Plný text
6 Tdo 844/2024-333
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 10. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 To 123/2024-298, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 204/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 2. 2024, č. j. 1 T 204/2023-278 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. P. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že:
v době od 24. 8. 2022 do 24. 7. 2023 v obci XY č. p. XY, okres XY, jako ustanovený opatrovník P. P., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 Nc 542/2017-106 ze dne 10. 5. 2018 za nezjištěných okolností v rozporu se zájmy jmenované si neoprávněně přisvojil její finanční prostředky ve výši nejméně 664 659,95 Kč, které P. P. v srpnu 2022 obdržela od České správy sociálního zabezpečení jako doplatek invalidního důchodu v celkové výši 790 184 Kč, přičemž uvedená částka byla dne 24. 8. 2022 vyplacena prostřednictvím poukázky typu B P. P., nar. XY, na poště v XY, čímž P. P., nar. XY, způsobil škodu ve výši nejméně 334 659,95 Kč.
2. Za uvedený trestný čin byl obviněný P. P. (dále jen „obviněný“) odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
3. Poškozená P. P. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 To 123/2024-298, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že připomenul obsah jednotlivých bodů odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž zároveň zopakoval svoji argumentaci z odvolacího řízení. Současně prostřednictvím své obhájkyně zkonstatoval, že „v žádném případě jsem ty peníze nepřebral za nezjištěných okolností, ale normálně na poště proti mojí občance. Jak může kdokoli říct, že jdu proti zájmům mé dcery. JAK můžou cizí lidé mluvit za moji dceru, tu vůbec neviděli. Vůbec neznají můj vztah s dcerou. Poukazuji na nekorektní postup policistky B. a paní státní zástupkyně. Já jsem bojoval za důchod dcery, celou dobu akorát to nikoho nezajímalo. Sám soudce 2 stupně dále prohlásil, že není dokázáno, kam jsem ti peníze dal. Další důkaz mé nevinny je to, že jsem dal na účet 330 000 Kč. Kdybych mněl tu možnost hned, tak nebyl žádný problém“.
6. Obviněný, jak již řečeno, zopakoval svůj pohled na předkládanou věc, a to následovně. V minulosti byl postižen exekucemi a velmi se bál, aby peníze, které náležely jeho dceři, nebyly tímto ohroženy. Zároveň byl určen správcem majetku dcery a nechtěl, aby se k jejím penězům kdokoliv dostal. To podle něj odpovídá skutkovým okolnostem, tedy že byl exekučním dlužníkem a potřeby dcery řádně uspokojoval. Dcera byla 10 let bez jakéhokoliv příjmu a on ji musel živit, což systémově nikomu nevadilo a nikdo mu nepomohl. Následně se postaral o to, aby jí byl vyplácen invalidní důchod, neboť je nemocná a má na něj nárok. Takto učinil, aby dcera měla důstojný život, nikoliv proto, aby peníze následně zpronevěřil.
7. Následně namítl, že nebyl poučen, že jako opatrovník musí prokázat, jak naložil s každou korunou, kterou ve prospěch dcery vynaloží. Neschopnost doložit účetní doklady k veškerým, i běžným, platbám z něj nedělají zločince. Pokud soudy konstatovaly, že s finančními prostředky své dcery naložil neznámým způsobem, pak je třeba podotknout, že pouze nedoložil doklady. Způsob naložení s nimi vyplynul z jeho výpovědi. Finanční prostředky byly užity na úhradu potřeb jeho dcery. Soud druhého stupně však souhlasil se soudem prvního stupně, že nedoloženou částku rozhodně nepoužil ve prospěch opatrovanky, s tím, že s ohledem na výši chybějící částky nelze věřit tomu, že by za 11 měsíců vynaložil měsíčně dalších cca 30 400 Kč na běžné výdaje dcery a výlety autem (když nad rámec toho řadu výdajů za stejné období vyúčtoval, a ještě měl od 5. 9. 2022 každý měsíc k dispozici invalidní důchod dcery). K tomu obviněný výslovně namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by takové prostředky užil pro sebe.
8. Nebylo tedy nijak prokázáno, že by si peníze jakkoli přisvojil a užil k uspokojení vlastních potřeb, tedy že by je zpronevěřil. Obviněný nepije, nehraje automaty, nemá nic, za co by peníze měl utratit. Peníze dcery navíc nepotřebuje, má své. Z uvedených důvodů nechápe, jak může být napadán, že sebral dceři peníze. Neudělal by nikdy nic, co by bylo v rozporu s jejím zájmem. Cítí se být odsouzen zcela nespravedlivě a křivě, přičemž nerozumí tomu, jak kdokoliv přišel na to, že se dopustil protiprávního jednání. Vyšetřovatelka, paní B., na něj od počátku vytvářela psychický tlak. Při podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry byl nesmyslně povinen podrobit se odběru DNA, otisků prstů a pořízení fotografie. Policie s ním jednala jako by již byl odsouzen, což vnímá jako protiprávní. Má za to, že v jeho případě nebyla ctěna presumpce nevinny.
9. V případě, že by ho soud „shledal nevinným ze spáchání trestného činu zpronevěry“, nebyl by důvod, aby nemohl vykonávat funkci opatrovníka dcery. Tím by se staly rozsudky Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který rozhodl o změně opatrovníka kvůli podezření, že se obviněný dopustil zpronevěry, nepodložené. I to podle něj může mít vliv na rozhodnutí soudu v této trestní věci, neboť zproštěním viny by se ukázalo, že rozsudky přijaté v opatrovnickém řízení byly chybné. On se však skutečně obával, aby kvůli jeho exekucím nebyly postiženy peníze jeho dcery. Sám se již rok a půl snaží o to, aby svou situaci vyřešil insolvencí. V důsledku odsouzení se může stát, že tato snaha bude marná.
10. Současně podle obviněného není správný závěr soudu o tom, že za relevantní je možno pokládat pouze účetní doklady do data 24. 7. 2023, kdy byl poškozené ustanoven veřejný opatrovník. Skutečnost, že s finančními prostředky poškozené nakládal opatrovník, ještě nezakládá jeho trestní odpovědnost za zločin zpronevěry, když si tyto finanční prostředky nepřisvojil, ale byly prokazatelně využity ve prospěch poškozené. Nebyl tak naplněn znak skutkové podstaty daného trestného činu, který spočívá v přisvojení si peněz. Nebyla naplněna ani subjektivní stránka skutkové podstaty, tj. požadavek na jeho úmyslné jednání. V žádném případě nejednal v přímém úmyslu, ale ani v úmyslu nepřímém, který vyžaduje, aby věděl, že způsobem, jakým jedná, trestný čin spáchat může, a pro případ, že se tak skutečně stane, je s tím srozuměn. Nechtěl se dopustit trestného činu, bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se tak nestane. Byl přesvědčen, že když by peníze uložil na účet, ač veden na jméno dcery, mohla by o ně dcera přijít. Byl motivován snahou ochránit její prostředky, když s nimi měl hospodařit a byl v exekuci. Takové jednání je nedbalostní. K naplnění trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry je však třeba úmyslného zavinění.
11. Obviněný nakonec požádal dovolací soud, aby zvážil všechny okolnosti případu z pohledu jeho vnitřního poměru k věci. Jeho subjektivní poměr se navenek projevuje v jeho jednání, které bylo vedeno úmyslem zajistit dceři finanční prostředky na její živobytí a zlepšení jejího standardu. Obviněný přitom vůbec nevěděl, že se může dopustit trestného činu, a proto nemůže být uznán vinným.
12. Na základě výše uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 a § 265m odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl rozsudkem, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
13. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zrekapituloval dovolací argumentaci uvedl, že v posuzované věci není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v ní nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními u skutku, z něhož byl obviněný uznán vinným. Jde tak spíše o nesouhlas obviněného a o jeho polemiku spočívající v odlišném hodnocení provedených důkazů a skutkového stavu zjištěného soudy.
14. V posuzované věci je zásadním skutkovým zjištěním to, zdali obviněný, jako opatrovník své dcery, využil nebo nevyužil ve prospěch opatrované finanční prostředky od České správy sociálního zabezpečení ve výši 790 184 Kč. Důkazně bylo doloženo využití finančních prostředků ve prospěch opatrované jen zčásti, další část finančních prostředků obviněný složil na bankovní účet zřízený novým opatrovníkem. Využití svěřených finančních prostředků ve výši uvedené v popisu skutku ve prospěch P. P. nebylo doloženo. Skutkový závěr, že obviněný v popisu skutku vyčíslenou část svěřených finančních prostředků použil ve prospěch své dcery, nelze z provedených důkazů logicky dovodit. Argumentace obviněného o využití finančních prostředků uvedených v popisu skutku ve prospěch své dcery, byla uplatňována obviněným v rámci obhajoby před nalézacím soudem a také v odvolání, přičemž soudy na ni dostatečně reagovaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
15. Stran namítaného naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uzavřel, že v předkládané věci je nesprávné právní posouzení skutku obviněným činěno na podkladě jiných skutkových zjištění, resp. popření skutkových zjištění učiněných soudy. Právní kvalifikace skutku jako zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, je právní kvalifikací správnou a odpovídající skutkovým zjištěním soudů, která logicky plynou z provedeného dokazování.
16. K dovolacím námitkám týkajícím se nenaplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu pak státní zástupce uvedl, že všechny znaky zločinu zpronevěry byly naplněny. Přisvojení si svěřených finančních prostředků vyčíslených v popisu skutku logicky plyne z provedeného dokazování, úmyslnou formu zpronevěry předmětných finančních prostředků dokládá obviněným předložené falsum příjmového pokladního dokladu ze dne 15. 5. 2023 s vykázaným zůstatkem 505 000 Kč ve prospěch opatrované dcery. Pokud neměl obviněný záměr si svěřené prostředky přisvojit a nepřisvojil si je, neměl by důvod dokládat využití finančních prostředků falešným příjmovým pokladním dokladem o složení platby v hotovosti v České pojišťovně.
17. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
19. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 To 123/2024-298, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
20. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Důvodnost dovolání
23. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve konstatovat, že námitky obviněného přichází v úvahu formálně podřadit, a to s jistou mírou tolerance, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
24. Se zřetelem k tomu, že i sám obviněný upozornil na to, že ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou již uplatnil v odvolacím řízení, je třeba zmínit, že pokud je dovolání založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné je označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nad to však Nejvyšší soud uvádí následující.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě
25. Pod uvedený dovolací důvod je formálně, jak již řečeno s jistou mírou tolerance, možno podřadit mimo jiné ty námitky obviněného, podle kterých není přesný závěr, že s financemi své dcery naložil neznámým způsobem. On pouze nedoložil doklady, způsob naložení s nimi však popsal ve své výpovědi – byly použity na potřeby dcery. Naopak nebylo prokázáno, že by je užil pro sebe. Prokázáno nebylo ani to, že by si peníze přisvojil a užil k uspokojení vlastních potřeb. Současně není správný závěr, že za relevantní je možno pokládat pouze účetní doklady do data 24. 7. 2023, kdy byl poškozené ustanoven veřejný opatrovník. Skutečnost, že s financemi nakládal opatrovník, nezakládá jeho trestní odpovědnost, když on si je nepřisvojil, ale byly prokazatelně využity ve prospěch poškozené.
26. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu zmíněné první alternativy daného dovolacího důvodu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Za případ extrémního (zjevného) nesouladu ovšem nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústící do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu stěžovatele, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 840/24).
27. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu musí dovolatel ve své dovolací argumentaci takový zjevný rozpor osvědčit, tj. konkrétně uvést, proč má za to, že tu takový očividný rozpor existuje. Jinými slovy, nemůže se uchýlit jen k tomu, že poukáže na existenci rozporných a vzájemně si odporujících důkazů, či uplatní námitky vůči hodnocení důkazů soudem ve snaze prosadit jejich vlastní (jeho zájmům prospěšnější) interpretaci. Shodný výklad sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle kterého „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v ,v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání‘ … Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
28. Po přezkoumání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněné námitky nemají potenciál zjevný rozpor, ve smyslu bodu 27. tohoto rozhodnutí, osvědčit, neboť obviněný konkrétně neuvádí, v čem v předkládané věci zjevný rozpor spatřuje. Jedná se totiž zejména o prosazování vlastního skutkového tvrzení o tom, co se vlastně událo. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ovšem nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů či vlastní skutková tvrzení a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
29. Nehledě na uvedené je třeba konstatovat, že zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů v předkládané věci ani není dán. Soud prvního stupně provedl úplné dokazování, přičemž při hodnocení důkazů postupoval důsledně v mezích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Jeho skutková zjištění mají přitom odpovídající obsahové zakotvení v důkazech provedených v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud proto neshledal, že by učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil i odvolací soud, postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudu byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Své hodnotící úvahy také soud prvního stupně patřičně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí způsobem, který odpovídá požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř. V podrobnostech tedy zásadně postačí odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Taktéž porušení principu presumpce neviny Nejvyšší soud neshledal.
30. S ohledem na skutečnosti v této části rozhodnutí uvedené Nejvyšší soud pouze nad rámec poznamenává, že za nesporné je nutno označit skutečnost, že obviněný převzal částku ve výši 790 184 Kč, která byla vyplacena poškozené, neboť v danou dobu byl jejím opatrovníkem. Dne 24. 7. 2023 pak byla poškozené ustanovena opatrovnicí obec Dolní Krupá. Od této chvíle tak obviněný nebyl oprávněn nakládat s financemi poškozené. Soudy nižších stupňů, především soud prvního stupně, proto nepochybily, když posuzovaly nakládání s danou částkou od jejího převzetí do 24. 7. 2023 a stejně tak nepochybily, pokud braly v úvahu pouze účetní doklady vystavené do tohoto data. Tyto správně odečetly od původní částky (790 184 Kč), která představuje celkový objem finančních prostředků, které obviněný převzal. Od této částky, a to v jeho prospěch, odečetly i částku 330 000 Kč, již sám vložil na účet poškozené, který zřídila obec Dolní Krupá jako její opatrovnice. Částka, která vznikla po odečtení celkové výše relevantních doložených účtenek a financí vložených na účet obviněné od původně převzatého finančního obnosu, představuje způsobenou škodu. Tato činí 334 659,95 Kč. O škodu se v daném případě jedná proto, že jde o částku, se kterou byl obviněný oprávněn nakládat výlučně ve prospěch poškozené, avšak naložil s ní v rozporu s tímto účelem. Sám ani nepopírá, že měl tyto finanční prostředky k dispozici. Naopak uvedl, že ví, kde se nachází nebo co se s nimi stalo, pouze uvedené odmítl sdělit orgánům činným v trestním řízení, případně nedodal účetní doklady (sám sdělil, že některé „zašantročil“). Nikoliv nelogickým je ovšem závěr soudů, že s ohledem na výši chybějící částky není možno uvěřit tomu, že by obviněný za 11 měsíců vynaložil měsíčně dalších cca 30 400 Kč (výše způsobené škody vydělená počty měsíců, které oddělují převzetí finanční částky a ustanovení obce opatrovnicí poškozené) na běžné výdaje dcery a výlety autem, a to navíc za situace, kdy nad rámec této částky řadu výdajů za stejné období doložil a ještě měl od 5. 9. 2022 každý měsíc k dispozici invalidní důchod dcery v částce převyšující 14 000 Kč.
31. Pokud obviněný uvádí, že peníze použil ve prospěch poškozené, pak taková obhajoba sama o sobě nemůže se zřetelem k obsahu další důkazní materie obstát, a především není způsobilá vyvolat důvodné (rozumné) pochybnosti o zjištění (závěru), podle něhož je obviněný neužil v souladu s jejich jasně definovaným účelovým určením – uspokojením potřeb své dcery, nýbrž jinak, způsobem mařícím tento účel svěření. Jedná se tedy pouze o osamocené a ničím nepodpořené tvrzení, jež je spolehlivě vyvráceno ostatními provedenými důkazy (např. zjevně nepravdivým příjmovým platebním dokladem na č. l. 109, o kterém se Generali Česká pojišťovna a.s. vyjádřila tak, že byl zřejmě vystaven účelově, ačkoliv k tomu nebyl obviněný oprávněn, a ke kterému je ve shodě se státním zástupcem možno poznamenat, že pokud by obviněný neměl záměr si finanční prostředky přisvojit, neměl by ani důvod dokládat jejich využití falešným příjmovým pokladním dokladem o složení platby v hotovosti v České pojišťovně). V kontextu dosud uvedeného je třeba upozornit také na to, že tvrzení obviněného jsou v určitém směru protichůdná. Na jednu stranu totiž tvrdí, že finanční prostředky jeho dcery uložil na soukromý fond, ke kterému nikomu nesdělil bližší informace tak, aby o peníze nepřišla, na druhou stranu však obci, jako nové opatrovnici poškozené, předal „pouze“ 330 000 Kč z celkové částky 790 184 Kč (i když doložil, jak naložil s částí rozdílu mezi těmito částkami). Navíc, pro založení trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry není třeba prokázat, že finanční prostředky využil obviněný výlučně pro svůj vlastní prospěch, neboť uvedené není znakem dané skutkové podstaty. Je však možné přitakat tomu, že skutečnost, že s financemi poškozené nakládal veřejný opatrovník, nezakládá trestní odpovědnost obviněného za trestný čin zpronevěry. Nutno však poznamenat, že skutek, jehož se dopustil, je vymezen dobou od převzetí finančních prostředků od České správy sociálního zabezpečí do okamžiku, kdy se opatrovníkem poškozené stala obec. Od této chvíle (tedy od ustanovení obce opatrovníkem poškozené) v jeho jednání žádný trestný čin spatřován není. Z tohoto důvodu soudy nižších stupňů do svých úvah zahrnuly, jak již výše řečeno, pouze účtenky, které byly vystaveny do tohoto data (do 24. 7. 2023).
32. Ačkoliv obviněný v souvislosti s námitkami týkajícími se naplnění znaku „přisvojení si cizí věci“ u trestného činu zpronevěry a dále naplnění jeho subjektivní stránky uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho dovolací argumentace směřovala de facto spíše do oblasti dokazování a z toho vyplývajících skutkových zjištění, neboť teprve z těchto výhrad obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Obiter dictum je však vhodné uvést následující.
33. Skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku naplní ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku pak naplní ten, kdo uvedeným jednáním způsobí větší škodu. Nakonec, v § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pak přistupuje znak spočívající v tom, že pachatel spáchá takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
34. Nejprve tedy ke znaku spočívajícímu v přisvojení si věci, v posuzovaném případě peněz. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí [Šámal, P. Zpronevěra (§ 206). In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2589.]. Přisvojením takové věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí, resp. možnost nakládat s ní jako s vlastní, není však rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně nakládá.
35. Vzhledem k významu uvedeného znaku tedy není podstatné, jak obviněný se zpronevěřenými penězi naložil v tom smyslu, že je nutně nemusel využít ve svůj prospěch (např. umořit s nimi své dluhy). Důležité je, že je vynaložil v rozporu s jejich účelem (tedy jinak než ve prospěch poškozené). Pokud tedy soudy nižších stupňů vycházely ze zjištění, že obviněnému byly finanční prostředky svěřeny a měl je k dispozici a dále z nikoliv nelogického skutkového závěru, že není věrohodné jeho tvrzení, že za 11 měsíců vynaložil ve prospěch poškozené měsíčně dalších cca 30 400 Kč na její běžné výdaje a výlety autem s tím, že nad rámec této částky řadu výdajů za stejné období doložil a ještě měl od 5. 9. 2022 každý měsíc k dispozici invalidní důchod dcery v částce převyšující 14 000 Kč, je možné učinit závěr, že s danými finančními prostředky bylo naloženo v rozporu s jejich účelem, tedy, že byly obviněným přisvojeny.
36. Nad rámec uvedeného závěr o naplnění znaku „přisvojení si“ podporuje také skutečnost, že obviněný poté, co byl odvolán z funkce opatrovníka poškozené a této byla opatrovnicí jmenována obec Dolní Krupá, nové opatrovnici nepředal veškeré informace o tom, jakým způsobem naložil s penězi poškozené a zejména, tvrdí-li, že peníze pro dceru uložil na soukromém fondu, neumožnil obci přístup k nim a nakládání s nimi. Je sice pravdou, že na účet zřízený novou opatrovnicí ve prospěch poškozené vložil částku ve výši 330 000 Kč, nesdělil ji však, jak bylo naloženo se zbylými finančními prostředky. Uvedené nové opatrovnici nesdělil i přes to, že se již nemusel strachovat o to, že jeho dceři někdo zabaví tyto finanční prostředky na jeho exekuce, když je měl vydat a nemohl s nimi již nijak disponovat či nakládat. 37. Pokud jde o subjektivní stránku daného trestného činu, s obviněným se lze ztotožnit, že se v případě zpronevěry jedná o úmyslný trestný čin. Je však třeba upozornit, že soudy nižších stupňů mu není kladeno za vinu, že by snad jednal v úmyslu přímém. Naopak, soudy se shodly na tom, že obviněný jednal v úmyslu nepřímém. Jednáním v nepřímém úmyslu se podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku rozumí situace, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
38. Soud prvního stupně uzavřel, že obviněný nemohl jednat nedbalostně, když i sám uvedl, že měl obavy, aby peníze nebyly použity na exekuce, a proto nezaložil poškozené účet, na který by peníze vložil a transparentně s nimi nakládal. Dopustil se tak skutku minimálně v úmyslu nepřímém. S uvedeným se Nejvyšší soud ztotožňuje a doplňuje, že obviněný jako opatrovník poškozené musel každoročně opatrovnickému soudu dokládat, jakým způsobem hospodaří s jejími finančními prostředky. To i učinil, a to minimálně v letech 2018 a 2020, tedy o této své povinnosti věděl (na situaci nic nemění ani to, že poškozená v uvedených letech žádné příjmy neměla). Obviněný tedy věděl, že jeho povinností je transparentně nakládat i s částkou ve výši 790 184 Kč, což však neučinil, z čehož plyne minimálně jeho srozumění s možným porušením zájmu chráněného (nejen) trestním zákonem. Nad to byl několikrát upozorňován na to, a to již v opatrovnickém řízení, že je nutné (aby jeho jednání nebylo protiprávní) doložit, co se s danými finančními prostředky stalo, přičemž byl ujišťován, že jeho domnění, že peníze budou zajištěny v exekučním řízení, je zcela mylné, neboť nemůže dojít k zabavení finančních prostředků, které nejsou jeho.
39. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
Další dovolací námitky
40. Ostatní námitky obviněného neodpovídají žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. a nemají ani potenciál k osvědčení závěru o porušení pravidel spravedlivého procesu.
V. Způsob rozhodnutí
41. Z rozvedených skutečností plyne, že ty dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některý z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu