Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 6 Tdo 862/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 1. 2026 Spisová značka:6 Tdo 862/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.862.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příčetnost Znalecký posudek Ohrožení pod vlivem návykové látky Důvody dovolání Patologická opilost Dotčené předpisy:§ 116 tr. ř. § 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:12. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 862/2025-443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 6 To 87/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 131/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 4 T 131/2024-378, uznal obviněného J. M. vinným v bodě 1. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Současně mu uložil povinnost k náhradě majetkové škody Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR ve výši 1 459 Kč a Obci XY ve výši 32 000 Kč. 2. Této trestné činnosti se dopustil v podstatě tím, že 1) dne 23. 7. 2024 kolem 23:15 hodin v XY, okres XY, u domu č. XY, usedl na místo řidiče do osobního automobilu značky Škoda Octavia z majetku M. Ch., které bylo neuzamčené odstaveno a klíče od vozidla byly zasunuty do zapalování, s vozidlem odjel po pozemní komunikaci z XY směrem na XY, dále směrem k obci XY a v obci XY po přejetí mostu najel do protisměru, narazil do sloupu veřejného osvětlení, který poškodil, a obci XY způsobil škodu ve výši nejméně 32 000 Kč, po převrácení automobilu na střechu z něj vystoupil i se spolujezdkyní, vozidlo řídil poté, co požil nejméně osm odlivek destilátu a nezjištěné množství piva. V jeho krvi bylo podle závěrů znaleckého posudku v době jízdy nejméně 1,62 až 2,47 g/kg alkoholu. 2) dne 25. 9. 2024 kolem 21:00 hodin v XY, na ulici XY č. XY, při návštěvě nevlastního otce P. D. odcizil z předsíně klíče od osobního automobilu značky VW POLO a řídil vozidlo přes XY, XY, XY až do XY i přesto, že před jízdou požil nezjištěné množství alkoholu a v jeho dechu bylo ve 23:12 hodin zjištěno 1,59 ‰ alkoholu a ve 23:18 hodin ještě 1,51 ‰ alkoholu. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 6 To 87/2025 (dále také jen „napadené usnesení“), podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Martina Bugaje dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nebyla respektována povinnost podle § 116 tr. ř. zjistit jeho duševní stav prostřednictvím znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Podle obviněného skutkový stav vyvolával objektivní pochybnosti o příčetnosti, které měly být odstraněny odborným zkoumáním. Obviněný opakovaně upozorňoval na své problémy s alkoholem a psychické potíže, které mají původ v dětství. Alkohol začal užívat jako prostředek k potlačení psychických obtíží, což vedlo k závislosti. V dovolání poukazuje na své výpovědi, podle nichž se po požití alkoholu dostával do stavu, kdy nebyl schopen ovládat své jednání. Soudy ignorovaly i další signály, například jeho sledování psychiatrem v dětství či výpověď poškozené o jeho abnormálním chování a ztrátách vědomí. Namítá, že odvolací soud se spokojil s konstatováním, že „o závislosti na alkoholu hovoří pouze obžalovaný“, aniž by prověřil, zda nešlo o patologickou opilost. Podle obviněného nelze závěr o příčetnosti dovozovat laickou úvahou, ale jen na základě znaleckého posudku, který v řízení chybí. 5. Další námitka směřuje k výroku o trestu. Obviněný uvádí, že odůvodnění rozsudku nesplňuje požadavky § 125 odst. 1 tr. ř., neboť je stručné a obtížně přezkoumatelné. Soud prvního stupně pouze obecně konstatoval přitěžující okolnosti, aniž by se zabýval tím, „které lze hodnotit podle § 42 tr. zákoníku“. Podle obviněného je neurčitě a nepřiměřeně odůvodněn i trest zákazu činnosti, který má spolu s dřívějšími nevykonanými tresty stejného charakteru trvat déle než deset let. Obviněný má za to, že uvedené vady porušují čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá námitka týkající se zpochybnění příčetnosti, byť nelze přehlédnout, že dovolatel prosazuje vlastní skutková zjištění. Státní zástupce poukázal na § 105 odst. 1 a § 116 tr. ř. a uvedl, že příčetnost se presumuje a znalecký posudek je nutný jen tehdy, pokud skutkový podklad odůvodňuje potřebu odborných závěrů. Subjektivní pocit obviněného nestačí, musí existovat objektivní pochybnosti vyplývající z dokazování. 8. Soudy obou stupňů podle státního zástupce správně vyhodnotily okolnosti případu, zejména povahu jednání, míru ovlivnění alkoholem a chování obviněného, a dospěly k závěru, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zachovány ve smyslu § 26 tr. zákoníku. Státní zástupce má za to, že samotné řízení motorového vozidla není natolik složité, aby míra ovlivnění alkoholem vylučovala příčetnost. Z chování obviněného po činu vyplývá, že si byl vědom protiprávnosti svého jednání. Navíc měl zkušenosti s konzumací alkoholu, takže nelze uvažovat o nezaviněné nepříčetnosti. I kdyby byla hypoteticky nepříčetnost zjištěna, obviněný by byl odpovědný za přečin opilství podle § 360 tr. zákoníku. Námitka týkající se nezjišťování podmínek pro uložení ochranného léčení pak podle státního zástupce neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a je navíc v neprospěch obviněného. 9. Státní zástupce dále s poukazem na § 265a odst. 4 tr. ř. uvedl, že dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Odůvodnění výroku o trestu je přiměřené a odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. Obviněnému byly uloženy přípustné druhy trestů v zákonných sazbách. Ani délka trestu zákazu činnosti není vadná, protože současný trestní zákoník takovou kumulaci nezakazuje. 10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 11. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 15. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 16. Z uvedeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněná argumentace tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť se jejím prostřednictvím domáhá provedení znaleckého zkoumání z oboru psychiatrie, což se týká objasnění skutkového stavu, a současně vytýká porušení § 116 tr. ř., tedy procesního, nikoli hmotněprávního předpisu. I přes nesprávné formální označení uplatněného dovolacího důvodu však dovolací argumentace s ohledem na svůj obsah odpovídá jednomu ze zákonem přípustných dovolacích důvodů taxativně vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř., konkrétně dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, který spočívá v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ve věci tak nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 17. Ve vztahu k uplatněné dovolací argumentaci, sice formálně nesprávně označené, ale podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, dovolací soud shledal, že se k těmto námitkám vyjádřil již soud prvního stupně v bodě 18. odůvodnění svého rozhodnutí a odvolací soud v bodě 4. odůvodnění napadeného usnesení. Zejména soud prvního stupně se zaměřil na hodnocení otázky závislosti obviněného na alkoholu. Poukázal např. na to, že obviněný byl ve výkonu trestu po dobu tří a půl roku bez jakýchkoli psychických potíží, abstinenčních příznaků či návštěv psychiatra. Po určitou dobu chodil do zaměstnání, kde také žádné problémy s alkoholem neměl. Situace, že by se obviněný z důvodu alkoholové závislosti nezaviněně přivedl do stavu nepříčetnosti, je tak vyloučena, a to i za hypotetické situace, kdy by u něj o stav nepříčetnosti skutečně šlo. Pakliže je ale obviněný zkušeným konzumentem alkoholu, může to spíše značit, že má vybudovanou vyšší toleranci na alkohol a rozpoznávací a ovládací schopnosti u něj budou zachovalé i při vyšších koncentracích alkoholu v krvi, než je tomu u osob nezvyklých konzumaci alkoholu. 18. Odvolací soud správně konstatoval, že sledování obviněného psychiatrem v dětství pro poruchy chování rovněž není důvodem pochybností ohledně zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností v době spáchání skutku. Poruchy chování v dětství nelze bez dalšího považovat za indicii, že by daná osoba mohla trpět duševní poruchou. Proč obviněný alkohol začal užívat, by pak nebylo podstatné ani za situace, kdy by na něm skutečně byl závislý. Na zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností v době spáchání skutku nemá vliv ani skutečnost, že měl obviněný po činu na daný časový úsek údajný výpadek paměti. To se ostatně týká jen skutku uvedeného pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně, přičemž i zde obviněný přiznal, že do vozidla usedl, nastartoval je a chtěl projet obcí XY. Ani to tedy nebyl důvod, který by měl vést soudy ke zkoumání jeho duševního stavu. Pokud pak jde o naměřené hodnoty alkoholu v krvi, resp. v dechu obviněného, ty značily střední opilost, tedy ani zde nevyvstaly pochybnosti týkající se jeho příčetnosti. Konečně je možné poukázat na chování obviněného po činu, tedy že v případě prvního skutku komunikoval se svědkyní Z., kterou žádal, aby nikde neříkala jeho jméno, načež utekl, a v případě druhého skutku údajně na pokyn spolujezdce, který utekl, přesedl na jeho místo a policii tvrdil, že utekl řidič. Ani toto nesvědčí o jakémkoli snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností. 19. Otázka příčetnosti pachatele se vždy posuzuje ve vztahu ke konkrétnímu spáchanému skutku. Jak dříve rozhodující soudy vysvětlily, v případě obou skutků spáchaných obviněným, s ohledem na charakter trestné činnosti spočívající v řízení motorových vozidel po požití většího množství alkoholu, ve stavu, který vylučoval bezpečné ovládání motorového vozidla, navíc v době, kdy měl uložen zákaz řízení motorových vozidel, není žádný konkrétní důvod zpochybňovat otázku příčetnosti obviněného. Opět je třeba zdůraznit, že podstata jeho trestného jednání v prvním případě spočívala v tom, že 23. 7. 2024 v nočních hodinách řídil vozidlo ve stavu středního stupně opilosti, po ujetí několika set metrů nezvládl průjezd zatáčkou a s vozidlem havaroval. Ve druhém případě 25. 9. 2024 ve večerních hodinách opětovně řídil vozidlo ve stavu středního stupně opilosti, jel z XY přes XY, XY, XY, XY a zadržen byl v obci XY. Při cestě vyzvedával v XY svědkyni a následně v XY na čerpací stanici kupoval alkohol. 20. Nepřípadný je i poukaz na možnost vzniku patologické opilosti. Patologická opilost, někdy označovaná jako patická opilost, je vzácný stav, který může nastat i po požití malého množství alkoholu a vyznačuje se abnormální reakcí na požité množství alkoholu. Bývá spojena s kvalitativní poruchou vědomí, často s dezorientací a narušeným vnímáním reality. Nic takového v projednávaném případě u obviněného zjištěno nebylo. Správně proto dříve rozhodující soudy uvedly, že k aplikaci § 116 tr. ř. neměly důvod. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nebyl naplněn. 21. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá ani námitka týkající se výroku o trestu. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr․ ř. 22. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení však obviněný nevytýkal. 23. Konkrétní argumentace obviněného směřuje v této části proti odůvodnění výroku o trestu a proti trestu zákazu činnosti. Je tedy třeba připomenout ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř., podle kterého dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Mimo toho jsou oba obviněnému uložené tresty přípustné co do druhu a jejich výměra odpovídá zákonným trestním sazbám. Při ukládání trestu zákazu činnosti soud prvního stupně přihlédl i k dřívějším nevykonaným trestům stejného druhu (bod 33. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a uložil jej pouze v dolní třetině zákonné sazby. Současný trestní zákoník přitom neobsahuje obdobu ustanovení § 36 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, které by omezovalo maximální možnou délku ukládaného trestu v souvislosti s nevykonaným zbytkem dřívějšího trestu stejného druhu. Lze ještě dodat, že obviněný nikdy neměl řidičské oprávnění (bod 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), tedy u něj nejsou přítomny ani žádné zvláštní okolnosti (např. že by byl na řízení vozidla závislý při výkonu své profese apod.), a předchozí tresty zákazu řízení motorových vozidel nestihl vykonat, neboť byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Uložený trest zákazu činnosti tak zjevně nemůže být v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. 24. Námitka porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod je poněkud povšechně přiřazena celému obsahu dovolání, nicméně s ohledem na to, co bylo řečeno výše, k porušení těchto ustanovení namítanými pochybeními zjevně nemohlo dojít. 25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se ve své první alternativě vztahuje k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti jednomu z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takové rozhodnutí. Druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu je pak naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 26. Obviněný neuvedl, kterou jeho alternativu uplatňuje. První z nich nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání odvolání podle § 254 tr. ř. a toto bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jemuž podle svého obsahového vymezení odpovídá. V. Způsob rozhodnutí 27. Obviněný své dovolání zdůvodnil výhradami spočívajícími v nevypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k posouzení jeho duševního stavu. Tyto sice nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem námitky formálně odpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. Nejvyšší soud však shledal, že vznesené námitky obviněného tento dovolací důvod materiálně nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Vzhledem k tomu nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací námitky týkající se výroku o uloženém trestu podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se s jeho obsahovým vymezením rozešly, což platí i ve spojení s důvodem dovolání uvedeným v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. 28. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 13. 1. 2026 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek