6 Tdo 1176/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 6 Tdo 1176/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 1. 2026 Spisová značka:6 Tdo 1176/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1176.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Jednání soudu Hlavní líčení Dotčené předpisy:§ 205 odst. 2 tr. zákoníku § 202 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1176/2025-161 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný R. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 To 242/2025-117, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 43/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále též „okresní soud“) ze dne 6. 6. 2025, č. j. 9 T 43/2025-88, byl obviněný R. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod body 1. a) – e) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tyto přečiny podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 To 242/2025-117, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Davida Maryšky dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. 5. Namítl, že dne 6. 6. 2025 ráno se ještě před zahájením hlavního líčení z jednání telefonicky omluvil a požádal o jeho odročení ze zdravotních důvodů. Byl totiž objednán k lékaři kvůli náhlé ztrátě hybnosti nohy. Hlavního líčení se chtěl zúčastnit a hájit se před soudem, jako to činil při předchozích jednáních, a proto požádal o jeho odročení. Není pravdou, že telefonoval až cca 40 minut po zahájení hlavního líčení, ani že se pouze omluvil a nežádal o jeho odročení. Nikdo mu nesdělil, že musí svoji žádost o odročení a omluvu doložit nějakou lékařskou zprávou. K předchozím dvěma hlavním líčením se dostavil řádně a včas a účastnil se projednání svého případu. Byl připraven se řízení dále aktivně zúčastnit a přednést svoji závěrečnou řeč a poslední slovo. Nezákonným postupem soudu mu to však bylo znemožněno. 6. Tímto postupem soudu, který provedl a dokončil hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se řádně a včas předem telefonicky omluvil a požádal o odročení hlavního líčení ze zdravotních důvodů, a řešením odvolacího soudu, který tento postup označil za správný, se cítí být vážně poškozen na svých právech, daných mu trestním řádem i Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zejména na právu na soudní ochranu a právu na spravedlivý soudní proces. 7. Dále uvedl, že i bez ohledu na to považuje uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, neboť pokud by mu bylo umožněno se v odročeném hlavním líčení náležitě hájit, pak by soudu sdělil, že žádá namísto uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody o vhodnější a účelnější nařízení ústavní léčby v psychiatrické nemocnici v Opavě, kde by absolvoval léčení zaměřené na léčbu závislosti na omamných a psychotropních látkách a gamblerství a také by rozporoval uplatněné nároky poškozených na náhradu údajně vzniklé škody. 8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 To 242/2025-117, případně i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 6. 2025, č. j. 9 T 43/2025-88, a to ve všech výrocích, a věc vrátil odvolacímu soudu, popř. okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci samé. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného po shrnutí jeho obsahu připomenul, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit tehdy, jestliže dovolatel tvrdí, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, přičemž podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. 10. Formální a materiální pravidla (podmínky) pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného jsou obsaženy v § 202 odst. 2 tr. ř. a podle § 202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř. Toto ustanovení postihuje případy, kdy obviněný svou neúčast neomluví vůbec nebo ji omluví z důvodů, které nelze považovat za „řádné“. 11. Z ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. současně plyne, že tam uvedená pravidla by nebyla bez dalšího porušena jen tím, pokud by soud konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže by ten svou nepřítomnost předem omluvil, poskytl důkaz o své indispozici, a dokonce i požádal o odročení, protože zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Vždy je však třeba zvážit, nakolik by za takových okolností bylo konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného proporční k jeho právu na spravedlivý proces a k účelu jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti. Tímto účelem se přitom rozumí zejména zajistit obviněnému reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Soud tak nemusí vyhovět jakékoliv žádosti obviněného o odročení nařízeného hlavního líčení, pokud k tomu nejsou relevantní důvody, mezi které patří i včasnost a náležitá zdůvodněnost omluvy a žádosti. 12. V posuzované věci z protokolu o hlavním líčení konaném dne 6. 6. 2025 u Okresního soudu v Karviné založeném na č. l. 84 a násl. trestního spisu je zřejmé, že hlavní líčení bylo zahájeno v 8.30 hodin. Byla konstatována nepřítomnost obviněného a učiněn správný závěr, že pětidenní lhůta k přípravě na hlavní líčení je u něj zachována. Intervenující státní zástupkyně přednesla návrh na potrestání a soud následně postupoval podle § 206 odst. 2, § 207 odst. 2, § 213 odst. 1, § 214 tr. ř., poté udělil slovo k závěrečným řečem a následně vyhlásil odsuzující rozsudek. Protokol o hlavním líčení obsahuje poznámku, že v průběhu hlavního líčení v 9.15 hodin byla soudu z trestní kanceláře podána informace, že obviněný telefonicky sdělil, že ze zdravotních důvodů (bolesti zad) se nemohl k hlavnímu líčení dostavit s tím, že „(…) dnes půjde k lékaři“. Žádné další informace soudu sděleny nebyly. Nato samosoudce konstatoval, že „(…) v hlavním líčení bude pokračováno, neboť pro jeho přerušení a odročení nejsou žádné důležité důvody“. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 6. 6. 2025 je konečně zřejmé, že hlavní líčení bylo skončeno dne 6. 6. 2025 v 9.25 hodin. 13. V podrobnostech o průběhu hlavního líčení dne 6. 6. 2025 a omluvě obviněného státní zástupce odkázal na bod 9. odůvodnění rozsudku soudu II. stupně, který se posouzením shodné námitky obviněného detailně zabýval v rámci veřejného zasedání o jeho odvolání. Odvolací soud po důkladném zvážení charakteru omluvy, jakož i okolností, za kterých byla učiněna, dospěl ke správnému závěru, že se nejedná o omluvu včasnou a řádnou, neboť ani dodatečně nebyla doložena lékařskou zprávou. Současně nezjistil žádnou skutečnost, která by obviněnému bránila v omluvě před zahájením hlavního líčení, nikoli až v jeho průběhu (ostatně obviněný žádnou takovou skutečností ani v odvolání neargumentoval a neuvádí ji ani v podaném dovolání). Z omluvy obviněného tak, jak je v trestním spise doložena, konečně nevyplývá ani to, že by současně s omluvou nepřítomnosti u hlavního líčení požádal o jeho odročení. Rovněž z tohoto zjevně správného zjištění odvolací soud vycházel. 14. Z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá, že by byl soud povinen uznat jakoukoli omluvu obviněného, tedy ani omluvu ze zdravotních důvodů. Musí se jednat o omluvu řádnou. Je tedy ryze na zvážení soudu, které okolnosti uzná za závažné a zohlední je (jako tomu bývá např. v případech náhlých zdravotních komplikací účastníků apod.) a které nikoli. Skutečnost, že v posuzovaném případě důvody omluvy neshledal soud (prvního i druhého stupně) dostatečně závažnými, rovněž nelze považovat za porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a nelze se tedy domáhat jejího přezkumu dovolacím soudem. 15. V kontextu s návrhem obviněného na doplnění dokazování o lékařskou zprávu příslušného zdravotnického zařízení o jeho ošetření dne 6. 6. 2025, učiněným v rámci veřejného zasedání o odvolání konaným dne 20. 8. 2025, je třeba upozornit, že ani skutečnost, že obviněný předloží lékařskou zprávu, ve které je lékařem konstatováno, že není schopen účasti na jednání, sama o sobě o důvodnosti případného závěru o neschopnosti jeho účasti na soudním jednání nesvědčí. Skutečnost, že lékař ve zprávě konstatoval nezpůsobilost obviněného k účasti na soudním jednání, není sama o sobě dostatečná, neboť se jedná o kvalifikaci, kterou může provést toliko soud. Z hlediska včasnosti omluvy pak bylo judikováno, že omluvu z jednání spojenou s žádostí o odročení jednání, podanou telefonicky 35 minut před zahájením jednání, nelze (obecně) považovat za podanou včas. Na druhou stranu je nutné vždy přistupovat k závěrům o té které skutečnosti s přihlédnutím k okolnostem daného případu. 16. Z výše uvedených okolností je zřejmé, že v posuzovaném případě k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při hlavním líčení nedošlo a tvrzení dovolatele, že tím současně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, nelze přiznat opodstatněnost. Z výše citovaného ustanovení § 202 odst. 2 a odst. 3 tr. ř. totiž jednoznačně vyplývá, že je zcela na hodnotící úvaze soudu, zda lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného při hlavním líčení. Tyto podmínky byly v posuzované věci splněny a v řízení předcházejícím vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebyl obviněný na svých právech nikterak (z)krácen. Okolnost, že tutéž skutečnost hodnotí sám obviněný jinak než soud, není z hlediska dodržení zákona relevantní a nezakládá právo obviněného na přezkum dovolacím soudem. 17. V kontextu s vyjádřením vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vyznívá jako bezpředmětná námitka obviněného týkající se (ne)přiměřenosti uloženého trestu učiněná v návaznosti na požadavek ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě, jehož uložení se obviněný domáhá a považuje je za vhodnější a účelnější než uložený nepodmíněný trest odnětí svobody. Tato námitka stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel rovněž odkazuje. Současně se však takto formulovaná námitka vymyká i dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je (za tam stanovených podmínek) v dovolacím řízení k přezkoumání zákonnosti uloženého trestu určen. 18. Závěrem vyjádření státní zástupce upozornil, že samotné dovolání je v zásadě dokonalým opakováním námitek obviněného uplatněných v samotném odvolání, s nimiž se soud II. stupně beze zbytku – a také správně a v dostatečném rozsahu – vypořádal. Platí přitom, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v odvolacím řízení, se kterými se odvolací soud řádně vypořádal, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 19. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Posouzení dovolání 21. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. 22. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.], · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. 23. Jak vyplývá z výše uvedené citace předmětného ustanovení, předpokladem pro shledání vady ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je porušení (zákonných) ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Byť dovolatel ve svém opravném prostředku namítá takový nezákonný postup okresního soudu, neuvádí, jaké zákonné ustanovení mělo být podle jeho mínění porušeno. Samosoudce rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 tr. ř. Odvolací soud zcela správně v reakci na shodnou námitku obviněného uzavřel, že podmínky stanovené tímto ustanovením byly splněny. Ostatně k témuž závěru dospěl i státní zástupce ve svém vyjádření. Nadto dovolatel ani neposkytl žádnou argumentaci, jež by závěr o naplnění podmínek podle § 202 odst. 2 tr. ř. zpochybňovala. Svoji námitku totiž založil na tvrzení, že: · není pravdou, že se omluvil až 40 minut po začátku jednání, · není pravdou, že nepožádal o odročení jednání, · nikdo mu nesdělil, že má doložit svou žádost lékařskou zprávou, · při předchozích jednáních byl přítomen, čímž projevil snahu aktivně se jich nadále účastnit. 24. Ze spisového materiálu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 43/2025 byly zjištěny následující skutečnosti. Do trestní věci citované spisové značky byly spojeny další trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Karviné. Vzhledem k tomu, že ke spojení dalších věcí došlo i po nařízení hlavního líčení ve věci, nebyla vzhledem k připojeným věcem v den konání hlavních líčení dne 6. 5. 2025 a 2. 6. 2025 splněna u obviněného lhůta k přípravě a hlavní líčení musela být odročena. Při odročení dne 2. 6. 2025 byl obviněný informován o konání hlavního líčení dne 6. 6. 2025 s tím, že nebude opakovaně obesílán. 25. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 6. 6. 2025 vyplývá, že bylo zahájeno v 8:30 hod., jak byl předem obviněný informován. Po zjištění, že se obviněný nedostavil, rozhodl samosoudce, že bude podle § 202 odst. 2 tr. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. V 9:15 hod. byl samosoudce informován o telefonické omluvě obviněného, načež konstatoval, že nejsou důvody pro odročení, a pokračoval v hlavním líčení. Z úředního záznamu (č. l. 87) vyplývá, že obviněný se omluvil telefonicky v 9:07 hod., přičemž sdělil, že se k hlavnímu líčení nedostaví, protože má problémy se zády a musí navštívit lékaře. Z dalšího úředního záznamu (č. l. 112) vyplývá, že lékařská zpráva ze dne 6. 6. 2025 byla založena do spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 3 T 81/2025, a vyplývá z ní, že obviněný se dostavil z důvodu bolestí trvajících již dva týdny. Byl odeslán na chirurgické a psychiatrické vyšetření. Ve svém vyjádření (č. l. 100) obviněný uvedl, že byl k lékaři objednán, protože se mu „na koleni udělala obrovská boule“. 26. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že první dvě dovolatelova tvrzení se nezakládají na pravdě. Z úředního záznamu sepsaného v souvislosti s jeho telefonátem vyplývá, že k hovoru došlo v 9:07 hod., tedy více než půl hodiny po nařízeném začátku jednání. Ze záznamu též vyplývá, že obsahem telefonátu byla pouze samotná omluva. Tuto skutečnost potvrzuje i protokol o hlavním líčení, v němž je zaznamenáno, že samosoudce byl o omluvě obviněného vzápětí informován. Na jeho dotaz, zda obviněný sdělil něco dalšího, se mu dočkalo negativní odpovědi, taktéž v souladu s předmětným úředním záznamem. O správnosti úředního záznamu není důvod pochybovat, přičemž obviněný ani žádnou argumentaci v tomto směru nepřipojil. 27. Dovolatel dále argumentuje tím, že nebyl informován o nutnosti předložení lékařské zprávy. Vychází však z mylného předpokladu, neboť jak správně uvedl odvolací soud, podstatná je otázka omluvy obviněného a zda s ní byla spojena žádost o odročení jednání, a nikoli prokázání skutečnosti, že toho dne lékaře navštívil. S ohledem na již uvedené je zřejmé, že i kdyby dovolatel lékařskou zprávu předložil, nezměnilo by to ničeho na tom, že jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti za splnění zákonných podmínek. 28. Dlužno dodat, že „soud nemůže porušit ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod této nepřítomnosti uvedl svou pracovní neschopnost, protože zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). 29. Z uvedeného vyplývá, že okresní soud jednáním v nepřítomnosti obviněného neporušil ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., neboť postupoval za splnění podmínek jím stanovených. Na druhou stranu je však nutno posoudit, jestli bylo tímto postupem porušeno právo obviněného na soudní ochranu a spravedlivý proces, jak namítá ve svém dovolání. 30. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny je v rámci práva na spravedlivý proces právem obžalovaného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů. Tohoto práva může, ale také nemusí využít. Míní-li tudíž obviněný toto právo využít, a slovy obviněného „přednést svou závěrečnou řeč a poslední slovo“, musí svůj zájem projevit. V minulosti proto Nejvyšší soud například judikoval, že „ze samotné skutečnosti, že obviněný podal odpor proti trestnímu příkazu a zvolil si obhájce, ještě nevyplývá, že obviněný těmito procesními úkony projevil záměr osobně se zúčastnit hlavního líčení“ (viz usnesení ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1500/2004). 31. Ve vztahu k veřejnému zasedání (a po nezbytných úpravách platí i pro hlavní líčení) ustálená judikatura stanovuje, že „je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (srov. NS 26/2004-T 621., ÚS 37/2006-n. a ÚS 156/2009-n.)“. [Šámal, Pavel, Púry, František. § 265b (Důvody dovolání). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3161.] 32. Pokud jde o otázku omluvy obviněného, v obecných rysech lze odkázat na odborné závěry související s pojmem „dostatečná omluva“ podle § 90 odst. 1 tr. ř. Při jejím posouzení orgán činný v trestním řízení přihlédne „zejména k uváděnému důvodu nedostavení se, k osobním a rodinným poměrům obviněného, k délce lhůty, kterou měl k dispozici od předvolání do doby, kdy se měl dostavit, k naléhavosti výslechu a k následkům spojeným s jeho zmařením pro nepřítomnost obviněného“ [Púry, František. § 90 (Předvolání a předvedení). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1400–1401.]. Ve vztahu k „řádné omluvě“ ve smyslu § 202 odst. 3 tr. ř. platí, že „omluvu, která nebyla včasná, zpravidla nebude možné akceptovat. Naopak důvodem k omluvě neúčasti u hlavního líčení by mohlo být především náhlé či vážné onemocnění, které by obžalovanému bránilo v účasti, nebo překážka spočívající v nutnosti odcestovat na jiné místo z vážných osobních nebo rodinných důvodů“ [viz Púry, František. § 202 (Přítomnost při hlavním líčení). In: Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2561.]. 33. Ve světle uvedených východisek je nutno posoudit okolnosti projednávaného případu. Z materiálů dostupných ve spise (viz výše) vyplývá, že obviněný vyhledal lékaře z důvodu bolestí, jimiž v té době trpěl již dva týdny. Jednalo se o bolest zad (viz telefonická omluva obviněného), kolene (viz jeho písemné vyjádření) nebo obojího. Z dopisu sepsaného obviněným taktéž vyplývá, že k lékaři byl předem objednán. Vzhledem k tomu, že o odročení hlavního líčení na den 6. 6. 2025 se dozvěděl při jednání konaném dne 2. 6. 2025, lze předpokládat, že v uvedené době již zdravotními obtížemi trpěl a k lékaři již byl objednán, případně se k němu objednal v nejbližších následujících dnech. Těžko lze proto shledat dobrý důvod, proč soud včas neinformoval, že se k jednání nemůže dostavit, tj. dříve než po uplynutí více než půl hodiny od začátku hlavního líčení. I kdyby se zdravotní obtíže obviněného toho dne náhle zhoršily, a on se proto rozhodl vyhledat lékaře až toho rána, taktéž mu nic nebránilo svoji omluvu zavolat ještě před začátkem jednání. 34. Přesto všechno by bylo jistě možné v případě náhlých a vážných zdravotních obtíží akceptovat i takto opožděnou omluvu, avšak trval-li obviněný na své osobní účasti na hlavním líčení, musela by být jeho omluva spojena s žádostí o jeho odročení. Pro pozitivní závěr o tom, že obviněný trvá na své osobní účasti, přitom nepostačuje samotná skutečnost, že předcházejících jednání se osobně zúčastnil. 35. Z výše uvedeného vyplývá, že postup soudu, který provedl hlavní líčení konané dne 6. 6. 2025 za nepřítomnosti obviněného byl v souladu s podmínkami stanovenými § 202 odst. 2 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tudíž nebyl naplněn. Zároveň nedošlo ani k porušení práva obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť soud měl k tomuto postupu zákonný podklad a obviněný nežádal o odročení jednání a ani jinak neprojevil přání využít svého práva osobně se jednání zúčastnit. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 36. Dovolací argumentace obviněného neobsahuje žádné námitky, které by byly podřaditelné pod alternativy tohoto dovolacího důvodu. Nejvyšší soud opakovaně vyložil, že nedostačuje pouze příslušný dovolací důvod vymezit, neboť je současně nezbytné uvést, jakými skutečnostmi (vadami napadeného rozhodnutí) je podle přesvědčení dovolatele naplněn. Ve vztahu k tomuto obviněným označenému důvodu dovolání nelze nic dalšího uvést, vyjma toho, že ho (ani formálně) nenaplňují dále uvedené výhrady obviněného. IV./3. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům 37. Závěrem svého dovolání obviněný namítl, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný. Vyjádřil svoji domněnku, že kdyby se mohl zúčastnit hlavního líčení konaného dne 6. 6. 2025 a přednést svoji závěrečnou řeč a poslední slovo, žádal by uložení ústavní léčby (ochranného léčení v ústavní formě). Předně je na místě připomenout, že obviněný ve věci podal odvolání, a ve veřejném zasedání měl tudíž možnost svůj návrh vznést (ostatně tak i učinil). Bez ohledu na to však zůstává skutečností, že uvedená námitka se vymyká zákonem stanoveným dovolacím důvodům. 38. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sb. rozh. tr.). IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného 39. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu. V. Způsob rozhodnutí 40. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím namítaná vada ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyla shledána. Zároveň nebylo možno dospět k závěru, že bylo porušeno jeho právo na přítomnost v hlavním líčení, resp. jiné z garantovaných základních práv. Přestože obviněný ve svém dovolání označil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (bez uvedení jeho konkrétní alternativy), nevznesl žádné námitky, které by odpovídaly jeho obsahovému vymezení. Zbývající námitky obviněného týkající se uloženého trestu se vymykaly zákonem stanoveným dovolacím důvodům a nevyvolaly tudíž možnost přezkumu Nejvyšším soudem. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 41. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 15. 1. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu