Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 6 Tdo 1122/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:6 Tdo 1122/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.1122.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1122/2025-2129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚpVZD Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To 29/2024-2076, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 9/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 16 T 9/2023-1823, byl obviněný A. M. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku daného rozsudku. 2. Za to byl odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení obchodních korporací a družstev, a to na dobu 5 let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost uhradit poškozené společnosti SPÍDO CZ, s.r.o. způsobenou škodu ve výši 12 108 757 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla jmenovaná poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. KZV 15/2021-191 ze dne 25. 1. 2023, pro zde specifikovaný skutek, který byl právně kvalifikován jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozenou společnost SPÍDO CZ s.r.o., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O něm rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 6 Tdo 953/2024-2016, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 6 To 29/2024, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. V novém projednání věci, které konal po zmíněném kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchní soud v Praze znovu rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To 29/2024-2076, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 16 T 9/2023-1823, a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu uznal obviněného vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku daného rozsudku. 7. Za to jej podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení obchodních korporací a družstev, a to na dobu 5 let. 8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost nahradit poškozené společnosti SPÍDO CZ s.r.o. způsobenou škodu ve výši 12 108 757 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou společnost na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To 29/2024-2076 (dále jen „napadený rozsudek“) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které spojil s návrhem na přerušení výkonu jemu uloženého trestu odnětí svobody, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 10. V něm navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To 29/2024-2076, a též zrušil jemu předcházející vadné rozhodnutí, tedy rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 16 T 9/2023-1823, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. (pokud nepřistoupí ke zrušení též vadného rozhodnutí soudu prvního stupně) a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle § 265f tr. ř. IV. Důvody rozhodnutí o dovolání 12. Ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. určuje, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. 13. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 16 T 9/2023 Nejvyšší soud zjistil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 To 29/2024-2076, bylo obviněnému doručeno dne 5. 9. 2025 (viz doručenka připojená k č. l. 2081), kdy si jej vyzvedl v úložní době (konkrétně jeden den po uložení písemnosti doručovatelem). Obhájci obviněného Mgr. Martinu Holubovi byl uvedený rozsudek doručen datovou schránkou dne 25. 7. 2025 (též viz doručenka připojená k č. l. 2081). Rozsudek odvolacího soudu tak byl v souladu s § 64 tr. ř. řádně doručen. 14. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci (a opatrovníku), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V projednávané věci bylo obviněnému napadené usnesení doručeno dne 5. 9. 2025, zatímco jeho obhájci bylo doručeno již dne 25. 7. 2025. Rozhodujícím dnem pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání byl tedy den 5. 9. 2025 – tohoto dne počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání dovolání. Ta skončila (uplynutím dvou měsíců) toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty (5. 9. 2025), konkrétně tedy dne 5. 11. 2025. Nejednalo se přitom o den pracovního klidu nebo pracovního volna, a proto nelze uvažovat o tom, že by snad byl konec lhůty „posunut“ na jiný, nejbližší příští pracovní, den. Dovolání obviněného však bylo obhájcem podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 6. 11. 2025 (viz č. l. 2109–2120). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání uplynula dne 5. 11. 2025 a zároveň nenastala žádná z okolností, na základě nichž by mohla být lhůta zachována podle § 60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání podáno až po uplynutí této lhůty, a tedy opožděně. Pro úplnost se dodává, že o lhůtě pro podání dovolání byl obviněný řádně poučen odvolacím soudem (viz poslední strana rozsudku). Obviněnému tak nic nebránilo v tom, aby jeho dovolání bylo podáno v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě. V. Způsob rozhodnutí o dovolání 15. V situaci, kdy dovolání obviněného, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 6. 11. 2025, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm. 16. Nejvyšší soud proto o dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně. 17. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 12. 2025 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu