Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 7 Tdo 1145/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:7 Tdo 1145/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1145.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné vyhrožování Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. § 353 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1145/2025-400 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 1. 2026 o dovolání obviněného M. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 50 To 170/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 8/2025 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 5. 2025, č. j. 16 T 8/2025-337, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud Plzeň-jih skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v přesně nezjištěné době, nejpozději dne 20. 5. 2023, v Psychiatrické nemocnici v XY, okres Plzeň-XY, sepsal dopis s názvem „Válka, smrt“, který nechal doručit svým dcerám I. K., nar. XY, a B. K., nar. XY, a v němž po nich požadoval, aby se s ním do 100 dnů pokusili uzavřít smír a pak i mír, s tím, že přiblíží-li se k němu na vzdálenost menší než 100 metrů „bez bílého praporu“, bude to brát jako útok, a budou-li ho ignorovat a nepokusí se o smír, pak po 1. září odpálí bombu strašlivé síly a najdou si je ti, co s ním byli ve výkonu trestu odnětí svobody a znásilní je. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný dcerám vyhrožoval, že pokud ho udají, přijde zničující, nečekaný a konečný úder a ony budou umírat pomalu a v krutých bolestech. Ve výroku o vině je celý dopis doslovně citován, a to v kontextu se zjištěním, že k jeho sepsání a odeslání došlo poté, co obviněný byl ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 6 T 48/2016 odsouzen pro trestný čin znásilnění spáchaný vůči dceři I. K. a pro trestné činy znásilnění, soulože mezi příbuznými a zneužití dítěte k výrobě pornografie spáchané vůči dceři B. K. k trestu odnětí svobody na sedm a půl roku za současného uložení ústavního ochranného sexuologického léčení, které v době napsání a odeslání dopisu vykonával. 3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2025, č. j. 50 To 170/2025-367, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že z textu dopisu není seznatelný žádný jasně definovaný cíl, který by sledoval, a že z dopisu není zřejmé, jaké konkrétní kroky by měly poškozené učinit v souvislosti s požadavkem na smír a pak i mír. Dodal, že mezi ním a poškozenými nebyl zjištěn žádný spor, v souvislosti s nímž by připadalo v úvahu uzavírat jakýkoli smír, resp. spor, který by měl být smírem urovnán. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky v tom smyslu, že skutek mohl být posouzen nanejvýš jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Dovoláním se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Plzeň-jih věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že obviněný neoznačil žádné vady dokazování, které by odůvodňovaly zásah do skutkových zjištění soudů. Uvedl, že nátlak obviněného směřoval k vnucenému uspořádání vztahu jeho dcer k němu jako otci, který se vůči nim v minulosti dopustil sexuálních trestných činů. Z toho vyvodil, že soudy správně posoudily skutek jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Dodal, že o přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst.1 tr. zákoníku by šlo pouze v situaci, že by obviněný použil výhrůžku násilím, aniž by tím sledoval donucení poškozených k určitému jednání. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 8. Žádná z námitek obviněného obsahově neodpovídá uvedenému dovolacímu důvodu. Ve skutkové části výroku o vině je dopis obviněného doslova citován v tom znění, v jakém byl sepsán a doručen poškozeným. Obviněný nenamítal, že by dopis nesepsal, nedal ho doručit poškozeným nebo že by text dopisu, jak je uveden ve výroku o vině, neodpovídal tomu, jak byl sepsán. Námitky obviněného nebyly zaměřeny proti tomu, jaký text dopisu se stal podkladem výroku o vině, ale proti tomu, jak soudy text dopisu interpretovaly, pokud z něho vyvodily závěr, že obviněný poškozené k něčemu nutil. Takové námitky nijak nezpochybňují skutkový základ výroku o vině, ale směřují proti tomu, jak soudy po právní stránce posoudily sepsání, odeslání a doručení dopisu poškozeným. Námitky obviněného tedy nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 10. S ohledem na námitky obviněného je spornou právní otázkou to, zda skutek naplňuje znaky přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, jak rozhodly soudy, anebo přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jak namítl obviněný. 11. Trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Podle tzv. právní věty výroku o vině soudy považovaly za naplněné znaky uvedeného trestného činu spočívající v tom, že obviněný „jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal“. 12. Trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. 13. Pokud pachatel vyhrožuje jinému násilím, usmrcením či vůbec nějakou těžkou újmou, pak v této části jeho jednání odpovídá znakům obou trestných činů. Jestliže je tím celý rozsah jednání pachatele vyčerpán a cílem jeho jednání je jen samotné zastrašení jiného, jde o trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže však jednání pachatele je prostředkem, jímž se pachatel snaží dosáhnout toho, aby se jiný podrobil jeho vůli a aby učinil něco, co jinak (alespoň podle představy pachatele) učinit nechce, případně aby neučinil něco, co jinak učinit chce, nebo aby snášel něco, co jinak snášet nehodlá, jde o trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. 14. Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že skutek vykazuje znaky přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání obviněného se neomezilo na pouhé výhrůžky na adresu poškozených, ale bylo očividným prostředkem nátlaku obviněného na poškozené, jehož cíl byl v dopise jasně a dostatečně konkrétně specifikován. Obviněný v dopise na poškozených požadoval, aby se pokusili s ním uzavřít smír. S dovolacími námitkami obviněného lze souhlasit v tom, že mezi ním a poškozenými nebyl žádný konkrétní spor řešitelný smírem, pokud je smír pojímán jen jako institut občanského práva procesního a jako způsob ukončení soukromoprávního sporu v civilním řízení. Z celkového kontextu dopisu je patrno, že obviněnému šlo o smír v jiném významu. Obviněný v dopise odkazoval na pohlavní styk s poškozenými, za který byl v minulosti odsouzen, a na své spoluvězně, jimiž poškozeným hrozil. Šlo mu tedy o určité vyrovnání vztahu s poškozenými, které si představoval tak, že poškozené vůči němu učiní nějaký vstřícný, poddajný, lítostivý, omluvný či jinak kladný projev. Vyplývá to i ze zmínky o „bílém praporu“, který obecně je symbolem kapitulace a podrobení a bez něhož se poškozené neměly k obviněnému vůbec přibližovat, protože by to bral jako útok. Důraz, se kterým obviněný v dopise poškozeným vyhrožoval závažnými následky, pokud ho „budou ignorovat a nepokusí se o smír“, evidentně svědčí o tom, že chtěl u poškozených navodit představu, že tyto následky mohou odvrátit pouze požadovaným pokusem o smír, tj. nějakým kladným projevem vůči němu. Takový projev ovšem poškozené nechtěly učinit, neboť se s obviněným vůbec nechtěly stýkat. Závěr soudů, že výhrůžky obviněného směřovaly k tomu, aby si na poškozených vynutil takový projev, a že tedy poškozené nutil, aby něco konaly, je plně přijatelný. Celkové vyznění dopisu je vyloženě vyděračské a potvrzuje to také jeho závěr, v němž obviněný poškozeným hrozil smrtí, pokud ho znovu udají, tj. obrátí-li se s dopisem na policii, stejně jako v minulosti s jednáním, které mělo povahu sexuálních trestných činů a pro které se obviněný ocitl ve vězení. 15. Právní posouzení skutku jako přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Výrok o vině obviněného tímto trestným činem není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z hlediska tohoto ustanovení je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzovaném případě uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 17. V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v dané věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 18. Výrok, jímž bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Závěrem 19. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. 1. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu