Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 7 Td 55/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 1. 2026 Spisová značka:7 Td 55/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TD.55.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Delegace Dotčené předpisy:§ 25 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Td 55/2025-1948 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 1. 2026 v trestní věci obviněného J. S. vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 134/2022, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto: Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vede na podkladě obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou trestní řízení ve věci obviněného J. S. pro zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a další trestné činy. Věc je vedena pod spisovou značkou 2 T 134/2022, dosud v ní nebylo meritorně rozhodnuto. 2. Podáním ze dne 17. 11. 2025 obviněný navrhl odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání Okresnímu soudu v Hradci Králové. Poukázal rovněž na předchozí obdobný návrh, který učinil dne 17. 5. 2025 a o němž dosud nebylo rozhodnuto. Návrh doplnil podáním ze dne 25. 11. 2025, kde jeho důvody znovu shrnul. Připomněl také, že jeho předchozímu návrhu na odnětí a přikázání věci Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 7 Td 13/2025 nevyhověl, jednalo se však tehdy o nekvalifikovaný návrh sepsaný obviněným pod vlivem jeho nepříznivého zdravotního stavu. 3. Zdůraznil, že tehdy (v době projednávání předchozího návrhu na odnětí a přikázání věci) také nebyl znám, resp. teprve kulminoval skandál, kdy soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nejméně v 51 případech opakovaně pověřovali soudní úřednice, aby rozhodovaly samy o přeměnách peněžitých trestů na tresty odnětí svobody, přičemž „tato rozhodnutí byla opakovaně potvrzována v různých senátech Krajského soudu v Brně. Teprve senát 5 To Krajského soudu v Brně, na sklonku roku 2024 si u případu č. 51 tohoto excesu všiml, a rozhodnutí se hekticky začala rušit, část odsouzených musela být bezodkladně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody – někteří poškození si pobyli ve vězení neoprávněně i více než rok“. Podle obviněného jde o masivní a opakované porušení zásady zákonného soudce a osobní odpovědnosti soudce za zásah do osobní svobody, které objektivně zpochybňuje důvěryhodnost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou i Krajského soudu v Brně jako institucí schopných nestranně a zákonným způsobem rozhodovat i ve věci obviněného. Přitom největší osobní podíl na celé věci měla předsedkyně senátu JUDr. Ilona Moučková, která se měla na této praxi podílet v celkem 31 případech z celkových 51 případů. Kauze přeměn peněžitých trestů pak obviněný věnoval další obsáhlou pasáž svého podání. 4. S ohledem na pochybení, k nimž došlo u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a rovněž u Krajského soudu v Brně, vzniká podle obviněného objektivně pochopitelná a ústavně relevantní obava, zda orgány činné v trestním řízení v obvodu Krajského soudu v Brně – a zejména Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou – „jsou vůbec schopny garantovat minimální standardy zákonnosti, nestrannosti a respektu k osobní svobodě ve smyslu čl. 8 Listiny a čl. 5 a 6 Úmluvy“. Přitom Ministerstvo spravedlnosti ani Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dosud veřejně nevysvětlily, jaká konkrétní opatření byla v reakci na skandál s přeměnami peněžitých trestů přijata. 5. Ve vztahu k nyní projednávané věci obviněný v obsáhle odůvodněném návrhu uvedl, že předsedkyně senátu JUDr. Ilona Moučková je poslední a jedinou trestní soudkyní soudu, která může jeho věc projednávat. Návrh pak odůvodnil vadami dosavadního řízení a průtahy v projednání věci. Uvedl zejména, že v přípravném řízení nebyl vyslechnut, ač výslech neodmítl. Bylo omezeno jeho právo na souvislý monolog, což nelze zhojit v hlavním líčení. Od 28. 6. 2023 do 10. 4. 2024 neměl obhájce. Po dobu 39 měsíců nebylo konáno jediné hlavní líčení. Dále vytkl, že ve věci nebylo i přes vady přípravného řízení konáno předběžné projednání obžaloby a že byl soudem pouze přípisem vyrozuměn, že předběžné projednání obžaloby není obligatorní součástí řízení a že je na úvaze soudu, zda k němu přistoupí. Konstatoval přetrvávající problémy s postupem a s nestranností soudkyně JUDr. Ilony Moučkové v jeho trestní věci. Uvedl, že okresní soud ignoruje „nefunkční nutnou obhajobu“ ustanoveným obhájcem, a poukázal na nedostatečnou četnost komunikace obhájce s ním i na další jím pociťované nedostatky. 6. Obviněný dále poukázal na jiné řízení u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, vedené pod sp. zn. 9 Nc 539/2020 o péči o nezletilého syna, v němž obviněný podle svého tvrzení nebyl řádně předvolán k rozhodujícímu jednání, a přesto byl vydán rozsudek, který zásadně zasáhl do jeho rodinného života, a nyní tak čelí dalšímu trestnímu stíhání za neplnění vyživovací povinnosti. 7. Obviněný shrnul, že za důležité důvody k odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. považuje a) osobní podjatost předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové v kombinaci s její zásadní účastí na aféře nezákonných přeměn peněžitých trestů, b) existenci civilního řízení o péči o nezletilého syna před týmž soudem, v němž došlo k zásadním procesním pochybením v neprospěch obviněného, c) systémové selhání Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou spočívající ve shora zmíněném procesním pochybení v rozhodování o přeměně peněžitých tretů, d) nedostatečný dohled Krajského soudu v Brně, který nezákonná rozhodnutí o přeměně peněžitých trestů ve značném počtu případů potvrdil, e) extrémní průtahy v délce 37 měsíců bez hlavního líčení, nevysvětlitelná nečinnost soudu od 3. 8. 2022 do 9. 3. 2023, nekonání předběžného projednání obžaloby a délka trestního řízení, v němž více než tři roky od podání obžaloby neproběhlo jediné hlavní líčení ani předběžné projednání obžaloby. Současně zdůraznil, že soudkyně nařídila hlavní líčení, aniž by řízení vstoupilo do fáze, kdy může být hlavní líčení konáno, neboť neproběhlo předběžné projednání obžaloby jako obligatorní součást trestního řízení. 8. Obviněný uzavřel, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou ani Krajský soud v Brně nejsou schopny garantovat spravedlivé a nestranné projednání věci. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou i Krajskému soudu v Brně a jejím přikázání Okresnímu soudu v Hradci Králové „s odvolacím Krajským soudem v Hradci Králové“ nebo jinému „srovnatelnému soudu v obvodu jiného krajského soudu“, a požádal, aby mu bylo umožněno osobně se zúčastnit jednání o návrhu na odnětí a přikázání věci a doplnit a objasnit skutečnosti v návrhu uvedené. 9. K návrhu obviněný připojil odpověď Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 7. 2025 týkající se poskytnutí informací o vydávání rozhodnutí o přeměně peněžitých trestů vyššími soudními úřednicemi, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 25. 11. 2025 adresovaný Krajskému soudu v Brně a námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové ze dne 17. 11. 2025. 10. Nejvyššímu soudu byla dále doručena i další obsáhlá podání obviněného, zejména podání ze dne 4. 1. 2026 označené jako námitka podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové, návrh na odročení hlavního líčení – omluva z jednání, návrh na ustanovení obhájce a bezplatnou obhajobu, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu – vyřízení námitky podjatosti ze dne 28. 11. 2025. V podání ze dne 6. 1. 2026 obviněný upozornil na rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 12. 2025 o vyloučení řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku ze společného řízení a vedení této věci pod novou spisovou značkou 1 T 164/2025 s tím, že v této vyloučené věci bylo nařízeno hlavní líčení na 6. 1. 2026 přesto, že obviněný uplatnil námitku podjatosti jmenované soudkyně a podal i další procesní návrhy. Obviněný vyjádřil názor, že pokračování v řízení ve vyloučené věci sp. zn. 1 T 164/2025 by mohlo vzbuzovat dojem obcházení účelu delegace, přičemž vyloučený skutek je se „zbytkem“ věci úzce a neoddělitelně spojen, a požádal Nejvyšší soud, aby k těmto okolnostem přihlédl a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi vypořádal. 11. Ve spise se nachází rovněž návrh obviněného na odnětí a přikázání věci datovaný dnem 11. 5. 2025 (č. l. 1497-1500), v němž obviněný rovněž poukázal na „absolutní zmatečnost řízení“ s tím, že věc byla netransparentně přidělena již čtvrtému soudci. 12. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou předložil dne 16. 12. 2025 spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci s přípisem ze dne 10. 12. 2025, v němž konstatoval, že je ve věci soudem místně příslušným podle § 18 odst. 1 tr. ř., a stručně shrnul dosavadní průběh řízení. Zmínil, že rozhodnutím Nejvyššího soudu bude postaveno najisto, zda jsou dány důležité důvody podle § 25 tr. ř. a tedy který soud má věc projednat, aby mohlo být ve věci nařízeno hlavní líčení. 13. Nejvyšší soud je soudem podle § 24 odst. 1 tr. ř. příslušným k rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci, neboť obviněný navrhl odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání Okresnímu soudu v Hradci Králové. Nejvyšší soud proto projednal předložený návrh obviněného. V reakci na jeho požadavek osobní účasti při projednání věci Nejvyšší soud uvádí, že o návrhu rozhodoval v neveřejném zasedání (§ 240 tr. ř.), jehož se kromě členů senátu a zapisovatele nemohou žádné další osoby zúčastnit (§ 242 odst. 1, 2 tr. ř.). Obsáhlá podání obviněného přitom již nebylo třeba jakkoli doplňovat. Po projednání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět, neboť nejsou dány zákonné důvody pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. 14. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou je soudem věcně i místně příslušným k projednání věci. Odnětí a přikázání věci (tzv. delegaci) upravuje § 25 tr. ř., podle něhož může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. 15. Pojem „důležité důvody“ ve smyslu § 25 tr. ř. není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné. Odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je průlomem do ústavně garantované zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odnětí věci soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se tedy musí zakládat na důvodech, které jsou objektivně závažné. Jde o to, zda je zásadním způsobem zpochybněna možnost příslušného soudu věc řádně projednat za dodržení základních zásad trestního řízení. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Taková situace v posuzované věci nenastala. 16. Podstatou odůvodnění návrhu obviněného na delegaci jsou výhrady proti dosavadnímu postupu Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou v této trestní věci a proti činnosti tohoto soudu vůbec, zejména pokud jde o dočasně chybnou praxi týkající se rozhodování o přeměně peněžitých trestů na tresty odnětí svobody v letech 2023 a 2024. Konkrétně obviněný namítal zejména vystřídání tří předsedů senátu v jeho trestní věci, prodlevy v řízení, namítal podjatost předsedkyně senátu JUDr. Ilony Moučkové, nedostatečné zajištění obhajoby a dále údajná pochybení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou v občanskoprávním řízení. To vše podle obviněného vzbuzuje pochybnost o schopnosti celého Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nestranně a v souladu se zákonem ve věci rozhodnout. 17. Nejvyšší soud připomíná, že o podobném návrhu obviněného na delegaci rozhodl již usnesením ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 7 Td 13/2025, tak, že podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá. V novém, zde posuzovaném návrhu obviněný neuvedl žádné nové důležité důvody, které by opodstatňovaly odnětí a přikázání věci, byť odůvodnění zčásti doplnil a modifikoval. Nejvyšší soud proto především odkazuje na své předchozí rozhodnutí. 18. Je namístě připomenout dosavadní průběh řízení v této věci tak, jak jej Nejvyšší soud částečně shrnul již v předchozím rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podala dne 3. 8. 2022 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou obžalobu na obviněného pro skutky zde uvedené. Věc je u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedena pod sp. zn. 2 T 134/2022. Podle rozvrhu práce okresního soudu byla věc přidělena předsedovi senátu JUDr. Jiřímu Večeřovi. Byly podány různé návrhy obviněného, například na předběžné projednání obžaloby, na bezplatnou obhajobu, na provedení listinných důkazů. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 9. 3. 2023 a poté na den 28. 3. 2023, přičemž v obou případech bylo hlavní líčení odročeno. Na čísle listu 1112 je založen úřední záznam předsedy senátu, že obviněný dne 20. 3. 2023 doručil soudu do datové schránky k založení do spisu podání o zhruba 7 000 stranách textu, bez jehož znalosti nelze hlavní líčení dne 28. 3. 2023 konat, a proto musí být odročeno na neurčito. Dne 26. 4. 2023 předseda senátu rozhodl o nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Předseda senátu následně ke dni 31. 5. 2023 ukončil jako soudce svoji činnost. Podle rozvrhu práce byla věc obviněného přidělena předsedkyni senátu Mgr. et Mgr. Blance Jeňkové. Dne 11. 7. 2023 rozhodoval Krajský soud v Brně o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Poté byla řešena otázka vyloučení předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanky Jeňkové, na kterou obviněný podal návrh na přezkoumání a omezení svéprávnosti, a tato otázka byla definitivně vyřešena až na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 4 To 135/2024, a to tak, že předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Blanka Jeňková podle § 30 odst. 1 tr. ř. je vyloučena z provádění úkonů trestního řízení v dané věci obviněného (č. l. 1258). Věc byla následně přidělena podle platného rozvrhu práce k vyřízení předsedkyni senátu JUDr. Iloně Moučkové. 19. Z obsahu spisu dále vyplývá, že přípisem předsedkyně senátu (v dané době ve věci činné) ze dne 20. 3. 2024 byl obviněný vyzván, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení přípisu z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. zvolil obhájce a soudu předložil plnou moc. Z důvodu nečinnosti obviněného byl opatřením předsedkyně senátu ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022, obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Vojtěch Sklenář, který následně opakovaně ve dnech 21. 6. 2024 a 15. 8. 2024 nahlížel do trestního spisu sp. zn. 2 T 134/2022. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 2 T 134/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 293/2024, byl obviněnému přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu ve výši jedné čtvrtiny. Přípisem předsedkyně senátu ze dne 20. 10. 2024 byl obviněný vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů soudu sdělil, zda využívá svého práva a zvolí si obhájce a soudu zašle plnou moc, pokud tak neučiní, zůstane zastoupen ustanoveným obhájcem Mgr. Vojtěchem Sklenářem. Na tuto výzvu obviněný nereagoval. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 2 T 134/2022, bylo rozhodnuto, že se obhájce Mgr. Vojtěch Sklenář nezprošťuje povinnosti obhajovat obviněného v trestní věci pod sp. zn. 2 T 134/2022. 20. Poté, co byl spis dne 14. 3. 2025 vrácen okresnímu soudu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, že se věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá, bylo dne 24. 3. 2025 nařízeno hlavní líčení, a to na dny 27. 5., 29. 5. a 3. 6. 2025. Hlavní líčení však nebylo konáno pro neúčast obviněného. Bylo odročeno na neurčito, neboť spis bylo nutno předložit správě soudu na základě návrhu obviněného ze dne 22. 5. 2025 na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Rozhodováno bylo rovněž o námitkách podjatosti a stížnostech obviněného týkajících se údajné podjatosti předsedkyně senátu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou i senátu Krajského soudu v Brně. Usnesením ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 8 To 250/2025, pak rozhodl Krajský soud v Brně, že předsedkyně senátu JUDr. Ilona Moučková není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci obviněného (č. l. 1717). Spis byl Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou vrácen dne 24. 10. 2025. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 11. 2025, č. j. 2 T 134/2022-1855, bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání pro část skutků, které byly obviněnému kladeny obžalobou za vinu, a to z důvodu promlčení trestního stíhání. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 12. 2025, č. j. 2 T 134/2022-1894, bylo rozhodnuto o vyloučení řízení pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k samostatnému projednání. 21. Nic z toho, co obviněný uvádí ve svých podáních, nemůže být důležitým důvodem pro delegaci věci. Nejvyšší soud ve své judikatuře konstantně vychází z toho, že důvodem ke změně místní příslušnosti nemůže být obecná nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v trestní věci obviněného. Pokud obviněný zakládá své pochybnosti na údajné podjatosti ve věci činné předsedkyně senátu, je třeba jednak v obecné rovině uvést, že v případě pochybností o nestrannosti soudců činných v určité věci se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu, a návazně rozhodnout o odnětí a přikázání věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 7 Td 51/2023). V tomto případě je podstatné, že předsedkyně senátu JUDr. Ilona Moučková není vyloučena z projednání a rozhodování v této věci, o čemž bylo již pravomocně rozhodnuto. Ani Nejvyšší soud neshledává důvody k vyloučení jmenované soudkyně. Jak už Nejvyšší soud dříve uvedl, ani okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo představou obviněného nebo účastníka řízení, neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob vedení řízení a rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci. Ani případné procesní pochybení nestačí k závěru, že objektivita řízení není u daného soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu. Výhrady obviněného proti procesnímu postupu soudu, jakož i proti jeho skutkovým a právním závěrům mohou být součástí obhajoby obviněného a následně předmětem řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích, ale nikoli podkladem pro odnětí věci příslušnému soudu. Tím spíše to platí o případných pochybeních v přípravném řízení, které obviněný vytýká. 22. Nejvyšší soud nemá důvod cokoliv měnit ani na závěru vysloveném ve svém předchozím rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, že relevantní není ani tvrzení obviněného směřující proti výkonu činnosti ustanoveného obhájce, neboť soudy obecně vzato nejsou povolány k přezkumu správnosti vedení obhajoby ze strany obhájce, a již vůbec nejde o problematiku, která by souvisela s možností projednání věci u toho kterého soudu. 23. Za důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř. není možné považovat ani delší dobu, po kterou je u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vedeno řízení o obžalobě podané na obviněného dne 3. 8. 2022. I když je nutno připustit, že objektivně došlo ke značným a neobvyklým prodlevám s projednáním této věci, je třeba připomenout – jak naznačuje i výše uvedené shrnutí dosavadního průběhu řízení, byť stručné a neúplné – že ve značné míře se jednalo o prodlevy způsobené postupem obviněného. 24. Opodstatněnost obav obviněného týkajících se údajné neschopnosti Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou řádně a nestranně projednat jeho trestní věc nijak nevyplývá ani z toho, jak tento soud v minulosti rozhodl v jiných kauzách. To se vztahuje jak k jiným kauzám týkajícím se přímo obviněného, tak i k obviněným široce akcentovaným případům rozhodování o přeměnách peněžitých trestů. Pokud v těchto případech došlo k pochybením, nelze z toho dovozovat neschopnost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou vykonávat trestní soudnictví. 25. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s výhradou obviněného, že by rozhodnutí o vyloučení řízení o trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k samostatnému projednání bylo obcházením účelu delegace. Uvedené závěry o nedůvodnosti návrhu na delegaci platí také pro řízení o vyloučeném trestném činu. Ani v takto vyloučeném řízení nelze shledat důležité důvody k delegaci. Obecně vzato, pokud by shledány byly, například pro podjatost soudce, zakládalo by to důvod zrušení případného rozhodnutí i ve vyloučené věci na základě opravného prostředku. V daném případě však o ničem takovém nelze uvažovat. 26. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky § 25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon a nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postup podle § 25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi, které nebyly Nejvyšším soudem shledány. 27. Pro úplnost lze dodat, že rozhodnutí o odnětí věci Krajskému soudu v Brně, jehož se obviněný rovněž domáhal, nepřicházelo v úvahu, neboť řízení je vedeno před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou. 28. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou tedy povede řízení v této věci a nic nebrání nařízení hlavního líčení, neboť – jak byl obviněný soudem správně poučen – předběžné projednání obžaloby není obligatorní součástí trestního řízení a je na úvaze soudu, zda předběžné projednání obžaloby nařídí. Pokud tak soud neučinil a nařídil hlavní líčení, je povinností obviněného se na předvolání k hlavnímu líčení dostavit. Meritorní projednání věci bude nutno v tomto stadiu řízení považovat za prioritu, a to bez ohledu na případná další nedůvodná a soud zatěžující podání obviněného, včetně případných dalších zjevně nedůvodných návrhů na odnětí a přikázání věci. Jestliže obviněný namítá, že trestní řízení trvá příliš dlouho, lze předpokládat, že jeho hladký průběh a věcné projednání obžaloby nebude mařit. Bude tudíž možné a vhodné urychlené projednání a skončení věci. 29. Z důvodů výše uvedených Nejvyšší soud podle § 25 tr. ř. rozhodl, že věc se Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neodnímá. Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 7. 1. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu