7 Tdo 1034/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 7 Tdo 1034/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:7 Tdo 1034/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1034.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1034/2025-853 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného M. D. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. 6 To 23/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 10/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. 6 To 23/2025, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 3. 2025, sp. zn. 53 T 10/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 3. 2025, č. j. 53 T 10/2023-799, byl obviněný M. D. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn podané obžaloby, v níž byl spatřován zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedeného zločinu se měl obviněný podle obžaloby dopustit v podstatě tím, že dne 26. 1. 2022 kolem 12:44 hod. ve Stráži pod Ralskem, Máchova č.p. 260, v ložnici č. XY, oddílu XY ubytovny pro odsouzené č. XY Věznice XY, v reakci na ranní incident a poté, co byl M. D. vyzván, aby si s ním šel promluvit, jej nečekaně a záměrně dlaní sevřenou v pěst udeřil do obličejové části hlavy takovou intenzitou, že poškozený ztratil rovnováhu a celou svou vahou spadl na betonovou podlahu, kde se prudce udeřil do týlní krajiny hlavy, přičemž utrpěl vláskovou zlomeninu klenby lební v týlní krajině vlevo táhnoucí se k velkému týlnímu otvoru, rozhmoždění mozkové tkáně na spodině čelně spánkového laloku vpravo a na spodině čelního laloku vlevo a v levé týlní krajině a rozsáhlý plášťový krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou táhnoucí se nad celou pravou mozkovou polokoulí s otokem mozku a přesunem středočárových struktur doleva, a ačkoliv jevil známky vážné poruchy zdraví, lékařská péče mu byla poskytnutá až dne 27. 1. 2022, s odstupem cca 24 hodin, kdy na neurochirurgickém oddělení Krajské nemocnice Liberec podstoupil neodkladnou život zachraňující operaci, při které mu byla odstraněna část klenby lební a uvolněn tlak vyvíjený krvácením pod tvrdou plenu mozkovou na mozek; přestože byl ve stabilizovaném stavu s přístrojovou podporou životních funkcí dne 16. 2. 2022 přeložen na oddělení následné intenzivní péče Nemocnice Tanvald, opakovaně prodělal infekce dýchacího traktu s nutností agresivní antibiotické léčby a s přetěžováním oběhového systému, což vedlo k postupnému vyčerpání rezerv jeho organismu a dne 25. 5. 2022 k jeho smrti, která nastala v přímé souvislosti se zraněními, která utrpěl. 3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2025, č. j. 6 To 23/2025-828, bylo odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Dovolatelka se předně neztotožnila se závěrem Vrchního soudu v Praze, jenž vedl k vyloučení aplikace trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Názor odvolacího soudu, podle něhož obviněný zasáhl poškozeného úderem nízké intenzity, je ve zjevném rozporu s obsahem provedeného dokazování, konkrétně výpovědí očitého svědka a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Ze svědecké výpovědi L. C. vyplývá, že obviněný udeřil poškozeného do obličeje, přičemž poškozený po úderu „úplně usnul, úplně se vypnul, prohnul se a padal celou vahou dozadu na záda“. Svědek dále popsal, že poškozenému po pádu tekla krev z úst a hlavy, na hlavě byla patrná boule a následně docházelo k otírání krve. Zároveň upozornila na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zpracovaného MUDr. Tomášem Adámkem, a na doplňující výpověď znalce učiněnou ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Znalec uvedl, že ve zprávě o ošetření poškozeného nebylo zaznamenáno poranění na hlavě, což však nelze interpretovat jako absenci takového poranění. Vysvětlil, že úder na hlavu, resp. bradu, který vede k tzv. „vypnutí osoby“, musí být veden značnou silou. Hematom na bradě způsobený úderem pěstí pak lze snadno přehlédnout, neboť krevní výron v této oblasti nebývá rozsáhlý. Lékař přijímající pacienta v akutním ohrožení života se přirozeně soustředí na život zachraňující úkony a drobnější poranění nemusí být v dokumentaci zaznamenána. 6. Jestliže se klade důraz na intenzitu úderu, který poškozeného tzv. „vypnul“, jak o tom vypovídal svědek L. C., je třeba ve světle vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství konstatovat, že takový účinek je typicky spojen s úderem vedeným značnou silou. Odvolací soud se přitom omezil na odkaz na lékařskou zprávu o prvním ošetření poškozeného, ačkoli v daném případě nelze identifikovat jinou, prvotně určující příčinu pádu poškozeného. Uvedený přístup označila za překračující meze zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a selektivní přístup k důkaznímu materiálu. Uvedl-li pak, že do hodnocení důkazů soudem prvního stupně zasahovat nemůže, nenavrhla-li státní zástupkyně důkazy nové, je takový závěr v rozporu s právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/2022 Sb. rozh. tr. 7. Napadené rozhodnutí dále vykazuje nedostatek i ve vztahu k následně formulovanému právnímu závěru, že obviněný nenaplnil znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Tento alternativní závěr byl učiněn s přihlédnutím k nízké intenzitě úderu vedeného obviněným vůči poškozenému a absenci záznamu o poranění hlavy poškozeného. Na základě provedeného dokazování podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně nelze důvodně pochybovat o existenci příčinné souvislosti mezi úderem vedeným obviněným proti obličeji poškozeného a následným zdravotním stavem poškozeného. Tato souvislost je doložena svědeckou výpovědí L. C. a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Úder obviněného představoval bezprostřední příčinu pádu poškozeného, který vedl k závažnému poranění hlavy. I za předpokladu nižší intenzity úderu musel být obviněný srozuměn s tím, že úder vedený do obličeje může vyvolat pád poškozeného na tvrdý povrch, s reálným rizikem zranění hlavy. Náraz hlavy o betonovou podlahu je objektivně způsobilý vyvolat poranění i závažného charakteru, což je skutečnost, kterou si obviněný mohl a měl uvědomit. 8. Dále nelze opomenout, že odvolací soud ve svém rozhodnutí zmiňoval intoxikaci poškozeného návykovými látkami, neboť lékařská zpráva Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa ze dne 11. 2. 2022 potvrdila přítomnost metamfetaminu, amfetaminu a THC. Na uvedenou intoxikaci je třeba nahlížet jako na spolupůsobící okolnost, přičemž byla obviněnému prokazatelně známa, tedy měl povědomí o tom, že se poškozený nachází ve stavu snížené tělesné i psychické kondice, což zvyšovalo pravděpodobnost vzniku závažného následku v případě fyzického útoku. Tato okolnost je významná nejen z hlediska příčinné souvislosti, ale i pro posouzení subjektivní stránky trestného činu. Odvolací soud ji však dostatečně nezohlednil při posouzení jednání obviněného, když dospěl k závěru, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Takový závěr považovala za nepřesvědčivý, neboť i sám soud měl za prokázané, že pád poškozeného byl důsledkem úderu vedeného obviněným, a to v souběhu s intoxikací poškozeného. Ačkoli intoxikace poškozeného mohla být dalším spolupůsobícím faktorem ovlivňujícím průběh pádu, nebyla prokázána konkrétní koncentrace návykových látek v těle poškozeného, ani nebylo zjištěno, že by poškozený vykazoval známky fyzické nestability již před okamžikem úderu. V tomto kontextu je třeba hodnotit jednání obviněného jako objektivně způsobilé vyvolat závažný následek. Znalost obviněného o možném ovlivnění poškozeného návykovými látkami pak zakládá ve spojení s výše uvedenými skutkovými okolnostmi trestní odpovědnost obviněného, a to též ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Na tomto základě je třeba posuzovat rovněž nedbalostní formu zavinění obviněného vůči následku závažnějšího charakteru předpokládaného kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku. Takový výklad je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 424/2011, nebo ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 351/2011). Prosazovaný závěr dále podporuje další nejvyšší státní zástupkyní poukazovanou judikaturou, a to konkrétně rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1342/2013, a rozhodnutím téhož soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 6 Tdo 693/2014. 9. V aktuálně projednávané věci je tak třeba konstatovat, že obviněný vedl úder do obličeje poškozeného bez splnění zákonných podmínek nutné obrany, tudíž jednal protiprávně. Mezi tímto jednáním a smrtí poškozeného existuje příčinná souvislost, jejíž vývoj byl nepochybně alespoň v hrubých rysech kryt nedbalostním zaviněním obviněného. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a nastalým následkem nebyla přerušena žádnou vnější okolností ani jednáním jiné osoby. 10. Závěr vrchního soudu, jímž byla vyloučena trestní odpovědnost obviněného za trestný čin ublížení na zdraví není v souladu s výsledky dokazování provedeného v dané věci, neboť výpověď svědka L. C. ve spojení se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství potvrzuje, že úder obviněného měl značnou intenzitu a vedl k jeho pádu na betonovou podlahu. Odvolací soud tyto důkazy bagatelizoval a hodnotil je selektivně, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě. Odvolací soud dále nesprávně uzavřel, že obviněný nenaplnil znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, přestože by přihlédl k nízké intenzitě úderu a absenci záznamu o poranění hlavy. Obviněný si byl vědom aktuální intoxikace poškozeného, která zvyšovala riziko závažného následku v případě útoku na tělesnou integritu, pročež takovou skutečnost je nutno zohlednit při posuzování subjektivní stránky činu. Uvedená vada zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Postup odvolacího soudu, který zamítl jako nedůvodné odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného, zakládá vadu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Vrchní soud rovněž nevěnoval žádnou pozornost posouzení předmětného skutku jako nedbalostního trestného činu proti životu a zdraví. I kdyby se tak Nejvyšší soud neztotožnil se shora uvedenou argumentací, napadené rozhodnutí by bylo i tak třeba považovat přinejmenším za předčasné. 11. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 12. Obviněný M. D., jemuž bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně v opise doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil. Podle názoru obviněného byla již obžaloba podána s vědomím neprokázání naplnění obligatorních znaků příslušné skutkové podstaty a z pohledu obhajoby měla být věc po předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena státní zástupkyni k došetření, neboť nedošlo k objasnění základních skutkových okolností. K samotnému dovolání pak konstatoval, že absentující poranění obličeje poškozené je subjektivně prezentováno jako pochybení lékaře, který opomněl takové poranění do lékařské zprávy uvést, což však označil za případ deformace důkazu. Odkázal na znalecké závěry potvrzující, že v případě úderu pěstí prezentovanou intenzitou by na obličeji poškozeného musel být přítomen podkožní krevní výron. Dále upozornil na skutečnost, že poškozený měl nesporně v krvi metamfetamin i kanabidiol, tudíž byl jeho nervový systém ovlivněn a měl problém s koordinací pohybů. Poznamenal pak, že i jen přítomná intoxikace mohla být výlučnou příčinou pádu poškozeného. 13. V dovolání je podle přesvědčení obviněného zcela nekriticky přistoupeno k hodnocení výpovědi očitého svědka L. C. Zdůraznil, že tento svědek nebyl přítomen v jednací síni (vypovídal přes videokonferenci), přičemž deklaroval nejasné paměťové stopy i to, že si před výslechem četl svou předchozí výpověď. Současně přímo sdělil, že jeho výpověď z přípravného řízení byla ovlivněna dohodou s prevencí, pročež je jeho věrohodnost vážně snížena. Tu oslabuje i skutečnost, že denně užíval pervitin. Obviněný byl proto přesvědčen, že zproštění obžaloby bylo správné, byť odvolací soud dovodil kontakt mezi obviněným a poškozeným, muselo se jednat o kontakt zcela minimální. Obviněný kontakt popíral, což není v rozporu s provedenými důkazy, neboť i zjištěná intoxikace mohla být výlučnou příčinou pádu poškozeného, jakož i zamotání hlavy, krátká ztráta vědomí apod.; jednalo se o drogově závislou osobu a velice nešťastný, nekoordinovaný pád na týlní krajinu. 14. Považoval proto dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní za nedůvodné a navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 265j tr. ř. zamítl. III. Přípustnost dovolání 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. nejvyšší státní zástupkyní [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. IV. Důvodnost dovolání 16. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že nejvyšší státní zástupkyně ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přitom naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 18. S odkazem na dále užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 20. Dovolací argumentace obsažená v mimořádném opravném prostředku nejvyšší státní zástupkyně vyhovuje jím uplatněným důvodům dovolání, a z důvodů níže vyložených jí Nejvyšší soud částečně přiznal i věcné opodstatnění. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 21. Dovolatelka uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve vztahu k jeho první alternativě, neboť shledala zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Ve vztahu k existenci zjevného rozporu s předpokládanou kvalitou své přesvědčení založila zejména na nesprávnosti učiněného skutkového závěru, podle něhož obviněný zasáhl poškozeného úderem nízké intenzity, čímž vyloučil z dosahu trestní odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Tento označila za zjevně rozporný s obsahem provedeného dokazování, konkrétně výpovědí svědka L. C. ve spojení se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného MUDr. Tomášem Adámkem. 22. Nejdříve nutno v obecné rovině k mimořádnému opravnému prostředku akcentovat, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není třetí instancí plného skutkového přezkumu. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů pak nemůže být založena jen na tom, že dovolatel předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Vadu v podobě zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů by bylo možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování. Mohla by být shledána pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Takovým nedostatkem přitom odsuzující rozhodnutí zatíženo není. 23. Stran intenzity úderu je potřeba konstatovat, že soudy si byly velice dobře vědomy existence diametrálně odlišných svědeckých výpovědí, přičemž rozvedly důvody, pro které shledaly za prokázaný úder obviněného uštědřený poškozenému toliko nízké intenzity. 24. Nejvyšší státní zástupkyně explicitně poukazovala na svědeckou výpověď očitého svědka L. C., z níž vyplývá, že obviněný udeřil poškozeného do obličeje tak, že tento po úderu „úplně usnul, úplně se vypnul, prohnul se a padal celou vahou dozadu na záda“. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného MUDr. Tomášem Adámkem pak návazně vyplývá, že úder na hlavu, který vede k tzv. „vypnutí osoby“, musí být veden značnou silou. 25. Nejprve je nutné připomenout, že soud vyslechl velké množství svědků, přičemž někteří byli účastni předmětného incidentu osobně, jiní měli informace toliko z doslechu. Stěžejní bylo, že se tito neshodli na intenzitě, lokaci ani způsobu úderu, až na to, že směřoval na hlavu poškozeného. Nelze pak soudům vytýkat, že se ve prospěch obviněného omezily pouze na závěr, že ze strany obviněného došlo k úderu do hlavy poškozeného, který byl veden nízkou intenzitou. 26. Samotná intenzita úderu byla předmětem úvah soudů obou stupňů. Soud prvního stupně v odstavci 53. odůvodnění svého rozsudku osvětlil, že na těle poškozeného nebyly popsány stopy po úrazovém mechanismu, který by byl způsobilý poškozeného tzv. vypnout. Podle výpovědi znalce by v případě úderu velkou silou došlo k vytvoření hematomu a na poškozeném by následky takového úderu byly v době příjezdu záchranné služby jednoznačně patrné. Ze zprávy Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje pro Vězeňskou službu ČR o prvotní prohlídce osoby M. D. však explicitně vyplývá absence dalších úrazových poranění na hlavě. Následně tento závěr stvrdil i soud odvolací v odstavci 21. odůvodnění svého usnesení, přičemž znění předmětné zprávy Zdravotnické záchranné služby vyhodnotil ve prospěch obviněného, a to i s přihlédnutím k znalcem zmiňované možnosti přehlédnutí případných dalších poranění. 27. Je nutno doplnit, že pokud nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na výpověď svědka L. C. (v době incidentu dle jeho vlastní výpovědi i výsledků toxi testů rovněž pod vlivem drog), která by musela být dána do vzájemné souvislosti se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (a lze doplnit, že existují i jiné indicie, které by teoreticky na vyšší intenzitu úderu mohly ukazovat, viz telefonní hovory z výkonu trestu O. K. a P. K.), stejně tak existuje skupina důkazů nasvědčujících závěru o intenzitě nižší. Z této skupiny lze uvést výpověď rovněž očitého svědka M. Š., který u hlavního líčení vypověděl, že obviněný dal poškozenému facku poté, co jej strčil, a ten upadl, a v přípravném řízení vypověděl, že obviněný dal poškozenému facku malou razancí a následně z ničeho nic spadl. Dále se jedná již o zmíněnou absenci poranění ve zprávě Zdravotnické záchranné služby v kontextu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který uvádí, že při lékařském vyšetření nebyla zjištěna žádná poranění, která by svědčila pro úder pěstí do oblasti hlavy. Stejně tak v následujících lékařských zprávách nejsou uvedeny žádné další vnější stopy. Pokud pak svědek L. C. dále popsal, že po pádu poškozenému tekla krev z úst a hlavy a na hlavě byla patrná boule, tyto skutečnosti nijak nepotvrzují značnou intenzitu úderu, neboť mohly být následkem samotného pádu. 28. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že se odvolací soud nedopustil selektivního přístupu k důkaznímu materiálu, jak bylo namítáno. Způsob hodnocení důkazů zůstal v mezích § 2 odst. 6 tr. ř. V daném případě tak dovolací soud neshledal zjevný nesoulad, jenž by odpovídal důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto rozhodnutí soudů vadou podřaditelnou pod toto ustanovení zatíženo není. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 29. Nejvyšší státní zástupkyně dále nesouhlasila s tím, že obviněný nenaplnil znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Jednak tak činila v návaznosti na svá alternativní skutková zjištění o vysoké intenzitě úderu, jednak pak měla za to, že i za předpokladu úderu nižší intenzity za současné intoxikace poškozeného musel být obviněný srozuměn s tím, že úder vedený do obličeje může vyvolat pád poškozeného na tvrdý povrch, s reálným rizikem zranění hlavy. Konečně pak závěrem svého mimořádného opravného prostředku poznamenala, že dosud nebyla věnována pozornost posouzení předmětného skutku jako (nespecifikovaného) nedbalostního trestného činu proti životu a zdraví. 30. Nutno připomenout, že v rámci tohoto důvodu dovolání je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud není současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je potřeba při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině a rozvedených v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí. 31. Nejvyšší soud proto seznal, že se s tímto důvodem dovolání v části, v níž nejvyšší státní zástupkyně předkládala vlastní závěr o intenzitě úderu, uplatněné námitky míjí. Pod citovaný dovolací důvod lze vztáhnout výhrady zakládající se již na stabilizovaných skutkových zjištění, tj. při akceptaci závěru o nízké intenzitě úderu. Nejvyšší státní zástupkyně totiž přiléhavě poukazuje na ten fakt, že soudy dostatečně nezohlednily obviněnému dobře rozpoznatelný stav poškozeného, který se nacházel pod vlivem návykových látek. 32. V tomto ohledu je nejprve záhodno zrekapitulovat postup soudů obou stupňů vztahující se k této otázce. Soud prvního stupně připustil intoxikaci poškozeného, jakož i souvislost s jeho pádem, nicméně blíže se jí nezabýval, neboť dospěl k závěru, že obviněný jednal v mezích nutné obrany (viz odstavec 53. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně následně (nutno podotknout správně) vyvrátil nutnou obranu, rovněž připustil úder nízké intenzity a za příčinu označil úder ve spojitosti s intoxikací poškozeného (viz odstavec 18. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Svůj závěr o nenaplnění základní skutkové podstaty obžalobou přisuzovaného trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku pak postavil na nedostatečné intenzitě úderu (jakožto izolované příčině), aniž by řešil a vyhodnotil vztah mezi oním úderem nízké intenzity a intoxikací poškozeného. 33. Souhrnně řečeno tak lze vycházet z toho, že příčinou pádu poškozeného byl úder obviněného nízké intenzity do hlavy poškozeného a intoxikace poškozeného. Není pochyb o tom, že soudy akceptovaly, že k pádu poškozeného kromě úderu přispěla zřejmě i jeho intoxikace, pro kterou nebyl schopen řádně koordinovat své pohyby oproti stavu střízlivosti. Samotný úder, byť představoval bezprostřední příčinu pádu poškozeného a v konečném důsledku vedl k závažnému poranění hlavy, nebyl pro svou intenzitu sám o sobě způsobilý způsobit závažnější poranění, které by vykazovalo znaky poruchy zdraví nikoli přechodného rázu. Současně podle závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, nebyla samotná intoxikace poškozeného návykovými látkami v takové míře, aby způsobila jeho pád. 34. Nebylo však vzato v potaz, že osamocený úder obviněného nemusel být sám o sobě způsobilý, pakliže byla přítomná intoxikace poškozeného, která není zanedbatelného významu a o níž měl obviněný dostatečné povědomí. Lze souhlasit s nejvyšší státní zástupkyní, že na uvedenou intoxikaci je třeba nahlížet jako na spolupůsobící okolnost, nikoli jako na faktor přerušující kauzální průběh mezi jednáním obviněného a vznikem následku, jakož i související úvahy promítnout do posouzení subjektivní stránky trestného činu. K tomu Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout následující. 35. Podle ustálené judikatury k naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku ublížení na zdraví (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 22/1968-I. Sb. rozh. tr. a 19/1963 Sb. rozh. tr.). Při právním posouzení jednání pachatele, jímž útočil proti zdraví občana, nelze vycházet jen z toho, jaká újma na zdraví poškozeného byla takovým útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). Z těchto skutečností s přihlédnutím ke všem ostatním okolnostem případu je pak třeba dovodit, k jakému následku směřoval úmysl pachatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 8 Tdo 763/2015). 36. Nejvyšší soud opakovaně připomíná nutnost zjištění intenzity fyzického ataku pro posouzení subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Ačkoli je obecnou notorietou, že strčení do jiného může způsobit jeho pád a případně dokonce jeho poranění, pouhá vědomost o eventuální možnosti, že v důsledku užití síly jakékoli intenzity může dojít k pádu druhé osoby, nepostačuje k závěru o zavinění, a to ani ve formě nepřímého úmyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 167/2022). Z hlediska zavinění obviněného je však nutno zabývat se a vyhodnotit též spolupodílející se opilost, únavu či jinou fyzickou indispozici poškozeného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 521/2014). Jestliže totiž například obviněný věděl, že poškozený měl v průběhu večera v důsledku podnapilosti problémy s rovnováhou, a i přesto na něj zaútočil ránou pěstí, musel vědět, že pád poškozeného v důsledku opilostí narušené rovnováhy je pravděpodobnější než u osoby, která opilá není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1342/2013). Obdobně jestliže obviněný věděl, že poškozený je pod značným vlivem alkoholu, že se za takového stavu není schopen aktivně a účinně bránit, a navíc za situace, kdy může velmi rychle a snadno ztratit rovnováhu a jen těžko koordinovat pohyby svého těla, mohl předvídat, že při rychlém a nepředvídatelném útoku je velmi snadné a jednoduché takovému člověku přivodit ztrátu rovnováhy a způsobit mu pád; nebylo by potřeba ani použití značné síly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 6 Tdo 693/2014). Dále již bylo konkludováno, že v případě, kdy obviněný odstrčí rukou značně podnapilého poškozeného, a to v prostředí s tvrdým povrchem, musí být přinejmenším srozuměn s tím, že může způsobit jeho pád, při kterém by mohlo reálně dojít ke zranění. V této věci pak bylo potvrzeno, že nebýt podnapilosti poškozeného, jednání obviněného by možná nemuselo přivodit vzniklá zranění, avšak obviněný si byl opilosti poškozeného vědom, pročež možnost vzniku protiprávního následku v podobě újmy na zdraví je u takové osoby mnohem pravděpodobnější než u jiné osoby, a obviněný v takovém případě musel počítat s tím, že v důsledku odstrčení může nastat na straně poškozeného pád, a poškozený tak může utrpět zranění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 7 Tdo 12/2024). Na druhou stranu, protiprávní jednání musí dosahovat určitý minimální stupeň intenzity. Pokud by nešlo o jednání aktivní, nýbrž o obrannou reakci obviněného (nastavení ruky obviněného před hrudník poškozeného), je nutno brát v potaz, že tato nesměřovala proti citlivější a zranitelnější části těla poškozeného (např. proti jeho obličeji, případně krku), ačkoli by obviněný znal stav poškozeného (silná opilost a zřejmě i ovlivnění omamnými látkami) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 8 Tdo 763/2015). 37. Nezanedbatelná intoxikace poškozeného různorodými návykovými látkami byla potvrzena jednak lékařskou zprávou Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa a v návaznosti na ni i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jakož i výpověďmi napříč svědky z řad vězňů (lze zmínit svědky M. Š., M. H., J. O., F. S.), kamerovými záznamy zachycujícími abnormální chování poškozeného i telefonním hovorem z výkonu trestu P. K. 38. Je tedy nutno si položit otázku, zda byla nezanedbatelná intoxikace poškozeného obviněnému známa a měl ji tudíž zahrnout do svých představ při úderu byť nízké intenzity. V tomto směru je potřebné poukázat kromě již zmíněných svědeckých výpovědí ostatních vězňů dokládajících očividné ovlivnění poškozeného drogami i na výpověď samotného obviněného, jenž vypověděl, že poškozený zřejmě užil pervitin, měl bludy, byl agresivní, dělal nějaká gesta a najednou upadl. Popisoval jeho divné chování, přičemž připustil, že viděl, že něco není v pořádku, když k němu přišel před ránou, tak se trošku motal, byl na práškách, měl bludy. Uvedl též, že všichni byli pod vlivem a tomu, že poškozený upadl, předcházely drogy a prášky, přičemž poškozený už sedm dní nespal, vypadal, že je mimo, chodil sem a tam a dělal věci s tělem a rukama. Lze tedy zřetelně identifikovat znalost obviněného o možném ovlivnění poškozeného omamnými či psychotropními látkami, které úzce souviselo s menší koordinací jeho pohybů. 39. Z těchto konkluzí lze pak vyvodit, že povědomí obviněného o jednoznačně vnímaném psychofyzickém stavu poškozeného zvyšovalo míru předvídatelnosti následku v podobě újmy na zdraví při útoku na jeho tělesnou integritu, pročež bylo nutno takovou skutečnost zohlednit i při posuzování subjektivní stránky trestného činu. Rozhodně v tomto směru nelze bagatelizovat samotný úder, aniž by bylo možno identifikovat alternativní příčinu na straně poškozeného. Soudy však doposud opomněly vyhodnotit tuto spolupůsobící příčinu v představách obviněného i při vědomí rozdílné fyzické konstituce obou aktérů předmětného incidentu, resp. odvolací soud izoloval jednu dílčí příčinu, bez řádného zhodnocení jejich vzájemné kombinace. Je tedy nutné vyhodnotit, zda obviněný při úderu nízké intenzity, jímž bezesporu zapříčinil nekoordinovaný pád poškozeného, byl minimálně srozuměn s tím, že takovým atakem může intoxikovanému poškozenému ublížit na zdraví ve smyslu základní skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. 40. Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud uzavírá, že hodnocení subjektivní stránky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 4 tr. zákoníku je prozatím nedostatečné. Je proto předčasné se zabývat alternativně navrhovaným nespecifikovaným nedbalostním trestným činem. Tímto směrem by se měla upřít pozornost soudů až ve chvíli, pakliže by po vyhodnocení konkrétních specifických okolností posuzovaného případu při řádné konfrontaci se závěry předestřené judikatury dospěly k závěru o absenci zavinění úmyslného. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 41. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jak bylo předestřeno shora, obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 42. Nejvyšší státní zástupkyně jej uplatnila v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže shledal Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak jej musel shledat důvodným i s ohledem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V.Závěr 43. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného a za splnění podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. 6 To 23/2025, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, sp. zn. 53 T 10/2023, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud taková rozhodnutí případně byla učiněna, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 44. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. 1. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu