Plný text
8 Tdo 1167/2025-478
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání obviněného C. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 5 To 76/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 4/2025, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 5 To 76/2025.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 29 T 4/2025, byl obviněný C. D. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první i druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024. Podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym), na náhradě nákladů spojených s péčí o zdraví částku 8 620 Kč a na náhradě nemajetkové újmy za duševní útrapy částku 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného zločinu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od května 2021 do června 2022 ve večerních hodinách ve společně obývaném rodinném domě na adrese XY, v dětském pokoji, v nezjištěném počtu případů za účelem vlastního sexuálního uspokojení, proti vůli nezletilé AAAAA, dcery své tehdejší družky, na jejíž výchově se podílel a jejíž věk mu byl znám, za užití své fyzické síly, jíž překonal odstrkování rukama nezletilé a roztahoval nezletilé od sebe nohy, které neměla uvolněné, nebo v situaci, kdy nezletilá nemohla projevit svou vůli z důvodu svého věku, strachu z něj nebo z důvodu toho, že nevěděla, co má dělat, vlivem čehož ustrnula, tuto osahával na holém těle, zejména v oblasti prsou, hýždí a rozkroku, zasouval prsty do vagíny a jazykem dráždil na přirození, přičemž u nezletilé byla gynekologickým vyšetřením zjištěna částečně porušená celistvost hymenu, kdy v důsledku tohoto jednání došlo u nezletilé postupně k destabilizaci psychiky, rozvoji úzkostí panického charakteru a k poruchám chování.
3. Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 5 To 76/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 5 To 76/2025, obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil námitku extrémního nesouladu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů a odborných posouzení a dále namítl, že nebyly nedůvodně bez náležitého zdůvodnění provedeny navrhované podstatné důkazy jak ze strany obviněného, tak ze strany státního zástupce v odvolacím řízení. Skutková zjištění neodpovídají skutkovému stavu, který bylo možno při důsledné aplikaci zásady in dubio pro reo zjistit z již provedených důkazů. Řada důkazů byla opomenuta za situace, kdy spáchání skutku nebylo prokázáno, skutek se vůbec nestal a obviněný skutek nespáchal. Z napadeného rozhodnutí plyne, že tyto pochybnosti sdílela i obžaloba, když ve veřejném zasedání dne 27. 8. 2025 státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vyslovila mimo jiné souhlas s námitkami obhajoby proti časovému ohraničení skutku tak, jak to uzavřel soud prvního stupně. Státní zástupkyně podrobně rozvedla i své pochybnosti o průběhu skutkového děje pramenící pro ni z nedostatečně vyslechnuté poškozené, deformace sdělení svědkyně psycholožky Mgr. Jany Zbořilové soudem, neověření, zda poškozená chodila do školy v době pracovní neschopnosti obviněného, jakož i vyslovení obavy, že s ohledem na obsah obviněným předloženého odborného vyjádření gynekoložky (renomované soudní znalkyně MUDr. Dany Ondrové), nemůže obstát skutkový závěr, že se obviněný uvedenou penetrační aktivitou dopustil jemu vytýkaného jednání. Dalším podpůrným důkazem je i sexuologické vyšetření provedené MUDr. Pavlem Turčanem, Ph.D., které obviněný sám dobrovolně podstoupil poté, co v řízení před soudem prvního stupně byl tento důkazní návrh obhajoby zamítnut, ač z pohledu obhajoby je takové vyšetření v podobných případech běžné. Lékařské zprávy MUDr. Pavla Turčana, Ph.D., ze dne 15. 8., 18. 8. a 19. 8. 2025 vyvrátily úvahy soudu prvního stupně uvedené v bodě 34 ohledně délky doby od spáchání skutku a doby vyšetření vysvětlující, proč neprovedl navrhovaný důkaz znaleckého zkoumání obviněného z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie. 6. Extrémní nesoulad lze spatřovat podle dovolatele přímo ve výroku o vině, který obsahuje příliš obecné formulace popisu skutku (doba páchání, způsob provedení), nebo naopak konkrétní popis spočívající např. v částečném porušení hymenu, což nelze ve skutkové větě použít, neboť takovýto pojem je zcela v rozporu s obecně uznávanými odbornými poznatky i předloženým odborným posouzením MUDr. Dany Ondrové. Nepřímo to potvrzuje ve svém odůvodnění i odvolací soud, který však namísto úpravy skutkové věty (a právní kvalifikace) poskytl svůj vlastní pohled na tuto odbornou otázku, aniž by nařídil vypracování znaleckého posudku. Obhajobou předložené odborné vyjádření ze dne 26. 8. 2025 MUDr. Dany Ondrové, Ph.D., MBA., (soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace dětská gynekologie a gynekologie), ke gynekologickému vyšetření poškozené ze dne 3. 7. 2023, které soud prvního stupně považuje (jak je i výslovně uvedeno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 23 bod 32) za podstatný důkaz podporující svědectví poškozené, tento podstatný důkaz nejenže nepotvrdilo, ale zpochybnilo, aniž by to odvolací soud nějak zohlednil. Odborné vyjádření MUDr. Dany Ondrové vyvrací pojem částečně porušený hymen, který je zcela neodborný a nelze jej takto použít nejen v lékařské, ale ani v právní argumentaci, zvláště má-li to být pro soud zásadní důkaz. Hymen je po odborné stránce buď intaktní, nebo deflorovaný, přičemž deflorační trhlina musí zasahovat až k bazální linii, což není naplněno. Vyšetření ze dne 3. 7. 2023 na žádost policie se závěrem částečného porušení hymenu je navíc zpochybněno tím, že podle MUDr. Dany Ondrové ani neproběhlo s využitím standardních metod (kolposkop, balloon technika), které jsou nezbytné pro spolehlivou forenzní diagnostiku. Není vyloučeno, že je lékařka nepoužila, jelikož žádné porušení hymenu, které by takto mohla zkoumat, neviděla. Uchýlila se tedy ke slovu „částečné“ (možná ve snaze vyhovět žádosti policie), pro které ale není odborná opora. MUDr. Dana Ondrová považovala tento nález za nediagnostický, protože neprokazuje poškození hymenu a ani penetraci. Zjednodušeně řečeno, poškozená nejenže neměla při vyšetření 3. 7. 2023 částečně porušený hymen, ale nebylo prokázáno vůbec žádné porušení. Penetrační aktivita vůči poškozené proto nebyla zjištěna. Obhajoba akcentovala, že při dlouhodobém opakovaném zasouvání prstu či prstů, prováděném dospělým téměř dvoumetrovým mužem, laikem, a to bez pomoci přístrojů a zobrazovacích metod a znalostí, vůči dívce, která se podle svých slov někdy i bránila, je nemožné, aby hymen zůstal beze stop či poškození, tedy aby zde byla absence diagnostických stop. Sama poškozená uvedla, že ji jednání bolelo a cítila se hrozně. 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel spatřoval v tom, že při správném hodnocení důkazů v souladu se zásadou in dubio pro reo nemůže obstát právní posouzení skutku jako zločin znásilnění. Soud prvního stupně překvalifikoval stíhané jednání zásadním způsobem v neprospěch dovolatele bez zákonných důvodů až těsně před vyhlášením odsuzujícího rozsudku. Takový postup soudu představuje porušení práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně založil své závěry v podstatě téměř výlučně na výpovědi poškozené, ač dokonce i sám v odůvodnění připouští zásadní časové i věcné rozpory v její výpovědi, přičemž pro posílení této ne zcela přesvědčivé výpovědi použil jako podstatný důkaz podporující svědectví poškozené lékařskou zprávu z jejího gynekologického vyšetření ze dne 3. 7. 2023. Odvolací soud si tyto odborné záležitosti v návaznosti na předložené odborné vyjádření vyhodnotil podle svých vlastních tvrzených znalostí k této problematice tak, aby bylo možno rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího potvrdit. Takové odborné závěry nebyl schopen učinit bez přibrání znalce, popř. alespoň vyslechnutí této (či jiné) znalkyně před soudem, jak bylo navrženo. 8. Vyjma výpovědi poškozené a pro nalézací soud podstatného důkazu o „částečném porušení hymenu“ poškozené nezbývají žádné další přesvědčivé usvědčující důkazy, což posléze nenapravil ani odvolací soud. Ostatním vyslechnutým svědkům se poškozená více či méně měla svěřit, tedy nebyly to osoby, které by něco samy zaznamenaly či vnímaly. Svěřovala se jim s časovým odstupem a v různých verzích. Matka poškozené vypovídala velmi rozporně a v celém případu se chovala těžko vysvětlitelným způsobem. Nijak nebylo vysvětleno, proč poškozená namísto chození do školy přes den setrvávala doma s dovolatelem, ač ten ji měl v noci zneužívat (je zvláštní, že k zneužívání mělo dojít večer či v noci, kdy byla matka poškozené doma, ale nikdy přes den, kdy byli doma sami). Není zřejmé, proč se celá věc neřešila dříve, mimo jiné aspoň poté, když už to měla poškozená sdělit matce, která to ani po tomto sdělení v podstatě neřešila, když tomu ani nevěřila, a dokonce se v tomto směru zmínila svědkyni M. S., jejíž výpověď předložil obviněný odvolacímu soudu, když soud prvního stupně tuto svědkyni nevyslechl a odvolací soud její výpověď nezohlednil. Rovněž svědkyně psycholožka Mgr. Jana Zbořilová, která pracovala s poškozenou delší dobu, nijak nevysvětlila, jak je možné, že až do onoho v podstatě násilného přivezení poškozené na její sezení dovolatelem a matkou poškozené nijak při své práci s poškozenou nezjistila, že by byla poškozená pohlavně zneužívána či dokonce znásilňována. Poškozená dovolatele u psycholožky Mgr. Jany Zbořilové obvinila ve vzteku, až když ji k ní dovezl k pokynu psycholožky v podstatě násilím. 9. Rozpory ve výpovědi poškozené jsou dány i ve vztahu k době a způsobu provedení, časovým souvislostem přítomnosti obviněného na místě, kde k činu mělo docházet, s ohledem na jeho práci řidiče kamionu, jeho zdravotní stav atd. Rozpory neodstranil ani odvolací soud a ani se o jejich odstranění nepokusil. Například na str. 5 rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že celkově pak už jejich vztah byl takový, že s ním nemluvila vůbec, ignorovala ho, neodpovídala mu, vyhýbala se mu, nechtěla s ním mít nic společného. Později jí matka řekla, že když se o tom s ním bavila, tak měl říci, že si to vymyslela, protože jí nechtěl koupit koně, přičemž tehdy koně opravdu chtěla. Poté, co jí odmítl koupit koně, s ním ale nadále ještě komunikovala a nebyla na něj naštvaná. Jenže odmítnutí koupě koně bylo cca v dubnu 2022 a k definitivnímu odmítnutí došlo někdy v květnu 2022 (viz str. 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně 3. řádek shora), ale ke zneužívání mělo docházet od května 2021 do června 2022, kdy se měla poprvé svěřit matce a ta její sdělení konfrontovat s dovolatelem. Zjednodušeně řečeno v době odmítnutí koupě koně sama poškozená potvrzuje, že s dovolatelem ještě komunikovala a nebyla na něj naštvaná, když podle jejího vlastního tvrzení přestala s dovolatelem komunikovat poté, co ji začal zneužívat, což by muselo být cca po květnu 2022. Mimo jiné na začátku roku 2022 se spolu jezdili učit lyžovat zcela bez problémů, ač podle skutkové věty ji měl už od června 2021 zneužívat a poškozená podle vlastního tvrzení s ním přestala od té doby komunikovat. Značné rozpory jsou podle obviněného dány i ohledně doby, kdy se měla poškozená svěřit o zneužívání své matce, přičemž je v textu podání také zevrubně rozváděl. 10. Obviněný mínil, že soud prvního stupně ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, zpracovaného na poškozenou akcentoval pouze úvahy znalkyň, které zapadají do konstrukce viny, aniž by byla uvážena všechna objektivní zjištění stran poškozené. Obviněný poukázal na stranu 23, 31 tohoto posudku a zde uvedenou osobnostní charakteristiku poškozené. Soud se nijak nevypořádal s možným alternativním vysvětlením psychických obtíží poškozené a jejího nechození do školy a nezabýval se ani skutečností, že když obviněný měl poškozenou zneužívat, tak namísto, aby se nezdržovala v jeho přítomnosti, tak raději zůstávala s ním sama doma a do školy (popř. „za školu“) nechodila, což pokračuje i do současnosti, přestože při výslechu zaznamenaném na videu na konci své výpovědi uváděla, že je již vše v pořádku a do školy chodí. Toto nijak nebylo vysvětleno, stejně jako i další okolnosti vztahu s dovolatelem a vztahu s matkou při uvážení konkurence obviněného a jeho výchovných požadavků, které před tím bez jeho opory matka nevyžadovala. Stěží lze po dovolateli chtít nějaké zcela jasné vysvětlení motivace poškozené, když si s tím neporadila ani psycholožka po řadě sezení. 11. Dovolatel měl za to, že došlo k nesprávnému až svévolnému hodnocení důkazů, které nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a určité svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení, včetně zpochybňování odborných posouzení, přičemž pochybnosti jsou soudem vykládány v neprospěch dovolatele nebo jsou soudem vysvětlovány či dovozovány nezákonným způsobem v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. Jedná se o extrémní nesoulad a v důsledku toho i nesprávné konečné hmotněprávní posouzení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Došlo k porušení zásady presumpce neviny a porušení základních práv obviněného plynoucích z Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Obhajoba si je vědoma citlivosti této trestní věci a veřejného zájmu na důsledném postihu pachatelů trestné činnosti proti lidské důstojnosti, nicméně v právním státě nelze rezignovat na požadavek spravedlivého procesu a řádného dokazování. Odsouzení za závažný trestný čin nemůže být postaveno výhradně na výpovědi poškozené, jejíž věrohodnost je navíc zatížena významnými rozpory a která postrádá podporu v dalších objektivních důkazech. 12. Právo na spravedlivý proces bylo porušeno rovněž tím, že obviněnému nebylo umožněno účastnit se odvolacího jednání i přípravy na odvolací jednání se svým zvoleným obhájcem. Musel být přítomen substitut přes závažnost případu a nevhodnost substituce z pohledu obhajoby, když odvolací soud nevyhověl řádnému návrhu obhajoby na odročení jednání nařízeného na konec srpna 2025 v době dovolených, aniž by byla před nařízením veřejného zasedání prověřována možnost účasti obhájce s využitím poměrně rozsáhlých možností komunikace v dnešní době. 13. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, in eventum aby rozhodl o zproštění obžaloby přímo v dovolacím řízení, uzná-li, že je to odůvodněno povahou zjištěných vad a skutkovým stavem, a to s odkazem na § 265m tr. ř. Současně požádal podle § 265h odst. 3 tr. ř., aby byl odložen výkon trestu odnětí svobody do doby, než bude rozhodnuto o podaném dovolání. Výkon uloženého trestu může mít pro dovolatele nepřiměřeně závažné následky i v návaznosti na jeho věk a zdravotní stav, což dokládal připojenými lékařskými zprávami.
14. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho pouhá polemika s hodnocením důkazů soudy není s to naplnit první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zpochybnil věrohodnost výpovědi především poškozené poukazem na to, že si protiřečí při zasazení jeho jednání do určitého časového rámce. Soudy obou stupňů si byly vědomy časových rozporů, kdy poškozená si protiřečí v okolnosti, zdali k útokům dovolatele docházelo i po návratu z ložnice matky do jejího pokoje či nikoliv. Rozkryly však, že jediným důvodem takového rozporu je omyl poškozené co do časového zařazení operačního zákroku s kardiostimulátorem otčíma. Spolehlivě tak lze dovodit, že poškozená měla na mysli, že se útoky dovolatele opakovaly i po výměně kardiostimulátoru, kdy poškozená omylem vztáhla opakování útoku i na dobu po svém návratu do pokoje, k čemuž však již podle zjištění soudu nedocházelo. Soud reagoval i na další rozpor, který byl zjištěn ve výpovědi poškozené a její matky stran toho, kolikrát poškozená svou matku upozornila na obtěžování ze strany otčíma a kdy se tak mělo stát. Byť se jedná o rozpor mezi poškozenou a její matkou, tak tento ojedinělý rozpor nemůže mít za následek to, že by soud neuvěřil verzi skutkového děje podle poškozené a její matky. Obě svědkyně totiž v základních okolnostech popisují vývoj událostí shodně a pokud se odchylují, pak uvedené soudy překlenuly v rámci hodnocení jejich výpovědí. Ani obsah odborného vyjádření MUDr. Dany Ondrové ke gynekologické zprávě o vyšetření poškozené není v rozporu s výpovědí poškozené. Zde je namístě vyzdvihnout správný závěr odvolacího soudu, který se s obdobnou námitkou obviněného vyrovnal v bodě 22 svého rozhodnutí, že v předmětném odborném vyjádření je obsažen i závěr, že je možné se v praxi setkat i s intaktním hymenem, který je natolik elastický, že umožňuje dokonce šetrný pohlavní styk, aniž by toto jednání zanechalo stopy na panenské bláně ve formě trhlin. Skutečnost porušení hymenu by sice podporovala výpověď poškozené, ale jeho neporušenost by její výpověď nevyvrátila. Proto zjištění, zda byl nebo nebyl u poškozené porušen hymen, nemá zásadní hodnotu a uvedený údaj není nijak podstatný, neboť způsob znásilnění byl v rozsudku popsán tak, že obviněný poškozenou osahával na holém těle, zejména v oblasti prsou, hýždí a rozkroku, zasouval jí prsty do vagíny a jazykem dráždil na přirození. Uvedený způsob zacházení s poškozenou je dostačující pro konstatování závěru o vině. 15. V ostatních dovolacích námitkách obviněný podle přesvědčení státní zástupkyně požadoval přehodnocení skutkových závěrů učiněných soudy na základě provedených důkazů jejich novým přezkoumáním. Pro úplnost však konstatovala, že na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. Pokud jde o skutková zjištění, ta obviněný založil na své vlastní od soudů odlišné interpretaci výsledku dokazování. Smyslem dovolacího řízení není podrobné reprodukování, rozbor, porovnávání a přehodnocování jednotlivých důkazů a dovozování nových skutkových závěrů. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 16. Ve vztahu k nevyhovění obviněným navrhovaných důkazů státní zástupkyně uvedla, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou nebo obhajobou, neboť toliko soud určuje rozsah dokazování, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Je na jeho uvážení, zda bude doplňovat dokazování o další stranami navržené důkazy, není povinen vyhovět všem návrhům stran na doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní. Odvolací soud jednak doplnil dokazování o obviněným předložené důkazy, a to čestné prohlášení M. S., lékařskou zprávu MUDr. Pavla Turčana a odborné vyjádření MUDr. Dany Ondrové. Další stranami navržené důkazy odvolací soud označil za nadbytečné, přičemž se jednalo zejména o opětovný výslech nezletilé poškozené a její matky, znalecký posudek z oboru gynekologie na poškozenou, výslech MUDr. Dany Ondrové, MUDr. Andrey Polové, MUDr. Pavla Turčana a sexuologický posudek na dovolatele. Tyto důkazy by ničeho podstatného ve věci nemohly přinést. K posouzení věrohodnosti dovolatele nemohlo přispět ani vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, na něj, neboť o příčetnosti dovolatele nebylo podle státní zástupkyně nejmenších pochyb. Pokud se soud přiklonil na základě podrobně popsaných skutečností k verzi podpořené řádně vyhodnocenými důkazy, nelze jim vytýkat, že nepřistoupily k aplikaci zásady in dubio pro reo a k jejímu porušení v této trestní věci nedošlo. 17. K námitce dovolatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces pozdním překvalifikováním skutku soudem prvého stupně poznamenala, že k porušení tohoto práva by mohlo dojít v případě, kdy by obviněný nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace ve smyslu § 225 odst. 2 tr. ř. V posuzovaném případě se tak stalo, když byl obhájce v této souvislosti dotázán, zdali obviněný požaduje odročení hlavního líčení za účelem přípravy obhajoby s ohledem na toto upozornění. Po poradě s obhájcem se obviněný vyjádřil v tom smyslu, že netrvá na odročení hlavního líčení za účelem přípravy obhajoby a souhlasí s tím, aby bylo pokračováno v hlavním líčením (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 22. 5. 2025). Za uvedené situace nemohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces. 18. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
21. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (tzv. prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (tzv. druhá alternativa). Odvolání obviněného bylo odvolacím soudem po jeho věcném přezkoumání zamítnuto, podle dovolatele však v řízení předcházejícím jeho rozhodnutí byly dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
23. Obviněný v kontextu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě vytkl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně namítl, že výsledky provedeného dokazování nedovolují uzavřít, že spáchal trestnou činnost, jíž byl uznán vinným. Skutková zjištění soudů nemohou obstát též proto, že řada důkazů navrhovaných nejen jím, ale i státní zástupkyní byla opomenuta. Nejvyšší soud po přezkoumání napadených rozhodnutí soudů obou instancí shledal, že výhrady dovolatele jsou zčásti opodstatněné.
24. Soud prvního stupně skutkové závěry obsažené ve výroku o vině rozsudku opřel především o výpověď nezletilé poškozené AAAAA, která jednání obviněného popisovala tak, že ji osahával na holém těle, zejména v oblasti prsou, hýždí a rozkroku, zasouval jí prsty do vagíny a jazykem ji dráždil na přirození, přičemž se tak stalo buď za situace, kdy se jeho jednání bránila, odstrkávala jej rukama, ale on její odpor překonal a roztahoval jí od sebe nohy, které neměla uvolněné, nebo za situace, kdy nevěděla, jak se zachovat, co má dělat, vlivem čehož ustrnula. Tuto výpověď soud vnímal v klíčových bodech jako věrohodnou, podpořenou i ostatními provedenými důkazy, třebaže nepřehlédl jisté sporné aspekty v její výpovědi související s vymezením doby páchání skutku i časovým zařazením, kdy se o jednání obviněného zmínila matce J. Š. a kolikrát se tak stalo (v podrobnostech body 28. až 33. rozsudku). Zrekapituloval, že poškozená nebyla v hlavním líčení znovu vyslechnuta, protože to znalkyně MUDr. Dana Skřontová a PhDr. Helena Khulová, zpracovatelky znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, nedoporučily. Obrazově zvukový záznam o jejím výslechu ze dne 26. 2. 2024, který byl uskutečněn za splnění všech vyžadovaných procesních podmínek, byl v hlavním líčení jako důkazní prostředek proveden podle § 102 odst. 2 tr. ř. Soud prvního stupně v kontextu hodnocení věrohodnosti výpovědi nezletilé poškozené předeslal, že na její straně neshledal žádnou motivaci pro nepravdivé obvinění obviněného a podrobně rozvedl, v čem je její výpověď podporována ostatními ve věci provedenými důkazy včetně závěrů znalkyň MUDr. Dany Skřontové a PhDr. Heleny Khulové. V této souvislosti konfrontoval její výpověď i s výpověďmi svědkyň J. Š., její matky, M. M., její babičky, psycholožky Mgr. Jany Zbořilové i jejích kamarádek N. W. a B. B. Jako podstatný důkaz podporující svědectví poškozené označil lékařskou zprávu z jejího gynekologického vyšetření ze dne 3. 7. 2023 (č. l. 45 spisu). Její výsledek shrnul tak, že prohlídka prokázala u poškozené částečně porušenou celistvost hymenu, přičemž podle názoru vyšetřující lékařky mohlo dojít k manipulaci s rodidly nebo k zasouvání 1–2 prstů do vagíny. 25. Odvolací soud v řízení o odvolání ve veřejném zasedání dne 27. 8. 2025 k návrhu obviněného dokazování podle § 213 odst. 2 tr. ř. doplnil a četl čestné prohlášení M. S., lékařské zprávy MUDr. Pavla Turčana, Ph.D., ze dne 15. 8., 18. 8. a 19. 8. 2025, jakož i odborné vyjádření MUDr. Dany Ondrové, Ph.D., z 26. 8. 2025 (č. l. 399). Naopak jako nadbytečné zamítl mimo jiné i návrhy obviněného na doplnění dokazování o výslech svědkyně M. S., vyšetřovací pokus ohledně hlukových dispozic a situace v domě, kde mělo k trestné činnosti dojít, sexuologické či jiné vyšetření obviněného, znalecké zkoumání obviněného v oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, na jeho věrohodnost, jakož i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie, na poškozenou (č. l. 399, usnesení č. l. 400 a verte). I přes uvedené se zcela ztotožnil s úvahami a hodnocením důkazů, jak je učinil soud prvního stupně (obecně bod 18. usnesení).
26. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení vypořádal jak s důvody, pro které shledal nadbytečným dokazování doplňovat o důkazy navrhované obviněným, čemuž bude ještě věnována pozornost i v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak také s výsledky doplněného dokazování. S ohledem na dovolací námitky obviněného je třeba zabývat se především jeho závěry učiněnými ve vztahu k odbornému vyjádření MUDr. Dany Ondrové, Ph.D., k lékařské zprávě o gynekologickém vyšetření poškozené. Toto odborné vyjádření bylo předloženo ve stadiu řízení o odvolání, soud prvního stupně je tudíž k dispozici neměl. Zpracovatelce byla předložena k vyjádření lékařská zpráva o gynekologickém vyšetření poškozené dne 3. 7. 2023, jejíž jednotlivé části byly zpracovatelkou odborného vyjádření (jinak též znalkyní pro obor zdravotnictví, odvětví porodnictví se specializací dětské gynekologie a gynekologie dospělých) komentovány. Zpracovatelka vyjádřila pochybnosti o úplnosti vyšetřovacích metod, konkrétně není zmínka o tom, zda lékařka použila kolposkopickou metodu, ani jakého zvětšení použila, a také o použití balonkové metody v případě diagnostických obtíží ohledně celistvosti hymenu, zejména fimbriálního, jak shledávala v posuzovaném případě. Popisovala totiž, že vyšetření hymenu u pubertální dívky (věk poškozené) bývá komplikovanější, hymen se fyziologicky řasí, vytváří fyziologické zářezy a hodnocení celistvosti hymenu bývá problematické. Při popisu hymenu je třeba vzít v úvahu, že jako deflorační trhliny jsou hodnoceny takové zářezy v hymenu, které dosahují k bazální linii poševního vchodu, čímž je míněna myšlená čára obkružující bázi poševního vchodu. Fyziologické zářezy v estrogenizovaném hymenu nikdy k této bázi nedosahují, což je diferenciálně diagnostickým vodítkem při hodnocení, zda dívka byla či nebyla deflorována. Současně ale zpracovatelka také dodala, že se lze setkat s intaktním hymenem, který je natolik elastický, že umožňuje šetrný pohlavní styk, aniž by toto jednání zanechalo stopy na panenské bláně ve formě trhlin. Nesouhlasila ani se závěrem vyšetřující lékařky, že gynekologickým vyšetřením byla zjištěna částečně porušená celistvost hymenu, oponovala, že v lékařské terminologii takový termín neexistuje; hymen buď porušen je, nebo není. Další výhrady byly vzneseny i proti nálezu v té části, v níž se uvádí „…hymen velmi volný, bez známek čerstvého poranění. Na čísle 10-2 vyhlazený…“ (č. l. 382–386). 27. Odvolací soud uzavřel, že ani obsah odborného vyjádření MUDr. Dany Ondrové, Ph.D., není v rozporu s výpovědí poškozené a nepotvrdil obhajobu obviněného, že jím je vyloučeno zasouvání jeho prstů do vagíny poškozené. Tuto část obhajoby označil za nepodloženou a v příkrém rozporu se zmínkou v odborném vyjádření o tom, že se můžeme setkat i s intaktním hymenem, který je natolik elastický, že umožňuje dokonce šetrný pohlavní styk, aniž by toto jednání zanechalo stopy na panenské bláně ve formě trhlin. V tomto případě však „mělo docházet k osahávání obviněným na těle poškozené, jejímu uspokojování pusou, zasouvání prstů do vagíny. Skutečnost porušení hymenu by sice podporovala výpověď poškozené, ale jeho neporušenost by její výpověď nevyvrátila. Zjištění, zda byl nebo nebyl u poškozené porušen hymen tedy nemá zásadní důkazní hodnotu“ (bod 22. usnesení).
28. Úvahám odvolacího soudu, třebaže je nelze bez dalšího mít za nevěcné, a priori chybné, nelze přisvědčit. Lze souhlasit s tím, že objektivně doložená skutečnost porušení hymenu by podporovala výpověď poškozené, ale již se zřetelem k popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně nelze přijmout závěr, že takové zjištění nemá žádný význam. Měl-li by odvolací soud za prokázané, že k takovému jednání obviněného (zasouvání prstů do vagíny) došlo, aniž by toto jednání zanechalo stopy na panenské bláně ve formě trhlin, jak se uvádí v odborném vyjádření MUDr. Dany Ondrové, Ph.D., musel by v tomto ohledu alespoň modifikovat popis skutku. Odvolací soud však ve skutečnosti na závěry odborného vyjádření důsledně nereflektoval, po doplnění dokazování pouze nevyloučil jím naznačenou možnost, že totiž „vzhledem k tomu, že lékařka ve zprávě ze dne 3. 7. 2023 popisuje tzv. částečně porušenou celistvost hymenu, bez vztahu k bazální linii, je pravděpodobné, že se mohlo jednat o zcela fyziologickou řasu v estrogenizovaném hymenu u č. 7, tj. fyziologický nález na hymenu“.
29. K důslednému prověření věrohodnosti poškozené, jakož i vypořádání se s obhajobou obviněného je ale zapotřebí na závěry odborného vyjádření MUDr. Dany Ondrové, Ph.D., kolidující s vyzněním lékařské zprávy MUDr. Andrey Polové reagovat a rozpory či nejasnosti mezi nimi odstranit. Zde se nabízí doplnit dokazování především o výslech svědkyně MUDr. Andrey Polové k dosud nevyjasněným otázkám při vyšetření použitých metod, jakož i k samotnému závěru vyšetření a konfrontovat její výpověď se závěry MUDr. Dany Ondrové, Ph.D. Posledně jmenovanou je namístě vyslechnout jako svědkyni k závěrům předloženým v odborném vyjádření. Nepodaří-li se problematické otázky odstranit jejich výpověďmi, nabízí se jako možnost řešení vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie (optimálně se specializací i na dětskou gynekologii). 30. Třebaže soudům nelze upřít pečlivý přístup k objasnění věci, podle Nejvyššího soudu jejich závěry bez dalšího, byť jen dílčího, doplnění dokazování neobstojí. Vedle výše podrobně popsaného doplnění dokazování, souvisejícího s nejasnostmi provázejícími lékařskou zprávu o gynekologickém vyšetření poškozené ze dne 3. 7. 2023, pokládá Nejvyšší soud nejméně za vhodné k prověření věrohodnosti poškozené doplnit dokazování též o zprávu školního zařízení (pravděpodobně XY, okres Olomouc) o absenci poškozené v období pracovní neschopnosti obviněného po výměně kardiostimulátoru od 20. 9. 2021 do 17. 10. 2021. Je ale třeba poznamenat, že takové prověření má jen okrajový význam, je důležité jen pro přesvědčivost údajů o době páchání skutku. Ostatně již soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku argumentoval tím (bod 31. rozsudku), že dokázala-li poškozená návštěvy obviněného u ní v pokoji zařadit jak do období před, tak do období po jeho návratu (zde častější) z nemocnice po provedení operačního zákroku s kardiostimulátorem, je možné dovozovat, že líčila skutečně prožité události. Sám soud ale nepřítomnost poškozené ve škole v označeném období nezjišťoval, třebaže takové doplnění dokazování navrhla i státní zástupkyně ve veřejném zasedání odvolacího soudu dne 27. 8. 2025. Vytknuté vady v podobě potřeby dalšího dokazování, jež ostatně mají zásadně svůj původ právě v řízení před odvolacím soudem, lze bez větších obtíží odstranit ve veřejném zasedání tohoto soudu, neboť není třeba provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování.
31. Obviněný v rámci deklarovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mimo jiné vytkl, že soudy odmítly provést jím navržené důkazy, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Explicitně ale neuvedl, jaké důkazy má na mysli s výjimkou jím navrhovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, s odkazem na lékařské zprávy MUDr. Pavla Turčana, Ph.D., a naznačení potřeby doplnění dokazování v souvislosti s předložením odborného vyjádření MUDr. Dany Ondrové, Ph.D. Odkázal-li obviněný „pro stručnost na protokol z odvolacího zasedání a podané odvolání včetně jeho doplnění“, lze připomenout, že odkaz na odvolací námitky nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel odvolání coby řádného opravného prostředku a dovolání představujícího mimořádný opravný prostředek spojený mimo jiné s formálními požadavky na jeho odůvodnění není totožný. Dovolací soud se může a má zabývat jen těmi námitkami, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, že jsou uvedeny přímo v textu dovolání (srov. (viz rozhodnutí publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 7 Tdo 566/2017, aj.). I přes právě uvedené Nejvyšší soud ale konstatuje, že s návrhy na doplnění dokazování nad rámec těch důkazů, které byly ve veřejném zasedání na návrh obviněného provedeny a o nichž již byla zmínka, se odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení s výjimkou důkazu v podobě „znaleckého posudku z oboru gynekologie na poškozenou“ důsledně vypořádal. Přesvědčivě vysvětlil, proč důkazní návrhy na doplnění dokazování o výslech svědkyně M. S., vyšetřovací pokus ohledně hlukových dispozic a situace v domě, kde mělo k trestné činnosti dojít, shledal nadbytečnými, logicky argumentoval tím, že poškozená ve výpovědi uvedla, že o pomoc hlasitě nikdy nevolala, že při sexualizovaném jednání obviněný nemluvil a ona na ně také hlasitými projevy nereagovala (bod 22., str. 6 usnesení). Stejně tak srozumitelně vyložil nadbytečnost sexuologického či jiného vyšetření obviněného, jakož i znaleckého psychologického zkoumání obviněného na jeho věrohodnost (bod 22., str. 7 usnesení). 32. K tomu lze připomenout, že Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) vyložil požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, a konstatoval, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit a ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Je zjevné, že odvolacím soudem předložené odůvodnění závěru o nadbytečnosti shora uvedených důkazních návrhů beze zbytku obstojí.
33. Obviněný odkázal rovněž na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
34. Dovolatel však pod tento dovolací důvod nepodřadil žádný relevantní právní argument. Námitka spočívající v tvrzení, že při správném hodnocení důkazů a důsledné aplikaci zásady in dubio pro reo by naplnění znaků stíhané jednání jako zločinu znásilnění, jak byl skutek překvalifikován až těsně před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, ale ani podle původní kvalifikace (pohlavní zneužití) či jiné právní kvalifikace nebylo možné shledat, je námitkou skutkovou, popřípadě procesní, kterou nelze s úspěchem subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nic na tom nemůže změnit ani velmi neurčitě formulovaná poznámka obviněného, že „i kdyby měl soud za prokázané některé skutkové závěry, tyto nebyly správně právně posouzeny, nebyly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva“. Pro neurčitost formulace dovolací námitky se správností právního posouzení skutku zjištěného a popsaného soudy proto dovolací soud nezabýval a ani tak nemohl učinit. Jen na okraj poznamenává, že zůstane-li podstata jednání obviněného beze změn i v řízení po přikázání věci, není věcného důvodu pochybovat o správnosti právní kvalifikace skutku jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 (alinea první i druhá), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, jak soudy uzavřely.
35. Obviněný mimo jiné také zmínil, že až těsně před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně došlo k překvalifikaci skutku zásadním způsobem v jeho neprospěch, aniž by pro to byly zákonné důvody a opora v provedených důkazech. Překvalifikování až těsně před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně měl za porušení práva na spravedlivý proces. Stejně tak za porušení práva na spravedlivý proces označil postup odvolacího soudu, na jehož základě mu nebylo umožněno účastnit se jednání odvolacího soudu se zvoleným obhájcem. Protože odvolací soud nevyhověl návrhu obhajoby na odročení veřejného zasedání, situace musela být řešena substitucí přes závažnost případu a nevhodnost substituce.
36. Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“. V postupu soudu prvního stupně, upozornil-li v hlavním líčení dne 22. 5. 2025 podle § 225 odst. 2 tr. ř. na možnost změny popisu skutku oproti podané obžalobě a na to navazující změnu právního posouzení stíhaného jednání jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první i druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 (č. l. 325), jakož i odvolacího soudu, konal-li veřejné zasedání dne 27. 8. 2025 za přítomnosti v substituci přítomného obhájce JUDr. Jana Galuszka, ale porušení práva obviněného na spravedlivý proces neshledal. 37. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 5. 2025 se explicitně podávají skutečnosti již dovolacím soudem popisované, přičemž obhájce byl dotázán, zda obviněný požaduje odročení hlavního líčení za účelem přípravy obhajoby s ohledem na toto upozornění. Obhájce reagoval tak, že to klientovi vysvětlil, (že nic nespáchal), ale nechce věc komplikovat odročením. Obviněný rovněž prohlásil, že netrvá na odročení hlavního líčení za účelem přípravy obhajoby, souhlasí, aby bylo v hlavním líčení pokračováno (č. l. 325). Už jen tato sdělení významně podporují závěr, že k porušení práva na spravedlivý proces nedošlo, neboť obviněný i obhájce byli poučeni jak o možnosti závažnějšího popisu skutku, tak i jeho přísnějšího právního posouzení, ale přesto nežádali odročení hlavního líčení za účelem přípravy případné nové obhajoby. K uvedenému je ale nutno také dodat, že o změně popisu skutku a právní kvalifikace oproti obžalobě, v níž byl skutek poněkud odlišně popsán a posuzován jako trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, nebylo pojednáno nově a poprvé. Již Okresní soud v Olomouci, u něhož byla původně podána obžaloby, v usnesení ze dne 7. 2. 2025, č. j. 9 T 13/2025-215, jímž předkládal věc Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu, zmiňoval jednání obviněného v alternativách uváděných v rozsudku soudu prvního stupně a také právní kvalifikaci skutku jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 (body 2, 3 usnesení). Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 3. 2025, č. j. 5 Ntd 1/2025-222, rozhodl tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Ostravě. V odůvodnění tohoto usnesení přisvědčil závěrům Okresního soudu v Olomouci a dále je rozvedl s naznačením potřeby úpravy skutku s ohledem na dosud provedené důkazy; i on přitakal opodstatněnosti úvahy o právním posouzení skutku jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body 7.–9. usnesení). Usnesení bylo společně s obžalobou doručeno obviněnému (dne 1. 4. 2025) i jeho obhájci (27. 3. 2025). V hlavním líčení dne 23. 4. 2025 bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo rozhodnuto o příslušnosti Krajského soudu v Ostravě, čteno (č. l. 270). S přihlédnutím ke všem těmto zjištěním nemůže dovolací soud námitku o porušení práva na spravedlivý proces akceptovat. 38. Obdobně nevěcná je i výtka obviněného vůči postupu odvolacího soudu, nevyhověl-li jeho žádosti a veřejné zasedání nařízené na den 27. 8. 2025 neodročil. V této souvislosti nutno poznamenat, že veřejnému zasedání byl jako obhájce v substituci přítomen JUDr. Jan Galuszka a z jeho vystupování také vyplývá, že svým povinnostem učinil zadost. Obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Ing. Petra Konečného předkládal opakovaně doplnění odvolání včetně návrhů na doplnění dokazování, příprava na veřejné zasedání odvolacího soudu byla i z jeho strany pečlivá a ve veřejném zasedání ji svědomitě prezentoval též JUDr. Jan Galuszka. Nelze přitom projednávanou věc označit za natolik složitou či závažnou, aby to možnost substituce vylučovalo. Tím spíše, že v plné moci ze dne 25. 9. 2023 (č. l. 72) byl obviněný poučen a vzal na vědomí, že zmocněný advokát Mgr. Ing. Petr Konečný je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce, což také učinil (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 289/22).
39. Nejvyšší soud shrnuje, že závěr o vině obviněného se jeví ve světle dosud provedených důkazů a jejich hodnocení soudy přinejmenším jako předčasný. Souhrn provedených důkazů musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání právě obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Dokazování soudů, především odvolacího soudu, není prosto určitých nejasností, z nichž nejzásadnější spočívá v tom, že nebyla bez jakýchkoliv rozumných pochybností vyvrácena ta část obhajoby obviněného, odkazující na nejasnosti ohledně gynekologického nálezu v lékařské zprávě ze dne 3. 7. 2023. K odstranění vytknutých nedostatků je třeba doplnit dokazování v intencích uvedených v tomto rozhodnutí, přičemž se nabízí výslech zpracovatelky lékařské zprávy MUDr. Andrey Polové, jakož i konfrontace její výpovědi s výpovědí zpracovatelky odborného vyjádření svědkyně MUDr. Dany Ondrové, Ph.D. Nepodaří-li se uspokojivě rozpory či nejasnosti mezi stanovisky těchto svědkyň odstranit jejich výpověďmi, bude na uvážení soudu vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie (optimálně se specializací i na dětskou gynekologii). K důslednému posouzení celkové věrohodnosti poškozené není od věci ani vyžádání zprávy o jí zmiňované absenci ve škole v období pracovní neschopnosti obviněného po výměně kardiostimulátoru od 20. 9. 2021 do 17. 10. 2021 (k tomu viz také hodnotící, ale v tomto ohledu neprověřené úvahy soudu prvního stupně pod bodem 31 na str. 23). Teprve pak nechť jsou po vyhodnocení provedených důkazů učiněny odpovídající závěry ohledně předmětného jednání, a to jak skutkové, tak právní. Netřeba připomínat, že při opětovném hodnocení důkazů nelze opomíjet žádné okolnosti, tedy ani ty, které svědčí ve prospěch obviněného, a postupovat v souladu se zásadou presumpce neviny i z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Nelze vyloučit, že k řádnému zjištění skutkového stavu věci bude nezbytné provést i důkazy další, přičemž na odvolacím soudu bude, aby tak učinil. 40. Z výše vyložených důvodů byl v posuzované věci naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím i podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., kterýžto je podmíněn existencí jiného důvodu dovolání, v tomto případě podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 5 To 76/2025, a současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Za této situace již nebylo relevantní zabývat se otázkou obviněným navrhovaného odkladu (resp. přerušení) výkonu rozhodnutí. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v důsledku zrušení výroku o trestu, který obviněný na podkladě zrušeného rozhodnutí vykonával, bylo třeba podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnout též o vazbě, což také bylo učiněno samostatným rozhodnutím. Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2026
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu