Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 6 Tdo 890/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:6 Tdo 890/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.890.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 890/2025-292USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání obviněného J. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznice Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 31 To 31/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 57/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 2024, č. j. 7 T 57/2024-220, byl obviněný J. A. uznán vinným z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že 1. ve XY, ul. XY, kolem 18:25 hod. dne 17. srpna 2023, jako řidič vozu tov. zn. VW Golf Varinat 1J, vin: XY, r. zn. XY, při ujíždění motorizované hlídce Policie ČR nepřizpůsobil rychlost jízdě zatáčkou vlevo, sjel ze silnice vpravo, kde narazil pravou přední částí vozidla do svodidel, avšak v jízdě pokračoval až do ul. XY, 2. ve XY, ul. XY, kolem 18:40 hod. dne 17. srpna 2023, přelezl plot výšky 2 m a bez souhlasu V. P., narozeného XY, a dalších obyvatel vnikl na pozemek u domu č.p. XY, kde se před hlídkou Policie ČR schoval pod kotcem pro králíky. 2. Za uvedené přečiny byl obviněnému uložen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest propadnutí věci, a to vozidla tovární zn. VW Golf Variant 1J, rok výroby 1999, reg. zn. XY, VIN: XY. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 2024, č. j. 7 T 57/2024-220, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 31 To 31/2025, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 2024, č. j. 7 T 57/2024-220, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 31 To 31/2025, podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Jana Vargy dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Obviněný ve své dovolací argumentaci namítá, že se uvedeného skutku, za který byl odsouzen, nedopustil. Uvádí přitom, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že vozidlo řídil skutečně on. Tvrzení obviněného potvrdil i svědek T. H., který se sám označil za řidiče předmětného vozidla, byť si nepamatoval z důvodu časového odstupu podrobnosti. Obviněný navíc v rámci hlavního líčení navrhl výslech svědka N., který ho na místo dovezl. Verze obhajoby, že obviněný vozidlo ve skutečnosti neřídil, tak nebyla vůbec vyvrácena, když soud uznal za věrohodnou výpověď policistů, ovšem je možné, že si událost již přesně nepamatovali, a navíc měli s ohledem na výsledek pronásledování každopádně motiv si svoji výpověď upravit. Existují tak dvě verze předmětné události a v souladu se zásadou in dubio pro reo mělo dojít ke zproštění obviněného obžaloby. 6. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 2024, č. j. 7 T 57/2024-220, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 31 To 31/2025, a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání. 7. Státní zástupce činný i Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“) využil svého práva a k dovolání se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že obviněný v dovolání pouze zopakoval svoji dosavadní argumentaci, že nebyl řidičem vozidla, avšak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje celkovou revizi hodnocení důkazů a skutkových zjištění. Kromě toho se se všemi námitkami již dříve vypořádaly soudy v předchozím řízení a podrobně odůvodnily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že nebyl řidičem vozidla, i zodpověděly, proč vyšly z výpovědí zasahujících policistů. Oba soudy poukázaly na nevěrohodnost výpovědi svědka T. H., který měl ve své výpovědi zásadní skutkové nedostatky (nepamatoval si například povrch silnice ani místo, kde vozidlo zanechal, ani to, že policie připravila zátaras). K odlišnému hodnocení důkazů soudy a obhajobou poté uvedl, že v tomto postupu není možno spatřovat porušení zásady in dubio pro reo, jelikož tato zásada přichází v úvahu pouze za situace, kdy není možné odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu. Pouhé odlišné hodnocení však pro naplnění této zásady nepostačuje. K důkaznímu návrhu pouze uvedl, že výpověď svědka J. N. nelze označit za opomenutou, jelikož soudy ve svých rozhodnutích vysvětlily, proč ji neprovedly, přičemž svoje rozhodnutí řádně zdůvodnily. 8. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 31 To 31/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř. 11. Podané dovolání obviněného je přípustné i přes to, že výrok o trestu z odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, potvrzený soudem odvolacím, byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 4. 2025, č. j. 1 T 50/2024-152, pravomocně zrušen a podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku nahrazen uložením souhrnného trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. V posuzované věci v době rozhodování dovolacího soudu v napadeném rozhodnutí nadále existuje výrok o vině, neboť ten nebyl v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu nijak dotčen. Právě proti tomuto výroku především směřuje podané dovolání obviněného. Za této situace pak neexistuje překážka, pro kterou by nemohlo dojít k dovolacímu řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004). IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování. 13. Obviněný se ve svém dovolání odkazuje na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem přímo neuvádí, na kterou ze tří alternativ tohoto ustanovení odkazuje. Implicitně lze z dovolání dovodit, že obviněný namítá 1. zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a 2. že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 14. Odůvodnění podaného dovolání však doslovně kopíruje odůvodnění odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně (srovnej č. l. 226–227 a č. l. 269), navíc pak je velice stručné, zahrnující pouhé tři odstavce textu. V tomto je třeba poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1321/2017, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 15. Ve stručnosti tak lze uvést, že co se týče první námitky, pak mezi soudem zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy zjevný rozpor spatřovat rozhodně nelze. O takový rozpor by šlo v případě, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 812/2023. Samotné odlišné hodnocení důkazů soudem a obhajobou pak zjevný rozpor zjištění nezakládá. V daném případě byl skutkový stav náležitě objasněn a vina obviněného byla prokázána nade vší pochybnost výpověďmi slyšených svědků W. E. a J. F. – policistů, kteří obviněného při jízdě vozidlem sledovali, po jeho vystoupení z vozidla ho pronásledovali a následně ho nalezli pod kotcem pro králíky na pozemku poškozeného V. P. Naopak výpověď svědka T. H. rozhodující soudy důvodně vyhodnotily jako zcela nevěrohodnou a v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vyargumentovaly, proč se přiklonily k výpovědím zakročujících policistů. Obviněný zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy neosvědčil. Zásada in dubio pro reo pak nastupuje pouze v případě, že skutkový stav nelze zjistit ani dalším dokazováním. V projednávané věci však není nutné žádné další dokazování provádět, jelikož provedeným dokazováním byl skutkový stav dostatečně objasněn. 16. Rovněž námitka nedůvodného neprovedení navrhovaných podstatných důkazů je zjevně neopodstatněná. Podle ustálené judikatury, např. usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 876/2017, je povinností obecných soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, přitom zcela dostatečně odůvodnily, že skutkový stav byl s jistotou prokázán jinými důkazy, a výslech navrženého svědka J. N. by byl zcela nadbytečný. Důkaz je přitom nadbytečný, pokud jde o argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01). Skutkový stav věci byl s jistotou prokázán, a tedy provádění výslechu tohoto svědka by směřovalo proti zásadě procesní ekonomie. V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí 17. Obviněný J. A. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a třetí alternativě, materiálně ho nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 21. 1. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek