Plný text
8 Tdo 1177/2025-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 10 To 139/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 30/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 7 T 30/2024, uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že u rybníka XY v obci XY, okres Hradec Králové, jako jediný pořadatel rybářského závodu „Angler Carp Cup 2023“ konaného od 12. 4. 2023 do 16. 4. 2023 vybral v době od 12. 10. 2022 do 12. 4. 2023 od přihlášených soutěžících startovné na uvedené závody, dne 16. 4. 2023 měl z vybraných peněz podle propozic závodu vyplatit soutěžícím umístěným na 1. až 3. místě peněžité výhry v celkové výši 110.000 Kč, což neučinil, neboť uvedenou částku již dne 13. 4. 2023 použil na úhradu svého dluhu, čímž poškozeným V. K., a V. K. způsobil škodu ve výši 50.000 Kč, V. B., P. B., a A. P., škodu ve výši 35.000 Kč, a M. Z., a J. L., škodu ve výši 25.000 Kč.
2. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Poškozené s jejich nároky na náhradu škody soud odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, protože jim obviněný před rozhodnutím ve věci škodu uhradil. 3. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 10 To 139/2025, odvolání obviněného i státního zástupce podaná proti shora uvedenému rozsudku jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, v němž nejprve zdůraznil, že jej soud prvního stupně prvním rozsudkem ve věci zprostil obžaloby, protože startovné označil za přijaté zálohy na plnění ze smlouvy o dílo či smlouvy kupní, překvalifikoval čin oproti obžalobě na podvod a dospěl k závěru, že byl vyvrácen podvodný úmysl obviněného. Nyní napadená rozhodnutí považuje jen za důsledek kasačního usnesení odvolacího soudu, že se sice o podvod nejednalo, ale šlo o zpronevěru, s čímž obviněný nesouhlasí, neboť tento názor vychází z nesprávného posouzení věci, jež je založeno na skutkovém zjištění nemající oporu v provedeném dokazování. 5. Obviněný nepopřel, že uvedený čin spáchal, ale má za to, že v něm nelze shledávat pro nedostatek subjektivní stránky trestný čin, jímž byl uznán vinným. Přijaté účastníky uhrazené startovné nebylo zálohovým plněním, ale šlo o prostředky, které byly již v jeho dispozici a obdržel je za účelem pořádání závodu. Nešlo proto o věc cizí, ale jeho jako pořadatele závodu, což vylučuje právní kvalifikaci trestného činu zpronevěry (stejně jako porušení povinnosti při správě cizího majetku, jak mimo jiné rovněž v kasačním rozhodnutí naznačoval odvolací soud). I kdyby šlo o zálohu na dílo či na realizaci určité činnosti, by se o zpronevěru nejednalo, pokud by tuto zálohu zhotovitel použil ve svůj prospěch, neboť se již stala jeho majetkem. V dané věci účastníci uhradili poplatek za účast na závodech, startovné, u něhož nebylo deklarováno, že právě a jenom z něj by se měly hradit ceny či odměny za výsledky závodu. Nejde o smlouvu obstaravatelskou, jak odvolací soud uvažoval, nýbrž o smlouvu o dílo, na zorganizování rybářských závodů. Po uhrazení startovného se vybraná částka stala jeho vlastnictvím, a tedy s ní mohl nakládat zcela libovolně. Skutečnost, že neměl prostředky na výplatu výher z jiných zdrojů, zakládá jen civilní odpovědnost, jak ve zprošťujícím rozsudku vyslovil soud prvního stupně (viz č. l. 240 spisu). 6. Výhrady obviněný zaměřil proti tomu tvrzení odvolacího soudu, že z propozic závodu vyplývá, že ze startovného měly být hrazeny ceny, protože takto vyjádřená skutečnost v nich uvedena není. Naopak se stává, že ceny se hradí i ze zdrojů vlastních. Pokud by akce byla tzv. mínusová, výhry by se poskytly z výnosů jeho rybářského obchodu, stejně jako nájem rybníka, brigádníci, aparát, strava, aj. Podstatným podle obviněného bylo, aby se zaujal správný výklad vztahu mezi účastníky závodu a pořadatelem, což se nestalo. Nelze požadovat na obviněném, aby věděl, zda se dopouští trestného jednání či nikoliv, když obsah propozic je nejasný. Tato skutečnost měla vést k jeho zproštění obžaloby. 7. Pokud větší část finančních prostředků připadla na pořádání akce a uspořádání rybářských závodů, bylo by možné tzv. inominát přirovnat spíš ke smlouvě o dílo. Neztotožnil se s tím, že nepoužil finanční prostředky ze startovného na předmětné závody, neboť z větší části byly na tento účely užity. Kdyby vybrané peníze nepatřily obviněnému, nemohl by si jako pořadatel ponechat zisk ze startovného a musel by je účastníkům vracet. S výkladem odvolacího soudu se obviněný neztotožnil, protože ani jím užitá judikatura na daný případ nedopadá (viz bod 20. napadeného usnesení), jelikož řeší zcela odlišné situace. 8. Vzhledem k tomu, že se obviněný se závěrem, že se dopustil přečinu zpronevěry, neztotožnil, navrhl, aby Nejvyšší usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 10 To 139/2025, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 7 T 30/2024, zrušil a poté sám obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu se závazným právním názorem, jak postupovat v dalším řízení.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a replika obviněného
9. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na obdobná tvrzení, jaká obviněný uplatnil v odvolání, s nimiž se vypořádal v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí již odvolací soud v bodech 14. až 20., což předpokládá možnost dovolání posoudit jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). 10. S odkazem na námitky obviněného zdůraznil, že v této věci šlo o startovné uhrazené jednotlivými účastníky závodů, které mělo být použito na uspořádání rybářských závodů, a to na základě smlouvy příkazní sui generis, jež byla konkludentně uzavřena mezi obviněným na jedné straně a účastníky závodů (poškozenými) na straně druhé podle § 2430 a násl. obč. zákoníku. Vyinkasované finanční prostředky poškozených tím byly „svěřeny“ obviněnému, a nestaly se proto jeho vlastnictvím. Podle propozic uspořádání a následné konání rybářských závodů „Anger Carp Cup 2024“ ve dnech od 12. do 16. 4. 2023 u rybníka XY v obci XY zahrnovalo výplatu výher za vítězná místa a rovněž i pronájem rybníka, na kterém se soutěž konala, či nákup věcných cen. Výhry měly být obviněným jako pořadatelem závodu vyplaceny z peněz, které ve formě účastnického poplatku vybral od poškozených, jak i obviněný potvrdil v průběhu přípravného řízení a následně zpochybnil až v opravném prostředku. Jeho neutěšená finanční situace svědčí o tom, že v okamžiku konání a bezprostředně po ukončení závodů nedisponoval žádnými volnými finančními prostředky, které by mu mohly posloužit ke splnění jeho závazků vyplývajících z pořadatelství rybářských závodů, a tedy nastolená otázka využití a dalšího nakládání se ziskem (srov. § 1370 obč. zákoníku) nehraje v dané věci žádnou roli. 11. Dospěl proto k závěru, že výhrady obviněného, které lze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné, stejně jako odkaz na důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Protože soudy učinily správné skutkové i právní závěry, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.). 12. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného, který reagoval plně v souladu s argumenty obsaženými v dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
14. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Proto Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, protože pouze tehdy může po věcné stránce dovolání přezkoumat. Jen faktická existence některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející Nejvyšší soud může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř. 15. Jak bylo uvedeno výše, obviněný v dovolání odkázal na důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že se opírá též o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., protože odvolací soud se nesprávně vypořádal s jím uváděnými odvolacími výhradami. Tyto námitky korespondují s vymezením důvodu v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Z obsahu rozsudku odvolacího soudu je patrné, že odvolání obviněného po věcném přezkoumání (§ 254 tr. ř.) podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, a proto když obviněný dovolání dále opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nejsou splněna hlediska první alternativy důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., o kterou by mohlo jít v případě, kdyby odvolací soud odvolání zamítl nebo odmítl bez věcného přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., což se však v této věci nestalo. Obviněný tedy mohl uplatnit tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě spočívající v tom, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byly dány důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.). 17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Soud na základě tohoto důvodu posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění správně kvalifikována, tzn. zda jsou v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Posouzení podle uvedeného důvodu spočívá na tom, zda z hlediska hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné a zvláštní části trestného zákoníku jde o trestný čin. Pro zhodnocení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně rozhodný skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jej nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94).
VI. Důvodnost dovolání
18. Obviněný, aniž by konkrétně své výhrady podřadil pod jednotlivé dovolací důvody, v dovolání v zásadě vytýkal, že peníze, které od účastníků závodu jako startovné vybral, nebyly ve smyslu § 206 tr. zákoníku cizí věc, která mu byla svěřena, protože byl přesvědčen, že jde o jeho finanční prostředky. Poukazoval na vadný postup odvolacího soudu, jenž zvrátil závěry soudu prvního stupně, který jej obžaloby zprostil, a vytýkal i nesprávné vyhodnocení propozic závodů, a tvrdil, že na posuzovanou věc měly být použity normy civilního, nikoli trestního práva. 19. Takto uvedené námitky korespondují s označenými důvody, protože v souladu s alternativou § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, protože řádné vyhodnocení obsahu propozic závodu je v této věci určující pro naplnění znaků přečinu zpronevěry. Výhradami proti vadnému posouzení peněz jako cizí věci v právním smyslu, dodržel vymezení důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tím respektoval i zákonné podmínky pro důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda je dovolání důvodné. 20. Nejprve Nejvyšší soud podotýká, že v obsahu dovolání shledal, že v něm obviněný opakuje výhrady, na něž soudy nižších stupňů již reagovaly a v průběhu trestního řízení se s nimi vypořádaly [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, svazek 17, pod č. T 408)], a proto při zkoumání vytknutých nedostatků zkoumal jejich správnost. 21. Podle obsahu spisového materiálu je zřejmé, že soud prvního stupně prvním rozsudkem obviněného obžaloby zprostil. Odvolací soud však považoval jeho závěry za nesprávné v tom, že podle propozic šlo o tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 obč. zákoníku, na jejímž základě peníze obviněnému nebyly svěřeny. Neztotožnil se ani s tím, že popsané jednání nemohlo být posouzeno jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Proto k odvolání státního zástupce uvedený rozsudek usnesením ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 10 To 31/2025, zrušil, a soudu naznačil, jakým skutečnostmi se znovu zabývat. Odvolací soud vyložil, z jakých důvodů jsou úvahy soudu prvního stupně nesprávné, a proč částka vybraná ze startovného za účast na rybářských závodech byla obviněnému svěřena k tomu, aby s ní naložil ve smyslu písemných propozic, tj. včetně výplaty peněžitých odměn vítězům těchto závodů na prvních třech místech. Nutné je podotknout, že odvolací soud nezjistil žádné nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, naopak, plně se se závěry, které ohledně průběhu skutku soud prvního stupně učinil, ztotožnil (srov. bod 13. jeho usnesení ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 10 To 31/2025) a poukázal jen na vady, jež shledal v právních závěrech (viz body 14. až 18. tamtéž). Důvodem vrácení věci soudu prvního stupně bylo zproštění obviněného obžaloby, které mu bránilo, aby obviněného sám uznal vinným [§ 259 odst. 5 písm. a) tr. ř.]. Vyložil proto soudu prvního stupně, v jakém směru se má dále právními otázkami zabývat s poukazem na to, že výsledky dokazování umožňují dospět k závěru o úmyslu obviněného, jenž vědomě finanční prostředky z vybraného startovného použil v rozporu s podmínkami tzv. propozic závodu (č. l. 93 spisu) pro své účely. 22. Soud prvního stupně v souladu s uvedenými právními názory a ve smyslu pokynů odvolacího soudu postupoval a na základě výsledků již dříve provedeného dokazování znovu všechna učiněná zjištění uvážil a obviněného uznal vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Na právní vztah mezi obviněným a účastníky závodů nahlížel jako na příkazní smlouvu podle § 2430 a násl. obč. zákoníku, neboť vycházel z toho, že se obviněný zavázal pro poškozené uspořádat rybářské závody a vyplatit výhry, přičemž mu právě za tímto účelem bylo ze strany poškozených svěřeno startovné. Pokud část z něho užil pro vlastní potřebu, konkrétně k zaplacení svých dluhů, zmocnil se cizí věci, která mu byla svěřena, a tedy tyto prostředky zpronevěřil (viz bod 6. rozsudku soudu prvního stupně).
23. Nejvyšší soud se neztotožnil s tvrzením obviněného, že soudy pro právní závěry dostatečně neuvážily všechny rozhodné skutečnosti, neboť v obsahu provedených důkazů a rozsahu dokazování nezjistil nedostatky, na které obviněný v dovolání poukazuje. Soudy, jak plyne z obsahu odůvodnění jejich rozhodnutí, se zabývaly, byť stručně, všemi rozhodnými skutečnostmi, zejména okolnostmi a podmínkami, za kterých k pořádání předmětných rybářských závodů došlo. Vycházely nejen z propozic závodu, kde byla konstatována práva a povinnosti závodníků (rybářů) i obviněného coby pořadatele (viz č. l. 93 až 95 spisu), ale i ze svědeckých výpovědí poškozených podaných v přípravném řízení (č. l. 14 až 16, 24 až 26, 34 až 35, 44 až 45, 53 až 54, 62 až 63 a 91 až 72, č. l. 237 až 240 spisu), zkoumaly i majetkové poměry obviněného (viz č. l. 96 až 97, 98 až 118 spisu). Tyto důkazní prostředky jsou dostatečným podkladem pro právní závěry (viz přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, a další).
24. Při posuzování správnosti použité právní kvalifikace Nejvyšší soud neshledal v nyní přezkoumávaných rozhodnutích vady, na něž obviněný poukázal, a to i přes předchozí názorovou nejednotnost, která byla zejména rozhodnutím odvolacího soudu odstraněna, a obviněný byl důvodně uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. 25. Podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Za svěřenou cizí věc je nutno pokládat nejen věc samotnou, ale také její peněžní ekvivalent (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1279/2015), výtěžek, který byl za svěřenou věc získán pachatelem podle úmluvy mezi ním a osobou, která mu věc svěřila (srov. rozhodnutí č. 67/1954 Sb. rozh. tr.) atd. 26. Ve smyslu § 206 odst. 1 tr. zákoníku pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí. Byla-li mu věc svěřena za účelem opatření určitého prospěchu, považuje se také za její přisvojení, obstará-li si pachatel další prospěch v rozporu s tímto svěřením (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2589). 27. V posuzovaném případě pochybnosti vyvolávala zejména povaha peněžních prostředků, které obviněný jako pořadatel závodu přijal od jeho účastníků jako startovné. Zpochybňováno bylo zejména to, zda šlo o jeho peníze nebo o věc cizí, tedy věc, která není ve vlastnictví obviněného. Vzhledem k tomu, že šlo o veřejný závod, k němuž se přihlašovaly cizí osoby na základě podmínek stanovených v tzv. propozicích závodu, řídí se i povaha podle nich vybraných prostředků tam danými podmínkami, které určovaly, k čemu peníze mají sloužit. Obviněným přijatá peněžitá plnění jako startovné proto nebyla v daném smyslu jeho věcí, s níž by mohl volně nakládat, ale tyto prostředky mu byly svěřeny k tomu, aby z nich poskytl účastníkům vše, co určovaly v daných souvislostech tzv. propozice závodu. Šlo proto o cizí věc, která obviněnému byla svěřena, neboť mu byla odevzdána do faktické moci, k tomu, aby s nimi disponoval jen v daných podmínkách (srov. rozhodnutí č. 52/1996 Sb. rozh. tr.). 28. Soudy z těchto důvodů správně určily, že nešlo o finanční prostředky obviněného, které by vložil do organizace závodu, jehož byl organizátorem, ale vycházely z toho, že je obviněný za účelem organizace tohoto závodu vybral jako startovné od osob, jež se chtěly rybářských závodů účastnit, což plyne z propozic závodu (č. l. 93 až 95 spisu; též Kalendář akcí - ANGLER CARP CUP 2023-XY-MRK.cz). Podle přihlášení závodníci vytvořili dvou až čtyřčlenné týmy, každý takto přihlášený tým zaplatil startovné ve výši 16.000 Kč, a to ve dvou splátkách, z nichž první ve výši 8.000 Kč byla označena jako záloha. Propozicemi bylo rovněž stanoveno, že účastníci závodů, kteří obsadí první až třetí místo, obdrží finanční výhru (za 1. místo 50.000 Kč, za 2. místo 35.000 Kč a za 3. místo 25.000 Kč). Pokud se některý tým po zaplacení startovného nedostavil, a nenašel náhradní tým, propadlo startovné nebo záloha ve prospěch pořadatelů bez nároku na vrácení. 29. Přestože jsou propozice ve svém obsahu pouze rámcovým vymezením základních podmínek povinností pořadatele a práv účastníků, k nimž patřil i nárok na vyplacení cen, pořadatelem závodu byl obviněný, jenž s vybranými financemi mohl nakládat pouze v souladu s podmínkami, jaké propozice stanovily. Zásadně vybrané prostředky musely být použity jako ceny za vítězná tři místa. Z těchto propozic již nevyplývalo výslovně, že se ze startovného hradily i pronájem rybníka a občerstvení pro účastníky, to však doložily svědecké výpovědi osob, které se rovněž podílely na organizaci tohoto závodu. Na základě těchto skutečností nelze přisvědčit obviněnému, že finanční prostředky získané ze zaplaceného startovného se staly okamžikem jejich úhrady jeho vlastnictvím, protože z ničeho taková okolnost neplyne (viz bod 4. rozsudku soudu prvního stupně). 30. Z propozic totiž vyplývá, že výše cen pro první tři místa byla konkrétně určená a byla vázána na vybrané startovné. Pořadatel měl povinnost z vybrané částky finanční ceny stanovené za 1., 2., 3. místo vyplatit. Za těchto okolností se finanční prostředky nestaly majetkem obviněného, a ten s nimi nemohl nakládat zcela libovolně a podle vlastního uvážení, nýbrž byl povinen dodržet určené podmínky. Bylo proto prokázáno, že šlo o cizí věc, která byla obviněnému svěřena k uspořádání rybářských závodů a k vyplacení cen vítězům v celkové výši 110.000 Kč. 31. Pokud obviněný jednal v rozporu s tímto účelem, uvedené finanční prostředky ve výši 110.000 Kč zpronevěřil, jak skutková podstata podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku předpokládá. 32. Vedle takto objasněné objektivní stránky posuzovaného přečinu i subjektivní postoj obviněného svědčí o vědomém zneužití těchto finančních prostředků pro sebe, protože z jeho chování vyplývá, že si byl vědom, že jedná v rozporu s povinnostmi, které mu jako pořadateli propozice ukládaly. Věděl, že pokud částku 110.000 Kč z inkasovaných peněz použil v průběhu konání závodů (13. 4. 2023, tj. druhý den jejich konání) pro své soukromé účely, konkrétně na úhradu dluhu pramenícího z půjčky od nebankovního subjektu, činil tak v rozporu s uvedenými podmínkami. Pro tento závěr svědčí zejména výpovědi jeho družky A. F. a svědků J. a M. B., kteří popsali, že obviněný v průběhu závodů vyjadřoval obavy z osob, které na něm vymáhaly jeho dluhy, a dále bylo i objasněno, že sám většími finančními prostředky nedisponoval. Je proto správný závěr soudů, že jednal v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože dne 13. 4. 2023, věděl, že a pokud je předá na úhradu svých dluhů, činí tak v rozporu s propozicemi závodu. 33. Po formální stránce obviněný naplnil znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a nebylo možné mu přisvědčit ani v tom, že jde o občanskoprávní záležitost, na kterou trestní právo nedopadá, protože tato právní kvalifikace je opodstatněná i s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle které trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Jde o princip, který koriguje pravidlo, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání (§ 13 tr. zákoníku) a používá se zásadně v případě méně závažných trestných činů. Společenská škodlivost je určována především intenzitou zejména naplnění jednotlivých složek povahy a závažnosti činu, ale zcela se tím nevyčerpává, neboť je spojena s principem ultima ratio. Je jím doplněno kritérium společenské škodlivosti případu, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). 34. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 372/03, či rozhodnutí č. 54/2006 Sb. rozh. tr.). 35. Posoudí-li se přečin obviněného, je zjevné, že jde o společensky škodlivé jednání, které mělo negativní dopad na více osob, jimž byla upřena odměna, na niž měly podle stanových pravidel nárok a důvodně ji očekávaly. Soudy proto neporušily ústavní princip nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 3113/13). Ze všech rozvedených skutečností i obsahu obou rozsudků je zjevné, že jednání obviněného vykazuje dostatečnou společenskou škodlivost. Intenzita jeho chování je srovnatelná s jinými obdobnými jednáními stejně posouzenými a nevybočuje z požadovaného rámce. Při uvážení všech těchto skutečností, za nichž k činu došlo, je zřejmé, že škodlivost obviněnému za vinu kladeného jednání je dostatečná pro aplikaci norem trestního práva. I když totiž obecně platí, že ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uskutečňována prostředky občanského a obchodního (popř. správního) práva, trestní právo je nutné uplatnit tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti (srov. k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06, aj.). Uplatnění jiného druhu odpovědnosti by nebylo dostatečné i s ohledem na jeho trestní minulost, kdy byl již za majetkovou trestnou činnost odsouzen, což zjevně nevedlo k jeho nápravě (byť je možno přihlížet toliko k jednomu odsouzení). 36. Pokud obviněný již poškozeným způsobenou škodu uhradil, ani to závažnost jeho činu nesnižuje natolik, aby ho bylo možné posoudit jako beztrestné. Soudy k této skutečnosti přihlížely při ukládání trestu, což se promítlo do jeho mírnosti, při uvážení, že se posuzované trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 1 T 4/2024 (viz bod 7. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené svědčí i o tom, že u obviněného jiným způsobem, nežli užitím norem trestního práva, nebylo možné dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle represivního i preventivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). 37. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal popsané skutkové i právní závěry správnými, a to za situace, kdy se soudy nižších stupňů se všemi nyní namítanými skutečnostmi v přezkoumávaných rozhodnutích v potřebné míře zabývaly a rozhodné skutečnosti dostatečně vyložily.
VII. Závěr
38. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud mohl výše uvedené závěry učinit na základě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti, rozhodl tak, že dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 2. 2026
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu