6 Tdo 1140/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 6 Tdo 1140/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:6 Tdo 1140/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1140.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a), c), e) tr. zákoníku § 210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:12. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1140/2025-436 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. I. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 4 To 225/2025-409, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 88/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 15. 4. 2025, č. j. 2 T 88/2024-390, byl obviněný D. I. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a), c), e) tr. zákoníku a pod bodem II. přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že I. v období od 19. 10. 2023 do 7. 11. 2023, vědom si skutečnosti, že svým jednáním může přivodit trestní stíhání poškozeného M. V., narozeného XY (dále jen „M. V.“), který jako příslušník Policie České republiky – Dopravního inspektorátu XY, vůči němu plnil své služební povinnosti vyplývající z jeho povolání v rámci šetření dopravní nehody ze dne 8. 9. 2023, vedeného policejním orgánem pod sp. zn. KRPU-164059/PŘ-2023-040706, které byl jakožto řidič automobilu tovární značky a typu Škoda Karoq, registrační značky XY (dále jen „předmětné vozidlo“), účastníkem, a v úmyslu tak učinit, současně vědom si skutečnosti, že svým jednáním může přivodit poškozenému M. V. vážnou újmu v zaměstnání, spočívající zejména v pošramocení dobré pověsti M. V., jakožto příslušníka Policie České republiky, nejméně mezi kolegy, a současně může způsobit poškozenému M. V. negativní dopady spočívající v povinnosti strpět úkony v rámci šetření realizovaného příslušnými složkami policejního orgánu, konkrétně Odborem vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje a Generální inspekcí bezpečnostních sborů, a v úmyslu tak učinit, s vědomím, že k předmětnému vozidlu neměl ke dni 8. 9. 2023 sjednané havarijní pojištění, v úmyslu docílit toho, aby v důsledku jím uváděných lživých skutečností nebyl uznán viníkem dopravní nehody ze dne 8. 9. 2023 a mohl tak pro sebe získat neoprávněný majetkový prospěch spočívající v úhradě nákladů opravy předmětného vozidla, poškozeného dopravní nehodou, v rámci pojistného plnění, opakovaně lživě obvinil poškozeného M. V. z jednání naplňujícího znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, když: 1) přesně nezjištěného času dne 24. 10. 2023 v XY, XY nám. XY, na pobočce České pošty, s.p. – XY, podal k odeslání dopis adresovaný Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru vnitřní kontroly, obsahující jím sepsanou a podepsanou písemnost nadepsanou jako „Stížnost na postup policisty“, datovanou ke dni 19. 10. 2023, doručenou příslušnému policejnímu orgánu (adresátu) dne 25. 10. 2023, ve které poškozeného M. V., příslušníka Policie České republiky, jakožto zpracovatele dopravní nehody ze dne 8. 9. 2023, vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPU-164059/PŘ-2023-040706, lživě obvinil, že poškozený M. V. zmanipuloval důkazní prostředek, konkrétně kamerový záznam zachycující předmětnou dopravní nehodu, který upravil, dále že měl poškozený M. V. do záznamu o dopravní nehodě a náčrtku místa dopravní nehody uvést lživé informace, a současně, že na něj poškozený M. V. v budově Policie České republiky – Dopravního inspektorátu XY, při podání vysvětlení, realizovaného podle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., dne 12. 10. 2023, jako vyslýchající osoba vyvíjel nezákonný nátlak, zastrašoval ho a tlačil ho ke změně výpovědi, 2) v době od 9:05 hodin do 11:04 hodin dne 7. 11. 2023 v XY, XY XY, v budově Policie České republiky – Obvodní oddělení XY, v rámci šetření realizovaného policejním orgánem – Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor vnitřní kontroly, pod sp. zn. KRPU-182852/ČJ-2023-040066-FH, realizovaného na základě jeho podnětu nadepsaného jako „Stížnost na postup policisty“, datovaného ke dni 19. 10. 2023, doručeného policejnímu orgánu – Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor vnitřní kontroly, jakožto adresátu podání, dne 25. 10. 2023, v němž poškozeného M. V., příslušníka Policie České republiky, jakožto zpracovatele dopravní nehody ze dne 8. 9. 2023, vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPU-164059/PŘ-2023-040706, lživě obvinil z jednání naplňujícího znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, když v dopise lživě uvedl, že poškozený M. V. zmanipuloval důkazní prostředek, konkrétně kamerový záznam zachycující předmětnou dopravní nehodu, který upravil, dále že měl poškozený M. V. do záznamu o dopravní nehodě a náčrtku místa dopravní nehody uvést lživé informace, a současně, že na něj poškozený M. V. v budově Policie České republiky – Dopravního inspektorátu XY, při podání vysvětlení, realizovaného podle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., jako vyslýchající osoba dne 12. 10. 2023 vyvíjel nezákonný nátlak, zastrašoval ho a tlačil ho ke změně výpovědi, v rámci výslechu, jakožto osoba podávající vysvětlení podle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, po náležitém zákonném poučení, opětovně lživě obvinil poškozeného M. V. z jednání naplňujícího znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, když setrval na skutečnostech, které uvedl ve svém písemném podnětu datovaném ke dni 19. 10. 2023, které současně doplnil, když dále uvedl, že: - „přivolal mě policista, který zakresloval tu dopravní nehodu na papír a chtěl, abych mu to podepsal, ten plánek. V tu dobu jsem ještě nepojal podezření, že je něco špatně a když jsem viděl ten papír, jak je to zakreslené, tak jsem si uvědomil, že je něco špatně. Začal jsem protokol podepisovat, podpis jsem nedokončil z důvodu toho, že jsem s tím nesouhlasil, protože nehoda nebyla zakreslena tak, jak měla být. Byla zakreslena tak, jak ten policista řidič, účastník dopravní nehody, vozidlo posunul po té nehodě“, - „V. mi při podání vysvětlení osobně řekl, že z toho mohu mít problémy já, nebo postih a pak mi ukázal při tom výslechu video, aby mě zbavil iluzí, že mám nějakou šanci prosadit tu pravdu, spravedlnost. Pustil mi to video údajně ze služebního vozidla policie, údajně z inkriminované doby vzniku dopravní nehody, o kterém si myslím a jsem přesvědčen, že bylo upraveno. Upraveno tak, aby to vyznělo ve prospěch toho policisty, řidiče“, - M. V. uvedl lživé informace v záznamu o předmětné dopravní nehodě takové, „že se ta dopravní nehoda stala tak, jak jí zaznamenali a podle mě se tak nestala. V. mi řekl, že v době střetu se služební vozidlo pohybovalo rychlostí okolo 30 km/hodinu, s tím nesouhlasím, kdyby takovou rychlostí jel, tak by ke střetu nedošlo, protože by se vyhnul“, - „služební vozidlo na videozáznamu, který jsem viděl na OOP XY při údajné nehodě na videozáznamu zakončilo tu cestu na kruhovém objezdu tedy na místě, kde bylo zakresleno. Vložena byla celá cesta toho služebního vozidla z dálnice až na kruhový objezd, neviděl jsem to celé plnohodnotně, jenom tento kousek. Na můj dotaz, jestli mi to video může dodat, tak mi bylo sděleno, že mi nic nedá. Dále uvádím, že chybí celé to dění okolo, zadní kamera mě musela zaznamenat, že jsem k nim došel ke služebnímu vozidlu a komunikoval jsem s nimi, a to tam dle mého názoru není, ale neviděl jsem celé to video. Ukázal mi jenom to, co policista chtěl ukázat“, kdy obviněným opakovaně lživě uváděné skutečnosti, obviňující poškozeného M. V. z jednání naplňujícího znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, byly šetřením policejního orgánu – Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor vnitřní kontroly, vedeným pod sp. zn. KRPU-182852/ČJ-2023-040066-FH, prokazatelně vyvráceny, a trestní stíhání poškozeného M. V. tak zahájeno nebylo; II. 3) dne 24. 11. 2023 v 10:23 hodin, z blíže nezjištěného místa na území České republiky, na základě předchozí písemné žádosti společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, k nahlášení škodní události z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rámci telefonického oznámení škodní události č. XY z pojistné smlouvy č. XY, vztahující se k dopravní nehodě ze dne 8. 9. 2023 v 8:50 hod., šetřené policejním orgánem – Policie České republiky – Dopravní inspektorát XY, pod sp. zn. KRPU-164059/PŘ-2023-040706, ke které došlo na kruhovém objezdu – křižovatky silnic č. XY, ulice XY a výjezdová větev XY, tím, že obviněný, jakožto řidič automobilu tovární značky a typu Škoda Karoq, registrační značky XY, jedoucí po silnici č. XY ve směru od obce XY směrem na obec XY, při vjíždění na kruhový objezd označený dopravní značkou „dej přednost v jízdě“, nedal přednost v jízdě služebnímu osobnímu motorovému vozidlu Policie České republiky tovární značky a typu Škoda Kodiaq, RZ XY, které řídil J. A., příslušník Policie České republiky, v dané době jedoucímu po kruhovém objezdu ve směru od průmyslové zóny T. na obec XY, v důsledku čehož došlo ke střetu přední levé části vozidla Škoda Karoq s pravou zadní částí vozidla Škoda Kodiaq, kdy operátorce call centra společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, do protokolu o škodní události úmyslně ústně sdělil nepravdivé údaje k popisu vzniku škodní události, kdy uvedl, že poté, co dne 8. 9. 2023 v 8:50 hodin vjel svým automobilem tovární značky a typu Škoda Karoq, registrační značky XY, na kruhový objezd u křižovatky silnic č. XY, XY u obce XY směrem na obec XY, se nepřiměřenou rychlostí přiřítilo policejní vozidlo tovární značky a typu Škoda Kodiaq, registrační značky XY, které nezvládlo úhybný manévr a způsobilo kolizi vedoucí k poškození jeho vozidla, kdy on se necítí být viníkem předmětné dopravní nehody, ačkoliv je za něj označován, přičemž toto uvedl, ačkoliv věděl, že jím uváděné skutečnosti o příčině a průběhu dopravní nehody se nezakládají na pravdě, a současně si byl vědom skutečnosti, že uvedené sdělil v souvislosti s prováděným šetřením společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, vztahujícím se k likvidaci pojistné události. 2. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále mu byl podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč, který se skládá z 50 denních sazeb ve výši 1 000 Kč. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 8. 2025, č. j. 4 To 255/2025-409, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Rotha dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Naplněnost dovolacího důvodu podle písm. g) shledává dovolatel v tom, že se soudy řádně nezabývaly motivem, natož pak existencí úmyslu pachatele. Bylo přitom jejich povinností úmysl prokázat. Prokázán byl však spíše opak, tedy že neměl v úmyslu dopustit se žádného z trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Tato skutečnost je patrná jak z vyšetřovacích protokolů, tak i ze všech provedených důkazů v řízení. Jestliže soud nebyl schopen prokázat úmysl ke spáchání trestného činu, je dokazovaní v řízení ve zjevném rozporu s rozhodnými skutkovými zjištěními. Přes tuto vadu se nepřenesl ani odvolací soud, který se pouze laxně věnuje interpretaci zásady in dubio pro reo. Zdůrazňuje přitom, že nemohl mít prospěch z jednání, které je mu kladeno za vinu, neboť ani v jednom z případů by nezískal adekvátní plnění. Pojistné plnění by bylo s ohledem na způsobenou škodu tak nepatrné, že by v zásadě jako motiv vůbec ztrácelo význam. Velice podobná je situace u přečinu křivého obvinění, kde zcela chybí prokázaný úmysl způsobit škodu, poškodit dobrou pověst, nebo obdobné následky, neboť si k prověření postupu policie vybral zcela zákonnou cestu. Dobrá pověst policisty nemohla být nijak ohrožena, když pracovníci GIBS jsou vázáni mlčenlivostí. Subjektivní dojem, že se mu nezdá nebo nelíbí jednání policie, je právě důvodem k podání stížnosti. 6. Dovolací důvod podle písm. h) spatřuje obviněný v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení spočívajícím v tom, že ačkoli dosud neskončilo řízení o přestupku a nebyl postaven najisto viník dopravní nehody, soudy si o tom vytvořily vlastní předběžný závěr. K závěru dospěly bez komplexního dokazování, což považuje za právní vadu. Na počátku řízení byla natolik závažná míra nejistoty, že ve shodě se zásadou legality nelze pouze dovodit pravděpodobného viníka nehody. Vyřešení předběžné otázky o viníkovi nehody vychází striktně ze závěru řízení o přestupku, ze kterého by bylo teprve patrné, zda je skutečným pachatelem. Jedná se o otázku, která nespočívá v právní kvalifikaci, ale v posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z pohledu hmotného práva. Ze záznamů z policejního vozu nelze bez dalšího usoudit, kdo je skutečným viníkem nehody. K nárazu jeho vozidla do policejního vozidla mohlo dojít i jinak. Ke komplexnímu závěru o viníku nehody tedy chyběly podstatné informace. Pokud by nebyl viníkem nehody, nemohl se ani dopustit skutků kladených mu za vinu. Z logiky věci by totiž pojišťovně při likvidaci pojistné události tvrdil pravdu a jeho požadavky na prošetření dopravní nehody a přístupu policie by byly zcela legitimní. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a prvoinstanční rozsudek také v celém rozsahu a vrátil věc prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který shrnul, že obviněný do značné míry brojí proti naplnění subjektivní stránky trestných činů podle § 345 a § 210 tr. zákoníku. Ačkoli jde obecně o otázku právního posouzení, své námitky primárně směřuje do oblasti skutkových zjištění. Dovolací argumentace nepřekračuje rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Obviněný tak neidentifikoval flagrantní vady v důkazním procesu, pro které by přicházel výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění, jak to předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění subjektivní stránky, a to ve formě úmyslu, vyplývá jak z popisu jednání ve skutkové větě, tak z odůvodnění rozhodnutí obou soudů. 9. Obviněný se již v předchozích fázích řízení snažil zmírnit povahu svého jednání směřujícího ke křivému obvinění policisty, když tvrdil, že jeho cílem bylo pouze řádné prošetření dopravní nehody. Takové tvrzení však nekoresponduje s obsahem a způsobem jeho opakované komunikace s odborem vnitřní kontroly. Sdělení obviněného byla opakovaná – nejprve formou písemné stížnosti, následně v rámci vysvětlení – a rozvedena v různých ohledech. Nejde proto o projev otevřeného zájmu na objektivním objasnění dopravní nehody, nýbrž o její účelové usměrnění tak, aby se obviněný vyvinil, a to i za cenu obvinění úřední osoby ze spáchání trestného činu. Obviněný ho fakticky nařkl z manipulace s důkazy a uváděl nepravdivé skutečnosti, které jej obviňovaly z jednání naplňujícího znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku, což žádalo prověřování policisty orgánem odboru vnitřní kontroly. 10. Přestože byl obviněný přímým účastníkem dopravní nehody, opakovaně uváděl nepravdivé skutkové okolnosti a tvrdil, že V. zmanipuloval šetření, a to i navzdory tomu, že mu byl přehrán videozáznam dopravní nehody. Pokud obviněný napadá předběžnou otázku týkající se zavinění dopravní nehody, nebylo nezbytné vyčkávat výsledku řízení o přestupku, neboť trestní odpovědnost nebyla podmíněna rozhodnutím správního orgánu, ale vyplývala z uvádění zjevně nepravdivých skutečností. Ostatně obviněný nejprve při objasňování dopravní nehody spolupracoval a ve svém vyjádření nerozporoval svou vinu spočívající v nárazu do služebního vozidla Policie ČR, které měl přehlédnout z důvodu oslnění sluncem, takže toto vozidlo přehlédl. Následně však svůj postoj změnil, což by samo o sobě nebylo závadné, pokud by nepřikročil k uvádění nepravdivých informací, a dokonce ke křivému obvinění zasahujícího policisty dopravního inspektorátu. 11. Obviněný se hájí tvrzením, že vůči pojišťovně Kooperativa, a.s., nevyvíjel aktivní činnost, pouze oznámil, že se nedomnívá, že by dopravní nehodu zavinil. Taková argumentace však opomíjí celý rozsah vytýkaného jednání v souvislosti s řešenou pojistnou událostí. Nešlo o nezávazný rozhovor bez právních důsledků, nýbrž o úkon v rámci oficiálního režimu likvidace škodní události, který byl zahájen na základě písemné žádosti pojišťovny o nahlášení škody z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Telefonické oznámení škodní události směřovalo k objasnění průběhu a příčin dopravní nehody, přičemž obviněný v této souvislosti uváděl účelově nepravdivou skutečnost. Výrok obviněného, že se necítí být viníkem dopravní nehody, představuje zásadní sdělení, neboť se týká určení odpovědnosti za škodu a tím i povinnosti k pojistnému plnění. Jestliže obviněný nehodlal uvést pojišťovnu v omyl, neměl přicházet s tímto negativním popřením své odpovědnosti. Nezvolil jiný postup – nezdržel se vyjádření (bylo by zvažováno zamlčení podstatných skutečností), neuvedl nejistotu ohledně příčin nehody (když původně svou vinu připouštěl) a především měl uvést pravdivý průběh dopravní nehody. Navíc nešlo o izolované jednání – souběžně rozvíjel další aktivitu směřující k posílení svého postoje, a to prostřednictvím křivého obvinění policisty dopravního inspektorátu. 12. Motiv jednání obviněného lze spatřovat ve snaze dosáhnout toho, aby nebyl uznán viníkem uvedené dopravní nehody, a tím získal neoprávněný prospěch spočívající v úhradě nákladů na opravu poškozeného vozidla v rámci pojistného plnění. Pokud by nebyl označen za původce dopravní nehody, nebyl by povinen hradit vzniklé škody, a to ani na svém vozidle. V motivačním procesu nelze pominout, že obviněný neměl sjednáno tzv. havarijní pojištění, což jeho zájem na odlišném pohledu na viníka dopravní nehody činilo intenzivním. 13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání 15. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. 16. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 17. Dovolatel pod uvedený dovolací důvod podřadil své námitky vůči závěrům soudu prvního stupně o jeho zavinění. Byť ve svém dovolání (část VI.) zmiňuje všechny alternativy tohoto dovolacího důvodu, vzhledem k jeho námitce, že „soud […] nebyl schopen prokázat úmysl ke spáchání trestného činu, je dokazování ve zjevném rozporu s rozhodnými i skutkovými zjištěními“, lze usuzovat, že svůj mimořádný opravný prostředek opírá o jeho první alternativu. Taktovém závěru ostatně naznačuje i zjištění, že nevznáší (alespoň způsobem relevantním) žádné výhrady, které by bylo možno podřadit pod druhou či třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu. Je však nezbytné konstatovat, že způsob, jakým své výhrady formuluje, nesvědčí o splnění toho, co se od dovolatele očekává. Ten, má-li být úspěšný, totiž musí v konkrétnosti vymezit, které skutkové zjištění, jež je určující pro naplnění znaků trestného činu, je ve zjevném rozporu s příslušným, jím označeným důkazem, a vyložit, proč tomu tak podle něj je. Nic takového však obviněný nečiní. Jeho argumentace se tak zcela vymyká obsahovému vymezení tohoto dovolacího důvodu. 18. Pro úplnost lze dodat, že namítal-li obviněný, že „motiv ani úmysl dovolatele v řízení nebyl prokazován, tvrzen a už vůbec ne zjištěn“, neodpovídá jeho námitka ani dovolacímu důvodu podle písm. g), pod který jej podřadil, neboť nevznesl argumentaci, kterou by osvědčil zjevný nesoulad skutkového zjištění (o okolnostech svědčících o úmyslné formě zavinění, kterou se snaží zpochybnit), ale ani pod dovolací důvod podle písm. h), neboť v rámci něho lze ve vztahu ke skutku (alternativa první) namítat jen neadekvátnost subsumpce učiněných skutkových zjištění pod příslušné, soudem aplikované ustanovení zákona (trestního zákoníku). Dovolatel přitom zřejmě pomíjí, co uvedl již soud prvního stupně (bod 35. rozsudku). Poukaz na nezjištění motivu nemá žádnou právní relevanci, neboť motiv či pohnutka nejsou znakem skutkových podstat trestných činů, jimiž byl shledán vinným. Namítl-li dále, že nebyl prokázán jeho úmysl „způsobit škodu, poškodit dobrou pověst nebo obdobné protiprávní následky“ a operuje přitom se skutečností, že pracovníci GIBS jsou vázáni mlčenlivostí, nepostačuje to pro vyloučení jeho úmyslu poškozeného poškodit v zaměstnání. Samotná skutečnost, že poškozenému bylo odebráno vyšetřování dopravní nehody a bylo zahájeno řízení odboru vnitřní kontroly, je v případě osoby v jeho profesním postavení považovat za potenciální vážné poškození v zaměstnání. 19. Konečně je – s ohledem na výtku dovolatele směřovanou vůči odvolacímu soudu –vhodné připomenout, že pravidlo in dubio pro reo, na něž odkazuje, se uplatní jen v případě, že pochybnosti stran skutkových zjištění skutečně existují. Pouhý odkaz na ně není způsobilý naplnit zvolený [písm. g)], ale ani žádný jiný dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018). Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Ústavní soud dále konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti. V projednávané věci je z rozhodnutí soudů obou stupňů zřejmé, že neměly žádné pochybnosti a dovolatelem pociťovanou „závažnou míru nejistoty“ nesdílely. Nebyl tedy prostor pro aplikaci předmětného pravidla. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 20. Naplněnost tohoto dovolacího důvodu staví obviněný na tvrzení o vadnosti postupu soudu, který jej za viníka dopravní nehody shledal na základě svého předběžného závěru. Usuzuje, že v situaci, kdy „na počátku řízení byla natolik závažná míra nejistoty, kdo je skutečným viníkem dopravní nehody, […] nelze ve shodě se zásadou legality pouze ,dovodit‘ pravděpodobného viníky nehody a na základě toho jej stíhat v rámci trestního řízení“. Soudu vytýká, že si svůj úsudek učinil bez potřebných důkazů. Tento označuje za chybný, v důsledku čehož je celé řízení stiženo vadou, neboť pokud by „viníkem nehody nebyl, nemohl se ani dopustit skutků kladených mu za vinu“. 21. Tuto argumentaci je rovněž nezbytné označit za stojící vně vzneseného dovolacího důvodu. Její podstatou jsou totiž výtky stran správnosti zjištění skutkového stavu, resp. stran otázek procesních (týkajících se řešení tzv. předběžných otázek). Dovolací důvodu podle písm. h), pod nímž obviněný (část V.) tyto své námitky uplatil, je však určen k nápravě vad při aplikaci práva hmotného. Za takové však námitky obviněným vznesené označit nelze. IV./3. K problematice předběžné otázky 22. Z výše uvedeného plyne, že obviněný svými námitkami jím uplatněné dovolací důvody nenaplnil ani z hlediska formálního, neboť se s jejich obsahovým vymezením svou argumentací rozešel. Následující sdělení dovolacího soudu je tudíž činěno do značné míry nad rámec jeho nezbytné reakce na dovolání obviněného. 23. V prvé řadě je nezbytné zmínit, že o správnosti skutkových (a potažmo i právních) závěrů soudů nižších stupňů, jakož i o správnosti procesního postupu, z nichž jejich skutkové závěry vzešly, nevznikají pochybnosti. 24. K namítanému postupu soudu při označení obviněného za viníka dopravní nehody lze uvést následující skutečnosti. 25. Podle § 9 odst. 1 tr. ř. [o]rgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Podle odst. 2 téhož ustanovení [o]rgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání. 26. Z citovaného ustanovení vyplývá obecná zásada, tj. že předběžné otázky orgány činné v trestním řízení posuzují samostatně, tj. nevyžadují pro své posouzení rozhodnutí jiného orgánu. Z tohoto obecného pravidla jsou stanoveny dvě výjimky. Týká-li se otázka osobního stavu, pak se musí orgány činné v trestním řízení řídit rozhodnutím orgánů občanskoprávního řízení a nebylo-li dosud vydáno, vyčkat na něj. Druhou výjimkou jsou otázky, o nichž již existuje pravomocné rozhodnutí. V takovém případě je orgán činný v trestním řízení, tedy i tímto soud, tímto rozhodnutím vázán, nejde-li o posouzení viny obviněného. 27. Souladně vyznívá též judikatura Nejvyššího soudu, podle níž „[o]becně je tedy podle § 9 odst. 1 tr. ř. především rozhodné, zda jde v tom kterém případě o otázku týkající se posouzení viny. Jestliže jde o otázku viny, pak orgány činné v trestním řízení posuzují předběžnou otázku (s výjimkou otázek osobního stavu) vždy samostatně, bez ohledu na to, zda o takové předběžné otázce existuje pravomocné rozhodnutí příslušného státního orgánu“. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 798/2015). Vlastní posouzení přitom činí na základě dostupného obsahu spisu, jak popisuje např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 23/2025 Sb. rozh. tr. 28. V projednávané věci předběžná otázka spočívala v tom, zda byl obviněný viníkem dopravní nehody ze dne 8. 9. 2023. Protože se jedná o otázku náležející do přestupkového řízení, je zřejmé, že na něj nedopadá absolutní výjimka stanovená odst. 2 citovaného ustanovení. Jak dovolatel sám uvádí, o přestupku dosud nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, jímž by byl trestní soud vázán. Evidentně se tedy jedná o otázku, kterou je soud oprávněn posoudit samostatně. Tím spíše, že se jedná o otázku s přímým vztahem k posouzení viny obviněného. 29. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je přitom zřejmé, že pečlivě hodnotil všechny provedené důkazy, mezi nimiž byl kompletní obsah spisu vedeného k předmětné dopravní nehodě. K dispozici měl kromě listinných důkazů také výpovědi obou policistů ze služebního vozu, do něhož vozidlo obviněného narazilo. Jejich výpovědi jsou nejen vzájemně shodné, ale především zcela odpovídají kamerovým záznamům ze služebního vozu. Na základě těchto záznamů je přitom naprosto nepochybné, že viníkem dopravní nehody byl právě obžalovaný, neboť služební vozidlo se v okamžiku střetu pohybovalo rychlostí 31 km/h, nikoli nepřiměřenou rychlostí, jak obviněný tvrdil, a v souladu s povinnostmi vyplývajícími řidiči ze zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ze skutečnosti, že vozidlo obviněného narazilo zprava do zadní části služebního vozu, je zároveň zřejmé, že obviněný porušil povinnost danou mu dopravní značkou „Dej přednost v jízdě“. Z výpovědi svědka V. přitom vyplývá jednak to, že po nehodě obviněný svoji vinu přiznal, a jednak, že obviněnému svědek i J. S. sdělili, že byl shledán viníkem dopravní nehody, s čímž obviněný souhlasil. 30. Soud prvního stupně tedy nejenže byl povolán k řešení předběžné otázky, ale taktéž měl k jejímu řešení dostatečné podklady. Nelze proto souhlasit s míněním obviněného, že ze záznamů nelze bez dalšího usoudit, kdo byl viníkem nehody, ani že soudu prvního stupně k jeho rozhodnutí chyběly podstatné informace. V. Způsob rozhodnutí 31. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že přestože označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jím vznesené námitky jeho obsahovému vymezení vůbec neodpovídaly. Protože je bylo možné s vysokou mírou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., vyjádřil se k nim Nejvyšší soud ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu. Stejně jako dovolací námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle písm. h), však nebyly shledány důvodnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu