Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 7 Tdo 1171/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:7 Tdo 1171/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.1171.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí Dotčené předpisy:§ 183 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1171/2025-168 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného J. H. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 44 To 159/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 17/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 3. 2025, č. j. 1 T 17/2025-69, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 3 000 Kč, tedy celkem 60 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 14. 8. 2024 v Praze 10, 28. pluku 1533/29b, v rámci řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 210/2021, ve svém podání předložil soudu 9 kusů fotografií intimního charakteru, na nichž je zachycena poškozená K. B. a další dosud neztotožněná osoba, které poškozená v elektronické podobě uchovávala na svém USB flash disku, a to ačkoliv věděl, že k nim nedostal od poškozené přístup, nikdy nebyly určeny ke zveřejnění a byly od počátku uloženy v soukromí tak, aby se s nimi nemohl nikdo bez souhlasu poškozené seznámit. 3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 44 To 159/2025-102, byla odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku a poškozené K. B. směřující proti adheznímu výroku napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel akcentoval, že nebrojí proti skutkovým závěrům, když tyto byly částečně postaveny na tom, že strany učinily za nesporné, že obviněný použil fotografie bez souhlasu poškozené v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 210/2021. Podle jeho přesvědčení to však nepostačuje k naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku a trestnosti jeho jednání, neboť existují jiné významné okolnosti, které je nutné brát v potaz a které si s ochranou tohoto zájmu konkurují. 5. Podle názoru obviněného nelze bez dalšího jakékoli „neoprávněné“ použití listiny považovat za trestné. Neměl v úmyslu nastolit neprávní stav, přičemž fotografie toliko užil jako důkaz v civilním soudním řízení. Možnost použití tohoto důkazu je pak primárně na civilním soudu, neboť opačný přístup může vést k odepření spravedlnosti. V daném případě proti sobě stojí právo na ochranu listin uchovávaných v soukromí proti právu na spravedlivý proces. Pakliže by takovýto důkaz byl předem vyloučen z důvodu hypotetické trestní odpovědnosti účastníka řízení, mělo by to vliv na zákonnost procesu. Dovolatel přitom měl důvody pro předložení daného flash disku, kde je zaznamenáno nakládání s prostředky náležejícími do společného jmění manželů (dále jen „SJM“). 6. Dále nebyl naplněn ani druhý závěr odvolacího soudu, že tak obviněný učinil ve snaze o získání výhodnější pozice ve sporu o majetek. V řízení o vypořádání SJM je de facto jakýkoli důkaz použit v neprospěch druhé strany. Neoprávněnou výhodu by mohl získat ve sporu pouze v případě, že by předložil důkaz zfalšovaný, který by snad mohl uvést soud v omyl, což se nestalo. O tom, že soud nebyl uváděn v omyl, pak vypovídá i procesní obrana žalované strany, která namítala irelevantnost tohoto důkazu, nikoli jeho nepravost. Měl tedy za to, že předložením důkazu, který eventuálně nebude soudem připuštěn jako přípustný (zákonně nezískaný důkaz), nemůže účastník získat výhodnější pozici ve sporu, když takovýto důkaz nebude soudem proveden. 7. Dovolatel též zdůraznil, že předmětné fotografie nijak nezneužil, nezpřístupnil, nezveřejnil, navíc soud i zástupci účastníků jsou vázáni zákonnou povinností mlčenlivosti. Pouze předložil předmětné fotografie jako důkaz ke svému relevantnímu tvrzení, kterým dokládal nakládání manželky s prostředky v SJM. Byl přesvědčen, že důvody pro předložení zde byly a oprávněnost a připuštění důkazu by ve sporných případech měl hodnotit civilní soud. V opačném případě dochází v důsledku nadbytečné kriminalizace účastníků k zásahům do rozhodování soudů v civilních věcech. Na jeho jednání proto nelze nazírat jako na trestné, neboť cílem nebylo získání jakékoli výhody, ale naopak dosažení spravedlivého vypořádání SJM. Vyjádřil pak svůj pocit nespravedlnosti, neboť z předmětného důkazu zjistil nevěru manželky a nakládání s prostředky náležejícími do SJM, kdy tyto skutečnosti chtěl v řízení i prokázat, za což je nyní souzen. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, jímž podle § 265k odst. 1 tr. ř. zruší rozsudek (zřejmě usnesení) odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátí k dalšímu řízení. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný formálně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však doplnil dovětkem vady odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ze slovního vyjádření uplatněného důvodu dovolání lze vysledovat, že obviněný fakticky vytkl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pročež touto optikou státní zástupce reagoval na vznesené výhrady. Uplatněné námitky pod daný důvod dovolání podřadil, neboť v jejich rámci dovolatel v podstatě rozporoval naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku. Nicméně shledal, že zjevně postrádají opodstatnění. 10. K vytýkanému trestnému činu zejména uvedl, že jednání pachatele spočívá v neoprávněném porušení tajemství mj. fotografie uchovávané v soukromí tím, že ji pachatel jiným způsobem použije. Za takové použití je považováno jakékoli jiné neoprávněné využití listiny nebo jiného dokumentu. V praxi půjde zpravidla o použití buď v neprospěch poškozeného, nebo ve prospěch pachatele. Avšak z hlediska základní skutkové podstaty přisuzovaného trestného činu je podstatné, že dosažení vlastního prospěchu či způsobení škody, jiné vážné újmy nebo ohrožení společenské vážnosti poškozené vůbec nemusí být úmyslem pachatele; ten je totiž vyžadován až v případě okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 183 odst. 2 tr. zákoníku, která u obviněného dovozena nebyla. 11. V projednávané věci je zjevné, že intimní fotografie, které obviněný neoprávněně získal, byly poškozenou uchovávány v tajnosti. Ta je měla na USB disku užívaném výlučně její osobou, přičemž takový disk byl nepochybně soukromým prostorem. Ostatně takovou soukromou povahu USB disku a jeho obsahu poškozená před obviněným zřetelně deklarovala poté, co zjistila, že jí disk vzal a s jeho obsahem se seznámil. Obviněnému bylo tedy zcela zřejmé, že se jedná o soukromá data poškozené, jež uchovávala ve svém soukromí. Dovolatel pak k uvedeným fotografiím získal přístup způsobem, na který nedopadá žádná zákonná výjimka prolamující listovní tajemství. Samotné narušení soukromí poškozené jednáním spočívajícím v tom, že se seznámil s obsahem jejího flash disku, trestní odpovědnost obviněného nezaložilo. Tu lze dovodit až v návaznosti na jeho další konání, v jehož rámci posléze předložil takto neoprávněně získané fotografie soudu v řízení o vypořádání SJM. Právě tím naplnil všechny znaky přisuzovaného přečinu. Na okraj pak státní zástupce dodal, že se ztotožňuje s přiléhavými argumenty soudu prvního stupně, že ze strany dovolatele šlo o jednání dostatečně společensky škodlivé, u něhož bylo namístě uplatnit trestní represi. 12. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 14. Obviněný J. H. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak s odkazem na nesprávné hmotněprávní posouzení. S ohledem na tuto skutečnost, na obsah samotného dovolání, jakož i výslovné prohlášení obviněného úvodem jeho mimořádného opravného prostředku, v němž deklaroval, že nebrojí proti skutkovým závěrům, Nejvyšší soud shledal, že ve skutečnosti chtěl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 16. Obviněný spatřoval nesprávné právní posouzení skutku jednak v tom, že jeho jednání nebylo trestné, a jednak v nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu (zřejmě objektivní i subjektivní stránky, jak bude osvětleno dále) porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku. 17. Nejprve je vhodné připomenout, že přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije. 18. Námitka rozporování „trestnosti“ počínání obviněného spočívala v tvrzení, že ve snaze dosáhnout spravedlivého rozhodnutí odpovídajícího faktickému stavu byl oprávněn civilnímu soudu rozhodujícímu o vypořádání SJM předložit reálně existující nezfalšovaný důkaz prokazující objektivní skutečnosti, a to bez ohledu na způsob jeho získání. Bylo pak podle něj výlučně na civilním soudu, jak se v rámci kontradiktorního řízení s takto předloženým důkazem vypořádá a jak ho vyhodnotí. 19. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že trestnost jednání obviněného tkví v tom, že úmyslně neoprávněně porušil tajemství fotografií uchovávaných v soukromí své exmanželky tím, že je jiným způsobem použil. Podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Pro potřeby trestního práva lze vymezit pojem trestnost jakožto rozpor s normami trestního práva (srov. Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 174). Pakliže tedy zákonodárce včlenil do zvláštní části trestního zákoníku trestný čin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí, dal tím explicitně najevo, že zde definované protiprávní jednání je (za splnění dalších zákonem předpokládaných podmínek) trestné. Jestliže obviněný poukazuje na významné okolnosti v podobě práva na spravedlivý proces konkurující si s ochranou zájmu na ochraně listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí, zcela opomíjí způsob získání intimních fotografií své exmanželky, který je v posuzování trestnosti jeho jednání stěžejní. 20. Třebaže samo o sobě seznámení se s obsahem takových fotografií není trestné, zákon výslovně kriminalizuje jednání, jímž je zasahováno do listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznamů a dokumentů uchovávaných v soukromí zaručeného čl. 13 Listiny základních práv a svobod, až ve fázi, kdy je specifikovanými způsoby dále použije. Obviněnému bylo konkrétně kladeno za vinu, že fotografie „jiným způsobem použil“. Pod tímto pojmem je možné rozumět jakékoli neoprávněné využití mj. fotografií uchovávaných v soukromí. Podle komentářové literatury zpravidla půjde o použití buď v neprospěch poškozeného, např. k ohrožení vážnosti poškozeného u spoluobčanů, k jeho poškození v podnikání nebo jinému majetkovému poškození, k poškození v jeho zaměstnání, k narušení jeho rodinných vztahů, nebo ve prospěch pachatele, např. k jeho obohacení či získání výhody v podnikání (včetně potlačení konkurence), výhody v soudním sporu či v jiném řízení nebo i jakékoli jiné výhody. Použití jiným způsobem může být i využití při páchání protiprávní činnosti, a to i přímo trestné činnosti, např. pro vydírání či pomluvu jiné osoby. Pro naplnění znaků trestného činu podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku tomu tak ale nemusí být, neboť znakem zde je vedle zpřístupnění pouhé použití jiným způsobem bez dalšího (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2308). Pokud tedy obviněný v rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 210/2021 předložil soudu 9 kusů fotografií intimního charakteru poškozené, které uchovávala v soukromí, lze akceptovat, že se bezpochyby jednalo o jiný způsob použití. 21. Není pak možné souhlasit s přesvědčením dovolatele, že jeho „neoprávněné“ použití listiny nelze považovat za trestné. Ačkoli by byl subjektivně přesvědčen o nutnosti předložení daného USB disku, metoda nabytí jeho vlastního obsahu mu to znemožňovala. Je pak zcela irelevantní, jak se civilní soud s takovým důkazem vypořádá, neboť trestné je již samotné použití. 22. Obviněný dále deklaroval, že nejednal ve snaze získat výhodnější pozici ve sporu o majetek, jakož ani nezneužil, nezpřístupnil či nezveřejnil dané fotografie. Takové výhrady sice formálně míří vůči nenaplnění objektivní stránky trestného činu, avšak nebylo možné jim přiznat opodstatnění. 23. K tomu je nejprve nutno uvést, že (jak ostatně vyplývá z výkladu shora) obviněnému nebylo kladeno za vinu, že by fotografie nějak „zneužil“, zpřístupnil či zveřejnil, nýbrž již samotné jejich použití jiným způsobem, jímž může být i použití v soudním sporu o vypořádání SJM. 24. Dále nutno podotknout, že byť odvolací soud učinil poznámku, že k použití těchto fotografií jiným způsobem došlo v neprospěch poškozené v soudním sporu a obviněný takto učinil ve snaze o získání výhodnější pozice ve sporu o majetek (viz odstavec 15. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), současně byl obviněný uznán vinným oproti podanému návrhu na potrestání toliko základní skutkovou podstatou trestného činu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací soud proto pouze ve stručnosti opakuje (neboť lze plně odkázat zejména na odstavec 16. až 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), že spáchání takového činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozit jeho společenskou vážnost je předpokládáno až kvalifikovanou skutkovou podstatou podle § 183 odst. 2 tr. zákoníku. Avšak soud prvního stupně v souladu se zásadou in dubio pro reo nedovodil, že by úmyslem obviněného bylo způsobit poškozené jinou vážnou újmu. Ačkoli lze bezesporu přijmout (což ostatně činí i obviněný), že v obdobných řízeních je de facto jakýkoli důkaz použit v neprospěch druhé strany, v nyní projednávané věci nebylo obviněnému toto kladeno k tíži při závěru o toliko použití jiným způsobem. 25. Dovolatel konečně deklaroval, že jeho úmyslem nebylo nastolit neprávní stav, ale pouze užití předmětných fotografií jako důkazu v civilním řízení. K tomu lze ve stručnosti uvést, že subjektivní stránka přečinu podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku je charakterizována úmyslným zaviněním. Pachatel tak musí vědět a být minimálně srozuměn i s tím, že neoprávněně porušuje tajemství listiny nebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2309). Obviněný si byl vědom, že neoprávněně porušuje tajemství předmětných fotografií, jakož i faktu, že je poškozená uchovávala v soukromí, přičemž s těmito skutečnostmi byl minimálně srozuměn ve smyslu eventuálního úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz též odstavec 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Je přitom bezpředmětné, že jeho cílem bylo užití fotografií jako důkazu v civilním řízení, jak již bylo osvětleno shora. Klíčové zůstává, že nesporně věděl o tom, že se jedná o fotografie uchovávané na USB disku poškozené, užívaném výhradně její osobou, kterýžto soukromý charakter byl nadto umocněn jasnou deklarací poškozené po konfrontaci s obsahem tohoto disku, a přesto je v soudním řízení následně použil. 26. Nakonec se lze toliko na okraj vyjádřit k námitce obviněného, jíž označoval nyní posuzovanou věc za nadbytečnou kriminalizaci. Obviněný toto obecné konstatování nedoplnil o konkrétní argumentaci, jež by se vztahovala k zásadě subsidiarity trestní represe či principu ultima ratio, jak činil v předchozím řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na vznesenou strohou argumentaci se nelze ztotožnit s tím, že by se jednalo o tzv. hypertrofii trestní represe. Je pak možné odkázat i na přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně v odstavcích 18. až 20. odůvodnění jeho rozsudku, v níž bylo adekvátně dovozeno, že nešlo o skutek, který by neodpovídal ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům trestného činu podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž všechny znaky skutkové podstaty byly dostatečně intenzivně naplněny. V.Závěr 27. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu