7 Tdo 1117/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 7 Tdo 1117/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 1. 2026 Spisová značka:7 Tdo 1117/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1117.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pohlavní zneužití (zneužívání) Dotčené předpisy:§ 187 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1117/2025-180 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání obviněného D. P. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 14 To 134/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 125/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 4. 2025, č. j. 3 T 125/2024-131, byl obviněný D. P. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti šesti měsíců. 2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil v podstatě tím, že přesně nezjištěného dne v měsíci prosinci 2019 v XY, v XY ulici čp. XY, v místě svého bydliště v ložnici bytu pohlavně zneužil poškozenou AAAAA (pseudonym) tak, že ji osahával na přirození, vnikal prsty do vagíny, vykonal na ní orální pohlavní styk a následně pohlavní styk ve formě soulože, přitom věděl, že nedovršila patnáctý rok svého věku. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č. j. 14 To 134/2025-147, k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. V rámci prvního zvoleného důvodu dovolání deklaroval, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný rozporoval, že by znal v rozhodné době skutečný věk poškozené, jakož i že se tato událost měla odehrát v prosinci 2019 a že nedošlo i na jiné poškozenou tvrzené praktiky – orální pohlavní styk. V tomto ohledu upozorňoval na nevěrohodnost poškozené, a to s odkazem na vyjádření jejího otce, který pochyboval o pravdivosti tvrzení jeho dcery. Soudy svůj závěr o vědomosti o skutečném věku poškozené opřely o její osamocenou výpověď, aniž by se zabývaly ostatními důkazy a podstatnými okolnostmi, jež vyšly v průběhu trestního řízení najevo, přičemž informace z výpovědí svědků R. P., L. D. a L. P. byly tendenčně vytržené z kontextu. Výpovědi svědků R. P. a L. P. pak byly nepochopitelně označeny jako stranící osobě obviněného. 5. K časovému zařazení daného skutku uvedl, že vychází z domněnek a přesvědčení soudu prvního stupně o nemožnosti zařazení události do prosince následujícího roku. Znalost věku poškozené dovolatelem pak okresní soud opřel o nekonkrétní poznatky z výpovědi poškozené, obecná tvrzení svědků R. P., L. D. a L. P., že v dotčené skupině historického šermu se vědělo, kolik je komu let, ve spojení s tvrzením, že pokud se uvnitř skupiny historického šermu slavily narozeniny, chodili její členové do hospody a normálně se mezi sebou o sobě bavili. Tato tvrzení však obviněný ve vztahu k jeho osobě a k osobě poškozené považoval za nedostatečná, neurčitá a procesně nepoužitelná, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se obviněný či poškozená těchto posezení vůbec zúčastnili. S odkazem na vyjádření L. D. datoval moment svého nástupu do skupiny do prosince 2019 a deklaroval faktickou nemožnost vztáhnutí daných obecných tvrzení na jeho osobu. Konstatoval proto existenci extrémního nesouladu skutkových závěrů s provedenými důkazy, jež nebyly hodnoceny ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., jakož i porušení práva na obhajobu a spravedlivý proces. 6. Ve vztahu k dále uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení odvolacím soudem. Opětovně zdůraznil neprokázání jeho znalosti skutečného věku poškozené. Soudy se při právním posouzení skutku bez dalšího zaštítily vyjádřeními samotné poškozené, přestože proti nim v přímém rozporu stály odlišně vyznívající informace, získané zejména přímo od jejího otce, svědka M. K., ale také od svědka R. P. Z těchto vyplynulo, že v rozhodné době poškozená působila navenek již na první pohled jako výrazně starší dospívající dívka s viditelnými ženskými rysy odpovídající stáří 17 let. Její reálný věk nemohl bez vážně míněného a výslovného upozornění fakticky rozpoznat a nemohl být srozuměn s tím, že se o něj zajímala dívka mladší 15 let. Soudy měly v těchto souvislostech posuzovat vyjádření charakterizující osobu obviněného a poškozené podaná svědky R. P. a L. P. a z těchto dovodit vystupování obviněného a jeho chování k ženám jako spíše zdrženlivé, při seznamování nepreferující dospívající dívky, nadbíhání a podbízivé chování poškozené vůči jeho osobě a její nepřehlédnutelný zájem o obviněného. Poškozená se při každém možném setkání obviněného snažila kontaktovat, což by si znemožnila sdělením jejího skutečného věku. Krajský soud v tomto ohledu chybně odkázal na výpověď svědka R. P., v níž sice uváděl, že poškozená musela mít do kroužku doprovod a že trval na tom, aby ji rodiče alespoň po jeho skončení vyzvedávali, avšak nedoplnil již, že poškozená, resp. její rodiče, od něj po krátkém čase, v době, kdy obviněný ještě šermířskou skupinu nenavštěvoval (tuto větu nedokončil). Právní kvalifikaci proto označil za neodpovídající. 7. Konečně obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť co se výroku o vině týká, bylo v tomto rozsahu fakticky rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g) a h) tr. ř. Dodal, že při uvedených závažných chybách v dokazování, na které patřičným způsobem nereagoval odvolací soud, je třeba zjednat nápravu v dovolacím řízení. V trestním řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces, k porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a k porušení práva na rovnost účastníků soudního sporu a rovnosti jejich zbraní. Soudy obou stupňů provedly hodnocení důkazů nekorektně a neobjektivně, zcela jednostranně a svévolně a bez vazby na další důkazy upřednostnily verzi podanou poškozenou a vůbec nezohlednily důkazy svědčící v prospěch obviněného, paušálně odmítly verzi obviněného jako nevěrohodnou a nepřihlédly k podstatnému obsahu svědeckých výpovědí svědků M. K., R. P., L. D. a L. P. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a případně též jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a buď ve smyslu § 265m odst. 1 tr. ř. sám v trestní věci rozhodl rozsudkem, jímž obviněného v plném rozsahu zprostí podané obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., nebo alternativně věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátí k novému projednání, jehož potřebný rozsah vymezí, a k novému rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře a podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařídí, aby byl k tomuto postupu povolán jiný senát Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře nebo Okresního soudu v Táboře. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného D. P. uvedl, že dovolání je prakticky v celém rozsahu vystavěno na doslovném opakování již uplatněných a vypořádaných námitek. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že postrádá opodstatnění. Dokazování realizované okresním soudem označil za úplné a bezvadné, přičemž odsuzující rozhodnutí není zatíženo vadou tzv. extrémního rozporu. Veškerá skutková zjištění z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky nepochybně dovodit lze. To platí i pro bazální skutková zjištění, podle nichž došlo k pohlavnímu styku obviněného s poškozenou již v prosinci 2019, kdy ještě neměla 15 let, přičemž obviněný nepochybně její věk znal. Obviněný je v uvedených otázkách usvědčován především samotnou AAAAA, jejíž vyjádření byla potvrzena i výpověďmi svědků R. P., L. P. a L. D., kteří jednoznačně setrvali na tom, že všichni ve skupině svůj věk znali. K otázce zasazení předmětného jednání do konkrétního časového rámce konstatoval, že se muselo jednat o tzv. předcovidové období, tedy o prosinec 2019, kdy měla poškozená teprve 14 let, což potvrdili i rodiče poškozené a odpovídá to i vyjádřením svědků L. P. a R. P. 10. K obviněným rovněž uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že dovolací argumentace v části týkající se údajné nesprávnosti právního posouzení skutku je vystavěna výlučně na rozporování skutkových závěrů soudů a na pokřiveném výkladu části důkazů. Obviněný totiž zpochybňuje naplnění subjektivní stránky toliko s akcentem na tvrzení, že věk poškozené neznal, což je v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudů. Tuto námitku proto pod zvolený dovolací důvod podřadit nelze. 11. Konečně se státní zástupce vyjádřil též k upotřebenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Akcentoval však, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že odvolání obviněného nezamítl, naopak mu vyhověl, a to ve výroku o trestu. Rozsudek okresního soudu pak není zatížen nedostatky naplňujícími důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. 12. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 14. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 15. Obviněný v rámci předmětného dovolacího důvodu namítal existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy ve smyslu první alternativy tohoto důvodu dovolání. Svou argumentaci vystavěl na rozporování skutkových závěrů, že by se událost odehrála v prosinci 2019, byl mu znám skutečný věk poškozené a že došlo k orálnímu pohlavnímu styku. 16. Vznesenou argumentaci je pak možno jen s opravdu notnou dávkou tolerance podřadit pod tento důvod dovolání, neboť podané dovolání je vystavěno primárně na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového (a z pohledu dovolatele vadného) hodnocení důkazů dospěly. Obviněný přitom výslovně nedefinoval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestných činů s obsahem provedených důkazů, jak vyžaduje první alternativa shora citovaného dovolacího důvodu, tj. konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se námitka týká, v čem konkrétně je spatřován zjevný rozpor s provedenými důkazy, a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Rozhodně pod něj nelze podřadit výhradu obviněného, že nedošlo k orálnímu pohlavnímu styku, neboť tato není s ohledem na nerozporování proběhnuvšího pohlavního styku včetně soulože směrodatná pro naplnění znaků vytýkaného trestného činu, což ostatně reflektuje ve svém dovolání i sám obviněný. Lze však připustit, že dovolatel spatřoval požadovaný extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými (vyjmenovanými) důkazy v několika dílčích explicitně uvedených aspektech. Zjednodušeně řečeno totiž opřel svou nevědomost o věku poškozené v době předmětného skutku jednak o svou výpověď, a jednak o svědecké výpovědi specifikovaných svědků v tom směru, že působila navenek výrazně starší, a naopak jeho chování k ženám bylo spíše zdrženlivé, nepreferující dospívající dívky. Současně pak tvrdil, že zasazení skutku do prosince 2019 z provedených důkazů nevyplývalo, přičemž rozporoval věrohodnost výpovědi poškozené. Nejvyšší soud ovšem jeho výhradám nemohl přiznat opodstatnění. 17. V obecné rovině je nutno akcentovat, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněného, které uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. 18. Soudy na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Časové zasazení skutku do prosince 2019, jakož i znalost obviněného o věku poškozené se opírá o výpověď samotné poškozené AAAAA, která korespondovala s dalšími ve věci provedenými důkazy. Pakliže se obviněný nyní snaží její výpověď znevěrohodnit, jedná se o čirou polemiku se zcela přezkoumatelným závěrem soudu prvního stupně o její věrohodnosti. Okresní soud v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti dospěl k závěru, že před soudem vypovídala věrohodně, a to i s přihlédnutím k nutné obezřetnosti vyplývající z její nepříznivé osobní anamnézy. Zkoumaný skutek se odehrál v prosinci 2019, tedy v době, kdy oba docházeli do skupiny historického šermu. Sama poškozená skutek neumístila do konkrétního roku, avšak zmínila skutečnost, že šli společně na pizzu, což v prosinci 2020 již z důvodu covidových opatření nebylo možné. Oba její rodiče, svědci M. K. a M. K. pak souladně potvrdili, že se jednalo v návaznosti na táborské slavnosti právě o toto (poměrně krátké) období, kdy navštěvovala onu skupinu. Konečně časové ohraničení dokreslují i výpovědi svědka R. P., že poškozené bylo určitě méně než 15 let, což rovněž odpovídá již roku 2019, jakož i svědkyně L. P., která mj. uvedla, že v zimě 2020 již poškozená ve skupině nebyla. Toto časové umístění není v rozporu ani s tvrzením svědkyně L. D., že obviněného přidala do sdíleného Google kalendáře v prosinci 2019. Co se pak týče skutečnosti, že obviněný věděl, že poškozená může být mladší 15 let, a pro tento případ s tím byl srozuměn, pak lze odkázat zejména na výslovné sdělení dané skutečnosti poškozenou, které je podporováno výslechy svědků R. P., L. P. a L. D., shodně vypovídajících o tom, že věk ostatních členů skupiny jim byl znám. Je pak zcela irelevantní, zda se někteří svědci zmiňovali o tom, že dovolatel netíhl k dospívajícím dívkám, případně že poškozená byla na svůj věk vyspělá. Jak správně zdůraznil soud prvního stupně, přisuzovaný trestný čin totiž vychází ze zužitkování duševní nezralosti a nedospělosti oběti ke kvazikonsenzuálnímu sexuálnímu jednání. 19. V daném případě tak dovolací soud neshledal jakýkoli zjevný nesoulad, jenž by odpovídal důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů se řádně zabývaly věcí obviněného, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily, v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozsudků odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 20. Dále uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. 21. Byť mimořádný opravný prostředek obviněného obsahoval i odkaz na tento dovolací důvod, je nutno připomenout, že v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud není současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině a rozvedených v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí. 22. S ohledem na uvedený výklad Nejvyšší soud seznal, že se s tímto důvodem dovolání uplatněné námitky obviněného míjí. Dovolatel totiž nesprávné právní hodnocení skutku (subjektivní stránky vytýkaného trestného činu) založil na svém přesvědčení o nesprávně zjištěném skutkovém stavu a závažných pochybeních soudů při hodnocení důkazů, tedy toliko prosazoval odlišnou, pro sebe příznivější verzi skutkového děje. Jestliže pak obviněný své námitky vystavěl výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde ještě rozlišují dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 24. Obviněný výslovně deklaroval naplnění tohoto důvodu dovolání v jeho druhé alternativě, neboť odvolací soud fakticky zamítl odvolání obviněného, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z rozhodnutí odvolacího soudu však vyplývá, že odvolání obviněného nezamítl; tomuto naopak vyhověl, ačkoli se tak stalo jen zčásti, a to ve výroku o trestu. Tudíž i s ohledem na tuto část upotřebené dovolací argumentace je dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nad rámec lze však doplnit, že rozsudek soudu prvního stupně netrpěl vadami naplňujícími důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jak bylo ozřejměno shora. Logicky tak nemůže být vadný ani rozsudek krajského soudu z pohledu případných pochybení, na něž cílí druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V.Závěr 25. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného D. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. 1. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu