Plný text
7 Tdo 1076/2025-7097
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovoláních obviněných jménem 1. A. S. B. D., 2. A. A. A., 3. O. M. O., 4. I. O. E. a 5. G. T. O., podaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 9 To 277/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 127/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných jménem A. S. B. D., A. A. A., O. M. O., I. O. E. a G. T. O. odmítají.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2024, č. j. 3 T 127/2023-5808, byli obvinění A. A. A. a O. M. O. uznáni vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obvinění A. S. B. D., I. O. E. a G. T. O. uznáni vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný A. A. A. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání čtyř let. Obviněný A. S. B. D. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří let. Obviněná O. M. O. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání čtyř let. Obviněný I. O. E. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří let. Obviněná G. T. O. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání čtyř let. Tímto rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině a trestu obviněných jménem V. A. A., J. J., Ch. O. O., J. Ch. O. a J. E. O.
2. Uvedených zločinů se podle zjištění soudu prvního stupně obvinění dopustili v podstatě tím, že v období od 3. 6. 2022 do 30. 9. 2022 na území Prahy 1, Prahy 5 a Prahy 6, případně na jiných místech, prováděli platební transakce s finančními prostředky pocházejícími z podvodné trestné činnosti spáchané na území České republiky spočívající ve vylákání peněz od v rozsudku soudu prvního stupně uvedených poškozených žen pod legendou o lékaři na zahraniční misi, který potřebuje finanční pomoc, aby mohl poškozené navštívit, a to za účelem ztížení zjištění jejich skutečného původu, přičemž obviněný Ch. O. O. provádění v rozsudku soudu prvního stupně uvedených platebních transakcí řídil a koordinoval, když první platební transakce činila samostatně jeho manželka J. Ch. O. a následně, když se rozsah příchozích plateb navýšil, do jejich provádění zapojil také další obviněné, a sice spolužáka jménem V. A. A. a známého z kostela J. J., které se zastírací povahou předmětných transakcí seznámil, a dále spolužáky jménem I. O. E. a J. E. O., kteří vzhledem k okolnostem transakcí a obsahu související komunikace museli být minimálně srozuměni s tím, že příchozí platby mohou mít nelegální původ, přičemž J. J. se zastíracím charakterem transakcí seznámil, do jejich provádění zapojil a instruoval svou známou z kostela O. M. O. a jejím prostřednictvím také jejího příbuzného jménem A. A. A., a obviněný V. A. A. do provádění předmětných transakcí zapojil a instruoval svou kolegyni G. T. O. a spolubydlícího jménem A. S. B. D., kteří vzhledem k okolnostem transakcí a obsahu související komunikace museli být minimálně srozuměni s tím, že příchozí platby mohou mít nelegální původ,
přičemž obvinění nakládali s v rozsudku soudu prvního stupně specifikovanými finančními prostředky v řádu desítek až stovek tisíc Kč, které v souhrnu s výjimkou obviněného J. E. O. významně převyšovaly jejich legální zdroje příjmů, až do doby, než byly podezřelé platební transakce zaznamenány ze strany bankovních institucí, načež obrat na účtech obviněných významně poklesl a vrátil se na hodnoty předcházející relevantnímu období, poslední zastírací platební transakce činil již jen obviněný Ch. O. O. ve vzájemné součinnosti s obviněnou J. Ch. O., přičemž jakékoli snahy o ověření legálního původu peněz vylučuje velmi rychlý časový sled transakcí, neboť zpravidla ještě týž den, kdy byly finanční prostředky odčerpány z účtu poškozených, byly přeposílány v rozsudku soudu prvního stupně popsaných řetězcích spolupracujících obviněných, ačkoli příslušné transakce by v případě jejich legálního charakteru mohly být výrazně zjednodušeny, tzn. nemusely zahrnovat prostředníky, přičemž tomu, že se jednalo o předem nastavený postup, nasvědčuje předcházející vesměs strohá elektronická komunikace s poptávanou částkou, nabízeným kurzem a vzápětí přeposlaným potvrzením o provedení transakce, to vše zpravidla v řádu jednotek minut, maximálně hodin, zmínky o tom, že převod je bez dalšího odůvodnění urgentní, skutečnost, že obvinění ignorovali u řady příchozích plateb z účtů poškozených připojené poznámky v českém jazyce, ačkoli v něm nikdo z obviněných nekomunikuje, obvinění Ch. O. O., J. J. a V. A. A. používali v rámci navazujících transakcí fiktivní poznámky vztahující se ke stavebnímu materiálu, jejichž připojení vysvětlili každý odlišně a celkově postrádá logiku, přičemž obvinění mezi sebou v rámci dohad o směně na nigerijskou měnu naira vyjednávali o kurzu, ačkoli byl oficiálně stanoven na příslušných platformách, o jejichž existenci věděli, přičemž používané pojmy koupě, profit apod. za situace, kdy se dle jejich vyjádření mělo jednat o nezištnou pomoc krajanům a blízkým nasvědčují tomu, že se na předmětných transakcích podíleli za účelem vlastního obohacení, kdy schopnost posouzení skutečného charakteru předmětných transakcí je třeba u všech obviněných hodnotit s přihlédnutím k tomu, že se jedná o nadprůměrně inteligentní vysokoškolské studenty, přičemž relevantní platební transakce byly podrobně popsány v rozsudku soudu prvního stupně,
přičemž manželé J. Ch. O. a Ch. O. O. se podíleli na provádění či organizaci všech v rozsudku soudu prvního stupně popsaných transakcí, u nichž celková výše finančních prostředků před tím podvodně vylákaných z účtů poškozeným činí 1 709 256,90 Kč,
další obvinění se na v rozsudku soudu prvního stupně popsaných transakcích podíleli, pokud jde o prvotně připsané částky na jejich bankovní účty, s nimiž dále nakládali, v následující souhrnné výši:
- V. A. A. ve výši 267 500 Kč, - A. A. A. ve výši 497 720 Kč, - A. S. B. D. ve výši 126 000 Kč, - J. J. ve výši 1 132 575 Kč, - O. M. O. ve výši 589 148 Kč, - J. E. O. ve výši 33 000 Kč, - I. O. E. ve výši 143 000 Kč a - G. T. O. ve výši 249 500 Kč. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 9 To 277/2024-6402, byla odvolání podaná státní zástupkyní v neprospěch obviněných jménem A. A. A. a O. M. O. do výroku o trestu a v neprospěch obviněných jménem A. S. B. D., J. E. O., I. O. E. a G. T. O. do výroku o vině i trestu a obviněnými jménem V. A. A., A. A. A., A. S. B. D., J. J., Ch. O. O., J. Ch. O., O. M. O., J. E. O., I. O. E. a G. T. O. podaná do výroku o vině i trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění A. S. B. D., A. A. A., O. M. O., I. O. E. a G. T. O. prostřednictvím obhájce dovolání. Vzhledem k tomu, že tak učinili jedním podáním, byla jejich argumentace shodná. Obviněný A. S. B. D. mimoto učinil i vlastní podání prostřednictvím odlišného obhájce.
Dovolací argumentace obviněného jménem A. S. B. D.
5. Dovolací argumentace uplatněná toliko obviněným jménem A. S. B. D. byla opřena o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci namítal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení a porušení práva na spravedlivý proces. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval v tom, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, nebyly vypořádány konkrétní námitky obhajoby a byla porušena zásada in dubio pro reo při hodnocení důkazů.
6. Obviněný konkrétně rozporoval naplnění subjektivní i objektivní stránky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 tr. zákoníku. Nebyla prokázána jeho vědomost o původu finančních prostředků; neměl žádné informace nasvědčující tomu, že peníze pocházejí z trestné činnosti a převod provedl na základě pokynů třetí osoby, která mu nepodala informace o skutečné povaze finančních prostředků. Nebyl zapojen do širší organizace nebo činnosti, která by mohla naznačovat vědomou spolupráci na trestné činnosti. Jeho jednání pak nelze kvalifikovat ani jako úmysl nepřímý. K objektivní stránce přisuzovaného trestného činu uvedl, že zastírání původu prostředků znamená vědomou manipulaci nebo maskování tak, aby bylo obtížné zjistit jejich pravý původ. Obviněný však peníze nepřijal jako svůj majetek, ale postupoval podle instrukcí třetí osoby. Provedení jednoduchého převodu finančních prostředků nelze automaticky považovat za zastírání jejich původu, pokud není prokázán úmysl zakrýt jejich původ nebo mařit vyšetřování. Jednání obviněného nemělo charakter sofistikované činnosti, která by nasvědčovala pokusu zastřít skutečný původ peněz (např. přesun na zahraniční účty, konverze měn, použití fiktivních subjektů apod.). Neprováděl tak žádné kroky směřující k zastření původu prostředků.
7. Dále konstatoval, že trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti obvykle zahrnuje motivaci pachatele získat osobní nebo materiální prospěch. Absence prospěchu zpochybňuje nejen úmyslný charakter jednání, ale i zapojení obviněného do vědomé trestné činnosti. V případě dovolatele nebyl doložen jakýkoli osobní prospěch ve formě finanční odměny, výhodného postavení nebo jiných materiálních benefitů. Obviněný jednal pouze na základě pokynů třetí osoby a neměl žádnou kontrolu nad použitím peněz nebo nad jejich konečným osudem. Neprokázal-li obviněný žádné známky toho, že by měl prospěch z manipulace s penězi pocházejícími z trestné činnosti, je třeba posuzovat jeho zapojení do trestné činnosti jako spíše nedbalostní nebo nevědomé.
8. Konečně akcentoval zásadu in dubio pro reo, neboť existuje-li rozumná pochybnost o tom, že obviněný věděl, že prostředky pocházejí z trestné činnosti, měl být zproštěn viny.
9. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se obviněného a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.
Společná dovolací argumentace obviněných jménem A. A. A., O. M. O., A. S. B. D., I. O. E. a G. T. O.
10. Obvinění A. A. A., O. M. O., A. S. B. D., I. O. E. a G. T. O. opřeli svůj mimořádný opravný prostředek o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu se pak domáhali především nápravy hodnocení skutkových zjištění, a to zejména pro vyřešení otázky zavinění všech dovolatelů. Pochybení soudu spatřovali v tom, že hodnocení skutkových zjištění a subsumpce skutkové podstaty pod právní normy jsou nesprávné. Všichni obvinění namítali, že si nebyli a ani nemohli být vědomi a tedy ani srozuměni se skutečností, že finanční prostředky, s nimiž operují, pocházejí z trestné činnosti.
11. Dovolatelé byli toho názoru, že rozhodnutí učiněná ve věci stojí na nesprávném hodnocení provedeného dokazování. Domnívali se, že jejich vina nebyla nikdy prokázána tak, aby o ní nebylo pochyb. Všichni obvinění od počátku řízení popírají, že by věděli, že při tzv. nigerijské směně manipulují s finančními prostředky pocházejícími z trestné činnosti. Nigerijskou směnu označovali za běžnou v nigerijské komunitě na celém světě, což bylo v průběhu řízení i prokázáno. Obvinění měli mnoho desítek či stovek těchto operací, přesto z nich bylo (bez bližšího vysvětlení) vybráno pouhých několik transakcí, o nichž bylo tvrzeno, že naplňují skutkovou podstatu trestného činu. V tomto ohledu namítali, že v takovém množství transakcí povětšinou se stále stejnými osobami neměli nejmenšího důvodu pochybovat o původu zasílaných prostředků. Požadavek na obviněnou G. T. O., která pracovala spolu s obviněným jménem V. A. A. ve stejné společnosti, že se měla zajímat o původ peněz, které spolu směňují, neboť měly přesahovat jeho majetkové poměry, byl označen za přesahující požadavek potřebné míry opatrnosti. Za nemožné označili, aby běžné obchodní vztahy mezi přáteli či známými fungovaly na úrovni AML prohlášení.
12. Ve vztahu k obviněným jménem O. M. O. a A. A. A. bylo argumentováno, že ze zjištěných pohybů na jejich účtech nelze dovodit přímý úmysl, tím méně členství v organizované skupině. Z žádného důkazu nevyplývá, že by měli představu o tom, že se u daných konkrétních transakcí jedná o prostředky pocházející z trestné činnosti. V kontextu množství transakcí, kdy jejich drtivá většina je legální směna prostředků, je už jen požadavek na zvýšenou opatrnost u transakcí uvedených v obžalobě nelogický. Současně uvedli, že obviněná O. M. O. měla vypovídat v rozporu s výpovědí obviněného J. J., avšak jediným rozporem byla výpověď o iniciaci transakcí, což však není nic překvapivého s ohledem na jejich množství. Prvoinstanční soud uvedením největší obchodní bilance v nigerijské měně ve výši 20 mil. naira zveličuje objem údajných nelegálních transakcí.
13. Ve vztahu k obviněnému jménem A. S. B. D. bylo konstatováno, že je jedinou osobou z dovolatelů, u níž je možné dovozovat, že mohl mít podezření na nelegální původ peněz. Je zjevné, že nechápal, proč by mu vůbec měly být zaslány finanční prostředky od cizí osoby s českým jménem. Jakmile je obdržel, snažil se nastalou situaci vyřešit, avšak než došel do banky, ozval se mu obviněný Ch. O. O. a vysvětlil mu, že peníze patří jemu. Bylo nesprávně dovozeno, že tento obviněný měl vědět o nelegálnosti transakcí a jednat úmyslně ze zmínky, že mu měl obviněný Ch. O. O. poslat peníze na prvním místě v řetězci navazujících transakcí, ačkoli se jednalo o chybu v tlumočení. I komunikace těchto obviněných navazující na prověřování předmětných transakcí byla míněna s humorem a jako nadsázka. Obviněný Ch. O. O. zneužil svého postavení a zřejmě také naivity dovolatele, aby ho zmátl a přesvědčil k uvedené transakci. Dovolatel tak jednal ve skutkovém omylu na základě manipulace třetí osobou jako živý nástroj a nemůže být trestně odpovědný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 420/2017).
14. Obviněný I. O. E. měl jednat alespoň v úmyslu nepřímém, neboť mu přišla částka ve výši 120 000 Kč a měl kontakt na obviněné J. J. a Ch. O. O., popisek jednoho převodu byl v češtině, kterou nemluví, a obviněný J. J. pracoval v KFC, což jej mělo varovat, že se jedná o nekalou činnost. Z takového shrnutí však nelze s jistotou usuzovat na přímý úmysl. Rozhodnutí nemůže obstát z pohledu náležitostí soudního rozhodnutí na srozumitelnost a logickou strukturu, neboť je nepřezkoumatelné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 886/2001).
15. Obviněná G. T. O. je označována za jednu z hlavních pachatelek, což z dokazování nevyplývá. Skutečnost, že údajně věděla, že obviněný V. A. A. vydělává na nigerijské směně, nedokazuje, že je vinna z trestné činnosti. Vznesla pochybnost, proč by toto jednání spoluobviněného mělo ukazovat na to, že v transakcích, kde se ona angažovala v pomoci krajanům studentům, by měla shledávat finanční prostředky pocházející z trestné činnosti. K argumentu, že se spoluobviněným pracovala ve stejné společnosti a mohla odhadnout, jaký má plat, uvedla, že si mohl přivydělávat tvorbou internetových stránek, aniž by o tom obviněná věděla. Navíc jí tvrdil, když potřebovala částky pro studenty, že on sám nemá tolik, ale že se je pokusí sehnat. Rovněž poukázala na překlad nigerijské angličtiny, přičemž nedocházelo ke kontextuálnímu chápání zpráv a slangu. Například soud prvního stupně argumentoval, že obviněná posílá platby do zahraničí, ačkoli tyto platby nejsou součástí obžaloby, ani se nejedná o velké částky, jako by snad tato skutečnost měla vypovídající kvalitu o její údajné trestné činnosti. Odvolací soud následně akceptoval nesmyslné popisy transakcí soudem prvního stupně, přičemž předstírá, že jednou zmatené a jindy účelové argumentaci rozumí, místo aby rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušil.
16. Dovolatelé proto měli za to, že soud prvního stupně na ně kladl mnohem větší požadavky než na běžného člověka v obdobných situacích, když po nich za daných okolností vyžadoval, aby alespoň předpokládali, že se může jednat o prostředky z trestné činnosti, a pídili se po jejich původu. Takový postup je porušením principu rovnosti před zákonem. Ani jednomu z obviněných nebylo náležitě prokázáno zavinění. Právní posouzení rozhodných skutkových zjištění je v rozporu s obsahem těchto skutkových zjištění, přičemž akcentovali tendenční hodnocení provedených důkazů.
17. Závěrem proto navrhli, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu zrušeno, aby byla podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušena všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
18. K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
19. K části dovolací argumentace uplatněné samostatným podáním obviněného jménem A. S. B. D. uvedl, že z formulace uplatněného důvodu dovolání je zřejmé, že chtěl použít důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V jeho rámci pak dovolatel v podstatě jen nesouhlasil s výsledky provedeného dokazování, pokud namítl, že nebylo „doloženo“, že věděl o původu peněžních prostředků a že jeho jednání nevedlo k zastření jejich původu a neměl z toho žádný prospěch, což vylučuje posoudit žalovaný skutek jako trestný čin podle § 216 tr. zákoníku. Tyto námitky s určitou mírou tolerance podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak označil je za zjevně neopodstatněné. Podle názoru státního zástupce svědčí rozhodné skutkové okolnosti o existenci zavinění obviněného přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu. Tato forma vyplývá především ze způsobu jednání obviněného, jenž vědomě zakrýval původ peněžních prostředků, které byly na jeho bankovní účet poslány z bankovního účtu neznámé osoby, a neexistoval zde ani žádný důvod takového převodu. Přesto je za této situace obratem přeposlal na další bankovní účet. Dovolatel přitom jako průměrně obeznámená osoba (student vysoké školy žijící na území České republiky) věděl, že tím podstatně snižuje možnost zjistit původ peněžních prostředků.
20. Dále podotkl, že na základě výsledků provedeného dokazování nevznikají ani žádné pochybnosti o tom, že jednání obviněného spočívalo v zastření původu peněžních prostředků, které byly výnosem z trestné činnosti. Právě provedení převodu peněžních prostředků na účet spoluobviněného Ch. O. O. svědčí o tom, že obviněný se snažil vzbudit zdání, že předmětné peněžní prostředky byly nabyty v souladu se zákonem. Tím, že předmětný výnos obviněný přijal nejprve na svůj bankovní účet a poté ho přeposlal na účet dotyčného spoluobviněného, naplnil i obě alternativy jednání obsažené v § 216 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ani o existenci objektivní stránky citovaného zločinu tedy nepochyboval.
21. Žádnému důvodu dovolání pak neodpovídají námitky, jimiž obviněný brojil proti údajně nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, ani námitka, kterou vytýkal porušení pravidla in dubio pro reo. V napadeném rozhodnutí státní zástupce neshledal snahu soudů nižších stupňů podpořit nedůvodně verzi obžaloby, naopak jejich závěry o průběhu skutkového děje jsou opřeny o logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování. V posuzované věci tak nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo.
22. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jménem A. S. B. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
23. Následně se státní zástupce samostatným podáním rovněž vyjádřil k dovoláním obviněných jménem A. A. A., O. M. O., A. S. B. D., I. O. E. a G. T. O.
24. Ve vztahu k dovolací argumentaci obviněného jménem A. S. B. D. odkázal na své předchozí vyjádření. Jeho výhrady v doplněném dovolání označil z opakování již přednesených tvrzení. Navíc jsou nyní formulovány takovým způsobem, že ani neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To platí i pro jeho námitku, že měl jednat ve skutkovém omylu podle § 18 tr. zákoníku, neboť taková námitka nespadá pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 4/2017).
25. Rovněž další obvinění namítali existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak v jeho rámci v podstatě jen nesouhlasili s hodnocením důkazních prostředků a výsledky provedeného dokazování, pakliže namítli, že nebylo náležitě prokázáno zavinění. Takové námitky vůbec neodpovídají zvolenému důvodu dovolání. Jen pro úplnost státní zástupce k těmto výtkám uvedl, že rozhodné skutkové okolnosti svědčí o existenci úmyslného zavinění všech obviněných, přičemž obvinění A. A. A. a O. M. O. jednali ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obvinění A. S. B. D., I. O. E. a G. T. O. přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Tato forma zavinění pak vyplývá především ze způsobu jednání obviněných popsaného v příslušné skutkové větě. Je patrné, že obvinění A. A. A. a O. M. O. věděli o všech rozhodných okolnostech, za kterých disponovali s výnosy z trestné činnosti, přičemž zastíráním původu peněžních prostředků jako výnosů z trestného činu podvodu chtěli porušit zájem na ochraně cizího majetku. Obvinění A. S. B. D., I. O. E. a G. T. O. byli s porušením takového zájmu srozuměni, přičemž nemohli důvodně počítat s žádnou okolností, která by tomu zabránila. Nakládali totiž s peněžními prostředky, které jim přišly bez právního důvodu na jejich bankovní účty způsobem, který rozhodně neodpovídal standardním bezhotovostním operacím, o čemž svědčí komunikace mezi jednotlivými obviněnými, četnost transakcí prováděná v úzkém časovém rámci a rozsah přeposlaných peněžních prostředků. Obvinění přitom jako vzdělané osoby věděli, že tím podstatně snižují možnost zjistit původ peněžních prostředků.
26. Závěr o naplnění subjektivní stránky přisuzovaného zločinu tedy vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněných, ale i z ostatních rozhodných okolností, za nichž obvinění zastírali původ peněžních prostředků jako výnosu z trestné činnosti, zejména pak z toho, že zmíněným způsobem jednali za stavu, kdy věděli o tom, že peníze jim nenáleží a zaslali je na další bankovní účty spoluobviněných osob. Soudy rozhodně nevybudovaly závěr o úmyslném zavinění jednotlivých obviněných na neodpovídajícím požadavku potřebné míry opatrnosti. Závěr o existenci subjektivní stránky je založen na celkovém posouzení všech skutkových okolností, za nichž prováděli nestandardní dispozice s výnosy z trestné činnosti. Na straně obviněných přitom nebyly zjištěny takové překážky, které by jim znemožňovaly počínat si s náležitou opatrností, kterou lze očekávat od každého průměrně rozumného člověka.
27. Závěrem proto státní zástupce uvedl, že dovolání obviněného jménem A. S. B. D. je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné a navrhl jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. K dovolání obviněných jménem A. A. A., O. M. O., I. O. E. a G. T. O. konstatoval, že byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a navrhl je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná.
IV. Důvodnost dovolání
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněný všemi dovolateli je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
30. Obviněný A. S. B. D. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak s odkazem na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Lze tedy usuzovat, že zřejmě došlo k písařské nesprávnosti. Současně pak v rámci uvedeného důvodu dovolání deklaroval porušení práva na spravedlivý proces, přičemž toto spatřoval v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, nevypořádání konkrétních námitek obhajoby a porušení zásady in dubio pro reo.
31. Argumentační linie všech dovolatelů je v podstatě shodná; zejména namítají, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném hodnocení provedeného dokazování a jejich vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Rovněž namítají, že nevěděli (ani neměli důvod pochybovat) o původu peněžních prostředků při provádění tzv. nigerijské směny, přičemž se soudy zabývaly jen několika izolovanými transakcemi, o nichž tvrdí, že naplňují skutkovou podstatu přisuzovaného trestného činu. Soudy po nich požadovaly dodržení nepřiměřené míry opatrnosti při zjišťování původu zasílaných peněz. Všichni dovolatelé proto zejména vytýkají, že jim nebylo prokázáno úmyslné zavinění. Obviněný A. S. B. D. pak vznesl samostatné výhrady vůči naplnění objektivní stránky trestného činu, neboť nezastíral původ finančních prostředků, nýbrž postupoval (a to nikoli sofistikovaně) podle pokynů třetí osoby.
32. Dovolací soud nejprve souhrnně k uplatněné dovolací argumentaci konstatuje, že z obsahu dovolání je patrné, že všichni dovolatelé svou dovolací argumentaci založili v podstatě na opakování své obhajoby již v původním řízení včetně řádných opravných prostředků, přičemž soudy obou stupňů se s uplatněnými námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů je dostatečně zřejmé, jak byly hodnoceny provedené důkazy a k jakým závěrům přitom soudy dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry.
33. Část vznesených námitek míří do oblasti skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů, jakož i neuplatnění zásady in dubio pro reo. K tomu je vhodné podotknout, že k rozporování správnosti rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků přisuzovaného trestného činu s obsahem provedených důkazů slouží explicitně neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento je tedy dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Existence případného zjevného rozporu (ve smyslu první v úvahu připadají alternativy předmětného důvodu dovolání) však nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Je rovněž namístě připomenout, že zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, je namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však nedošlo.
34. Proto toliko nad rámec pro nedostatek vznesené argumentace je nutno upřesnit, že nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje. Jen pro úplnost lze k souvisejícím výhradám obviněných a s ohledem na charakter dovolacího řízení doplnit, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo uplatnění zásady in dubio pro reo zkoumáno v dovolacím řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, nebo ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014), a to s výhradou, že porušení dané zásady nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Pak by založilo mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Takováto situace však v této trestní věci nenastala.
35. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., všichni obvinění vznesli výhrady vůči naplnění subjektivní stránky. Předložené námitky jsou jen s velkou mírou tolerance pod daný důvod dovolání podřaditelné, neboť byly činěny převážně na odlišném skutkovém podkladě, než byl zjištěn soudy obou stupňů (dostatečné neprokázání jejich úmyslu). Lze však přistoupit i na jejich hmotněprávní základ, kdy by i při stabilizovaných skutkových zjištěních nebylo možno dovodit úmysl dopustit se vytýkané trestné činnosti.
36. Souhrnně lze nejprve uvést, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým stavem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Zde je třeba připomenout, že okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například rozhodnutí uveřejněná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, nebo ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1380/2018).
37. Soudy obou stupňů uvedená pravidla v projednávané věci respektovaly, neboť si pro své závěry o subjektivní stránce trestného činu opatřily dostatek důkazů. V souladu se skutkovými závěry soudů jsou i jejich závěry hmotněprávní, týkající se subjektivní stránky, kdy ve vztahu k aplikovanému ustanovení § 216 tr. zákoníku soud prvního stupně shledal v jednání obviněných jménem O. M. O. a A. A. A. zavinění ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a v jednání obviněných jménem G. T. O., A. S. B. D. a I. O. E. zavinění ve formě minimálně úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
38. Ve všeobecnosti lze uvést, že z prokázaných okolností provedení jednotlivých transakcí obviněných lze dovodit jejich zavinění ve formě úmyslu, jak je vyžadováno příslušnou skutkovou podstatou. Jedná se zejména o velmi rychlý časový sled transakcí (zpravidla týž den, vesměs v řádu jednotek minut nebo hodin) mezi několika obviněnými v předem nastavených řetězcích, tj. přes zprostředkovatele, což neodpovídá obhajobě obviněných o tzv. nigerijské směně. Tomu, že se jednalo o předem nastavený postup, nasvědčuje předcházející vesměs strohá elektronická komunikace (s poptávanou částkou, nabízeným kurzem a vzápětí přeposlaným potvrzením o provedení transakce). Ačkoli pak obvinění uváděli, že se jednalo o nezištnou výpomoc krajanům, ve shromážděné elektronické komunikaci je opakovaně zmiňován nákup, prodej, profit a mezi stranami vyjednáváno o kurzu, jenž byl přitom oficiálně stanoven. Předmětné dílčí transakce pak zásadně převyšovaly legální zdroje příjmů obviněných. Oproti předchozímu období nadstandardně vysoké obraty na bankovních účtech obviněných navíc počínaje prvními výzvami bank a prověřováním ze strany policie ustávají a vracejí se na původní úroveň. Byla též prokázána vzájemná propojenost jednotlivých obviněných. Popsaný charakter transakcí byl pak vyhodnocen jako organizované vyvedení příslušných částek z dosahu poškozených přes několik bankovních účtů různých osob, čímž bylo podstatně ztíženo jejich zpětné trasování.
39. K námitce tzv. nigerijské směny bylo rovněž osvětleno, že z provedených důkazů vyplývá, že směna naira na Kč je problematická a v nigerijské komunitě je běžné si s ní pomáhat. V tomto případě byly na počátku řetězců transakcí české občanky, což zjevně běžné není, které spojuje tatáž legenda o lékaři na zahraniční misi, který vyžaduje finanční pomoc, aby poškozené osamocené ženy mohl navštívit. Obvinění pak opakovaně ignorovali nejen česká jména odesílatelek, ale také v českém jazyce připojené poznámky k platbám, ačkoli nikdo z nich v českém jazyce nekomunikuje. Co se týče rovněž nyní vytýkaných nepřiměřených nároků na jejich obezřetnost, k tomu již bylo vysvětleno, že z hlediska obezřetnosti v rámci příslušných transakcí je možné na ně klást vyšší nároky, neboť se vesměs jednalo o nadprůměrně inteligentní vysokoškolské studenty (v podrobnostech odstavec 173. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Avšak souladně s přesvědčením státního zástupce i Nejvyšší soud zastává názor, že soudy požadovanou míru náležité opatrnosti lze očekávat od každého průměrně rozumného člověka, který je osloven jinou – i jemu známou – osobou za účelem zaslání peněžních prostředků z neznámých zdrojů na svůj bankovní účet.
40. Pokud v daných souvislostech dovolatelé poukazují na skutečnost, že došlo k účelové selekci několika konkrétních plateb v rámci desítek či stovek operací, přičemž v daném množství (povětšinou se stále stejnými osobami) neměli důvod pochybovat o původu zasílaných prostředků, i na tuto výhradu již bylo odpovídajícím způsobem reagováno. Soud prvního stupně vysvětlil, že v rámci české právní úpravy lze o legalizaci výnosů z trestné činnosti hovořit toliko v situaci, kdy jsou shromážděny dostatečné podklady ke zdrojové trestné činnosti, které se však k dalším podezřelým transakcím zatím shromáždit nepodařilo. To však nepopírá fakt, že na účtech obviněných figuruje celá řada dalších podezřelých transakcí, zejména co do jejich výše ve srovnání s legálními zdroji příjmů a co do časového sledu a způsobu nakládání s příslušnými finančními prostředky, které mohou být předmětem dalšího trestního stíhání (blíže odstavec 190. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud k tomu dodává, že soudy jsou vázány zásadou obžalovací (§ 2 odst. 8, § 220 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 13 tr. ř.), přičemž je podstatné, že se u vybraných transakcí prokázalo úmyslné zavinění jednotlivých obviněných.
41. Skutkovým okolnostem, z nichž soud prvního stupně dovodil úmyslné zavinění obviněných O. M. O. a A. A. A., byla věnována pozornost v odstavci 177. odůvodnění rozsudku. Je poukázáno na časový sled událostí, zásadní rozpory ve výpovědích jednotlivých obviněných, rozpory s objektivními bankovními údaji, jakož i jejich oboustrannou elektronickou komunikaci, přičemž veškeré jejich vzájemné transakce vybočovaly z jejich příjmů a úspor. Obhajoba obviněných o neexistenci vědomí o nelegálním původu finančních prostředků byla vyvrácena zejména způsobem provádění finančních transakcí, jejich výší i četností, vzájemnou koordinací a úmyslným zahlazovacím jednáním. Ve vztahu k obviněné O. M. O. následně i odvolací soud rozebral, jak se tato účastnila specifikovaných cyklických plateb se stále se opakujícím scénářem, přičemž logicky dovodil, proč nelze věřit tomu, že by obviněná pomáhala někomu se směnou naira. V tomto ohledu bylo akcentováno její počínání spočívající v neustálém přeposílání týchž prostředků, kdy se dokonce tatáž částka dostala do rukou obviněné dvakrát během pouhých dvou dnů (viz odstavec 42. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud pak neshledává nic vadného na tom, že bylo současně konstatováno, že příchozí platby od obviněné O. M. O. na nigerijský účet obviněného J. J. v souhrnu dosahují ze všech osob, s nimiž prováděl transakce, největšího objemu, přičemž tato částka je konkretizována na celkově více než 20 milionů naira. Ve vztahu k obviněnému A. A. A., jenž se kontinuálně hájil tím, že se účastnil plateb pouze se svou příbuznou obviněnou O. M. O. a v jednom případě přijal peníze od J. J., bylo rovněž dostatečně osvětleno, na jakém skutkovém základě byl učiněn příslušný právní závěr. Zejména bankovní informace ukazují, jak byly finance cyklicky přeposílány z účtu na účet, aby nakonec byly vyvedeny zcela mimo dosah orgánů činných v trestním řízení. Jeho trestná činnost vskutku úzce souvisí s trestnou činností obviněné O. M. O., neboť obviněný se účastnil opakovaných plateb těch samých prostředků v jeden den či v řádu několika dnů v předem stanoveném pořadí (peníze od obviněné O. M. O. posílal zpět na její jiný bankovní účet, případně na účet spol. Revolut a odtud neznámé osobě, dokonce i s poznámkou se jménem obviněné O.). Zcela akceptovatelný je i závěr, že ani v jeho případě se o žádnou prostou výpomoc se směnou nejedná. Lze tedy konkludovat, že soudy nepochybily, pokud z předem promyšleného koordinovaného způsobu jejich jednání s akcentem na časový sled transakcí dovodily zavinění ve formě úmyslu přímého.
42. Obviněný A. S. B. D. participoval na projednávané kořistnické trestné činnosti jedinou transakcí, kdy přijal ve prospěch svého finančního účtu prostředky od poškozené B. M., které následně zaslal obviněnému Ch. O. O. S ohledem na rovněž rozporovanou subjektivní stránku vytýkaného trestného činu je nutné poukázat na okolnosti dané (byť jediné) transakce. V tomto ohledu lze zmínit elektronickou komunikaci, v níž je informován právě obviněným Ch. O. O., že se jedná o peníze od jeho známé z Ostravy a že si k tomu obviněný A. S. B. D. může přihodit, k čemuž však neexistoval logický důvod. Z komunikace též vyplývá, že obviněný A. S. B. D. mu odmítl peníze poslat, zřejmě proto, že měl pochybnosti. Ačkoli se zajímal o detaily, které mu nebyly poskytnuty, vyhověl instrukcím obviněného Ch. O. O. a poslal peníze na jeho účet. Jednalo se přitom o vysokou transakci ve výši 126 000 Kč od osoby českého jména. Peníze pak přeposlal v řádu minut. Učinil tak přesto, že již v rámci předchozí elektronické komunikace s obviněným Ch. O. O. řešil, že mu přišly peníze od osob, které nezná, a v této souvislosti vyjadřoval obavy. Toto počínání proto nelze omlouvat dobrou vírou v třetí osobu. Proti vyhodnocení zmínky v zachycené komunikaci s obviněným jménem V. A. A. coby rozčilení nad tím, že mu byly peníze poslány „na prvním místě“ v řetězci navazujících transakcí, jakož i navazující komunikace s obviněným Ch. O. O., kdy zmiňuje, že je brzy překvapí, protože dostane miliony, Nejvyšší soud rovněž nemá žádných výtek. Obzvláště je však nutno připomenout, že dané okolnosti soud prvního stupně dával do souvislosti s úmyslem přímým, avšak pro přetrvávající pochybnosti se přiklonil k závěru pro dovolatele příznivějšímu o úmyslu eventuálním. S tím úzce souvisí i vyvrácení námitky obviněného, že jednal ve skutkovém omylu jako živý nástroj obviněného Ch. O. O. a tudíž nemůže být trestně odpovědný. Onen skutkový omyl negativní (o znaku základní skutkové podstaty) podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku totiž předpokládá, že někdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, což ovšem nelze ze shora uvedených skutečností vztáhnout na případ dovolatele. Taková námitka evidentně nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale z vlastních skutkových tvrzení obviněného. Konečně ani absence prokázaného osobního prospěchu obviněného nezpochybňuje úmyslný charakter jeho jednání.
43. Stran obviněného jménem I. O. E. byl rovněž učiněn přezkoumatelný závěr o jednání v nepřímém úmyslu (nikoli tedy úmyslu přímém, jak tvrdí v rámci svého mimořádného opravného prostředku). Dovolatel nepoukázal na žádné konkrétní pochybení, neboť toliko nesouhlasil se stručností a srozumitelností odůvodnění soudů. Proto dovolací soud dodává, že obviněný byl zapojen jen do dvou transakcí vymezených v rozsudku soudu prvního stupně, u nichž – ačkoli mohl předpokládat, že se jedná o prostředky nelegálního původu – neučinil žádné kroky k ověření jejich původu, nýbrž s nimi naložil dalším zasláním ve srozumění s tím, že přispěje k podstatnému ztížení jejich skutečného původu. Zejména bylo dopodrobna vysvětleno, že z okolností případu vyplývá, že mu přišla nestandardně vysoká částka 120 000 Kč přímo od poškozené J. V., přičemž ze vzájemné komunikace s obviněným Ch. O. O. lze usuzovat na to, že ji zřejmě čekal. Z této komunikace rovněž vyplývá vyjednávání o kurzu za 100 000 Kč, což potvrzuje, že jim nebyla dopředu známa přesná částka, přičemž neexistoval důvod, aby výši požadované směny (podle verze obviněného) předem neznali. Peníze, které přišly z účtu českého majitele, s česky psanou poznámkou u platby (obviněný přitom tímto jazykem nekomunikuje), pak ještě tentýž den přeposlal ke směně obviněnému J. J., o kterém věděl, že zdrojem jeho příjmů je práce v KFC. Nepochybně tak byl minimálně srozuměn s tím, že předmětná částka může pocházet z trestné činnosti.
44. Taktéž bylo řádně vyhodnoceno, proč se ze strany obviněné G. T. O. nejednalo o nezištnou pomoc nigerijským studentům s financemi. Obviněná totiž věděla o tom, že finanční prostředky, které jí byly přeposílány na účet a s nimiž dále pracovala, jsou nelegální. Zejména bylo poukazováno na obsah její elektronické komunikace a na konkrétní případy, kdy vyhověla požadavkům obviněného jménem V. A. A. na zaslání ekvivalentu naira bez toho, aby se zajímala o důvody. Rovněž nebylo opomenuto, že s tímto obviněným pracovala ve stejné společnosti a nepochybně si tak musela být vědoma toho, že příslušné transakce zásadním způsobem vybočují z jeho legálního zdroje příjmů. Ostatně sama opakovaně zmiňovala, že nechce, aby byly peníze na jejím účtu delší dobu (dokonce sdělila, že tyto musí pryč), avšak její komunikace s žadateli o studium nenasvědčovala tomu, že by peníze přes dotčené účty musely projít urychleně, často v řádu minut. Sama obviněná též bez jakýchkoli objektivních důvodů konstatovala, že má pocit, že by se zaslání ekvivalentu naira mělo rozdělit. Její vyjádření pak byla přesvědčivě konfrontována s obsahem elektronické komunikace a vyhodnocena jako nelogická. Velmi rychlý časový sled vyvedení podrobně rozebraných transakcí vylučuje, že by nejprve došlo k převodu ekvivalentu v měně naira z účtu studenta na účet obviněné, následně na účet obviněného J. J. poskytujícího směnu a až poté k vyplacení ekvivalentu Kč. I u této dovolatelky lze tudíž přijmout, že rezignovala na ověřování legálního původu dále použitých peněžních prostředků, pročež je možné bezpochyby dovodit její zavinění minimálně ve formě úmyslu nepřímého, neboť vzhledem k okolnostem transakcí, četnosti a objemu finančních prostředků a obsahu související komunikace musela být přinejmenším srozuměna s tím, že příchozí platby mohou mít nelegální původ.
45. V souhrnu uvedených okolností proto lze učinit závěr o úmyslném jednání dovolatelů. Nejvyšší soud tudíž námitky vztahující se k subjektivní stránce trestného činu shledal jako zjevně neopodstatněné.
46. Obviněný A. S. B. D. dále rozporoval naplnění objektivní stránky přisuzovaného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, neboť jeho jednání nevedlo k zastření původu peněz.
47. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že se ve smyslu § 216 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podílel na zastření původu věci, která je výnosem z trestné činnosti na území České republiky. Jeho jednání, konkretizované v bodu 15. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pak spočívalo v tom, že přijal ve prospěch svého bankovního účtu finanční prostředky ve výši 126 000 Kč, získané podvodnou trestnou činností, přičemž věděl, že mu dané finanční prostředky nenáleží a s ohledem na jejich výši, přijetí od neznámé osoby a upozornění svých kolegů mohly být získány trestnou činností, a navzdory tomu s touto částkou naložil v úmyslu podstatným způsobem ztížit zjištění jejího skutečného původu tak, že téhož dne zaslal celou částku ve prospěch svého známého Ch. O. O.
48. Zastíráním původu věci se rozumí především tzv. „praní špinavých peněz“, přičemž zastření obecně znamená, že informace o původu věci a její skutečné povaze je utajována nebo zkreslována. Skutková podstata podle § 216 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku obsahuje demonstrativní výčet jednání, která představují zastírání původu věci, když pachatel legalizace výnosů z trestné činnosti jedná zejména tak, že zakrývá nebo utajuje její skutečnou povahu, umístění, pohyb, nakládání s ní, vlastnické nebo jiné právo k ní apod. Prostředkem zastření původu věci je převod vlastnictví k věci, utajení skutečné povahy věci, místa a pohybu věci, utajení dispozic s věcí a informace o vlastnictví, resp. o jiných právech k ní.
49. Pakliže se nyní obviněný hájí tím, že peníze nepřijal jako svůj majetek, ale postupoval podle instrukcí třetí osoby, přičemž provedení jednoduchého převodu finančních prostředků nelze při neprokázání úmyslu zakrýt jejich původ nebo mařit vyšetřování považovat za zastírání jejich původu, nebylo možno mu přisvědčit.
50. Nejprve je nutno odkázat na shora osvětlený minimálně eventuální úmysl obviněného, v jehož rámci bezpochyby naložil s přijatými finančními prostředky v úmyslu podstatným způsobem ztížit zjištění jejich skutečného původu.
51. Co se týče charakteru provedené transakce, je zcela irelevantní, zda ji lze (nadto zcela izolovaně) považovat za sofistikovanou či nikoli, avšak Nejvyšší soud připomíná, že v konečném důsledku se jednalo o promyšlenou a důmyslnou kooperaci několika článků řetězce. Stěžejní je, že (i jednoduché) přeposlání obdržené finanční hotovosti ve výši 126 000 Kč na základě pokynu třetí osoby lze považovat za daných skutkových okolností za jednání směřující k zastření původu peněz (znemožnění či ztížení zjištění jejich původu), a to jednou z forem jednání uvedeného demonstrativního výčtu, tj. nakládání s výnosem z trestné činnosti.
52. Konečně obvinění O. M. O. a A. A. A. vznesli výhradu, že ze zjištěných pohybů na jejich účtech nelze dovodit ani členství v organizované skupině. Jelikož toto své tvrzení nepodpořili žádnou další konkretizující argumentací, Nejvyšší soud rovněž toliko v obecné rovině a v návaznosti na předchozí výklad stran závěru o zavinění ve formě přímého úmyslu odkazuje na odůvodnění soudů obou stupňů, které se s touto přisuzovanou kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 216 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k oběma obviněným přesvědčivě vypořádaly. Konkrétně lze zmínit odstavec 189. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 66. odůvodnění usnesení odvolacího soudu přiléhavě poukazující ve vztahu k oběma dovolatelům na skutečnost, že role jednotlivců nemusí být v rámci organizované skupiny srovnatelná.
V.Závěr
53. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných jménem A. S. B. D., A. A. A., O. M. O., I. O. E., G. T. O. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu