Plný text
7 Td 10/2026-2874
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 3. 2026 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných D. K. a D. M. vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 1/2026, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Benešově.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově podal dne 18. 11. 2025 u Okresního soudu v Benešově obžalobu na obviněné D. K. a D. M., a to v případě obviněného D. K. pro skutek popsaný pod body 1 až 98 obžaloby, kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě obviněného D. M. pro skutek popsaný pod body 22, 23, 39, 41 až 47, 49, 51 až 54, 57 až 59, 61 až 66 a 69 až 73 a kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Věc byla vedena u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 153/2025.
2. Obvinění se podle obžaloby měli uvedených zločinů (pokusů o ně) dopustit v podstatě tím, že ještě s T. B. (jehož trestní věc je vedena samostatně) po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, vedeni záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, v úmyslu vylákat od poškozených peněžní prostředky a slibované zboží nedodat, na blíže nezjištěném místě v České republice prostřednictvím internetového portálu bazos.cz a market place podávali inzeráty, v nichž vystupovali pod smyšlenými jmény a nabízeli k prodeji různý sortiment, který nevlastnili, přičemž poté, co s poškozenými dohodli uhrazení minimálně alespoň části kupní ceny, zboží nedodali a finanční prostředky obdržené od poškozených si ponechali. Finanční prostředky si nechávali zasílat jak na své bankovní účty, tak na bankovní účty jiných osob, přičemž měli jasně stanoveny role a funkce v páchání trestné činnosti, úkolem D. K. bylo zejména zakládání bankovních účtů, vybírání hotovosti, vyhotovování falešných faktur a zadávání inzerce, úkolem T. B. bylo zejména jednání s budoucími poškozenými, a úkolem D. M. bylo obstarávání cizích bankovních účtů, jejichž disponenty pod různými lživými legendami přesvědčil, aby na tyto účty mohly přicházet; takto získané finanční prostředky byly zpravidla obratem vybrány v hotovosti a poté se o ně obvinění rozdělili. 3. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. 1 T 153/2025, byly podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení obviněných D. K. a D. M. vyloučeny útoky uvedené ve výše zmíněné obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově a uvedené pod body 22, 23, 39, 41 až 47, 49, 51 až 54, 57 až 59, 61 až 66 a 69 až 72, ohledně D. M. bylo vyloučeno i jednání popsané pod bodem 73 obžaloby. Věc je vedena u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 1/2026. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. 1 T 153/2025, byl obviněný D. K. uznán vinným pod body 1 až 70 zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o trestu jmenovaného obviněného a o nárocích poškozených na náhradu škody.
5. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 1 T 1/2026, pak byla trestní věc obviněných D. K. a D. M. vedená tímto soudem pod sp. zn. 1 T 1/2026 podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu (věc byla předložena dne 12. 2. 2026) k rozhodnutí o příslušnosti soudu, s tím, že místně příslušným k jejímu projednání by měl být Okresní soud v Karviné.
6. Okresní soud zrekapituloval, že po podání obžaloby rozhodl o vyloučení útoků, kterých se měli obvinění D. K. a D. M. dopustit společným jednáním. Tento postup zvolil proto, že obviněný D. K. byl stíhán vazebně, k jednání se v přípravném řízení doznal a opakovaně projevil vůli před soudem prohlásit vinu. Oproti tomu proti obviněnému D. M. bylo od počátku vedeno trestní řízení jako proti uprchlému, ve věci nebyl vyslechnut, ze spisu není zřejmé, jaké úkony k jeho zadržení jsou policejním orgánem činěny, nebyl vydán příkaz k zatčení a o jeho vydání nebylo v přípravném řízení požádáno. Okresní soud nepovažoval za praktické, aby bylo vedeno společné trestní řízení, neboť ohledně vazebně stíhaného obviněného D. K., resp. o útocích, kterých se dopustil bez obviněného D. M., bylo možné rozhodnout rychle, zatímco v řízení týkajícím se i obviněného D. M. bude třeba provádět rozsáhlejší dokazování, zejména výslechy svědků, kteří vypovídali ohledně zajišťování účtů použitých k páchání trestné činnosti, tyto bude třeba konfrontovat s listinnými důkazy a fotografiemi obsaženými ve spise. Provádění výslechů svědků prostřednictvím videokonference by však znamenalo značné komplikace v řízení, přitom lze stěží předpokládat, že by se mohli dostavit k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu v Benešově, neboť je možné předpokládat, že jde o osoby problematické a zajištění jejich účasti u hlavního líčení nebude bez komplikací. Z předloženého spisového materiálu, zejména z výpovědí svědků, je současně zřejmé, že k žádnému jednání popsanému ve vyloučených útocích nedošlo v okrese Benešov. Všichni pachatelé se v době páchání trestné činnosti zdržovali na Karvinsku, kde se setkávali, domlouvali se a organizovali a páchali trestnou činnost. Příslušnost Okresního soudu v Benešově byla dána pouze proto, že z 98 útoků původně uvedených v obžalobě se 3 týkaly poškozených žijících na okrese Benešov. Páchání trestné činnosti vždy probíhalo výhradně z míst, kde se pachatelé zdržovali, poškození byli vybíráni náhodně na inzeráty po celé České republice. Pokud jde o osoby odlišné od poškozených, které měly poskytovat pro zaslání peněz účty, všechny žijí a žily mimo okres Benešov, konkrétně 21 v Karviné, 16 v Havířově. Místně příslušný k projednáním věci je tak Okresní soud v Karviné.
7. Okresní soud v Benešově proto rozhodl o předložení věci vedené pod sp. zn. 1 T 1/2026 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu v Benešově a Okresnímu soudu v Karviné.
8. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné pro rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že důvodům uvedeným Okresním soudem v Benešově nelze přisvědčit.
9. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém došlo k jednání, jde o tzv. distanční delikt (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).
10. Místem spáchání trestného činu podvodu (jehož spáchání je kladeno za vinu oběma obviněným), je-li v daném případě distančním deliktem, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Jde-li o tzv. distanční delikt, kdy se pachatel dopustil podvodného jednání prostřednictvím internetu (jak je tomu v předmětné věci), kdy se osoba uváděná pachatelem v omyl nachází na jiném místě, než je místo, kde se nachází pachatel, jsou obě tato místa místem spáchání trestného činu. Je tak podstatné místo, ze kterého komunikoval obviněný a poskytoval poškozenému klamavé informace v úmyslu se obohatit, a dále také místo, kde se nacházel poškozený v době, kdy byl uváděn v omyl, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013).
11. Je-li podle uvedených pravidel dána příslušnost několika soudů, koná řízení ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu (srov. § 22 tr. ř.).
12. Podle § 23 odst. 1 tr. ř. lze potom k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení. Podle § 23 odst. 2 tr. ř. se příslušnost soudu, který věc vyloučil, nemění. Jinak řečeno, jestliže soud, který je příslušný konat společné řízení, vyloučí podle § 23 odst. 1 tr. ř. věc ze společného řízení, zůstává podle § 23 odst. 2 tr. ř. jeho příslušnost zachována jak ve vztahu k původní věci, tak ve vztahu k vyloučené věci (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 53/1998 Sb. rozh. tr.).
13. Aplikujeme-li zmíněné zásady na uvedený případ, je zřejmé, že místní příslušnost Okresního soudu v Benešově k projednání věci vyplývala z ustanovení § 18 odst. 1 a § 22 tr. ř., neboť místem spáchání dovozovaného zločinu podvodu měl být – také – obvod Okresního soudu v Benešově (byť s ohledem na místo spáchání jen malé části dílčích útoků celého pokračujícího deliktu). Podal-li státní zástupce u Okresního soudu v Benešově obžalobu na obviněné, stal se jmenovaný soud příslušným k jejímu projednání (byť by jinak příslušnost mohla svědčit i Okresnímu soudu v Karviné, resp. i dalším soudům, u kterých však obžaloba podána nebyla).
14. Pokud poté došlo k vyloučení části žalovaných útoků k samostatnému řízení, bylo namístě aplikovat zásadu, podle níž se příslušnost soudu po vyloučení věci nemění. Na tomto závěru, zjevně vyplývajícímu ze znění zákona, nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit. Připuštění opačné možnosti by v podstatě znamenalo možnost i účelového vylučování věcí k samostatnému řízení a předkládání věcí k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, což by v konečném důsledku mohlo vést k porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
15. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, že příslušným k projednání věci obviněných je Okresní soud v Benešově.
16. Do jisté míry nad rámec návrhu, který byl Nejvyššímu soudu předložen, lze doplnit, že argumentace popsaná v usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 1 T 1/2026, spíše směřovala do tvrzení důvodů pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. (tohoto postupu se však soud výslovně nedomáhal). Podle § 24 odst. 2 tr. ř. nicméně soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25 tr. ř. Nejvyšší soud však, ani nad rámec předloženého požadavku, neshledal, že by zde byly dány důvody pro takové rozhodnutí.
17. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci. 18. V daném případě není pochyb o příslušnosti Okresního soudu v Benešově k projednání věci obviněných. Tento soud pak naznačil vhodnost projednání věci u Okresního soudu v Karviné zejména z hlediska procesní ekonomie řízení. Především uvedl, že žádný z útoků vyloučených k samostatnému projednání nemá vazbu k okresu Benešov, což ovšem s ohledem na shora uvedené, resp. předchozí postup spočívající v rozhodnutí o vyloučení věci, postrádá relevanci. Dále potom nastínil možné potíže osob, které měly poskytovat účty či jinak se podílet na činnosti obviněných, se dostavit ke vzdálenému příslušnému Okresnímu soudu v Benešově. Ani v těchto argumentech však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost (zejména u trestných činů páchaných prostřednictvím internetu). Bude samozřejmě otázkou dalšího postupu v dokazování, zda a jaké svědky bude nutné v hlavním líčení vyslechnout, obecně však platí, že výjimečné okolnosti, dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu, nelze založit na srovnávání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.
19. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v projednávané věci by ani nebyly naplněny podmínky pro výjimečný (a tedy zcela výjimečnými okolnostmi podložený) postup podle § 25 tr. ř. (který, jak bylo řečeno, však nebyl soudem požadován), které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepochybné, že trestní věc obviněných může být u příslušného Okresního soudu v Benešově řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu by tak nebyly shledány.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. 3. 2026
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu