Plný text
6 Tdo 907/2025-2175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání obviněného A. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 8 To 3/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 11/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný A. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 73 T 11/2024-1858 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. i), písm. j) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěné době, nejméně od 9. 2. 2023 do 24. 8. 2023 nejprve z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával ve Věznici Plzeň, Klatovská 202, Plzeň, a po propuštění z výkonu trestu dne 14. 8. 2023 z blíže nezjištěných míst opakovaně v nepravidelných intervalech, ve stovkách případů, zaslal poškozené SMS a obdobné typy elektronických zpráv, hlasové zprávy a dále nejméně 23 dopisů, ve kterých pošk. A. B., nar. XY, své bývalé přítelkyni, matce jejich společného syna, vyhrožoval v desítkách případů smrtí, ublížením na zdraví, usmrcením jejího syna AAAAA (pseudonym) i její nejlepší kamarádky pošk. V. B., nar. XY, a tím, že ji připraví o všechno, opakovaně poškozené sděloval, že ji nenávidí, že žije jen pro pomstu, a že si „za ni půjde sednout“ na doživotí, posledně zaslal obviněný poškozené A. B. dne 24. 8. 2023 v časech od 1:01 hodin až 1:09 hodin nejméně 6 hlasových zpráv obsahujících vulgární nadávky a výhružky, sdělení, že poškozená zemře, že poškozená musí zemřít, že za ní ihned pojede, že obviněný všechny pohřbí, že poškozenou usmrtí, že ji podřízne až z ní bude téct krev, že ji dokope jako psa a jejího syna vykopne ze sedmého patra, že poškozenou zlomí, a že tento den zemře,
přičemž důvodem těchto výhružek bylo zejména to, že pošk. A. B. s ním ukončila vztah, který odmítla obnovit, dále údajná nevěra poškozené, což obviněný bral úkorně, neboť měl k poškozené B. majetnický vztah, jakož i užívání OPL poškozenou a obchodování s nimi, a dále pak to, že s ním poškozená nekomunikovala v takové intenzitě, v jaké vyžadoval, a rovněž mu, dle jeho názoru, neumožňovala dostatečný kontakt s jejich synem, nezl. BBBBB (pseudonym), následně dne 24. 8. 2023 v době kolem 13:45 hodin v bytě č. XY na adrese Praha XY, ul. XY XY, v 7. patře bytového domu, kam obviněný přišel po předchozí domluvě předat nezl. BBBBB pošk. A. B., nar. XY, tuto již s úmyslem usmrtit, fyzicky napadl, kdy ji nejprve opakovaně udeřil do obličeje za pomoci tzv. „boxera“, čímž jí způsobil pohmoždění měkkých tkání v krajině pravého oka s krevním výronem v podkoží a otevřené zlomeniny zubních výběžků dolní čelisti, tržně zhmožděnou ránu v předsíni dutiny ústní dole, vlevo na bradě tržnou ranku zasahující do podkoží a drobné kožní oděrky, kdy během tohoto útoku poškozená spadla na zem, a poté si v kuchyni ze dřezu vzal postupně tři nože, které užil k útoku, a zasadil jí celkem 26 bodných ran do oblasti obličeje, krku, levého i pravého boku, levé paže, zad a zadní strany levého stehna, a tím jí způsobil bodné a bodnořezné rány na krku zasahující až k páteři s přerušením levé společné krkavice, levé hrdelní žíly, přerušením levého bloudivého nervu, bodnou ránu na pravé straně krku a v okolí s povrchovými nábody a čárovitými efekty charaktery nářezů, bodné rány vpředu na hrudníku pronikající do pohrudničních dutin s poraněním horního laloku pravé plíce, bodnou ránu na zádech u střední čáry ve střední čáře v úrovni 1. hrudního obratle pronikající do páteřního kanálu a částečně přerušující míchu v úrovni 7. krčního obratle, šest bodných a bodnořezných ran na levé horní končetině pronikající do svaloviny, bodné a bodnořezné rány vlevo a spíše vzadu na hrudníku pronikající do levé pohrudniční dutiny se zasažením dolního laloku plíce levé, tři bodné rány na břiše vlevo pronikající do svaloviny, bodnou ránu levé hýždě a zadní strany levého stehna v horní třetině pronikající do svaloviny, a během útoku jí dupal na hlavu, čímž jí způsobil rozsáhlou pohmožděninu v levé spánkové krajině, kdy poškozená v důsledku pokrvácivého šoku při velké krevní ztrátě z mnohočetných bodných a bodnořezných ran na místě zemřela,
přičemž v průběhu tohoto útoku do pokoje přišla pošk. V. B., nar. XY, která se rovněž nacházela v bytě, a na kterou pošk. B. volala, ať zavolá policii, obžalovaný ji také fyzicky napadl, protože i poškozené B. se chtěl pomstít za předchozí jednání, které považoval za zradu, kdy ji ještě v jejím pokoji napadl nejdříve úderem pěstí, a poté, co přišla do druhého pokoje za poškozenou B., napadl ji již nožem s úmyslem ji usmrtit, kdy jí tak způsobil bodnou ránu v levé nadklíčkové krajině s protětím krční míchy ve výši 6. až 7. krčního obratle se zlomením oblouku 7. krčního obratle a s řezným poraněním zevní hrdelní žíly, bodnou ránu s vbodem na přechodu krku a levého ramene s bodným kanálem o hloubce 8 až 10 cm, a dále bodnou ránu v blízkosti páteře vlevo od ní u 4. hrudního obratle s bodným kanálem hloubky 8 - 10 cm a v důsledku protětí krční míchy se u poškozené vyvinul neurogenní šok, obrna horních a ochrnutí dolních končetin, zraněnou poškozenou, která se nemohla hýbat, volala o pomoc a prosila ho, aby u ní zůstal, protože nechce umřít sama, nechal bez pomoci ležet vedle mrtvé kamarádky,
kdy tomuto jednání byl přítomen syn poškozené B., nezl. AAAAA, který se v průběhu útoku obviněného na poškozené schoval v prostorách toalety, a následně obviněný vzal svého syna BBBBB, který byl po celou dobu jeho jednání přítomen v pokoji, následně byt opustil, kdy cestou telefonoval svému známému M. B., nar. XY, a dohodl se s ním na setkání, při kterém mu nezletilého předal, a poté si objednal vozidlo společnosti Bolt s tím, že pojede na policii se k činu doznat, ale ještě předtím byl ze strany Policie ČR zadržen,
tímto jednáním způsobil pošk. A. B., nar. XY smrt a pošk. V. B., nar. XY zranění charakteru těžké újmy na zdraví s trvalými následky v podobě těžkého stupně invalidity, spočívající v ochrnutí dolních končetin, v obrně horních končetin, v nemožnosti ovládat moč a stolici a v kožní necitlivosti od horní poloviny hrudníku směrem k nohám, kdy bude celoživotně odkázána na pomoc druhé osoby, přičemž k útoku na obě poškozené použil nejméně tři kuchyňské nože, pošk. A. B. podstatnou část útoku vnímala a uvědomovala si, že jí jde o život, a ke smrti pošk. V. B. nedošlo jen díky včasné, vysoce odborné lékařské pomoci a následné hospitalizaci na klinice anesteziologie a resuscitace ve FN Královské Vinohrady,
2) v přesně nezjištěné době, nejméně od 22. 3. 2023 do 9. 7. 2023 na adrese Klatovská 202, Plzeň, ve věznici Plzeň během výkonu trestu uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 2 T 41/2022, ze dne 25. 3. 2022, který vykonával od 16. 8. 2022 do 14. 8. 2023 jako odsouzený při výkonu trestu odnětí svobody si nezjištěným způsobem opatřil blíže nespecifikovaný mobilní telefon se SIM kartou a vědomě, v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody v platném znění, a vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody v platném znění, tento opakovaně ve stovkách případů nepovoleně užil ke kontaktování pošk. A. B., nar. XY, a to jak formou telefonických hovorů, tak i SMS a jiných multimediálních zpráv,
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci - kovového boxera. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a nemajetkovou újmu poškozeným V. B., BBBBB, AAAAA, L. B., P. B., E. B. a K. B. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. B., BBBBB, L. B., P. B., E. B. a K. B. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. B. odkázán s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný, státní zástupkyně a poškození J. B., L. B., BBBBB, P. B. a E. B. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 8 To 3/2025 (dále také jen „rozsudek odvolacího soudu“ nebo „napadený rozsudek“), z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného a poškozených J. B., BBBBB, L. B., P. B. a E. B. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Jana Jareše dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř.
5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný namítá, že skutková zjištění, na nichž soudy obou stupňů založily své právní závěry, jsou v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, a to především v posouzení subjektivní stránky činu – zejména existence úmyslu usmrtit dvě osoby zvlášť surovým a trýznivým způsobem a s rozmyslem. Namítá, že skutkový stav věci, jak byl zjištěn, nevypovídá o předem promyšleném či plánovaném jednání, ale o jednání vysoce afektivním a celkově svědčí spíše o afektivním zkratu než o rozmyslu a zavrženíhodné pohnutce. 6. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný spatřuje nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení. Obviněný se domnívá, že právní posouzení skutku jako pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy ve smyslu § 140 odst. 3 písm. a), i) a j) tr. zákoníku je excesivní. Jeho jednání totiž nelze považovat za jednání vedené s rozmyslem a ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, jelikož bylo chaotické, okamžité a emocionálně vybičované.
7. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jelikož mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod uplatnil jednak z důvodu užití výjimečného trestu odnětí svobody, nadto ve variantě na doživotí, kdy je obviněný přesvědčen, že v jeho konkrétním případě nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení takového trestu i na základě skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů.
8. Důvod podle § 265 odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho druhé variantě, jelikož podle jeho přesvědčení řádný opravný prostředek sice nebyl zamítnut z formálních důvodů a ani nebyl odmítnut, ale byl zamítnut bez řádného přezkoumání, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k zamítnutí odvolání obviněného postrádá vypořádání konkrétních námitek vznesených v řádném opravném prostředku, zejména neproběhlo řádné přezkoumání právní kvalifikace jednotlivých znaků skutkové podstaty podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku a nebylo posouzeno případné jednání obviněného mimo rámec rozmyslu, jakož i jiných otázek vznesených odvoláním.
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. uplatnil obviněný samostatně, jelikož mu soudy obou stupňů uložily trest odnětí svobody na doživotí, který byl uložen, aniž by byly dostatečně zváženy všechny podmínky a alternativy. Soudy navíc nedostatečně odůvodnily, proč nepostačuje trest odnětí svobody s horní hranicí 30 let. Zcela pak absentuje úvaha o možnosti progresivní resocializace.
10. Obviněný též nad rámec dovolacích důvodů nesouhlasí se skutkovými závěry soudů, je si však vědom, že přezkoumání skutkových závěrů soudu není vyjma § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předmětem dovolacího řízení. I kdyby však soudy vycházely ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn, není podle něj možné tvrdit, že tento stav poskytuje oporu pro právní závěry soudů tak, jak rozhodl soud prvního stupně a soud odvolací aproboval.
11. Dále obviněný uvedl, že konflikty mezi ním a poškozenou byly časté, stejně tak i výhrůžky. Jakkoliv ale obviněný hrozil poškozené smrtí, nemohlo se jednat o výhrůžky směřující ke skutku samotnému, jeho zprávy byly vždy okamžitou afektivní reakcí na konkrétní zprávu poškozené. Většina jejich společné komunikace pak byla vedena v jiné rovině. Obviněný i poškozená se navíc pohybovali v prostředí, kde byly výhrůžky běžné. Že na násilí vůči poškozené obviněný nepomýšlel je zřejmé i z toho, že před skutkem se s ní snažil spolupracovat při výchově syna a finančně ji podporoval.
12. Obviněný a poškozená se předmětného dne pouze dostali do konfliktu při vracení syna. Obviněný pak popírá, že by poškozenou napadl s úmyslem ji usmrtit. Jediná svědkyně pak konfliktu přítomna nebyla, spala, a viděla pouze výsledek konfliktu. V situaci, kdy není jiného svědectví, přitom není možné bez dalšího ignorovat verzi konfliktu předcházejícího vraždě, která byla popsána obviněným. Poškozená navíc užívala drogy a fungovala i jako drogová dealerka, což sice neomlouvá jednání obviněného, avšak právě tato skutečnost bylo příčinou a motivací konfliktů, nikoliv nenávist nebo pomsta.
13. Absenci premeditace zdůvodňuje tak, že je stvrzena skutkovým stavem, když obviněný si na místo nepřinesl žádnou zbraň, která by se jevila jako vhodná k vražednému útoku, ale použil zbraň, kterou náhodně nalezl na místě. Obviněný také neměl žádný plán, jak se po činu zachovat – nesnažil se zahlazovat stopy, zbavit se těla poškozené a ani neměl žádný plán útěku, naopak se po činu choval chaoticky, volal svým blízkým a policii, do telefonu plakal. O premeditaci nesvědčí ani útok na poškozenou V. B., kdy tento útok je zjevným dokladem afektivního jednání obviněného, když se tato poškozená proti obviněnému nijak neprovinila ani v jeho subjektivních představách.
14. Obviněný je nepochybně velmi vznětlivý a vzhledem ke své minulosti a svému naturelu sahá k výhrůžkám, včetně výhrůžek smrtí s intenzitou, která je pro obyčejného člověka jen velmi obtížně pochopitelná. Totéž pak platí i o obsahu jeho výhrůžek. Po svém činu také zavolal záchrannou službu, nebýt jeho pomoci, poškozená V. B. by svým zraněním podlehla a nedostalo by se pomoci ani nezletilému AAAAA, který se v bytě zamkl – tuto skutečnost pak soud nedostatečně zohlednil zejména při volbě trestu. 15. K brutalitě útoku pak obviněný uvádí, že jeho útok se sice vyznačoval jistou brutalitou, avšak zdůraznil, že každé spáchání trestného činu vraždy v sobě nutně obsahuje prvky značné surovosti, a proto musí jít o čin, který svým provedením výraznou měrou přesahuje její obvyklou míru. Jednání obviněného pak tuto míru nepřesahuje. Vzhledem k předpokládané hladině adrenalinu (a metamfetaminu) v těle poškozené při konfliktu s obviněným je možné předpokládat, že její prožívání bolesti ve vztahu k těm ranám, které stačila vnímat, mohlo být výrazně snížené.
16. Rozporoval též trýznivost útoku směrem k poškozené V. B., kdy podle jeho názoru soud nedostatečně zohlednil skutečnost, že obviněný mohl v útoku proti této poškozené dále pokračovat, nic mu v tom nebránilo, avšak tak neučinil, čímž si v podstatě proti sobě vytvořil svědka.
17. K motivu spatřovaném soudem prvního stupně v žárlivosti vůči poškozené B. dále obviněný dodává, že zavrženíhodný charakter nelze spatřovat v přirozených citech člověka, kam se žárlivost také řadí, afekt a napětí v meziosobních vztazích navíc tuto pohnutku dále vylučuje. Soud prvního stupně však hodnotil tuto pohnutku a motivaci obviněného zcela opačně a v rozporu s odbornou literaturou.
18. Obviněný dále namítl, že pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí nebyly splněny zákonné podmínky. Znalecký posudek z oboru psychiatrie a klinické psychologie klíčovou otázku individuální kriminální predikce obviněného označil jako nemožnou. Výsledek tohoto posouzení ve smyslu nemožnosti resocializace obviněného je přitom jednou z podmínek případného uložení trestu na doživotí. Ačkoliv soud prvního stupně hovoří o minimální šanci pro resocializaci, obviněný má za to, že v situaci, kdy resocializace není vyloučena, nejsou zde splněny podmínky pro uložení doživotního trestu. Nad rámec dovolacích vad pak uvedl, že znalkyně z oboru z psychologie a psychiatrie ho viděly na tak krátkou dobu, že se nemohou k jeho stavu vůbec kvalifikovaně vyjádřit.
19. Dále obviněný uvedl, že v České republice je nepsaným pravidlem, že se z doživotního trestu vůbec nepropouští, přičemž odkázal i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vinter a ostatní proti Spojenému království. Soud k této praxi však vůbec nepřihlédl, ačkoliv by měl brát jako fakt, že obviněný ve vězení zemře. Uložení doživotí bez možnosti přezkumu a naděje na propuštění pak porušuje i mezinárodní závazky České republiky. Podle názoru obhajoby pak není skutek obviněného natolik výjimečný, aby jej nebylo možno vyhodnotit v rámci sazby odnětí svobody 15-20 let, případně trestem výjimečným na 20-30 let. Zejména se zde vyskytují skutečnosti, které zločinům, u kterých se o doživotním trestu uvažuje, nejsou vůbec vlastní – jmenovitě skutečnost, že obviněný se snažil na místě poskytnout pomoc, zavolal RZS, k činu se přiznával už po telefonu, plakal a následně nasměroval policii na místo, kde na hlídku počkal a dobrovolně se jí vydal.
20. Závěrem pak uvedl, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou rozporná s důkazy, případně soudy nesprávně aplikovaly zákon na zjištěný skutkový stav, kdy jejich postup je rozporný s § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku. Obviněný je tedy toho názoru, že uložení výjimečného trestu, resp. trestu odnětí svobody na doživotí nebylo soudy provedeno za splnění zákonných podmínek pro takový postup. Doživotní trest je podle zákona vyhrazen osobám, jejichž resocializace je vyloučena, což se u obviněného nepodařilo prokázat. Vzhledem k této skutečnosti a k jiným shora jmenovaným okolnostem se jeví uložený trest odnětí svobody na doživotí jako jednoznačně nepřípustný a jeho užití jako nesouladné se zákonem.
21. Obviněný na závěr navrhl, aby dovolací soud vyhověl jeho dovolání, zrušil předchozí rozsudky v jeho věci a přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
22. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněný sice namítá rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, avšak fakticky obviněným nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Tento dovolací důvod tedy podle jeho názoru není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídající kategorii tzv. extrémního nesouladu. V této věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádné zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zcela pečlivě je i hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem.
23. Státní zástupce pak k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že ani zde se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze hodnotí, zdali byl skutek či jiná okolnost skutkové povahy správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Obviněný však v tomto bodě v mnoha ohledech rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně, zčásti se jedná o zcela totožné námitky, které uvedl před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. V těchto bodech je tedy dovolání zjevně neopodstatněné.
24. Skutečnost, že obviněný jednal s rozmyslem podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, je pak podporována provedenými důkazy. Obviněný dlouhodobě poškozené B. vyhrožoval smrtí, vyčítal jí jak její chování, tak i své vlastní těžkosti, přičemž byl zřejmě až posedlý myšlenkou jí ublížit. Poškozené sice v uklidněných situacích, zejména finančně, pomáhal, avšak vždy dával najevo, že je připraven jí fyzicky ublížit. Rozhodně přitom nelze přistoupit na tvrzení obhajoby, že lidé si občas vyhrožují smrtí, aniž by to mysleli vážně, jelikož následné jednání obviněného přecházející vraždě se vyznačovalo diametrálně odlišnou intenzitou. V daném případě tak nelze přistoupit na tvrzení, že vražda se odehrála v důsledku afektu. 25. Vyjma chování v přecházejících dnech, i chování obviněného v ten daný den potvrzuje závěr, že nešlo o afekt. Obviněný poškozené B. dlouhodobě vyhrožoval mj. usmrcením a jen pár dní před vraždou ji fyzicky napadl. Dále nahrál hlasové vzkazy, že daného dne poškozená zemře. Na místo činu si donesl kovového boxera, legenda o přítomnosti další osoby, která ho měla napadnout, pak byla zcela účelová a soudy přesvědčivě vyvrácena. Z provedených důkazů je zřejmé, že obviněný na místo dorazil s úmyslem poškozenou B. zabít, s rozmyslem jednal i vůči poškozené B., která sice nebyla jeho primární obětí, avšak agrese vůči B. byla zcela zřejmá. U obou poškozených mířil na oblast krku, tedy zjevně s cílem eliminace, nikoliv jen ublížení. Nelze se ani ztotožnit s tvrzením obviněného, že se poškozeným snažil pomoci, když na žádost poškozené B., aby jí podal vodu, jí vodu nalil na hlavu, před zavoláním RSZ navíc nejprve volal své sestře a následně svědku B. a až poté zavolal na linku 155, a to s velkým časovým odstupem od prvního hovoru sestře a uvedenému svědkovi.
26. Námitky, že způsob provedení činu nelze považovat za zvlášť surový a zvlášť trýznivý, jsou podle státního zástupce také nedůvodné. Na poškozenou B. nejprve zaútočil kovovým boxerem, poté na ni útočil postupně třemi noži, poškozené také dupal na hlavu, přičemž veškerá zranění jí tímto způsobem byla způsobena zaživa. Toto jednání se podle znaleckých závěrů běžným vražedným projevům zcela vymyká. Poškozené B. pak způsobil ochrnutí, nechal ji paralyzovanou ležet v bytě s mrtvou poškozenou B., kdy poškozená věděla, že krvácí z krku, ale nebyla si schopna sama pomoci ani pomoc zavolat, obviněný ji tak nechal vlastnímu osudu.
27. K zavrženíhodné pohnutce ve smyslu § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku pak uvedl, že obviněný jednal s pohnutkou pomstychtivosti, majetnického vztahu vůči poškozené B. a nemohl se smířit s tím, že poškozená je schopna mu odporovat a vzdorovat a že není vše jen po jeho vůli. Poškozené se přímo chtěl pomstít za to, že si našla vztah s jiným. Jednání obviněného tak nelze považovat za pouhou žárlivost, jelikož meze žárlivosti diametrálně překračovalo.
28. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř. uvedl, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se přezkum na základě tohoto důvodu vztahuje výlučně na posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací přitom řádně odůvodnily uložení tohoto trestu. Poukázaly zejména na to, že poškozená B. byla matkou pěti dětí, poškozená B. po činu zůstala při poranění míchy ochrnutá a v důsledku toho je odkázána po celý život na péči druhé osoby. Čin navíc spáchal před dvěma malými dětmi. S přihlédnutím i k dřívější kriminální činnosti obviněného, s přihlédnutím k absenci respektu ke společenským normám, sklonům k páchání násilné trestné činnosti je zřejmé, že obviněný postrádá jakékoli mechanismy kontroly svého jednání, zvláště za situace, kdy má pocit, že není úplně po jeho. Obviněný je tedy bezpochyby osobou pro společnost trvale nebezpečnou, možnost jeho resocializace je velmi nízká a způsob provedení činu byl zvlášť zavrženíhodný a zároveň veden ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Trest odnětí svobody na doživotí je tedy nepochybně v souladu se zákonnými požadavky.
29. Vyjádřil se i k argumentu obviněného ohledně nepropuštění odsouzených z výkonu trestu na doživotí. K věci Vinter a ostatní proti Spojenému království pouze uvedl, že tento případ nelze na danou věc vztahovat, pokud vnitrostátní právo poskytuje možnost přezkumu doživotního trestu s možností jeho změny, odpuštění, ukončení nebo podmíněného propuštění, vyhovuje tak požadavkům stanoveným Úmluvou. Česká republika přezkum doživotí i případné propuštění ve své právní úpravě zahrnuje, a tedy nedošlo k porušení mezinárodních závazků, ke kterým se zavázala.
30. Na závěr se vyjádřil i k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněnému nebyl uložen ani takový druh trestu, který by zákon nepřipouštěl, ani mu nebyl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
31. Státní zástupce proto v závěru navrhl, aby dovolací soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
32. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 33. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 8 To 3/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
IV. Posouzení dovolání a) k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
34. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
35. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v první alternativě, když podle jeho názoru jsou skutková zjištění, na nichž soudy obou stupňů založily své právní závěry, v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, co se týče subjektivní stránky činu, a zjištěný skutkový stav nevypovídá o předem promyšleném či plánovaném jednání, ale o jednání vysoce afektivním. 36. Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, nověji také z usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolání z hlediska svého obsahu vyžaduje konkrétní argumentaci, tj. v případě uplatnění dovolacího důvodu podle písm. g) vymezení toho, jakých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká, v čem přesně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, a proč jsou tato skutková zjištění podstatná. Podané dovolání však takové konkrétní vymezení neobsahuje. Z pasáže uvedené v bodě 28. odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že obviněný namítá nesoulad zjištěného skutkového stavu se svědeckou výpovědí poškozené V. B. zejména v tom směru, že napadení poškozené A. B. obviněným mělo být velice rychlé a vzhledem k předpokládané hladině adrenalinu a metamfetaminu v těle poškozené B. při konfliktu s obviněným je možné předpokládat, že její prožívání bolesti ve vztahu k ranám, které stačila vnímat, mohlo být i výrazně snížené. V těchto úvahách však dovolání nevychází ze zjištěného skutkového stavu a zcela ignoruje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (č. l. 391), z něhož vyplývá, že všechna zranění poškozené vznikla zaživa, neboť u nich byly zjištěny známky vitální reakce, jako jsou krevní výrony v okolí bodných kanálů, vzduchová embolie po narušení hrdelní žíly a vdechnutí krve do dýchacích cest až plic. Všechna zjištěná poranění mohla vzniknout v relativně krátkém časovém období v rozmezí několika minut, což je ve shodě s výpovědí svědkyně B.
37. Obdobně pak skutkové námitky obsahuje bod 20. odůvodnění dovolání, tyto se ovšem týkají případného konfliktu mezi obviněným a poškozenou B. při předávání nezletilého syna. Tato situace, u které ještě nebyla svědkyně B. přítomna, ovšem předcházela samotnému napadení obou poškozených obviněným. Není proto zřejmé, jaký případný význam by existence tohoto konfliktu pro učiněné skutkové závěry, případně pro užitou právní kvalifikaci měla mít. 38. Rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný – skutkem popsaným pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně – uznán vinným, jsou vybudována jak na svědecké výpovědi poškozené V. B., tak i na řadě objektivních důkazů. Těmito jsou zejména dopisy psané obviněným a zasílané poškozené A. B. z výkonu trestu odnětí svobody, jejich komunikace prostřednictvím SMS zpráv, které obviněný zasílal mobilním telefonem a který držel ve výkonu trestu odnětí svobody v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 169/99 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a vyhlášky č. 345/99 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody [jednání popsané pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně]. Dalšími důkazy jsou pak hlasové zprávy, které obviněný zastal poškozené A. B. 24. 8. 2023 krátce po 01:00 hodině, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracované k posouzení zranění poškozené V. B. a k příčině smrti poškozené A. B., jakož i telefonní hovory, které uskutečnil M. B. na tísňovou linku policie 24. 8. 2023 ve 14:05 hodin a obviněný A. K. na tísňovou linku zdravotnické záchranné služby téhož dne ve 14:32 hodin. Tyto důkazy podané dovolání nerozporuje v tom smyslu, že by poukazovalo na důkazy jiné, s nimiž by rozhodujícími soudy učiněná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu.
39. Z výše uvedeného proto vyplývá, že argumentace obviněného podřazená pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto svým obsahem neodpovídá.
b) k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
40. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
41. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, kdy jeho čin neměl být hodnocen jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho jednání zcela postrádá rozmysl, nebylo vedeno zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou a čin nebyl spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem. 42. Pojem rozmysl užitý v ustanovení § 140 odst. 2 tr. zákoníku je považován za kvalifikovanou formu úmyslu spočívající v tom, že pachatel patřičně zváží své jednání a na základě takového svého subjektivního přístupu jiného úmyslně usmrtí. Na rozdíl od předchozího uvážení spáchání trestného činu s rozmyslem je odlišením od jednání v náhlém hnutí mysli, zejména v afektu. Může jít jen o velmi krátkou úvahu, při níž pachatel jedná uváženě, což znamená, že zváží zásadní okolnosti svého zamýšleného jednání, zvolí vhodné prostředky k jeho provedení i rozhodné důsledky svého činu. Vyšší formou úmyslu je předchozí uvážení, u kterého pachatel před provedením činu zvažuje rozhodující okolnosti provedení činu, včetně zvolení místa a doby spáchání, použití zbraně či jiného prostředku vhodného k usmrcení jiného s cílem, aby došlo k úspěšnému provedení a co největšímu možnému vyloučení úspěšné obrany oběti, tedy jinými slovy si čin naplánuje (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1870, jakož i Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 3 Tdo 193/2013). Rozmysl tak představuje méně intenzivní stupeň racionální kontroly pachatele nad svým jednáním směřujícím k úmyslnému usmrcení jiného než předchozí uvážení.
43. Jednání obviněného vykazuje zcela zjevné znaky promyšlenosti a plánovitosti. Již několik týdnů před samotným činem posílal poškozené B. výhrůžné zprávy, v nichž uváděl, že ji zabije, vyhrožoval též usmrcením jejího syna AAAAA, opakovaně také vyhrožoval poškozené B. Poškozenou B. rovněž 20. 8. 2023 fyzicky napadl. Během výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň v období od srpna 2022 do srpna 2023 též poškozené B. opakovaně a velmi často psal i volal, přičemž charakter jeho zpráv lze označit jako citové vydírání, rovněž nesl nelibě, pokud poškozená B. ihned na jeho zprávy nereagovala, v takovém případě jí pak vyhrožoval smrtí, vyhrožoval smrtí i jejímu okolí a opakoval, že žije jen pro pomstu. Nesl též velmi nelibě jejich rozchod, kdy poškozené přímo vyhrožoval, že ji zabije, pokud si najde nového partnera anebo mu bude upírat kontakt se synem. Stejného charakteru jsou i dopisy, které poškozené z výkonu trestu odnětí svobody posílal.
44. Den před spáchaným činem opět obviněný vyhrožoval poškozené B., že nevydrží, aby měla jiného muže, že nebýt syna, je už mrtvá. Obviněný v dopise na č. l. 1109 přímo uváděl, že poškozenou zabije a že si za její vraždu půjde sednout na doživotí. V den činu jí pak též přes hlasové zprávy vyhrožoval, že ji zabije a pak že zabije i jejího syna. Obviněný byl ve svých výhrůžkách zcela konkrétní, zejména v hlasových zprávách z 24. 8. 2023 uváděl, že poškozenou podřízne, rozkope a dokope, což jsou mechanismy útoku, které vůči ní skutečně použil. Tyto skutečnosti byly jasně prokázány řadou důkazů uvedených v obou rozhodnutích. Zejména pak soud prvního stupně všechny důkazy, z nichž při svém rozhodování vycházel, jasně a srozumitelně rozepsal v bodech 66. - 104. odůvodnění svého rozsudku. V těchto také vyložil, na základě jakých důkazů považoval za prokázaný rozmysl v jednání obviněného, tedy skutečnost, že obviněný byl zcela evidentně rozhodnut poškozenou B. usmrtit a k realizaci svých výhrůžek skutečně přistoupil. S těmito závěry se ztotožňuje i dovolací soud. 45. Rozmysl pak lze spatřovat i ve vztahu k pokusu o vraždu poškozené B., které rovněž často před spácháním činu vyhrožoval. Byť primární agrese nesměřovala vůči ní, ale vůči poškozené B., úmysl i rozmysl poškozenou B. usmrtit obviněný rozhodně měl.
46. Veškeré výše uvedené skutečnosti zcela jasně prokazují, že jednání obviněného bylo vedeno s rozmyslem. S ohledem na délku doby, po kterou obviněný poškozené A. B. zasílal jednotlivé SMS zprávy, kdy jeho jednání vyvrcholilo zasláním šesti hlasových zpráv dne 24. 8. 2023 a s ohledem na jejich konkrétní obsah by bylo možné rovněž uvažovat o tom, že obviněný tímto svým jednáním mohl naplnit i znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétní obsah výhrůžek obviněného prezentovaný vůči poškozené B. ukazuje, jakým směrem a jakým způsobem se jeho výhrůžky postupně rozvíjely. V podaném dovolání se obviněný uchyluje k deformaci skutkových zjištění na základě vlastního hodnocení důkazů, neboť bagatelizuje výhrůžky směřované vůči poškozené B. a prosazuje existenci konfliktu mezi ním a poškozenou při předávání syna, přičemž se snaží interpretovat skutkový děj popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně jako situační násilné jednání v afektu, tedy bez rozmyslu ve smyslu § 140 odst. 2 tr. zákoníku. V této části tak míjí podstatu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., (případně i jiného důvodu dovolání), neboť s poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu. Důkazy směřující k tomuto závěru zejména soud prvního stupně srozumitelně a zcela vyčerpávajícím způsobem popsal a uvedl, proč je tak hodnotil. Ani jeden z provedených důkazů nenasvědčoval tomu, že by naopak obviněný s rozmyslem nejednal.
47. Podané dovolání rovněž zpochybňovalo naplnění znaku spáchání zločinu vraždy zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem ve smyslu § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a znaku z jiné zavrženíhodné pohnutky ve smyslu § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž vyslovil souhlas i soud odvolací, vyplývá, že obviněný poškozenou A. B. nejprve napadl opakovanými údery do obličeje za pomoci tzv. boxera, poté jí za užití tří různých nožů zasadil celkem 26 bodných ran do oblasti obličeje, krku, levého i pravého boku, levé paže, zad a zadní strany levého stehna, z nichž některé byly vedeny silou velké intenzity. Během tohoto útoku jí rovněž dupal na hlavu. Obviněný tak použil celkem tři mechanismy útoku a při útocích nožem zasahoval oblast prakticky celého těla poškozené. Soud prvního stupně v bodě 109. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodě 34. odůvodnění napadeného rozsudku odůvodnil, proč je třeba způsob usmrcení poškozené A. B. považovat za zvlášť surový ve smyslu § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Lze souhlasit s tím, že prvek úmyslného usmrcení jiné osoby s sebou přináší vždy určitou dávku surovosti. Mechanismus usmrcení poškozené zvolený obviněným se vymyká z obvyklého charakteru násilí užívaného pachateli při páchání obdobných trestných činů, proto ho rozhodující soudy správně považovaly za zvlášť surový způsob úmyslného usmrcení jiného.
48. Soud prvního stupně v bodě 110. odůvodnění svého rozsudku rovněž vysvětlil, proč považoval jednání obviněného vůči poškozené V. B. za spáchané zvlášť trýznivým způsobem ve smyslu § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Soud odvolací se s tímto závěrem ztotožnil (bod 34. odůvodnění napadeného rozsudku). Nezbývá než zopakovat, že násilného jednání vůči poškozené V. B. se obviněný dopustil při současném útoku na druhou poškozenou A. B., zraněná a paralyzovaná V. B. byla přítomna usmrcení A. B. Jak sama vypověděla, nemohla se hýbat, nemohla dýchat a cítila, že odpadá, pociťovala strach ze smrti. Obviněný z bytu odešel a ponechal ji zraněnou na místě. Taková situace musela být pro poškozenou silně stresující, po dobu delší než 30 minut byla zanechána v pochybnostech, jestli se jí vůbec dostane pomoci a zda útok obviněného přežije. V takovém jednání obviněného lze zcela jednoznačně spatřovat zvlášť trýznivý způsob spáchání činu.
49. V rámci přezkumu vyvolaného obviněným uplatněnými námitkami dovolací soud zjistil, že soud prvního stupně se dopustil jediného drobného (avšak zcela nepodstatného) pochybení, na které ani odvolací soud nereagoval. V citaci právní věty u výroku pod bodem 1) svého rozsudku uvedl, že se obviněný dopustil jednání ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, ovšem ustanovení § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku zní tak, že pachatel jednal v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky. Slovní spojení zvlášť zavrženíhodná pohnutka je obsaženo v ustanovení § 54 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, které stanoví podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí.
50. Soud prvního stupně jinou zavrženíhodnou pohnutku jednání spáchaného obviněným odůvodnil v bodech 111.-114. odůvodnění svého rozsudku a s jeho úvahami vyslovil souhlas odvolací soud v bodě 34. odůvodnění napadeného rozsudku. Jiná zavrženíhodná pohnutka vedoucí k jednání pachatele, které spočívá v usmrcení jiné osoby ve smyslu § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, je postavena na roveň s úmyslným usmrcením jiného v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch, což je případ tzv. loupežné vraždy, případně vraždy spáchané za odměnu či za obdobných okolností, nebo v případě, že se pachatel snaží zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin. Jak správně uzavřel již soud prvního stupně, motiv pomsty ve vztahu k poškozeným A. B. i V. B. a majetnický vztah k poškozené A. B. i synu BBBBB nemohou být pohnutkou, které mají podklad v přirozených citech člověka. Zejména v dopisech zasílaných A. B. z výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 1037-1129) obviněný na jednu stranu uvádí, jak poškozenou miluje, na druhou stranu jsou však dopisy plné výhrůžek o tom, co se stane, pokud poškozená nebude jeho, pokud bude mít někoho jiného a nebude mu dávat syna. Obviněný opakovaně v dopisech zmiňuje, že A. B. nenávidí a zaplatí za to, pokud si najde někoho jiného. Pomstychtivost vůči osobám obou poškozených A. B. i V. B. a majetnický vztah k poškozené A. B. a synu BBBBB jsou pak jinou zavrženíhodnou pohnutkou ve smyslu § 140 odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, kterou byl obviněný při páchání skutku popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně veden. 51. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shrnuje, že námitky obviněného, které lze podřadit pod tento uplatněný dovolací důvod, jsou zjevně neopodstatněné.
c) k dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. i) tr. ř.
52. Dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
53. V tomto případě obviněný namítá, že v jeho konkrétní situaci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí i na základě skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, tedy že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
54. Obviněnému byl nicméně uložen trest, který zákon připouští, a to ve výměře, která je možná za čin, kterým byl shledán vinným. Trestní sazba uvedená v § 140 odst. 3 tr. zákoníku činí 15 až 20 let odnětí svobody nebo výjimečný trest, kterým se podle § 54 odst. 1 tr. zákoníku rozumí trest odnětí svobody na 20 až do 30 let nebo trest odnětí svobody na doživotí. V tomto ohledu lze tedy pouze krátce konstatovat, že obviněnému nebyl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Námitky uplatněné pod tímto dovolacím důvodem jsou proto zjevně neopodstatněné.
d) k dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. m) tr. ř.
55. Dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.
56. Obviněný uplatnil tento důvod ve druhé variantě, jelikož opravný prostředek byl podle jeho názoru zamítnut bez řádného přezkoumání, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu se podle jeho názoru nevypořádalo se vznesenými námitkami a rovněž nebyla přezkoumána kvalifikace jednotlivých znaků skutkové podstaty podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku. 57. Dovolací soud neshledal, že by byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Dílem se argumentace obviněného s jakýmikoli důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. míjí, což je patrné zejména v případě dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vysvětleno v bodě 39. odůvodnění. Proto nemůže být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě naplněn.
e) k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 2 tr. ř.
58. Dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř. je dán tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí. Rozsah přezkumu u tohoto dovolacího důvodů je pak omezen pouze na posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí (usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 15 Tdo 138/2003). 59. Podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí jsou stanoveny v § 54 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Trest odnětí svobody na doživotí jako přísnější alternativa výjimečného trestu představuje vůbec nejpřísnější druh trestu, jaký trestní zákoník zná, čemuž odpovídají i zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 54 odst. 3 tr. zákoníku, za jejichž kumulativního splnění lze takový trest uložit. Jde o podmínky spočívající v charakteristice spáchaného zločinu a v osobě pachatele. 60. Podle § 54 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku (a jiné zde uvedené trestné činy), a to za podmínek, že a) takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet do třiceti let. 61. Mimořádná závažnost spáchaného zvlášť závažného zločinu musí alternativně vyplývat ze zvlášť zavrženíhodného způsobu provedení trestného činu nebo ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky nebo ze zvlášť těžkého a těžko napravitelného následku. Dříve rozhodující soudy v posuzované věci shledaly za naplněné první dvě alternativy, což soud prvního stupně zdůvodnil v bodech 120.-121. odůvodnění svého rozsudku a soud odvolací v bodě 39. odůvodnění napadeného rozsudku. 62. Zvlášť zavrženíhodný způsob provedení činu charakterizuje objektivní stránku trestného činu. Může záležet buď v povaze samotného jednání, např. ve vyšší míře surovosti, zákeřnosti, zvláštní lsti, brutality či zvrhlosti při provedení činu, než jaká obvykle bývá s tímto trestným činem spojena, nebo v povaze situace, místa, času, okolností spáchání apod. 63. Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze považovat takovou pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu. Zvlášť zavrženíhodná pohnutka je v takových případech jednou z hlavních příčin spáchání zvlášť závažného zločinu. 64. Obviněný A. K. z pomstychtivosti vůči oběma poškozeným A. B. i V. B. a veden majetnickým vztahem k poškozené A. B. a synu BBBBB napadl obě poškozené ženy v bytě, který obývaly, což by pro ně mělo představovat místo zcela bezpečné. A. B. nejprve opakovaně udeřil přineseným boxerem do obličeje, V. B. udeřil pěstí do brady a shodil na zem. Za přítomnosti dvou dětí, téměř osmiletého AAAAA a devítiměsíčního BBBBB, proti poškozené A. B. užil více mechanismů usmrcení spočívajících v bodání třemi různými noži. Těmito jí zasadil celkem 26 bodných ran do celého těla, zejména do oblasti obličeje, krku a hrudníku a během útoku jí dupal na hlavu. Třemi bodnými ranami nožem napadl i poškozenou V. B., kterou ponechal zraněnou a nepohyblivou vedle těla usmrcené A. B. Bezprostředně po činu obviněný hovořil přes aplikaci Messenger se svědkem B., ukazoval mu obě ležící poškozené, avšak pomoc jim nezavolal. Toto učinil až ve 14,05 hodin svědek B. 65. Ve všech výše uvedených skutečnostech pak rozhodující soudy správně spatřovaly zvlášť zavrženíhodný způsob provedení činu spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, který zcela jistě musel vyvolat ve společnosti hluboké znepokojení. 66. V hledisku účinné ochrany společnosti uvedeném v § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je zdůrazněn především požadavek generální prevence. Uložení trestu odnětí svobody na doživotí bude namístě, když jiné prostředky, a zejména i nejcitelnější jiné tresty nebudou způsobilé účinně ochránit společnost před nejnebezpečnější kriminalitou.
67. Obviněný A. K. byl v minulosti již patnáctkrát soudně trestán, včetně násilné trestné činnosti, osmkrát z toho byl ve výkonu trestu odnětí svobody, poprvé byl odsouzen již ve věku 15 let. Z výpisu z centrální evidence vězněných osob, opisu rejstříku trestů a jednotlivých rozhodnutí o předchozích odsouzeních obviněného (č. l. 1433-1478) vyplývá, že obviněný v minulosti vykonával trest odnětí svobody od 18. 9. 2007 do 21. 2. 2008. Poté byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 24. 4. 2009 do 23. 7. 2010 pro majetkovou trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 2 T 134/2009 (odsouzení pod číslem 7. v opise rejstříku trestů). Následně vykonával trest odnětí svobody od 25. 1. 2011 do 23. 1. 2012, šlo o odsouzení pro majetkovou trestnou činnost rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 1 T 282/2010 (odsouzení pod číslem 8. v opise rejstříku trestů). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 26 Tm 8/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 6 To 62/2012, byl uložen společný trest k předchozímu odsouzení v trvání 18 měsíců, který obviněný vykonal 26. 12. 2012 (odsouzení pod číslem 9. v opise rejstříku trestů). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 14 T 60/2012, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 61 To 389/2012 (odsouzení pod číslem 10. v opise rejstříku trestů), byl obviněný uznán vinným ze spáchání majetkové trestné činnosti a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Z výkonu uloženého trestu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 31 PP 221/2013, se stanovením zkušební doby na 2,5 roku. Již 8. 12. 2013 a 23. 3. 2014 se dopustil majetkové trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 25 T 41/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 67 To 286/2014 (odsouzení pod číslem 11. v opise rejstříku trestů). Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců a navazujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 11. 2014, sp. zn. 15 T 75/2014, mu byl za majetkovou a násilnou trestnou činnost spáchanou 4. 5. 2014 uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (odsouzení pod číslem 12. v opise rejstříku trestů). Uložený trest obviněný vykonával do 3. 12. 2015 a až do 7. 11. 2016 vykonával zbytek trestu z podmíněného propuštění ve věci Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 31 PP 221/2013. Poté se obviněný 19. 2. 2017 dopustil zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 50 T 37/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 61 To 295/2017 (odsouzení pod číslem 13. v opise rejstříku trestů). Trestného činu se dopustil vůči své bývalé partnerce a její sestře s přítomnými pěti nezletilými dětmi za užití kuchyňského nože s čepelí dlouhou 17 cm, v podstatě demolicí bytu a vyhrožováním poškozené. Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a uložený trest odnětí svobody vykonával do 19. 8. 2021. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. 4 T 144/2019 (odsouzení pod číslem 14. v opise rejstříku trestů), byl uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil 21. 2. 2019 během soudního jednání v soudní síni Obvodního soudu pro Prahu 9 vyhrožováním své bývalé družce. Uložený trest odnětí svobody v trvání tří měsíců vykonával až do 19. 11. 2021. Dne 23. 3. 2022 se pak dopustil přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 2 T 41/2022 (odsouzení pod číslem 15. v opise rejstříku trestů). Spáchaný přečin spočíval v tom, že 23. 3. 2022 měl u sebe 3,87 gramů psychotropní látky metamfetamin určené pro další konzumenty. Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Uložený trest odnětí svobody vykonával od 16. 8. 2022 do 14. 8. 2023. 68. Z výkonu trestu odnětí svobody v době od 25. 1. 2011 do 23. 1. 2012 byl obviněný hodnocen negativně (č. l. 1479-1480), kázeňsky odměněn nebyl, dvakrát byl kázeňsky trestán. Poté se nacházel ve vazbě od 7. 5. 2012 a po dobu výkonu trestu odnětí svobody do 15. 11. 2023 byl hodnocen kladně, obdržel čtyři kázeňské odměny, kázeňsky trestán nebyl, jeho věznění vyústilo v podmíněné propuštění dne 29. 11. 2013 (č. l. 1481-1482). Z posledního trestu odnětí svobody vykonaného od 16. 8. 2022 do 14. 8. 2023 je hodnocen negativně, kázeňsky odměněn nebyl, pětkrát byl kázeňsky trestán (č. l. 1483-1484).
69. Přestože předchozí tresty odnětí svobody byly obviněnému ukládány převážně za majetkovou trestnou činnost, v případě trestné činnosti spáchané obviněným ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 75/2014 a ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 37/2017 jsou již přítomny prvky násilí (rozsudky na č. l. 1456-1468). Jak bylo výše uvedeno, skutek z 19. 2. 2017 spočíval ve vyhrožování bývalé partnerce a její sestře za užití kuchyňského nože v přítomnosti pěti nezletilých dětí. Právně bylo toto jednání posouzeno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 15. 7. 2022 se obviněný dopustil napadení poškozené A. B. v době, kdy byla v 18. týdnu těhotenství (č. l. 1489, 1500). Tehdy však poškozená již udělený souhlas s trestním stíháním obviněného vzala zpět. Nyní posuzovaného skutku popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně se dopustil 10 dnů po propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody. Dříve uložené a vykonané tresty odnětí svobody na něj zcela zjevně vůbec nezapůsobily, o výchovném účinku se nedá hovořit. Naopak je zřejmé, že agresivita v chování obviněného se stupňuje.
70. Obviněný svým jednáním usmrtil poškozenou B. Tato byla matkou pěti dětí, z nichž dvě měla ve své péči, obě navíc byly přítomny spáchanému činu. AAAAA zůstal v bytu až do příjezdu policie zamčený s jeho umírající, poté již mrtvou matkou, a zmrzačenou poškozenou B. Pro osmileté dítě přitom muselo jít o silně traumatizující zážitek. Ačkoliv ve svých devíti měsících poškozený BBBBB nemohl čin natolik chápat, rovněž utrpěl silnou ztrátu, neboť při něm přišel o matku, která je pro dítě v takovém věku zcela klíčová. Poškozená B. má po činu doživotní mimořádně závažné následky, nemůže pohybovat nohama, trpí inkontinencí moči a stolice, má omezenou citlivost a hybnost rukou, rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha a doživotně je již odkázána na pomoc druhé osoby. Rovněž není schopna se pracovně uplatnit a tím i finančně zabezpečit, je omezena i ve zcela běžných činnostech, v době činu jí bylo pouhých 21 let. Tento následek představuje vážné a trvale invalidizující poranění poškozené, které lze svou závažností srovnat se smrtí. Ke smrti poškozené navíc nedošlo jen díky šťastné náhodě, kdy obviněný nezasáhl tepnu na krku a u poranění zevní hrdelní žíly nevznikla tzv. vzduchová embolie, která by k takovému fatálnímu následku sama o sobě stačila.
71. Po spáchání činu v průběhu vedeného trestního stíhání obviněný vyhrožoval dalším osobám, což vyplývá z dopisu založeného na č. l. 278-282. V tomto se rovněž opakovaně negativně vyjadřoval o poškozené A. B. v tom směru, že za to, co se stalo, může poškozená. Z projevů obviněného není patrné, že by si připouštěl vinu za následky spáchaného skutku, natož aby jeho spáchání litoval. 72. Je proto splněna i podmínka ustanovení § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v první alternativě požadující, aby pro účinnou ochranu společnosti mohl být uložen výjimečný trest odnětí svobody na doživotí. 73. Znalecký posudek z oboru psychiatrie a klinické psychologie k otázce individuální kriminální predikce obviněného uvádí, že u obviněného není přítomno psychické onemocnění chorobného charakteru a jeho kognitivní schopnosti jsou ještě v normě. Velmi významně u něj převažují negativní faktory, jimiž jsou dysfunkční rodinné prostředí, významné výchovné a výukové problémy v dětství, anomálně formovaná osobnost s akcentovanými rysy egocentrickými, disociálními, nezdrženlivými a s nerozvinutými vyššími city. Má také tendence k manipulaci a jsou u něj přítomné prvky instrumentální agrese, tedy má tendence využívat svoji agresi k dosažení kýženého cíle. Obviněný již navíc delší dobu užíval návykové látky, od raného věku se pohyboval v kriminálním prostředí, sám má bohatou kriminální anamnézu, opakovaně porušuje společností akceptovatelný normativní systém poruchově agresivním způsobem a zcela u něj chybí pocit viny ve vztahu ke spáchané vraždě. Obviněný sice navenek projevoval lítost, avšak fakticky nebyly jeho pocity lítosti prožívány, naopak přesouvá vinu na oběť a sám se snaží vyvinit. 74. S ohledem na vše výše uvedené pak znalkyně dospěly k závěru, že obviněný je osobou trvale nebezpečnou pro společnost, kdy i vzhledem k jeho dřívější trestné činnosti je zřejmé, že trestnou činnost, a to i násilné povahy, bude opakovat. Uložení ochranného léčení není indikováno s ohledem na to, že obviněný netrpí žádnou duševní poruchou. Možnost resocializace sice nelze stoprocentně vyloučit, avšak nelze očekávat, že by u obviněného došlo k natolik významné změně, která by osobnost obviněného významněji formovala. U obviněného je tak možno očekávat zcela minimálně, že by byl schopen se resocializovat. 75. Soud prvního stupně v bodě 130. odůvodnění svého rozsudku uzavřel, že možnost resocializace obviněného je velmi nízká, odvolací soud v bodě 40. napadeného rozsudku dospěl k závěru, že individuální kriminální predikce obviněného je nemožná. Z výpovědi znalkyně psycholožky u hlavního líčení vyplývá, že z forenzně psychologického hlediska je kriminální predikce obviněného hodnocena jako v podstatě nemožná. Správně však odvolací soud konstatoval, že pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí postačí naplnění jedné z podmínek uvedených v § 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, které spočívají v tom, že buď uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti, anebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. 76. Celkově lze shrnout, že s ohledem na naplnění požadavku účinné ochrany společnosti jako jedné z podmínek pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí pak předmětný znalecký posudek nebyl jediným kritériem, který byl dříve rozhodujícími soudy zvažován.
f) k námitkám mimo rámec dovolacích důvodů
77. Nad rámec své přezkumné činnosti se dovolací soud též zabýval námitkami, které obviněný nepodřadil pod žádný dovolací důvod. Ostatně tyto ani nejsou podřaditelné pod zákonné důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř. 78. Námitku obviněného, že v České republice je nepsaným pravidlem, že se z doživotního trestu vůbec nepropouští, přičemž tato praxe je v rozporu s mezinárodními závazky, a jde zejména proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vinter a ostatní proti Spojenému království, lze jen stěží považovat za důvodnou, když v samotném obviněným odkazovaném rozhodnutí ESLP je uvedeno, že není porušením čl. 3 Úmluvy, když vnitrostátní právo připouští po určité době možnost přezkumu a případné podmíněné propuštění. Odsouzený by měl podle tohoto rozhodnutí také mít možnost, aby soud posoudil, zdali již během výkonu trestu udělal pokrok pro svoji rehabilitaci, a zdali je třeba jeho dalšího setrvání ve výkonu trestu. Doživotní trest by podle něj neměl být nezměnitelný, nestaví se však proti trestu doživotí jako celku. 79. Vše uvedené však právní řád České republiky ve své zákonné úpravě obsahuje. Podle § 88 odst. 1 a odst. 2 písm. d) tr. zákoníku soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu, jestliže odsouzený vykonal stanovenou část trestu, svým chováním a plněním svých povinností po právní moci rozsudku prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, přičemž stanovenou částí trestu, kterou musí odsouzený vykonat předtím, než může být podmíněně propuštěn, je v případě pachatele odsouzeného na doživotí 20 let. Česká republika tedy dovoluje přezkum doživotního trestu a případné podmíněné propuštění za zákonem stanovených podmínek, které jsou v souladu s uvedeným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, a to v rámci doby, kterou dané rozhodnutí vyžaduje (25 let). Ze strany České republiky tak zákonnou úpravu nelze považovat za porušení mezinárodních závazků, když je s nimi zcela v souladu. 80. Co se pak týče námitek praxe, tedy že se doposud nestalo, že by byl nějaký odsouzený k doživotnímu trestu českým soudem podmíněně propuštěn, pak je třeba zdůraznit, že samotná absence pozitivního rozhodnutí o propuštění nemůže být bez dalšího vykládána jako porušení mezinárodních závazků, když Evropský soud pro lidská práva ve věci Vinter a ostatní proti Spojenému království a ani v žádném jiném rozhodnutí toto neuvádí. Klíčové tedy je, že procedura podmíněného propuštění v českém trestním systému existuje a je reálně přístupná.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
81. Lze tedy uzavřít, že dříve rozhodující soudy u obviněného A. K. shledaly splnění veškerých podmínek pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí. Obviněný spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku s rozmyslem, tedy v kvalifikované formě úmyslu, přičemž znaky kvalifikované skutkové podstaty § 140 odst. 3 tr. zákoníku naplnil ve třech různých alternativách. Mimořádná závažnost spáchaného zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku je dána jak zvlášť zavrženíhodným způsobem provedení trestného činu, tak i zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou v jednání obviněného. Účinná ochrana společnosti vyžaduje uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí. Zejména soud prvního stupně pak uložení tohoto trestu zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.
82. Námitky obviněného podřazené pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se s tímto míjí. Námitky obviněného uplatněné pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) a § 265b odst. 2 tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. 83. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 1. 2026
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek