Plný text
8 Tdo 1093/2025-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové ve věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), zastoupeného právní zástupkyní Mgr. Veronikou Klimtovou, advokátkou se sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, vedené u Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Rod 15/2024, o dovolání jmenovaného dítěte mladšího patnácti let proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 7 Rodo 4/2025, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-město podalo dne 11. 11. 2024 k Okresnímu soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, v právní věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (dále též jen „nezletilý”, popř. „dítě mladší patnácti let“) návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“ nebo též „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), a to napomenutí s výstrahou podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. 2. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán usnesením ze dne 26. 9. 2024 podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložil trestní stíhání nezletilého pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť je nepřípustné z důvodu nedostatku věku nezletilého. Předmětného činu jinak trestného se měl nezletilý dopustit tím, že v přesně nezjištěné době, pravděpodobně od poloviny roku 2022 až do konce listopadu 2023, v Plzni, v části XY, v ulici XY, a v obci XY v mobilheimu, opakovaně v blíže nezjištěném počtu případů, v úmyslu sexuálně experimentovat a pohlavně se uspokojit, zneužil nevědomosti a bezbrannosti poškozeného nezletilého BBBBB (pseudonym), o kterém věděl, že vzhledem k jeho věku a rozumové vyspělosti nebude schopen chápat smysl jeho jednání a důsledky, pustil mu z telefonu pornografické video, začal ho svlékat, přestože nezletilý BBBBB říkal, že nechce, zastrčil mu ztopořený penis do konečníku, po chvíli požadoval, aby si jeho ztopořený penis vzal do pusy a orálně ho uspokojil s tím, že poté si to mohou prohodit, na což poškozený nezletilý BBBBB přistoupil a pozice si vyměnili, dále v blíže nezjištěné době roku 2023 v ulici XY v Plzni přistoupil nezletilý AAAAA ke své sestře M. K., která je mentálně i fyzicky hendikepovaná, trvale upoutaná na lůžku, nasadil si gumovou rukavici a před zraky nezletilého BBBBB ji svlékl od pasu dolů a strkal jí svůj prst do přirození, ačkoli věděl, že se jedná o psychicky i fyzicky hendikepovanou dívku, která se jeho jednání nemůže bránit. Označené usnesení nabylo právní moci dne 4. 10. 2024. 3. Okresní soud Plzeň-město, soud pro mládež, o tomto návrhu okresního státního zastupitelství rozhodl usnesením ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 3 Rod 15/2024, tak, že podle § 92a odst. 1 písm. a) zákona o soudnictví ve věcech mládeže upustil od uložení opatření nezletilému AAAAA, neboť je projednáním činu jinak trestného před soudem pro mládež výchovného účelu dosaženo (výrok pod bodem I.). V dalším rozhodl, že právní zástupkyni Mgr. Veronice Klimtové podle § 89h odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže přiznal náhradu nákladů řízení v částce, která bude specifikována v písemném vyhotovení usnesení, což bude hradit stát. Zbývající účastníci jednání nárok na náhradu nákladů řízení nemají (výrok pod bodem II.). Okresní soud Plzeň-město posléze vydal opravné usnesení ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 3 Rod 15/2024, jímž podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) výrok usnesení téhož soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 3 Rod 15/2025, opravil tak, že vypustil výrok označený pod bodem II. 4. Proti tomuto usnesení podal nezletilý AAAAA prostřednictvím právní zástupkyně Mgr. Veroniky Klimtové odvolání, v němž upozornil na odlišné skutkové i právní závěry okresního soudu oproti návrhu na uložení opatření. Měl za to, že pokud okresní soud dospěl k závěru, že jeho jednání mělo být posouzeno jako pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a jednání ve vztahu k jeho sestře M. se nestalo, měl být návrh na uložení napomenutí s výstrahou vykazující vady v intencích novely zákona o soudnictví ve věcech mládeže vzat zpět, anebo jej měl okresní soud zamítnout, nikoli rozhodnout o upuštění od potrestání. V závěru svého podání proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a návrh státního zastupitelství zamítl. 5. Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, jako odvolací soud usnesením ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 7 Rodo 4/2025, usnesení okresního soudu potvrdil (výrok pod bodem I.). Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Toto rozhodnutí bylo usnesením téhož soudu ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 7 Rodo 4/2025, podle § 164 a § 167 odst. 2 o. s. ř. opraveno v poučení, a to v označení soudu prvního stupně, jehož prostřednictvím lze podat dovolání (z původně nesprávně uvedeného Okresního soudu v Klatovech, soudu pro mládež, na Okresní soud Plzeň-město, soud pro mládež, jako soud prvního stupně). V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud mimo jiné zdůraznil, že i v případě prokázání toliko jednání ve vztahu k nezletilému BBBBB, byť posouzeného mírněji než v návrhu státního zastupitelství jako čin jinak trestný pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, a neprokázání jednání ve vztahu k sestře M. nezletilého AAAAA bylo takové jednání postižitelné. Nebyl proto důvod, aby návrh okresního státního zastupitelství okresní soud zamítl, a to ani v intencích novely zákona o soudnictví ve věcech mládeže účinné od 1. 7. 2024, která rozšířila možnost či dispozičně diskreční pravomoc státního zastupitelství v určitých případech ani nepodávat takový návrh a řešit situaci jinak. Ztotožnil se s okresním soudem co do rozsahu dokazování, věrohodnosti nezletilého BBBBB, který nebyl schopen s ohledem na své osobnostní nastavení konfabulovat, a taktéž akceptoval jeho závěr o upuštění od potrestání, když samotné projednání věci bylo pro nezletilého AAAAA dostačující a není třeba ukládat mu jakékoliv opatření. Zohlednil změnu důkazní situace a prokázanou nižší intenzitu projednávaného jednání, než jak tomu bylo v návrhu státního zastupitelství, s tím, že nezletilý BBBBB vnímal, že jednání vůči němu nebylo násilné, bylo konsenzuální a líbilo se mu. Odvolací soud přihlédl k tomu, že se jednalo spíše o sexuální experimentování obou nezletilých, přičemž poznamenal, že v současné době se mladí lidé i děti seznamují se sexuálními praktikami, pornografií a podobně mnohem snadněji než dříve.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 7 Rodo 4/2025, jeho výroku pod bodem I., podal nezletilý AAAAA prostřednictvím právní zástupkyně Mgr. Veroniky Klimtové včas dovolání. Namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Připomněl, že Nejvyšší soud je povinen zasáhnout v případě zjištění extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který podle něj dosahuje intenzity porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění dovolání použil zcela totožné námitky jako v odvolání. 7. V konkrétní rovině po rekapitulaci kruciálních závěrů soudů prvního stupně, jakož i odvolacího soudu znovu naznačil, že výpověď nezletilého BBBBB nemusí být věrohodná, a připomněl svůj neměnný postoj během celého řízení, že se sám jakéhokoli závadového jednání vůči své sestře M. a bratranci BBBBB nedopustil. Okresní státní zastupitelství mělo reflektovat novelizaci zákona o soudnictví ve věcech mládeže účinnou od 1. 7. 2024 a při změně právní kvalifikace z činu jinak trestného znásilnění na pohlavní zneužití a pochybnostech, zda čin nezletilý AAAAA spáchal i vůči své sestře, mělo zvážit, zda podá návrh na uložení opatření soudu pro mládež nebo věc vyřeší jiným způsobem (například v rámci dozoru uložit policejnímu orgánu provést další úkony za účelem objasnění podstatných okolností případu). Návrh státního zastupitelství vykazující vady spočívající jednak v náhledu na případnou právní kvalifikaci činu jinak trestného, jednak ve zjištění, že nezletilý AAAAA se činu nedopustil nejméně vůči své sestře M., měl být vzat zpět, popřípadě jej měl soud prvního stupně v takovém případě zamítnout. Pochybnosti, které vyvstaly v řízení před soudem, jsou velmi závažné. Nezletilému nemůže být k tíži, že řízení ve věcech mládeže je civilním sporem a rozsah dokazování je odlišný oproti klasickému trestnímu řízení. 8. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 243d o. s. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 7 Rodo 4/2025, jakož i usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 3 Rod 15/2024, a přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město věc v potřebném rozsahu projednat a znovu rozhodnout. 9. Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřilo prostřednictvím jeho státního zástupce. Ten předně uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tvrdí-li nezletilý AAAAA, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jakéhokoliv činu jinak trestného, tudíž vůbec nemělo dojít k projednání před soudem, a pokud k tomu došlo, tak měl soud prvního a případně druhého stupně zamítnout návrh na uložení opatření státního zastupitelství podle § 89i z. s. m., nebyl podle státního zástupce pro takové rozhodnutí důvod. 10. V průběhu řízení před soudem prvého stupně bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že se dovolatel prokazatelně dopustil protiprávního jednání toliko ve vztahu k poškozenému BBBBB, jehož věrohodnost se dovolatel pokusil zpochybnit. Výpověď poškozeného je hlavním důkazem ve věci. Její věrohodnost přitom mimo jiné částečně podpořily závěry znaleckého zkoumání, konstantnost jeho výpovědí, přičemž znalci uzavřeli, že není schopen se dané vyprávění naučit tak, aby jej mohl opakovaně vyprávět ve stejné dějové linii, či také skutečnost, že se svěřil svým rodičům. Soud prvého stupně neměl tedy žádný důvod tomuto vyjádření nevěřit. Z dokazování přitom vyplynulo, že se sexuálních praktik s dovolatelem účastnil dobrovolně, dokonce se mu jakýmsi způsobem líbily, i když vnímal, že nejsou správné. Dovolatel nadto sám připustil, že s poškozeným sledoval pornografická videa, což nemůže být vnímáno jinak než jako nevhodné vzhledem k věku poškozeného v té době a ostatně i dnes. Soud se na základě výše uvedeného vymezil vůči právní kvalifikaci činu užité policejním orgánem a uzavřel, že jednání dovolatele vůči poškozenému BBBBB lze kvalifikovat toliko jako jednání naplňující znaky činu jinak trestného pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání vůči poškozené sestře M. soud prvního stupně vyhodnotil jako neprokázané. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo možné zamítnout návrh na uložení opatření, protože ke spáchání činu jinak trestného dovolatele vůči poškozenému bratranci skutečně došlo (a vůči sestře nikoli), jedná se podle státního zástupce o postup správný, neboť i ze související judikatury plyne, že je možné návrh státního zastupitelství na uložení opatření dítěti mladšímu 15 let zamítnout pouze v případě, když je prokázáno, že skutek dítě mladší 15 let nespáchalo, či se nejednalo o čin jinak trestný. Taková situace však v předkládané věci vůbec nenastala. 11. V odvolacím řízení bylo potvrzeno, že dovolatel se jakéhosi, byť konsensuálního, sexuálně motivovaného jednání na svém velmi mladém bratranci dopouštěl. Takové jednání bylo prokázáno a lze je posoudit jako čin jinak trestný pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku. Soud tedy podle státního zástupce správně přistoupil k upuštění od uložení opatření dovolateli podle § 92a písm. a) z. s. m. Za daných okolností nebylo možné přistoupit k zamítnutí návrhu státního zastupitelství z důvodu částečné opodstatněnosti. Pokud se dovolatel cítí subjektivně stigmatizovaný daným rozhodnutím soudu, není to důvodem pro vyhovění dovolání. V tomto směru Nejvyšší státní zastupitelství za podstatné považuje, že řízení podle § 88b a násl. z. s. m. není řízením trestním (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 ze dne 13. 12. 2022). Dovoláním napadené rozhodnutí proto není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a současně ani nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené. Ostatně dovolatel takovou otázku ani dostatečně konkrétně nevymezil. Dovolání nezletilého tedy postrádá náležité vymezení své přípustnosti. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné. Pokud by Nejvyšší shledal, že je dovolání přípustné, navrhl je jako nedůvodné zamítnout a zároveň rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř., § 89a odst. 3 z. s. m., dále též jen „Nejvyšší soud“, popř. „dovolací soud“) shledal, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení, § 89c odst. 3 z. s. m.) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 13. Dovolání shledal dovolací soud nepřípustným, poněvadž dovolatel napadenému rozhodnutí soudu, který rozhodl ve druhém stupni, nevytkl nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., jak deklaroval, byť s odkazem na neexistující důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. V dovolání uplatnil pouze námitky skutkového charakteru s tvrzením, že je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy a že jím namítané vady dosahují takové intenzity, že je na ně třeba nahlížet jako na porušení práva na spravedlivý proces. Na podkladě odkazu na změny ve skutkových i právních závěrech oproti návrhu na uložení opatření, jenž podalo okresní státní zastupitelství, se dožadoval především jiného procesního postupu okresního státního zastupitelství. Státní zastupitelství nemělo návrh na uložení opatření v soudní fázi řízení toliko modifikovat. Pro vady, které podle dovolatele spočívají v tom, že byly nesprávně v jím spáchaném činu jinak trestném spatřovány znaky znásilnění a že se nestalo nejméně jednání vůči sestře Markétě, měl být návrh okresním státním zastupitelstvím vzat zpět, nebo jej okresní soud měl zamítnout. Dovolatel v dovolání ani srozumitelně nevymezil, na jaké otázce hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. má záviset napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. I přes uvedené Nejvyšší soud uvádí, že nezletilý AAAAA prostřednictvím své právní zástupkyně podal mimořádný opravný prostředek, v němž opětovně uplatnil totožné námitky jako v odvolání, s nimiž se již vyčerpávajícím způsobem zabýval a vypořádal odvolací soud. Tvrdil-li v dovolání, že Nejvyšší soud je povinen podle čl. 4 a 90 Ústavy České republiky zasáhnout v případě, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neuvádí konkrétně, v čem tento rozpor spatřuje. Naznačil možnou nevěrohodnost nezletilého poškozeného bratrance BBBBB (aniž by ji explicitně namítl) s ohledem na skutečnost, že se v soudní fázi řízení prokázalo, že sexualizované jednání nezletilého AAAAA ve vztahu k jeho sestře M. je objektivně neproveditelné s ohledem na její mentální a tělesné postižení, ačkoli nezletilý BBBBB tvrdil, že mu byl přítomen a viděl jej na vlastní oči. Vyvstává tedy podle dovolatele otázka, zda je jeho výpověď jednoznačně věrohodná, jak tvrdila znalkyně, i ohledně jednání ve vztahu k nezletilému BBBBB. Z napadených rozhodnutí však plyne, že oba soudy nižších stupňů k této části jednání nezletilého vycházely nejen z jeho výpovědi, ale současně i z výpovědí jeho rodičů, okolností zjištění celé věci v souvislosti s prověřováním otce nezletilého AAAAA a dále ze závěrů znaleckého zkoumání nezletilého poškozeného (viz strana 3 druhý odstavec odůvodnění usnesení nalézacího soudu a bod 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). S ohledem na zjištěnou dobrovolnost sexuálních praktik mezi oběma nezletilými s tím, že si je poškozený BBBBB užíval a líbily se mu, oba soudy přistoupily ke změně právní kvalifikace skutku z činu jinak trestného znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku na méně závažné pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Zjištěná změna skutkových okolností a prokázání pouze jednoho z původně dvou sexualizovaných útoků vedlo okresní soud, jehož postup posléze aproboval krajský soud, k tomu, že podle § 92a odst. 1 písm. a) z. s. m. upustil od uložení opatření nezletilému AAAAA, neboť projednáním činu jinak trestného před soudem pro mládež bylo výchovného účelu dosaženo. Třebaže výrok soudu prvního stupně není formálně přesný, není pochyb o tom, že oba soudy nižších stupňů po provedeném dokazování rozhodly ve svém důsledku shodně ve prospěch dovolatele, když upustily od uložení opatření a k dosažení účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže shledaly postačujícím dosavadní projednání činu nezletilého v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. 15. Odvolací soud se rovněž vypořádal i s námitkou dovolatele, že státní zastupitelství návrh na uložení opatření nemuselo a nemělo podávat a soudy nižší instance v takovém případě při změně skutkových zjištěních i právních závěrů měly takový návrh zamítnout. Konstatoval, že pokud okresní soud na základě změny skutkových zjištění ve vztahu k jeho jednání vůči nezletilé sestře M. dospěl k závěru, že takové jednání nebylo prokázáno a že se tedy nejedná o čin jinak trestný, jak byl označen v návrhu státního zastupitelství, a ve vztahu k nezletilému BBBBB se nejednalo o čin jinak trestný znásilnění, ale pohlavní zneužití podle § 187 tr. zákoníku, nebyl důvod, aby státní zastupitelství vzalo podaný návrh na uložení opatření zpět, popřípadě pak podávalo nový (modifikovaný) návrh v intencích novely zákona o soudnictví ve věcech mládeže účinné od 1. 7. 2024. Připomněl, že před soudem prvního stupně bylo prokázáno spáchání činu jinak trestného nezletilým, byť mírněji posuzovaného než v návrhu na uložení opatření, ale stále čin jinak trestný a tedy postižitelný, v důsledku čehož nebyl dán ani důvod k zamítnutí návrhu okresního státního zastupitelství (viz bod 8. odůvodnění napadeného usnesení). 16. Ve shodě se soudy, vyjádřením státního zástupce k podanému dovolání i Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně sice primárně zjistil jiné skutkové okolnosti případu, než jsou popsané v návrhu na uložení opatření, avšak i poté, co dospěl k závěru, že jednání ve vztahu k sestře nezletilého AAAAA se neprokázalo, zbývající jednání ve vztahu k bratranci BBBBB prokázáno bylo. Soud se následně vymezil i vůči právní kvalifikaci činu užité policejním orgánem a uzavřel, že jednání dovolatele vůči poškozenému BBBBB lze kvalifikovat toliko jako jednání naplňující znaky činu jinak trestného pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Dovolatel v této souvislosti znovu zpochybnil, zda soud při modifikaci skutku (skutkové i právní) může sám rozhodnout o návrhu státního zastupitelství na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let, a naopak za správné řešení pokládal, aby byl návrh zamítnut. Otázkou, za jakých okolností lze návrh státního zastupitelství na uložení opatření dítěti mladšího patnácti let zamítnout, se zabývala komentářová literatura (viz ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M., ŠÁMALOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 753) i judikatura soudů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1072/2010, uveřejněné pod č. 25/2011 Sb. rozh. tr., přiměřeně i rozhodnutí uveřejněné pod č. 28/2006 Sb. rozh. tr.). Jednoznačně z těchto zdrojů plyne, že soud návrh státního zastupitelství na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let zamítne, jen pokud shledá, že se nestal čin, pro nějž byl návrh na uložení opatření podán, nebylo prokázáno, že se tohoto činu dopustilo dítě mladší patnácti let, vůči němuž návrh směřoval, anebo čin spáchaný dítětem mladším patnácti let nenaplňuje znaky trestného činu (mimo věku pachatele). Ani novela zákona o soudnictví ve věci mládeže s účinností od 1. 7. 2024 na těchto závěrech nic nezměnila, nadále jsou aktuální. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo možné zamítnout návrh na uložení opatření, protože ke spáchání činu jinak trestného dovolatele vůči poškozenému bratranci skutečně došlo (byť vůči sestře nikoli), jsou jeho úvahy správné. 18. Dovolateli lze přisvědčit, že novelou zákona o soudnictví ve věcech mládeže zákonem č. 165/2024 Sb., účinným od 1. 7. 2024, byly státnímu zastupitelství otevřeny možnosti využít nových ustanovení § 89i a § 89j z. s. m., podle nichž má státní zastupitelství bez zbytečného odkladu ověřit, zda není dán důvod pro postup podle § 89j z. s. m., podle něhož nemusí návrh na uložení opatření ve čtyřech konkrétních případech zde popsaných pod písmeny a) – d) podat. Je však plně na jeho uvážení, zda tak učiní nebo nikoli, při jejich posuzování je na předním místě vždy účel zákona a nejlepší zájem dítěte. Nutno připomenout i znění § 90 odst. 2 z. s. m., podle něhož v návrhu na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let musí být vedle obecných náležitostí uvedeno, jako konkrétní opatření má být dítěti uloženo, tímto návrhem však není soud pro mládež vázán. Z uvedeného také implicitně vyplývá, že návrh státního zastupitelství na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let nebylo možno zamítnout, a to ani v té části, v níž nebyl důvodný. Bylo totiž na soudu pro mládež, aby jeho opodstatněnost přezkoumal a shledal-li, že nebyly splněny již dříve vyložené předpoklady pro jeho zamítnutí v celé jeho šíři, musel těmto skutkovým i právním modifikacím činu jinak trestného, jehož se dopustil nezletilý, přizpůsobit i rozhodnutí o uložení opatření. 19. Zmiňovaná novela zákona o soudnictví ve věcech mládeže přináší v daných souvislostech i další alternativy v postupu soudu pro mládež, za jejichž existence může podle § 92a odst. 1 rozhodnout o upuštění od uložení opatření. Podle § 92a odst. 1 tak může rozhodnout, pokud a) dosažení účelu tohoto zákona postačuje dosavadní projednání činu dítěte mladšího patnácti let v řízení podle této hlavy, nebo b) shledá, že je dán některý z důvodů uvedených v § 89j odst. 1 z. s. m. Soud prvního stupně rozhodl z důvodů již dříve podrobně uvedených o upuštění od uložení opatření z důvodu uvedeného v § 92a odst. 1 písm. a) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, existencí důvodů uvedených v § 89j odst. 1 tohoto zákona se tudíž nezabýval a ani mu to nepříslušelo. Přes uvedené nutno dodat, že i kdyby soud prvního stupně shledal, že je dán některý z předpokladů uvedených v § 89j odst. 1 písm. a) až d) z. s. m., za jejichž splnění státní zastupitelství návrh na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let nemusí podat, přicházelo by v úvahu rozhodnutí soudu o upuštění od uložení opatření podle § 92a odst. 1 písm. b) z. s. m., nikoliv zamítnutí návrhu. Jak již bylo uvedeno, postup státního zastupitelství soud v posuzované věci i po podání návrhu nemohl relevantně ovlivnit, tedy ani v tom směru, zda a jak návrh na uložení opatření modifikovat, popř. jej vzít zpět. Ostatně i z odůvodnění dovolání vyplývá, že výtky dovolatele směřují především proti postupu státního zastupitelství samotného, které jej mělo podle mínění dovolatele v soudní fázi řízení modifikovat, nebo jej vzít zpět. 20. Dovolací soud beze zbytku sdílí i názor Nejvyššího státního zastupitelství, že věcný argument nepředstavuje ani tvrzení nezletilého, že mu nemůže být k tíži, že řízení ve věcech mládeže je civilním sporem a rozsah dokazování je odlišný oproti klasickému trestnímu řízení. Pozitivně právní úprava týkající se trestně neodpovědných dětí (děti mladší patnácti let), které se dopustily činu jinak trestného, je i v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, jejím zařazením do hlavy III tohoto zákona (§ 88b a násl.), oddělená od úpravy řízení ve věcech mladistvých, neboť není trestním řízením (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 ze dne 13. 12. 2022). Z obecně formulované námitky dovolatele není zřejmé, čím by mu mělo být k tíži, že řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není klasickým trestním řízením. Smyslem posuzovaného řízení je – na rozdíl od trestního řízení, jehož imanentní složkou je typicky i prvek odplaty, sankční – především zajistit, aby nezletilý vedl řádný život a aby projednávané jednání zůstalo jen ojedinělou životní kapitolou negativně neovlivňující jeho budoucí společenské uplatnění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. I. ÚS 2613/24). Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že řízení v konkrétní věci není trestním řízením, pro nezletilého tudíž nepředstavuje „trestní obvinění“, ale s ohledem na konkrétně vymezený problém ani spor „o civilní právo“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejde zde totiž o skutečný a vážný spor, který se může týkat jak samotné existence práva, tak jeho rozsahu nebo způsobu výkonu. Výsledek řízení musí být podle závěrů Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí ze dne 23. 10. 2025, Hlaváček proti České republice, č. 21873/21) přímo rozhodující pro dané právo; vzdálené souvislosti nebo nepřímé důsledky nestačí (věc Bochan proti Ukrajině, č. 56665/09, rozsudek velkého senátu ze dne 5. 2. 2015, č. 22251/08). Právo nezletilého na spravedlivý proces nebylo porušeno, rozhodnutí soudu, bylo-li upuštěno od uložení opatření nezletilému, do žádného jeho práva nepříznivě nezasáhlo. 21. Protože Nejvyšší soud shledal dovolání nezletilého AAAAA nepřípustným, bez jednání je odmítl [§ 237, § 243c odst. 1 o. s. ř.]. 22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b věty první a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu