Plný text
7 Tz 49/2025-4756
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 3 T 1/2022, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 3 T 1/2022, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Š. v ustanovení § 314r odst. 4 tr. ř.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 3 T 1/2022, se částečně zrušuje, a to v celém výroku o trestu týkajícím se obviněného M. Š. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se v rozsahu zrušení nově rozhoduje tak, že se obviněný M. Š. odsuzuje podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 12. 8. 2017 za užití § 58 odst. 3, 4 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 let a 6 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku se současně obviněnému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu účasti ve statutárních orgánech obchodních korporací ve výměře 4 let a 6 měsíců.
Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení
1. Obviněný M. Š. dne 22. 5. 2025 uzavřel se státním zástupcem činným u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podle § 175a tr. ř. dohodu o vině a trestu, jejímž obsahem bylo zejména prohlášení obviněného, že spáchal skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 12. 8. 2017 (v dohodě konkrétně popsaný), a dále ujednání o uložení trestu odnětí svobody, a to podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 12. 8. 2017 za užití § 58 odst. 3, 4 písm. c) tr. zákoníku ve výměře 3 let, s podmíněným odkladem výkonu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a se stanovenou zkušební dobou podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 4 let a 6 měsíců a o uložení trestu zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívajícího v zákazu účasti ve statutárních orgánech obchodních korporací ve výměře 4 let a 6 měsíců (viz část IV dohody). 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 3 T 1/2022, tuto dohodu o vině a trestu podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválil, a obviněného na jejím podkladě uznal vinným ze spáchání výše zmíněného zvlášť závažného zločinu, popsaného v bodu III výroku tohoto rozhodnutí, za což ho odsoudil podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobou v trvání 4 let a 6 měsíců, a dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu podnikání a v zákazu účasti ve statutárních orgánech obchodních korporací ve výměře 4 let a 6 měsíců. Týmž rozsudkem byla schválena i dohoda o vině a trestu spoluobviněného L. O., což však není pro posouzení věci podstatné. 3. Obviněný M. Š. i státní zástupce se po vyhlášení rozsudku vzdali práva na odvolání, a rozsudek tak tentýž den nabyl právní moci.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti rozsudku, resp. jeho výroku o trestu podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. 5. Ministryně spravedlnosti nejdříve připomněla právní úpravu týkající se rozhodnutí soudu o návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Zejména uvedla, že podle § 314r odst. 1, 4 tr. ř. je soud při schvalování dohody o vině a trestu a současném ukládání trestu vázán obsahem této dohody, který nesmí překročit. Tuto vázanost sjednanou dohodou o vině a trestu měl soud v této věci porušit, neboť rozšířil trest zákazu činnosti o další druh činnosti, totiž o zákaz podnikání, a to v rozporu s obsahem dohody o vině a trestu. 6. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 314r odst. 4 tr. ř., dále aby zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ve vztahu k obviněnému a v návaznosti na to také další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazují, a aby ve věci znovu rozhodl, tentokrát v souladu s obsahem dohody o vině a trestu.
7. Obviněný ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s jejím obsahem i s konečným návrhem zcela ztotožňuje. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření rovněž s argumentací stížnosti pro porušení zákona souhlasila.
III. Přípustnost a důvodnost stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, stejně jako jemu předcházející řízení a shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná pro vadný postup řízení před soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 28/1998 Sb. rozh. tr.).
10. Podle § 314r odst. 4 tr. ř. platí, že pokud soud schválí dohodu o vině a trestu, činí tak odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně o ochranném opatření nebo za splnění dalších podmínek i o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, a to pouze v souladu s dohodou o vině a trestu a v jejím rozsahu. 11. V této věci se obviněný se státním zástupcem ve sjednané dohodě o vině a trestu ze dne 22. 5. 2025 dohodli, vedle výroku o vině v podobě závěru o spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 12. 8. 2017, na uložení jednak trestu odnětí svobody a, což je pro posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona podstatné, jednak trestu zákazu činnosti spočívajícího – pouze – v zákazu účasti ve statutárních orgánech obchodních korporací ve výměře 4 let a 6 měsíců. Krajský soud v Ústí nad Labem, ač napadeným rozsudkem dohodu o vině a trestu podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválil, ovšem v rozporu s uvedeným zákonným ustanovením a s obsahem dohody uložil obviněnému širší, a tím i přísnější trest, než byl uvedený v dohodě o vině a trestu, neboť obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a v zákazu účasti ve statutárních orgánech obchodních korporací, ve výměře 4 let a 6 měsíců. 12. Jinak řečeno, krajský soud porušil ustanovení § 314r odst. 4 tr. ř., neboť plně nerespektoval obsah sjednané dohody o vině a trestu a obviněnému uložil odlišně formulovaný (širší a přísnější) trest zákazu činnosti.
13. Nejvyšší soud nad rámec argumentace uplatněné v podané stížnosti pro porušení zákona dodává, že plně správně nebyl v napadeném rozsudku vysloven ani výrok o trestu odnětí svobody, a to v tom smyslu, že v něm (na rozdíl od obsahu dohody o vině a trestu) nebyl uveden odkaz na nutně užité ustanovení § 58 odst. 3, 4 písm. c) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že ministryně spravedlnosti navrhla nápravu porušení zákona za zrušení celého výroku o trestu a jeho nového vyslovení, Nejvyšší soud současně přistoupil k nápravě i tohoto (spíše formálního) pochybení.
IV. Závěr
14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 3 T 1/2022, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 314r odst. 4 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud částečně zrušil napadený rozsudek, a to v celém výroku o trestu, který se týkal obviněného, a také zrušil další rozhodnutí na zrušený rozsudek, resp. jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k naplnění podmínek podle § 271 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud podle tohoto ustanovení sám rozhodl tak, že se obviněný odsuzuje podle § 255 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném do 12. 8. 2017 za užití § 58 odst. 3, 4 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobou v trvání 4 let a 6 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl současně obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu účasti ve statutárních orgánech obchodních korporací ve výměře 4 let a 6 měsíců. 15. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 274 odst. 4 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Radek Doležel předseda senátu