta odmítl odkoupení obchodního podílu obviněného v této obchodní společnosti, tedy v době, kdy již s dalšími spoluobviněnými činil kroky k založení obchodní společnosti BSP. Soudy nižších stupňů tak vzaly za prokázané, že tyto smlouvy o půjčkách byly uzavřeny až v době, kdy obviněný plánoval převést výrobní činnost obchodní společnosti BSG do obchodní společnosti BSP a potřeboval také finanční kapitál do začínajícího podnikání obchodní společnosti BSP (která teprve vznikla se základním kapitálem jen 20 000 Kč). O tom svědčí i skutečnost, že část peněžních prostředků z těchto půjček obviněný převedl na bankovní účet obchodní společnosti BSP. 74. Vzhledem ke všem těmto skutkovým zjištěním pak obviněný Ing. Jiří Zacharda tyto smlouvy o zápůjčkách nemohl schválit ani jako jednatel obchodní společnosti BSG, resp. nebyl osobou, vůči které měl jako jednatel obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI adresovat svůj záměr uzavřít smlouvy o zápůjčkách. V době jejich uzavření měl totiž předběžným opatřením uloženou povinnost zdržet se jednání za tuto obchodní společnost, nemohl vykonávat funkci jednatele. Informování o uzavření smluv o půjčkách tak nebylo učiněno vůči nejvyšším orgánům obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI, resp. BSG, a obviněný tím porušil informační povinnost stanovenou v § 55 odst. 1 ZOK. Nad rámec již uvedeného se lze jen stručně vyjádřit k obhajobě obviněného, že svou informační povinnost splnil založením předmětných smluv o půjčkách do účetnictví obchodní společnosti BSG. Jak vyplývá již ze samotného znění § 55 odst. 1 ZOK člen voleného orgánu musí informovat o svém záměru uzavřít s obchodní společností smlouvu ještě před samotným uzavřením této smlouvy („hodlá-li člen voleného orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu,“; „zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena“). Navíc informování o uzavření smlouvy až po jejím uzavření by bylo v rozporu se smyslem a účelem tohoto ustanovení, neboť následné informování by obchodní společnosti neumožnilo uzavření smlouvy zabránit. 75. Ovšem ani toto porušení civilního práva není pro vyvození trestněprávní odpovědnosti obviněného za trestný čin zpronevěry klíčové. Důležité je, zda došlo k faktickému naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu, o čemž soudy nižších stupňů neměly pochyb a Nejvyšší soud s nimi souhlasí. Klíčové je, zda si obviněný přisvojil svěřené finanční prostředky obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI (jako cizí jemu svěřené věci) a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K tomu však fakticky v daném případě došlo, tvrzený záměr prostředky vrátit plynoucí ze smlouvy o zápůjčce byl ve skutečnosti jen fingován. 76. Pokud jde o námitku obviněného Ing. Jiřího Zachardy, že se trestného činu zpronevěry nemohl dopustit, neboť ve smlouvách o půjčkách (resp. zápůjčkách) se zavázal finanční prostředky obchodním společnostem BS PREFA a BS NEMOVITOSTI vrátit, pak i tuto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Obviněnému jako jednateli obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI byly finanční prostředky těchto obchodních společností svěřeny, přitom obviněný veškeré finanční prostředky těchto obchodních společností převedl na svůj bankovní účet, aby je užil k vlastní potřebě, resp. ve prospěch obchodní společnosti BSP. Toto protiprávní jednání se jen snažil zastřít tím, že vytvořil smlouvy o půjčkách (resp. zápůjčkách), které antedatoval tak, aby tyto smlouvy nebyly spojovány se založením obchodní společnosti BSP a souvisejícím převzetím výrobního areálu a zaměstnanců obchodní společnosti BSG. Přitom tyto smlouvy uzavřel jako jednatel těchto obchodních společností jako věřitel sám se sebou jako dlužníkem a sám též uzavření těchto smluv schvaloval, aby tak vytvořil zdání uzavření smluv v souladu se zákonem. Tyto smlouvy tak byly vytvořeny pouze za účelem vytvoření zdání, že finanční prostředky byly převedeny na základě právního titulu, a tedy oprávněně. O jeho záměru použít finanční prostředky ve prospěch obchodní společnosti BSP a již je nevracet svědčí také samotná nevýhodná smluvní ujednání obsažená v těchto smlouvách, když byla sjednána dlouhá doba splatnosti (téměř 12 let), minimální úrok zdaleka nepokrývající ani běžnou inflaci (ve výši 1 % ročně), jehož splatnost navíc byla stanovena až k datu splacení jistiny, navíc obviněný tím odčerpal prakticky veškerou finanční hotovost, čímž současně znemožnil další fungování těchto obchodních společností. Vzhledem k výše uvedenému (podmínkám smlouvy, antedataci, navazujícího jednání spočívajícího ve zneužití postavení v obchodním styku a vyvádění pozemků a technologického zařízení, které zaplaceny nikdy nebyly) lze smlouvy o zápůjčce označit za zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží, ve skutečnosti obviněný vůbec neměl vůli prostředky vracet, naopak si je chtěl přisvojit a způsobit tak uvedeným obchodním společnostem škodu v uvedené výši. 77. Ve vztahu ke kupním smlouvám, kterými obviněný Ing. Jiří Zacharda převedl nemovitosti obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI jako prodávajících na obchodní společnost BSP jako kupující, obviněný namítl, že kupní ceny byly stanoveny na základě znaleckých posudků, kupní ceny tak byly zcela přiměřené a obchodním společnostem BS PREFA a BS NEMOVITOSTI nemohla vzniknout žádná škoda. 78. Ani tuto námitku obviněného dovolací soud nemohl akceptovat, neboť soudy nižších stupňů v tomto trestním řízení nechaly vypracovat znalecké posudky, kterými zjistily skutečnou cenu pozemků i technologických zařízení a strojů ke dni uzavření kupních smluv, tj. 4. 1. 2019. Z těchto znaleckých posudků vyplynulo, že obvyklá cena pozemků obchodní společnosti BS NEMOVITOSTI činila 5 939 430, 60 Kč, obvyklá cena pozemků obchodní společnosti BS PREFA pak 2 830 510 Kč a hodnota technologických zařízení obchodní společnosti BS PREFA byla 7 381 000 Kč (včetně DPH). Ovšem v kupních smlouvách mezi obchodními společnostmi BS NEMOVITOSTI a BSP byla sjednána kupní cena za pozemky pouze ve výši 172 167 Kč a mezi obchodními společnostmi BS PREFA a BSP byla sjednána kupní cena za nemovitosti (se vším příslušenstvím a součástmi) pouze ve výši 1 532 831 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že kupní smlouvy byly sjednány za velmi nevýhodných podmínek pro prodávající obchodní společnosti BS PREFA a BS NEMOVITOSTI, když sjednané kupní ceny byly výrazně podhodnoceny, nadto nebyly schváleny ani valnou hromadou těchto obchodních společností podle § 190 odst. 2 písm. i) ZOK a ze strany obviněného, resp. obchodní společnosti BSP k uhrazení kupních cen nedošlo. I v tomto případě tak bylo prokázáno, že záměrem obviněného bylo převést z obchodní společnosti BSG, resp. dceřiných společností veškerý movitý a nemovitý majetek tak, aby mohl podnikatelskou činnost vykonávat sám, bez druhého společníka obchodní společnosti BSG Miroslava Buchty, a to prostřednictvím nově vzniklé obchodní společnosti BSP, kterou fakticky ovládal. 79. Obviněný Ing. Jiří Zacharda pak též namítal, že soudy nižších stupňů měly aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a nevyvodit jeho trestní odpovědnost. V navazujících civilních řízeních mu totiž již byla uložena povinnost finanční prostředky ze smluv o půjčkách poškozeným obchodním společnostem vrátit, v případě nemovitostí obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI byl uzavřen soudní smír a došlo k vrácení těchto nemovitostí poškozeným. Podle obviněného tak k nápravě protiprávního stavu došlo již za užití prostředků občanského práva, proto nebylo na místě uplatňovat prostředky trestního práva. 80. Nejvyšší soud dlouhodobě judikuje, že jednání naplňující (formální) znaky trestného činu je třeba zásadně posoudit jako trestný čin, nejde-li o případ zvláštní (výjimečný) dalšími okolnostmi, pro které není na místě jej jako trestný čin postihovat, ale postačí postižení podle jiného právního předpisu. Při výkladu této zásady lze přitom vycházet především ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012). Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, však v nyní projednávané věci neshledal žádné zvláštní okolnosti, které by jednání kladené obviněnému za vinu výjimečnými okolnostmi odlišovalo od jiných případů zpronevěry. Obviněný se totiž dopustil pokračujícího zločinu zpronevěry čtyřmi dílčími útoky, kterými opakovaně poškozoval obchodní společnosti BS NEMOVITOSTI a BS PREFA, a to za účelem vyloučení druhého společníka mateřské obchodní společnosti BSG Miroslava Buchty z účasti na jejím podnikání a převedením výrobní činnosti a majetku této obchodní společnosti na nově vzniklou jím ovládanou obchodní společnost BSP. Přitom tímto protiprávním jednáním způsobil uvedeným poškozeným obchodním společnostem škodu dosahující 28 650 940,60 Kč, a tedy výrazně (téměř trojnásobně) překročil hranici škody velkého rozsahu. Nadto jeho jednání bylo promyšlené a klamavé, když se snažil různými způsoby zakrýt své protiprávní jednání a navodit zdání, že všechny jeho učiněné kroky jsou v souladu s právním řádem (např. vytvoření a antedatace smluv o půjčkách, udělení souhlasu jediného společníka obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI s uzavřenými smlouvami) a přitom též opakovaně porušoval povinnosti statutárního orgánu stanovené v zákoně o obchodních korporacích, jako informační povinnost a povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Nelze též opomenout, že uvedené protiprávní jednání navazovalo a souviselo s jeho dalším protiprávním jednáním kvalifikovaným jako přečin zneužití postavení v obchodním styku. Pokud jde o skutečnost, že v civilních řízeních mu již byla uložena povinnost finanční prostředky i nemovitosti poškozeným navrátit, pak tato okolnost nemá žádný vliv na trestněprávní kvalifikaci jeho jednání, neboť vrácením odčerpaných prostředků a nemovitostí dochází pouze k návratu v původní stav, tedy vlastně náhradě škody, kterou svým jednáním způsobil. Nadto i sám obviněný připustil, že k navrácení finančních prostředků v plné výši z jeho strany doposud nedošlo. Nejvyšší soud proto považuje tuto námitku obviněného za zjevně neopodstatněnou. 81. Obviněný Ing. Jiří Zacharda pak uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pod nějž podřadil námitku, že nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků nacházejících se na jeho bankovním účtu, kterou podal dne 26. 2. 2024. Aniž by soud prvního stupně rozhodl o jeho žádosti, uložil mu trest propadnutí věci, a to právě finančních prostředků, o jejichž uvolnění (zrušení zajištění) žádal. Mělo tak být zkráceno jeho právo žádat revizi takového rozhodnutí, když proti němu nemohl podat opravný prostředek – stížnost a zároveň v rozhodnutí chybí výrok ve vztahu k jeho žádosti o zrušení zajištění. 82. K tomu lze uvést, že uvedená námitka vůbec neodpovídá uvedenému uplatněnému dovolacímu důvodu, v rozhodnutí ve věci samé se vůbec nerozhoduje o procesní otázce zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, takový výrok rozhodně nechybí ani v napadeném usnesení odvolacího soudu, ale ani v předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně obviněný ani neoznačil ustanovení o obsahových náležitostech těchto rozhodnutí, které by mělo být porušeno. Kromě toho procesní rozhodnutí o zajištění věcí důležitých pro trestní řízení (o zajištění, jeho změně či jeho zrušení) nejsou rozhodnutími ve věci samé, které by vůbec bylo možno napadnout dovoláním ve smyslu § 265a odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání je tak v této části nepřípustné. 83. V této souvislosti pak obviněný Ing. Jiří Zacharda a obviněný Michal Zacharda též namítali, že uložením trestu propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 44 214,09 Kč na bankovním účtu obviněného Ing. Jiřího Zachardy, došlo k znemožnění náhrady škody poškozené obchodní společnosti BSG. Nadto veškeré finanční prostředky obchodních společností BS PREFA a BS NEMOVITOSTI vynaložil na úhradu závazků obchodní společnosti BSG, zejména na výplaty a odvody zaměstnanců, výrobu apod. 84. K této námitce je předně třeba uvést, že obviněnému Michalu Zachardovi trest propadnutí věci uložen nebyl, ve skutečnosti tak vznášel námitku proti výroku o trestu, který se jej nedotýká. Nadto tato námitka ani neodpovídá obviněnými uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proti uloženému trestu lze dovoláním brojit v zásadě pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obvinění však takto své námitky nekoncipovali, naopak opět předkládali vlastní verzi skutkového děje, která již byla soudy nižších stupňů vyvrácena a Nejvyšší soud se k ní již vyjadřoval shora v tomto rozhodnutí. K samotnému trestu propadnutí věci, a to