Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 7 Tdo 357/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:7 Tdo 357/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.357.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví úmyslné Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025I.ÚS 2394/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 357/2025-368 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2025 o dovolání obviněného M. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 14 To 256/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 24/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 8. 2024, č. j. 1 T 24/2024-279, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložena zabezpečovací detence a výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 3 663 Kč. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Chrudimi vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že dne 20. 4. 2023 kolem 19:00 hodin v XY u dřevěného altánu u cyklostezky po společné konzumaci alkoholických nápojů fyzicky napadl poškozeného R. P., nar. XY, kterého opakovaně, nejméně pětkrát, udeřil pěstí do obličeje, z toho nejméně dvěma údery velkou intenzitou, a dále proti tělu poškozeného vedl další opakované údery malou až střední a střední intenzitou, čímž mu způsobil zranění spočívající zejména v tříštivé zlomenině nosních kostí, zlomenině jařmového oblouku, zlomenině horní čelisti a další, která si vyžádala lékařské ošetření a hospitalizaci v nemocnici po dobu čtyř dnů a omezila běžný způsob života poškozeného po dobu nejméně dvou týdnů, přičemž obviněný si musel být vědom toho, že s ohledem na charakter, intenzitu a směr vedení útoku proti hlavě poškozeného u něj mohlo dojít ke vzniku závažnějších poranění, zejména poranění očnice ve smyslu těžšího zhmoždění či roztržení oka, zlomeniny dolní čelisti, zlomeniny spánkové kosti s poraněním mozkové tepny a rozvoji krvácení do prostoru nad tvrdou plenu mozkovou. 3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2025, č. j. 14 To 256/2024-307, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, ve kterém uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle § 265 odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že závěry soudů o jeho vině se opírají v podstatě jen o výpověď poškozeného R. P., který byl v době útoku zjevně opilý, byl ve stavu bludu, přičemž tato skutečnost snižuje věrohodnost jeho výpovědi. Obviněný nesouhlasil se závěrem nalézacího soudu, že poškozený byl na alkohol zvyklý a alkohol neměl na něj takový vliv. Obhajobou bylo navrženo provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby se prokázalo, „zda vůbec poškozený byl ve stavu, který umožňoval, aby vypovídal podle skutečnosti“, doplnění dokazování však oba soudy odmítly. Závěr o nevěrohodnosti svědka-poškozeného podporovaly i závěry znaleckého posudku (z oboru školství a kultura, odvětví psychologie) znalkyně Mgr. Lenky Čermákové, lékařská zpráva Psychiatrické ambulance MUDr. Heleny Novotné a výpověď svědka Š. P. Na těle obviněného nebyly nalezeny žádné biologické stopy poškozeného. Obviněný odkázal na nález Ústavního soudu pojednávající o důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“ s tím, že jde právě o tento případ. Uzavřel, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ve vztahu k právnímu posouzení věci namítl, že byl požitým alkoholem ovlivněn obdobně jako poškozený a s ohledem na toto ovlivnění ve spojení se smíšenou poruchou osobnosti nelze použít právní kvalifikaci podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, tj. kvalifikovat skutek jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, neboť obviněnému nelze přičítat něco, co by se mohlo stát, ale jen to, co se skutečně stalo. Proto je namístě použití právní kvalifikace podle § 146 tr. zákoníku. S ohledem na to je podle obviněného uložený trest odnětí svobody nepřiměřeně přísný. Poté obviněný bez nějaké zjevné souvislosti dále uvedl, že „by mohla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem přicházet v úvahu i kvalifikace podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku“. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Obhájce připojil k podanému dovolání dvě písemná vyjádření obviněného s tím, že jsou součástí dovolacích námitek. Nicméně k takovým podáním nemohl Nejvyšší soud přihlížet, neboť dovolání lze podat (včetně doplnění jeho odůvodnění) pouze prostřednictvím obhájce a dovolací soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou obsaženy v dovolání podaném prostřednictvím obhájce. Námitky obviněného musí být součástí textu dovolání zpracovaného a podaného obhájcem. Nelze je soudu zasílat zvlášť v podobě samostatného podání obviněného, aby si z něj Nejvyšší soud vybral „to, co je relevantní“, jelikož takový postup by popíral význam a účel ustanovení § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky nejsou opodstatněné. V dovolání šlo primárně o nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny důkazy, především výpověď poškozeného. Zásah Nejvyššího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění zde pro absenci tzv. zjevného rozporu nepřichází v úvahu. Státní zástupce neshledal ani vadu tzv. opomenutých důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto naplněn nebyl. Námitku nesprávné právní kvalifikace jednání jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přiřadit lze, je však zjevně neopodstatněná. Pokud ze soudy učiněných skutkových zjištění nevyplývá, že obviněný byl nepříčetný, pak opilost ani negativní duševní stav nejsou bez dalšího důvodem vylučujícím úmyslné zavinění ve vztahu k pokusu inkriminovaného zločinu. I opilý člověk trpící duševními problémy může snadno rozpoznat, že oběti hrozí závažná zdravotní újma, pokud ji opakovaně a intenzivně bije pěstmi do hlavy, resp. obličeje. Současně platí, že pokud nebyla podle soudů vyloučena příčetnost, nelze jednání kvalifikovat jako opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Námitky týkající se údajné nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. 7. Dodatečně zaslal obhájce obviněného Nejvyššímu soudu podání nazvané „doplnění dovolání“, v němž uvedl, že „brojí i proti důkazu, kterým mají být odřeniny na kotnících rukou obviněného“. Ohledání těla bylo totiž provedeno minimálně tři dny po předmětném incidentu a zmíněné odřeniny byly čerstvé. Dotázal se také, proč nebyla u něho provedena zkouška na alkohol. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 10. Rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku spočívají zejména v tom, že obviněný poškozeného mj. několikrát silou velké a střední intenzity udeřil pěstí do hlavy a způsobil mu několik zranění převážně v oblasti hlavy, přičemž si musel být vědom toho, že u něj mohlo dojít ke vzniku ještě závažnějších poranění, např. roztržení oka a další zranění. 11. Obviněný nesouhlasil převážně s tím skutkovým zjištěním, že to byl on, kdo poškozenému způsobil ve skutkové větě uvedená zranění, a v dovolání konstatoval existenci tzv. zjevného rozporu. 12. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by tato zjištění vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, z nichž byla zjištění učiněna, anebo pokud by nevyplývala z obsahu těchto důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O takový případ se v posuzované věci rozhodně nejedná. Soudy učinily na základě logického zhodnocení důkazů jednoznačný skutkový závěr o tom, že to byl právě obviněný a nikdo jiný, kdo poškozeného R. P. uvedeným způsobem napadl, přičemž žádná jiná reálná alternativa tohoto zjištění nepřipadala v úvahu. 13. Nejedná se zde tedy o případ, že by rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a obviněný své námitky ani takto neformuloval. Konkrétní dovolací argumentace se týkala nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy, převážně s tím, že oba soudy považovaly poškozeného R. P. za věrohodného svědka a že zejména na jeho výpovědi postavily výše uvedené skutkové zjištění o tom, že útočníkem byl právě obviněný M. K. 14. Nejvyšší soud připomíná, že jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu, což znamená, že není jeho úlohou znovu rozebírat, porovnávat a hodnotit provedené důkazy a případně vytvářet vlastní skutková zjištění. Přesto lze jen pro úplnost dodat, že soudy obou stupňů odůvodněně neuvěřily obhajobě obviněného spočívající v tom, že většinu zranění si musel poškozený způsobit sám svými pády v opilosti, že on jej udeřil maximálně v sebeobraně a pak jej (nezraněného) opustil. Soudy tento závěr neučinily na základě trestní minulosti obviněného (činu se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za jiný trestný čin spočívající rovněž v napadení jiného pěstí do obličeje po požití alkoholu), ale především pro konzistentnost a přesvědčivost výpovědi poškozeného, jež byla v souladu se všemi ostatními v řízení provedenými důkazy. Svědek R. P., byť byl pod vlivem alkoholu, od počátku uváděl jako útočníka právě obviněného. Soudy vzaly stav poškozeného v době činu (intoxikaci alkoholem) v úvahu a nijak nepomíjely ani další skutečnosti uváděné dovolatelem, např. začínající alkoholovou demenci, o které mluvila lékařská zpráva psychiatrické ambulance, či závěry znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, že požitý alkohol ve větším množství u poškozeného způsoboval akutní intoxikační stavy, ve kterých mohly být jeho paměť a kognitivní schopnosti značně nespolehlivé. Nicméně obhajoba pominula nosné závěry citovaného znaleckého posudku, konkrétně že u poškozeného nebyla zjištěna patologická lhavost ani tendence účelově zkreslovat výpověď. Podle znaleckého posudku poškozený podal výpověď tak, jak si událost skutečně pamatoval, i když si nevzpomínal na některé následné události a některé méně podstatné informace z kritického dne si vybavoval nepřesně. Není tedy rozumně zpochybněno tvrzení poškozeného, že ho napadl a zranění mu způsobil právě obviněný. Rozhodně tedy nejde o situaci, že by skutkové zjištění o pachateli útoku nemělo podklad v provedených důkazech. Pokud jde o výpověď obviněného, již soud prvního stupně poukázal na to, že v přípravném řízení vypovídal diametrálně odlišně od výpovědi v hlavním líčení, aniž tuto změnu nějak přijatelně vysvětlil. 15. Další okolnosti útoku (počet ran, intenzita útoku atd.) byly zjištěny i na základě jiných v řízení provedených důkazů, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Výpověď poškozeného korespondovala i s ostatními provedenými důkazy, například s výpověďmi svědků R. P., která vypověděla, že od počátku poškozený (při prvním kontaktu s policií) tvrdil, že ho napadl obviněný, Š. P., který vypověděl obdobně, D. G. a M. K., kteří zjevně viděli poškozeného a obviněného (dva muže u altánu) na místě činu, protokolem o prohlídce těla obviněného atd. Jak přiléhavě konstatoval odvolací soud, pro verzi obhajoby nesvědčil žádný důkaz a je zcela nepravděpodobná, zejména tvrzení, že by si poškozený svá zranění způsobil sám pády v opilosti, což vyloučil i výše uvedený znalecký posudek. Žádný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedeným důkazy ve věci shledat nelze. 16. Pokud jde o další alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., procesní nepoužitelnost důkazů obviněný nenamítl a námitka neprovedení důkazu dalším znaleckým posudkem ve vztahu k věrohodnosti poškozeného je zjevně neopodstatněná. Obhajoba navrhovala provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve vztahu k osobě svědka R. P. již v řízení před soudem prvního stupně, který se s tímto návrhem vypořádal poukazem na to, že se jedná o důkaz nadbytečný a tento svůj závěr řádně odůvodnil. Nemůže se tak jednat o tzv. opomenutý důkaz. Osobnost poškozeného byla ostatně posuzována psychologickým znaleckým posudkem. 17. Obviněný uvedl, že žádný ze soudů nezkoumal, zda pod vlivem alkoholu neměl vymizelou schopnost ovládací nebo rozpoznávací. Takové tvrzení se však nezakládá na pravdě. Soud prvního stupně do řízení přibral znalce a požádal ho o zodpovězení mj. otázky, zda byl obviněný v době činu schopen rozpoznat protiprávnost činu a své jednání ovládat, v případě, že nikoli, aby uvedl, z jakých důvodů tomu tak bylo (duševní porucha, užití návykové látky apod.). Znalec konstatoval, že obviněný trpí těžkou smíšenou poruchou osobnosti a polymorfní závislostí na návykových látkách, převážně alkoholu. Pokud byl obviněný v inkriminované době opilý, pak u něj nejspíše došlo ke snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností v závislosti na stupni opilosti. Tyto závěry následně převzal soud prvního stupně do svého rozsudku, přičemž (s přihlédnutím ke skutkovému zjištění, že oba aktéři potyčky byli pod vlivem alkoholu) uzavřel, že obviněný měl uvedené schopnosti zachovány. Není tedy pravdou, že by se soudy schopností obviněného rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládat své jednání nezabývaly. 18. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné. 19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 20. Dovolatel uplatnil argumentaci, kterou bylo možné podřadit pod výše uvedený dovolací důvod, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. 21. Dovolací námitka, že s ohledem na ovlivnění alkoholem ve spojení s poruchou osobnosti se obviněný nemohl dopustit pokusu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 tr. zákoníku, ale pouze dokonaného trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, je zjevně neopodstatněná. Dovolatel tuto námitku nijak nerozvedl, přičemž Nejvyšší soud není oprávněn dotvářet dovolací argumentaci za obviněného. Lze proto jen konstatovat, že ovlivnění obviněného alkoholem ani přítomnost duševní poruchy nemůže být důvodem pro kvalifikaci jeho jednání podle ustanovení § 146 tr. zákoníku, jak bylo v dovolání navrhováno, resp. pro vyloučení úmyslného zavinění ve vztahu k pokusu trestného činu podle § 145 tr. zákoníku. Popis skutkového děje, jak je uveden ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, obsahuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V závěru dovolání navrhovaná kvalifikace podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku není na tento případ vzhledem ke konstatované příčetnosti obviněného přiléhavá a obviněný ji ani nedává do souvislosti s nějakým skutkovým závěrem. 22. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné. 23. Pokud obviněný v závěru dovolání namítl nepřiměřenost trestu, odůvodnil to poukazem na možnou (podle něj přiléhavou) právní kvalifikaci skutku podle § 146 tr. zákoníku, kde je trestní sazba nižší. S ohledem na výše uvedené je však taková argumentace dovolatele irelevantní. Kromě toho námitky týkající se údajné nepřiměřenosti trestu nejsou uplatnitelné v rámci žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. zákoníku. 24. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 5. 2025 JUDr. Josef Mazák předseda senátu